Napadeným rozsudkem (ve znění po jeho opravě a doplnění) okresní soud zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle obou žalovaných tak, že každý z nich uzavírá s každým ze žalobců kupní smlouvu o převodu spoluvlastnického podílu o velikosti ¼ na nemovitostech v k. ú. a obci , adresa, zapsaných na LV č. , hodnota, u , název, pro , název, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , jak jsou dále vyjmenovány v odstavci I., pododstavcích 1) a 2) výroku napadeného rozsudku (dále jen „nemovitosti“), za částku 100.000 Kč. Povinnost zaplatit náhradu nákladů prvostupňového řízení žalovaným k rukám jejich advokáta soud uložil a) žalobci v částkách 16.152,50 Kč 1. žalovanému, 5.480,50 Kč 2. žalovanému a b) žalobkyni v částkách 16.152,50 Kč 1. žalovanému a 5.480,50 Kč 2. žalovanému, to vše ve třídenní lhůtě od právní moci rozsudku.2. Proti rozsudku podali oba žalobci včasné odvolání, v němž okresnímu soudu vytýkali nesprávné právní posouzení věci. Brojili proti závěru, že nejsou aktivně legitimováni, neboť ke dni podání žaloby již nebyli spoluvlastníky předmětných nemovitostí, a pozbyli tedy právo domáhat se uzavření kupní smlouvy z titulu porušeného předkupního práva. Podle okresního soudu došlo převodem jejich podílů na , tituly před jménem, , jméno FO, k přechodu předkupního práva ex lege na jejich právního nástupce. Tento závěr nemá oporu v zákoně. Odvolatelé s ním polemizovali s námitkou, že předkupní právo vzniklo pořízením pro případ smrti podle § 1124 o. z. Je tedy právem věcným „in personam“, nikoli „in rem“, a je zřízeno ve prospěch osoby, nikoli ve prospěch věci. Vznikne-li předkupní právo smluvně, zapisuje se do katastru nemovitostí osoba z předkupního práva oprávněná. K přechodu předkupního práva, resp. práva domáhat se uzavření smlouvy z porušeného předkupního práva, na nabyvatele vlastnického práva k nemovitosti nedochází. Předkupní právo má stejnou povahu jako věcné břemeno zřízené ve prospěch osoby, a nelze je převést na třetí osobu. Předkupní právo podle § 1124 o. z. může vzniknout pouze dědicům a je nepřevoditelné. Oprávněným z předkupního práva nemusí být jen vlastník nemovitosti, ale také osoba od vlastníka odlišná. S touto argumentací se žalobci domáhali obsahově změny napadeného rozsudku tak, že soud jejich žalobě v celém rozsahu vyhoví.3. Oba žalovaní ve vyjádření k odvolání navrhli, jde-li o věc samu, rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrdit. S výroky o náhradě nákladů řízení nesouhlasili. Žalobci nejsou ve věci aktivně legitimováni, neboť legitimaci pozbyli před zahájením řízení. Předkupní právo je právem věcným a vázne na věci (zde na nemovitostech). Náleží tomu, kdo je vlastníkem nemovitostí, nikoli osobě, která vlastnické právo převedla na jiný subjekt. Žalobci převedli vlastnické právo k nemovitostem, každý z nich k podílu o velikosti ¼, na , tituly před jménem, , jméno FO, krátce před podáním žaloby. Ke dni podání žaloby (28. 3. 2024) spoluvlastníky již nebyli; převodem podílů na třetí osobu jejich předkupní právo zaniklo. Odporuje ostatně účelu § 1124 odst. 1 o. z., aby se žalobci jako tehdejší spoluvlastníci zbavili svých podílů na nemovitostech, nabytých podle pořízení pro případ smrti, a následně se domohli nahrazení projevu vůle žalovaných tak, aby spoluvlastnické podíly získali zpět; tyto podíly již nemohou „přirůst“ k podílům, které již nevlastní. Účelem cit. ustanovení je zajistit, aby spoluvlastníci mohli po přechodnou dobu (do šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví) ovlivnit, s kým budou ve spoluvlastnickém poměru do budoucna setrvávat, a zabránit v té době vstupu třetí osoby do vlastnických vztahů ke společnému majetku. Toto právo trvá (po uvedenou dobu) od vzniku spoluvlastnického vztahu založeného pořízením pro případ smrti, zakládajícího nemožnost spoluvlastníků ovlivnit svá práva a své povinnosti od počátku. Z právních jednání žalobců je zřejmé, že neměli zájem nadále vlastnit zděděný majetek, kterého se zbavili bezprostředně po jeho nabytí. Jinak řečeno, předkupní právo představuje určitou „pojistku“ pro spoluvlastníky před nechtěným rozšířením osob spoluvlastníků. Logicky to předpokládá setrvání původních spoluvlastníků ve společenství podílníků. Je právem každého spoluvlastníka spoluvlastnictví opustit, avšak s tím je spojena ztráta možnosti ovlivňovat do budoucna (např. výkonem předkupního práva) obsah spoluvlastnictví. , jméno FO, nabyl podíl k nemovitostem od žalobců na základě společného právního jednání, a není předkupníkem ve smyslu § 2144 o. z.4. Krajský soud usnesením ze dne 24. 6. 2026, č. j. 11 Co 41/2026–164, 11 Co 42/2026 vyzval oba účastníky k vyjádření jejich případného souhlasu s rozhodnutím o odvolání proti označenému rozsudku bez nařízení jednání. K výzvě připojil poučení dle § 101 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř. Usnesení bylo doručeno dne 29. 6. 2026 advokátu žalobců a dne 6. 7. 2026 advokátu žalovaných. Advokát žalobců se k výzvě krajského soudu nevyjádřil. Advokát žalovaných sdělil, že s projednáním a rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Krajský soud za popsaných okolností přezkoumal rozsudek okresního soudu a řízení jemu předcházející v celém rozsahu postupem dle § 214 odst. 3 věta první před středníkem o. s. ř. Konstatoval, že odvolání není důvodné.5. Podle § 1124 odst. 1 věta první o. z., ve znění účinném od 1. 7. 2020, bylo-li spoluvlastnictví založeno pořízením pro případ smrti nebo jinou právní skutečností tak, že spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit, a převádí-li některý ze spoluvlastníků svůj podíl, mají ostatní spoluvlastníci k podílu po dobu šesti měsíců ode dne vzniku spoluvlastnictví předkupní právo.6. Ze skutkových zjištění okresního soudu vyjmenovaných v odstavci 4. odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud hodnotil jako právně významné následující skutečnosti: Podle usnesení Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , č. j. , číslo, , s účinky právní moci ke dni , datum, vydaného v řízení o pozůstalosti po , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , zemřelé dne , datum, , se zanecháním pořízení pro případ smrti (závěti), byla rozdělena část pozůstalosti podle nařízení zůstavitelky v závěti ze dne , datum, tak, že ½ předmětných nemovitostí, dříve zapsaných na LV č. , hodnota, pro k. ú. a obec , adresa, , nabyl zůstavitelčin dědic- syn , jméno FO, ; závětní dědicové a) žalobce a b) žalobkyně jako syn a dcera zůstavitelky, a to každý z nich, nabyli ¼ těchto nemovitostí. Oba žalobci, a to každý z nich, převedli darovací smlouvou ze dne , datum, svůj podíl o velikosti ¼ nemovitostí na , tituly před jménem, , jméno FO, , s účinky vkladu práva ke dni , datum, . Jmenovaný je až dosud spoluvlastníkem nemovitostí s podílem ½. Tato skutková zjištění plynou z obsahu listin zařazených ve spise. O uvedených skutečnostech nebylo mezi účastníky sporu.7. K transferům docházelo také ve vztahu ke zbývající ideální ½ nemovitostí, poté, kdy tento podíl nabyl z pozůstalosti po , jméno FO, . Ten převedl svůj podíl na nemovitostech kupní smlouvou ze dne , datum, , s účinky vkladu práva ke dni , datum, na , Jméno žalované A, , tj. 1. žalovaného. Převody jeho podílu na další osoby nejsou z hlediska dále vyloženého právního závěru pro rozhodnutí věci relevantní, a nebylo nutno se jimi více zabývat.8. Účelem ust. § 1124 upravujícího předkupní právo spoluvlastníků je umožnit novým spoluvlastníkům, kteří právo k věci získali nikoli na podkladě vlastního volního rozhodnutí, nýbrž pořízením pro případ smrti (nebo jinou právní skutečností tak, že nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit), umožnit jim po omezenou dobu ovlivnit okruh spoluvlastníků. Smyslem předkupního práva je tak především ochrana stávajícího okruhu spoluvlastníků před nechtěným subjektovým rozšířením osob spoluvlastníků. Jedná se o dispozitivní ustanovení, jehož účinky spoluvlastníci po nabytí nemovitostí z pozůstalosti po , jméno FO, podle její závěti dohodou nevyloučili. Spoluvlastník zkrácený na předkupním právu může podat žalobu vůči kupujícímu, aby mu podíl na nemovitostech převedl za příslušnou úplatu, nebo může předkupní právo realizovat formou žaloby o nahrazení projevu vůle. Předkupní právo podle cit. ust. je právo zákonné a trvá u každého spoluvlastníka tak dlouho, dokud trvá jeho spoluvlastnický vztah k věci. Jinými slovy vyjádřeno, předkupní právo podle cit. ust. je spjato s vlastnickým podílem (k tomu viz např. rozsudek NS ČR ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1738/2019- II., publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 43/2021). Zánikem práva spoluvlastníka k ideální části nemovitosti, tj. rovněž při převodu podílu na další osobu, zákonné předkupní právo převodce zaniká. Nabyvatel podílu , tituly před jménem, , jméno FO, získal vlastnické právo k podílu ½ na nemovitostech darovací smlouvou, tedy podle své vůle shodné s vůlí převádějících (žalobců). Účinky § 1124 odst. 1 o. z. se na jeho osobu již nevztahují. Není tedy správný závěr okresního soudu, že v důsledku převodu podílů žalobců na , tituly před jménem, , jméno FO, na něj přešlo rovněž předkupní právo dříve náležející podle zákona oběma žalobcům.9. Jestliže předkupní právo žalobců ke dni účinnosti darovací smlouvy uzavřené s , tituly před jménem, , jméno FO, (k datu , datum, ) zaniklo, žalobci nebyli aktivně legitimováni k žalobě o nahrazení projevu vůle podané v této věci u okresního soudu dne , datum, .10. Krajský soud s těmito závěry rozsudek okresního soudu v odstavci I. o věci samé podle § 219 o. s. ř. jako rozhodnutí ve výroku věcně správné potvrdil.11. V závislých výrocích o náhradě nákladů prvostupňového řízení mezi účastníky okresní soud pochybil. V této části bylo proto nutno rozsudek okresního soudu změnit podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř.12. Žalobci, vystupující v řízení jako samostatní společníci, se žalobou neuspěli, a jsou povinni zaplatit procesně úspěšným žalovaným náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů (podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., jde-li o náklady odvolacího řízení). Při určení, jaká je tarifní hodnota sporu vedeného každým z obou žalobců, krajský soud vyšel z následující úvahy: Usnesením ze dne 8. 8. 2025, č. j. 40 C 48/2024–75, které nabylo účinků právní moci ke dni 18. 9. 2025 (a krajský soud jím byl vázán), okresní soud připustil, aby do řízení na straně žalovaného přistoupil jako další účastník , Jméno žalované B, (nyní 2. žalovaný), aniž se náležitě vypořádal s otázkou, zda jsou splněny všechny předpoklady pro pozitivní rozhodnutí podle § 92 odst. 1 o. s. ř. Soud nevyřešil správně otázku, zda v důsledku přistoupení dalšího účastníka do řízení na straně žalované nebude založen nedostatek některé z podmínek řízení. Zejména se nezabýval tím, jakého výroku, jde-li o věc samu, se žalobci vůči , Jméno žalované B, vlastně domáhají. Vzhledem k závěru o nedostatku aktivní legitimace žalobců bylo již procesně neúčelné vypořádat se s touto problematikou v odvolacím řízení. Při stanovení výše tarifní hodnoty sporu vedeného vůči žalovaným bylo proto namístě vycházet z predikce, že žalobci se domáhali ve vztahu ke 2. žalovanému nahrazení stejného projevu vůle, jak jej definovali v původní žalobě podané proti 1. žalovanému, , Jméno žalované A, . Tarifní hodnotou sporu mezi každým ze žalobců na straně jedné a oběma žalovanými na druhé straně je pak částka 100.000 Kč. Advokát žalovaných zastupoval oba žalované společně u jednání okresního soudu dne 7. 11. 2025 a v odvolacím řízení.13. Účelné náklady řízení před okresním soudem u 1. žalovaného, které je povinen nahradit a) žalobce, tak sestávají z odměny advokáta za 2 úkony právní služby v sazbě po 5.100 Kč/1 úkon [podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bod 5. vyhl. č. 177/1996 Sb., za převzetí a přípravu zastoupení a za sepis vyjádření k žalobě ze dne 24. 3. 2025, tj. 10.200 Kč], a za další 1 úkon v sazbě 4.590 Kč, podle § 12 odst. 4 cit. vyhl., a to za účast u jednání okresního soudu dne 7. 11. 2025, při zastupování 2 osob (viz Nález ÚS ČR ze dne 5. 8. 2026, sp. zn. III. ÚS 2554/25), z paušální náhrady za 2 úkony po 450 Kč, tj. 900 Kč, a za 1 úkon ve výši ½ paušální náhrady, tj. 225 Kč, podle § 13 odst. 4 cit. vyhl., z ½ cestovného k jednání okresního soudu, tj. z částky 225 Kč, z ½ náhrady za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny po 150 Kč, tj. z částky 600 Kč, která se rovná částce 300 Kč, a z 21% DPH ze součtu všech uvedených položek, tj. z částky 16.440 Kč, která se rovná částce 3.452 Kč. Účelně zaplacené náklady 1. žalovaného v řízení zahájeném k žalobě a) žalobce se rovnají částce 19.892 Kč.14. Advokát žalovaných cestoval ke zmíněnému jednání okresního soudu vozidlem tovární značky , název, na vzdálenost 48 km (z , adresa, a zpět); doprava z místa jeho sídla k okresnímu soudu a zpět si vyžádala 2 hodiny.15. Účelné náklady 2. žalovaného zahrnují přípravu a převzetí zastoupení a účast u jednání okresního soudu dne 7. 11. 2025. Odměna advokáta za každý z těchto úkonů činí 4.590 Kč [podle § 9 odst. 3 písm. a), § 7 bod 5. a § 12 odst. 4 cit. vyhl.]. Náklady 2. žalovaného tak zahrnují odměnu za zmíněné 2 úkony, tj. 9.180 Kč, paušální náhradu za ně po 225 Kč, tj. 450 Kč, 1/2 cestovného ve výši 225 Kč a 1/2 náhrady za promeškaný čas připadající na 2. žalovaného v částce 300 Kč, souhrnně 10.155 Kč, zvýšeno o 21% DPH v částce 2.133 Kč, a činí souhrnně 12.288 Kč.16. Stejnými početními úkony krajský soud vyčíslil náklady, které je jako procesně neúspěšný účastník povinna zaplatit každému z obou žalovaných b) žalobkyně.17. Podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. jsou žalobci, a to každý z nich, povinni zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 5.826 Kč 1. žalovanému a stejnou částku 2. žalovanému. Náklady odvolacího řízení každého ze žalovaných spočívají v odměně advokáta za sepis vyjádření k odvolání v sazbě 4.590 Kč, paušální náhradě ve výši ½ základní sazby, tj. 225 Kč, a 21% DPH ze součtu obou těchto položek, tedy z částky 4.815 Kč, která se rovná částce 1.011 Kč.18. Odměna za další procesní úkony žalovaným nenáleží. K nákladům za řízení před okresním soudem je totiž dlužno dodat: Další vyjádření k žalobě ze dne 21. 5. 2025 (č. l. 69) krajský soud hodnotil jako neúčelný úkon právní služby, neboť jeho obsahem 1. žalovaný vyjadřoval víceméně stejné námitky, jaké uvedl ve svém předchozím podání ze dne 24. 3. 2025. Na repliku žalobců ze dne 15. 4. 2025 bylo proto již nadbytečné reagovat znovu písemně. Procesně neúčelným byl rovněž úkon advokáta spočívající v nahlížení do spisu dne 10. 3. 2025, včetně hotových výdajů s ním souvisejících. Ze žalobních tvrzení a z obsahu výpisů z katastru nemovitostí bylo totiž od počátku zřejmé, že žalobci v řízení nemohou uspět pro nedostatek aktivní legitimace.