75 Co 64/2025-508 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným, v pořadí druhým, rozsudkem okresní soud zastavil řízení co do částky 86.457 Kč s 15 % smluvním úrokem z prodlení ročně od 8. 12. 2019 do zaplacení a co do částky 40.202,50 Kč (výrok I.). Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 22.169,07 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 586.763 Kč od 26. 9. 2019 do 13. 11. 2020, z částky 300.000 Kč od 14. 11. 2020 do 23. 2. 2021, z částky 200.000 Kč od 24. 4. 2021 do 31. 8. 2021, z částky 33.807 Kč od 29. 11. 2019 do 17. 3. 2021, z částky 62.783 Kč od 4. 7. 2020 do 17. 3. 2021 a z částky 180.307 Kč od 8. 12. 2019 do 7. 3. 2024, z částky 93.850 Kč od 8. 3. 2024 do 6. 9. 2024, z částky 22.169,07 Kč od 7. 9. 2024 do zaplacení, částku 356.143,50 Kč, částku 4.800 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.). Zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 71.680,93 Kč s 15 % smluvním úrokem z prodlení ročně od 7. 9. 2024 do zaplacení (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 185.991,65 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV.). Výše označeným doplňujícím usnesením za podmínek ust. § 166 o. s. ř. rozhodl okresní soud o nákladech řízení státu tak, že pod výrokem označeným jako V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu České republice na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu v částce 839,60 Kč na účet č.: , č. účtu, , VS: , var. symbol, , do tří dnů od právní moci usnesení, a pod výrokem označeným jako VI. uložil žalované povinnost zaplatit státu České republice na účet účtárny Okresního soudu v Olomouci náhradu nákladů řízení státu v částce 4.327,40 Kč na účet č.: , č. účtu, , VS: , var. symbol, , do tří dnů od právní moci usnesení.2. Proti uvedenému rozsudku, a to výroku III., brojí odvoláním žalobkyně. Byť žalobkyně navrhuje zrušení napadeného rozsudku v uvedeném rozsahu, je s ohledem na její další vyjádření, v němž navrhuje, aby odvolací soud žalobnímu návrhu při zohlednění částečného zpětvzetí vyhověl, zřejmé, že se domáhá jeho změny. V obecné rovině argumentovala tím, že odvolací důvody jsou dány ve smyslu § 205 odst. 2 písm. c), g) o. s. ř. Konkrétně uváděla, že její žalobní tvrzení byla podložena nesčetným množstvím listinných důkazů, které mimo jiné pocházely i ze strany samotné žalované. Jednalo se především o řádné podepsané inventarizace pohledávek žalobkyně za žalovanou, uznání dluhu ze strany jednatele žalované, opakované návrhy splátkových kalendářů učiněné žalovanou prostřednictvím samotného jednatele a ředitele žalované společnosti. Všechny tyto listiny a důkazy, které podepsala žalovaná, se řádným způsobem shodovaly s listinami, o které žalobkyně opírala svá skutková tvrzení a o důkazy ze strany žalobkyně, kterými žalobkyně potvrzovala svá skutková tvrzení. Žalovaná v řízení před okresním soudem opakovaně zpochybňovala listiny a jednání, které učinili oprávnění zástupci žalované v postavení jednatele a ředitele společnosti a žalovaná navíc tvrdila, že základní smluvní vztah v podobě rámcové kupní smlouvy a všeobecných obchodních podmínek je neplatný, protože nebyl podepsán statutárním zástupcem žalované v postavení kupujícího. Všechny tyto námitky byly vyvráceny závěry znaleckého posudku, když tento důkaz navrhovala samotná žalovaná. Ze závěrů znaleckého posudku navíc vyplynuly i jiné skutečnosti, které podle žalobkyně kolidovaly s případnou trestně právní odpovědností na straně žalované nebo jejích odpovědných zástupců. I přes veškeré výše uvedené skutečnosti a následný skutkový stav, který popsal soud I. stupně, žalovaná i nadále hledala možnost, jakým způsobem eliminovat pohledávky žalobkyně v tomto řízení uplatněné proti žalované, o čemž svědčí i iniciativa žalované v průběhu následného jednání u prvoinstančního soudu poté, co byl zrušen původní rozsudek odvolacím soudem. Soud I. stupně pod bodem 45. odůvodnění napadeného rozsudku podrobným způsobem rozebíral jednotlivá skutková tvrzení účastníků řízení, pokud se jedná o vznesenou námitku žalované na započtení částky 139.835,73 Kč. Žalobkyně v průběhu soudního řízení vystavila dne 13. 2. 2024 fakturu - opravný daňový doklad VS , var. symbol, na částku 86.457,00 Kč. O tuto částku pak žalobkyně ponížila svůj žalobní návrh, jak do jistiny, tak do příslušenství a smluvní pokuty. Soud I. stupně však zbývající nárok žalobkyně ve výši 71.680,93 Kč s příslušenstvím zamítl s odůvodněním na skutkový stav, který soud I. stupně popsal v napadeném rozsudku pod body 45., 46. odůvodnění. Žalobkyně při vznesení nároku žalované na započtení průkazným způsobem včetně listinných důkazů jednak skutkově dotvrdila a důkazními návrhy prokázala, že při vystavování jednotlivých faktur ze strany žalobkyně žalované, nedošlo k žádnému ani nedbalostnímu, ani úmyslnému jednání ze strany zaměstnanců žalobkyně vůči žalované a na základě tohoto jednání pak nemohlo dojít k obohacení ze strany žalobkyně v tom směru, že by žalobkyně neoprávněným způsobem účtovala nedůvodné částky po žalované společnosti. Navíc žalobkyně k námitce započtení ze strany žalované vznesla námitku promlčení takovéhoto započtení. Žalobkyně vyjádřila přesvědčena, že soud I. stupně, pokud zamítl nárok žalobkyně v rozsahu výroku III. napadeného rozsudku, vycházel z nesprávného zjištění skutkového stavu a rovněž rozhodnutí soudu I. stupně spočívá následně na nesprávném právním posouzení. Z uvedeného je pak podle žalobkyně i nesprávný výrok o náhradě nákladů státu, jak vyplývá z doplňujícího usnesení, proti němuž také brojila.3. Rovněž žalovaná brojí proti označenému rozsudku, a to výrokům II. a IV., odvoláním, domáhajíc se jeho změny tak, že žaloba bude ve zbývajícím rozsahu zamítnuta. Žalovaná rekapitulovala, že předmětem řízení bylo zaplacení 4 faktur, a to faktur číslo , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , které byly uhrazeny. Tyto faktury měly být dle tvrzení žalobkyně vyúčtováním plnění prodaného žalobkyní žalované na základě rámcové kupní smlouvy ze dne 27. 1. 2018, přičemž žalovaná činila sporným, že dodávky zboží vyúčtované uvedenými fakturami byly dodávány v režimu právě oné kupní smlouvy ze dne 27.1.2018. Podle žalované podstatou sporu není úhrada uvedených faktur, ty byly žalovanou uhrazeny (správně vyjma s koncovkou , Anonymizováno, ), ale to, zdali obchodní případy, které jsou předmětem této smlouvy, spadaly pod smluvní rámec rámcovou kupní smlouvu ve spojení s VOP, a zdali má tak žalobkyně nárok na úrok z prodlení, smluvní pokuty a ostatní sankce, což žalovaná zásadně odmítá. Pokud žalovaná faktury uhradila, bylo to proto, že zboží skutečně obdržela a nechtěla řízení natahovat o to, že by snad měla být cena zboží objektivizována dokazováním či znaleckými posudky. Byly uhrazeny proto, že zboží, byť se sporně stanovenými ceny, byť v jiných termínech, než žalovaná potřebovala, dodáno postupně bylo. Smluvní strany si předmětnou rámcovou kupní smlouvou ujednaly celou řadu podmínek, které, ať již kterákoliv ze smluvních stran, musí při kontraktaci plnit, aby došlo k uzavření kupní smlouvy, respektive jednotlivých kupních smluv, právě v režimu této rámcové kupní smlouvy. Je-li ve smlouvě ujednán způsob kontraktace, tvoří podle žalované dodržení tohoto způsobu hmotněprávní podmínku podřízení se této smlouvě, ve které je toto ujednáno. Žalovaná nesouhlasila se závěrem okresního soudu, že na předmětné obchodní případy dopadala ona rámcová kupní smlouva. Poukazovala na to, že z provedeného dokazování vyplynulo, že rámcová kupní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do konce roku 2018, přičemž podmínky pro možnou prolongaci smlouvy splněny nebyly. Předně považovala samotné ujednání o možné prolongaci za neplatné pro jeho nesrozumitelnost a nejasnost. Uvedené neplatnosti se před okresním soudem domáhala, ale tento se vznesenou námitkou vůbec nezabýval a pominutím této námitky, respektive nevypořádání se s ní, zatížil řízení vadou nepřezkoumatelnosti, neboť účastníkům zůstalo utajen náhled a posouzení soudu na tvrzenou neplatnost, resp. je seznatelné, že okresní soud ujednání považoval za platné, ale nevysvětlil, proč námitku žalované považuje za lichou. Dále žalovaná namítala, že k prolongaci smlouvy nemohlo dojít s ohledem na nenaplnění podmínky, podle níž měla žalovaná po ukončení smlouvy pokračovat v odběru zboží. Podle žalované je třeba uvedené vykládat v tom smyslu, že se jedná o odběr zboží bezprostředně časově navazující na uplynutí doby smlouvy, což se nestalo. Žalovaná od ledna až do dubna roku 2019 žádné zboží od žalobkyně neodebrala a sporné obchodní případy jsou až ze srpna 2019 až července 2020. Nelze proto podle žalované akceptovat závěr okresního soudu, že došlo k prolongaci předmětné rámcové smlouvy, o čemž mají svědčit předmětné faktury, když okresní soud vůbec nehodnotil, kdy došlo k dalšímu prvnímu odběru v roce 2019 a zdali i takovýto odběr způsobil prolongaci smlouvy. I pokud by bylo lze dospět k závěru, že odběr zboží žal