57 Co 85/2025-519 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 823 916 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 823 916 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze 100 443 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do 16. 4. 2018, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok I). Žalobu zamítl co do 28 490 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 28 490 Kč za dobu od 2. 10. 2015 do zaplacení; úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z 823 916 Kč za dobu od 1. 10. 2015 do 2. 10. 2015 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně ze 100 433 Kč za dobu od 1. 10. 2015 do 2. 10. 2015 (výrok II). Uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady řízení zaplacením 272 461 Kč (výrok IV), o nákladech státu rozhodl tak, že žalovaný je povinen státu zaplatit 26 050 Kč (výrok III).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že žalobce je evidován jako vlastník pozemků, které žalovaný užívá bez právního důvodu, a to v dále uvedeném rozsahu - parc. č. st. , hodnota, (1 047 m2), parc. č. st. , hodnota, (1 000 m2), parc. č. , hodnota, (z 974 m2 užívá 910 m2), parc. č. , hodnota, (z 814 m2 užívá 159 m2), parc. č. , hodnota, (z 1 117 m2 užívá 124 m2), parc. č. , hodnota, (558 m2), parc. č. , hodnota, (1 767 m2), parc. č. , hodnota, (z 3 936 m2 užívá 983 m2), parc. č. , hodnota, (z 297 m2 užívá 73 m2), parc. č. , hodnota, (210 m2), parc. č. , hodnota, (124 m2), parc. č. , hodnota, (244 m2), parc. č. , hodnota, (z 223 m2 užívá 87 m2), parc. č. , hodnota, (344 m2) a parc. č. , hodnota, (292 m2), vše v k. ú. , adresa, - celkem 7 922 m2. Pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, (celkem 1 193 m2) se nachází za potokem (tzv. východní část), zbývající pozemky (6 729 m2) v tzv. západní části (dále jen „pozemky“). Žalovaný užíval pozemky žalobce v rozsahu 7 922 m2, což učinil žalovaný nesporným v řízení vedeném pod sp. zn. 111 C 24/2013 (za předcházející období od 15. 4. 2011 do 14. 4. 2013), žalovaný dne 16. 4. 2018 zaplatil žalobci doplatek pachtovného za předmětné pozemky za žalované období (č. l. 349), dne 18. 9. 2019 zaplatil žalobci pachtovné za předmětné pozemky, když v poznámce uvedl „pacht za 2020 za 7 992 m2“, čímž pravděpodobně myslel správně 7 922 m2 (č. l. 416). Ve věci vedené pod sp. zn. 10 C 34/2020 (vyklizení pozemků) žalovaný žalobci nabízel za předmětné pozemky 2 000 000 Kč. Znalecký ústav , znalecký ústav, považoval veškeré pozemky za zastavěné cizími stavbami (stavbami, přístřeškem, zpevněnou plochou), obvyklou výši nájemného 70 Kč/m2/rok redukoval o 15 %, tj. na 59,50 Kč/m2/rok, u tzv. východních pozemků provedl další redukci o 20 %, tj. na 47,60 Kč/m2/rok, přičemž tuto částku přepočetl podle míry inflace na výsledné částky, a to u tzv. západních pozemků rok 2013 – 59,50 Kč, 2014 – 60,30 Kč, 2015 – 60,50 Kč, u tzv. východních pozemků rok 2013 – 47,60 Kč, 2014 – 48,30 Kč, 2015 – 48,50 Kč, vždy za m2/rok. Závěry tohoto znaleckého posudku shledal okresní soud za správné, bez jakýchkoliv pochybností, zejména s ohledem na přepočet použitých koeficientů k námitkám účastníků, které výši obvyklého nájmu snížily.3. Zjištěný skutkový stav podřadil soud prvního stupně v souladu s § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) pod § 451 odst. 1 a 2 a § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“). Dospěl k závěru, že žalovaný užívá nemovitou věc ve vlastnictví žalobce bez právního důvodu, pročež žalobci svědčí nárok na vydání bezdůvodného obohacení, k čemuž žalovaného rovněž i vyzval (výrok I). Žalobu zamítl (výrok II) co do částky 21 345 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, kdy se jednalo o užívání pozemků parc. č. , hodnota, a parc. č. , hodnota, v rozsahu 636 m2 za období od 16. 4. 2013 do 31. 12. 2013, a to pro důvodně vznesenou námitku promlčení, jelikož změna žaloby byla žalobcem uplatněna až dne 24. 6. 2016. U tzv. západních pozemků znalec určil obvyklou cenu nájmu vyšší než žalobcem požadovaných 50 Kč/m2/rok, avšak soud za tyto pozemky přiznal toliko žalovaných 50 Kč/m2/rok, u tzv. východních pozemků v rozsahu 1 193 m2 vyšel soud z obvyklé ceny nájemného dle znaleckého posudku a za rok 2013 přiznal 38 117 Kč, za rok 2014 přiznal 57 622 Kč a za rok 2015 přiznal 57 861 Kč, celkem 153 600 Kč. Na základě takto vypočtené celkové obvyklé výše nájemného soud z požadované částky zamítl dalších 7 145 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím, celkem , hodnota, Kč s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky od 2. 10. 2015 do zaplacení, kdy současně zamítl úrok z prodlení za den 1. 10. 2015, neboť žalovaný se ocitl v prodlení až dne 2. 10. 2015.4. Proti tomuto rozsudku do výroků I, III a IV podal odvolání žalovaný a domáhal se jeho změny tak, že žaloba bude zcela zamítnuta. Primárně nesouhlasil se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, že žalovaný užívá pozemky žalobce v rozsahu 7 922 m2, když takový závěr nelze učinit z provedených důkazů, přičemž žalobce má důkazní břemeno k tomuto tvrzení. Žalovaný nesouhlasí s tím, aby žalobci platil za užívání pozemků, když na nich neměl nic uskladněno, neužíval je a byly volně přístupné i žalobci. Navíc v řízení poukazoval na to, že komunikace a panely jsou ve vlastnictví žalovaného, čímž se soud vůbec nezabýval. Nesouhlasil rovněž se závěry revizního znaleckého posudku , znalecký ústav, , neboť znalec porovnával nesrovnatelné pozemky a obvyklá cena nájemného by byla jiná, pokud by soud zohlednil, že panely a komunikace jsou ve vlastnictví žalovaného, neboť je rozdílné, zda pronajímá travnatou plochu nebo zpevněnou plochu s panely a komunikacemi. Dále namítal nepřezkoumatelnost výroku o náhradě nákladů řízení, když žalovaný měl ve věci částečný úspěch a z odůvodnění neplyne, za kterých 13 úkonů právní služby si žalobce účtuje odměnu a režijní paušál, včetně DPH.5. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení rozsudku v části dotčené odvoláním žalovaného jako správného. Rozsah užívání pozemků žalobce žalovaným v rozhodném období byl jednoznačně prokázán, procesní obrana žalovaného je pouze účelová, popírající jeho předchozí vyjádření a jednání. Rovněž odvolací námitka stran betonových panelů je nedůvodná, když znalec při určení obvyklé ceny nájemného vycházel z toho, že betonové panely jsou ve vlastnictví žalovaného. Žalovaný nemůže současně tvrdit, že pozemky žalobce neužívá a zároveň, že na pozemku umístěné panely jsou jeho vlastnictvím.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně (§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.) v části dotčené podaným odvoláním a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného do výroků I a III není důvodné, do výroku IV je částečně důvodné.7. Žalobce učinil předmětem řízení zaplacení 897 276 Kč s úrokovým příslušenstvím jako náhrady za užívání pozemků ve vlastnictví žalobce žalovaným v období od 16. 4. 2013 do 1. 10. 2015 v rozsahu 7 286 m2. V průběhu řízení žalobu rozšířil o náhradu za užívání dalších pozemků žalovaným za shodné období v rozsahu 636 m2, tj. celkem 7 922 m2, a požadoval zaplacení 952 849 Kč s úrokovým příslušenstvím. Následně vzal žalobce žalobu částečně zpět co do 100 443 Kč spolu s úrokovým příslušenstvím z této částky za dobu od 17. 4. 2018 do zaplacení a požadoval zaplacení 852 406 Kč spolu s 8,05 % úrokem z prodlení z této částky za dobu od 1. 10. 2015 do zaplacení a 8,05 % úrok z prodlení z částky 100 443 Kč od 1. 10. 2015 do 16. 4. 2018. Žalobce se po žalovaném domáhal vydání bezdůvodného obohacení za protiprávní užívání cizí hodnoty, když výše bezdůvodného obohacení odpovídá obvyklému nájemnému v daném místě a čase.8. Žalovaný ve své procesní obraně zpochybňoval rozsah užívání pozemků žalobce, výši obvyklé ceny nájemného a vůči bezdůvodnému obohacení požadovanému v rámci rozšířené žaloby vznesl námitku promlčení.9. Skutková zjištění soudu prvního stupně může odvolací soud – vyjma výše obvyklého nájemného v rozhodné době – jako správná akceptovat, obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na ně lze odkázat [k možnosti odkázat na správné skutkové, příp. právní závěry soudu prvního stupně (dokonce i v reakci na námitky odvolatele) srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2004, sp. zn. 29 Odo 257/2002, uveřejněného pod číslem 53/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011].10. Před odvolacím soudem učinili účastníci řízení nesporným že z celkové výměry pozemků, kterou žalobce učinil předmětem řízení, je nezastavěno 7 %, přičemž nebylo sporným, že žalovaný je vlastníkem hal, přístřešku a současně žalovaný tvrdil, že je vlastníkem zpevněných ploch na předmětných pozemcích.11. Pro posouzení věci je významným zjištění, které plyne z důkazů provedených soudem prvního stupně a ze samotných projevů žalovaného, že žalovaný vyloučil v rozhodném období žalobce z užívání předmětných