15 Co 128/2026-81 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 33 966,39 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, a pro případ prodlení se zaplacením této částky pak i s úrokem z prodlení jdoucím z této dlužné částky nebo její nesplacené části ode dne následujícího po její splatnosti až do zaplacení, a to ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení s úhradou částky, zvýšené o osm procentních bodů (výrok I.), co do částky 35 586,48 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 885,31 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).2. Proti tomuto rozsudku, a to v části, ve které byla žalované uložena povinnost k zaplacení, tj. proti výrokům I. a III., podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s vyčíslením dlužné částky, když namítala, že žalobkyni zaplatila nikoliv toliko částku 9 083 Kč, ale přes svůj účet částku ve výši přesahující 50 000 Kč. Vzhledem k závěru, že okresní soud dospěl k závěru, že půjčka byla protiprávní, vznikl na straně žalované přeplatek, jehož vrácení žalovaná žádá.3. Žalobkyně se k odvolání žalované nevyjádřila.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadených výrocích I. a III. včetně řízení jeho vydání předcházejícího ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 odst. písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 7. 11. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 69 552,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 885,31 Kč za dobu od 20. 5. 2025 do zaplacení. Skutkově tvrdila, že mezi účastníky byla dne 13. 5. 2024 distančním způsobem uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se pak zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách, přičemž 1. splátka byla splatná dne 12. 6. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat ke dni 15. 7. 2026. Žalobkyně v několika platbách poskytla žalované částku 43 050 Kč, a to v období od 4. 6. 2024 do 9. 7. 2024. Na úhradu jistiny dluhu pak žalovaná zaplatila celkem v období od 18. 5. 2024 do 6. 3. 2025 částku 9 083,61 Kč. Následně se však dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Z tohoto důvodu žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informovala dne 19. 5. 2025. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru ke dni 20. 5. 2025. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny v částce 33 966,24 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 374,57 Kč, smluvního úroku ve výši 34 667,56 Kč, poplatků za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 14,64 Kč a poplatku za službu „, Anonymizováno, “ ve výši 529,86 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. K jednání okresního soudu se nedostavila a v řízení před okresním soudem zůstala nečinnou.6. Okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a po právní stránce dovodil, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z., a to elektronickými prostředky komunikace na dálku, a to jako spotřebitelská smlouva podléhající úpravě zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“). Tuto smlouvu okresní soud posoudil jako absolutně neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z., neboť žalobkyně jakožto věřitelka nedostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když zejména podhodnotila výdaje žalované v částce 8 005 Kč měsíčně, které nadto nebyly ani doloženy, stejně jako tvrzené příjmy domácnosti. V takovém případě dle ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ vznikl žalobkyni nárok toliko na vrácení dlužné jistiny úvěru jakožto rozdílu mezi poskytnutým plněním ze strany úvěrující a částkou na úvěr zaplacenou. Pokud žalobkyně žalované vyplatila částku 43 050 Kč a žalovaná před podáním žaloby na tento úvěr zaplatila částku 9 083,61 Kč, vznikl žalobkyni nárok toliko na zaplacení částky 33 966,39 Kč. Pokud jde o její splatnost, odkázal okresní soud na speciální úpravu obsaženou v § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ a uvedl, že do prodlení se spotřebitel s povinností vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dostane jen tehdy, pokud nevrátí jistinu v době přiměřené jeho možnostem a schopnostem. Břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese spotřebitel, který jako jediný zná své poměry a schopnosti a je na něm, aby v rámci sporného řízení tyto tvrdil a doložil. V tomto případě však určil splatnost okresní soud, neboť nedošlo k dohodě mezi účastníky, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku, v níž by mělo být v možnostech žalované dluh uhradit, přičemž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025. Žalovaná se přitom nebránila, že by nebylo v jejich možnostech dlužnou částku zaplatit naráz, když netvrdila a neprokázala svou majetkovou a sociální situaci. Okresní soud se tedy zabýval úvahou do budoucna s tím, že v takovém případě nárok na úrok z prodlení vznikne žalobkyni až po uplynutí 30 dnů od nabytí právní moci rozsudku, pokud nebude dluh uhrazen. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl okresní soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. negativně, protože převážně procesně úspěšnější žalované žádné náklady v řízení nevznikly.7. Žalovaná založila svou odvolací argumentaci na tvrzení, že podle neplatně sjednané smlouvy zaplatila žalobkyni více než jí uváděnou částku ve výši 9 083,61 Kč, a to částku přes 50 000 Kč, tj. částku vyšší, než jaká jí byla poskytnuta. Na platbách vůči žalobkyni jí dokonce vznikl přeplatek. Tvrzení o provedených úhradách žalobkyni žalovaná poprvé uplatnila až v odvolacím řízení. Protože až v odvolacím řízení nově tvrdila skutečnosti, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně a na které se současně nevztahuje žádná výjimka uvedená v § 205a písm. a) až f) o. s. ř., pak k těmto odvolacím tvrzením žalované o úhradě dluhu nemohl v systému neúplné apelace přihlížet.8. Současně však v souladu s ust. § 132 o. s. ř. je soud povinen přihlížet ke všemu, co v řízení vyjde najevo. Součástí spisu v řízení před okresním soudem přitom již byl výpis obratů zaúčtovaných na účet žalované vedený u , právnická osoba, , č. účtu , č. účtu, , který si vyžádal okresní soud, jímž však důkaz neprovedl a neučinil z něj žádná pro věc významná skutková zjištění. Odvolací soud proto v souladu s ust. § 120 odst. 2 o. s. ř. doplnil dokazování o uvedený výpis obratů, z něhož zjistil, že žalovaná v období od 4. 6. 2024 do 9. 7. 2024 vyčerpala na předmětném úvěru v celkem osmi platbách specifikovaných již v žalobě částku 43 050 Kč, a to pod variabilním symbolem platby č. , Anonymizováno, shodujícím se s číslem smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, z nějž žalobkyně uplatňuje v řízení nároky. Současně bylo z téhož výpisu zjištěno, že v období od 18. 5. 2024 do 6. 3. 2025 žalovaná na účet žalobkyně pod variabilním symbolem , var. symbol, , tj. opět pod variabilním symbolem shodujícím se s číslem předmětné úvěrové smlouvy, uhradila v mnohačetných platbách celkem částku 58 307,50 Kč.9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se žalovanou jakožto spotřebitelem řádně neposoudila její úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto jej žalobkyně odvoláním ani nenapadla, proto se jím blíže nezabýval.10. Předmětem odvolacího přezkumu tak zůstala výše bezdůvodného obohacení žalované vyčíslená okresním soudem ve výroku I. částkou 33 966,39 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši, který okresní soud žalobkyni přiznal z této částky v případě nezaplacení ode dne následujícího po její splatnosti až po zaplacení.11. Odvolací soud souhlasí se závěrem okresního soudu, že v případě závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru pro porušení povinnosti úvěrující řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, se kterým smlouvu uzavírá, se uplatní speciální úprava obsažená v ust. § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ, jež má přednost před obecnou právní úpravou nároku ochuzeného na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. s tím, že v takovém případě je spotřebitel povinen vrátit toliko poskytnutou jistinu úvěru, a to v době přiměřené jeho možnostem. Výše dlužné jistiny se pak odvíjí od rozdílu částky poskytnuté podle neplatné smlouvy úvěrující úvěrovanému spotřebiteli, po odečtení toho, co úvěrovaný úvěrující podle neplatné smlouvy sám zaplatil.12. Odvolací soud nepovažuje z