Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 933,96 Kč s úrokovým příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Proti tomuto rozsudku, pouze však co do částky 74 935,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky za dobu od 25. 9. 2025 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání, jímž se domáhala změny napadeného rozsudku tak, že žalobě bude vyhověno v odvoláním napadeném rozsahu. Okresnímu soudu vytýkala, že při závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodu porušení povinnosti předchůdkyně žalobkyně prověřit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 zák. č. 256/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“) se nezabýval nárokem žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého z této neplatné smlouvy. Zejména brojila proti závěru, že netvrdila a neprokázala, kolik žalovaný celkově dle úvěrové smlouvy načerpal a kolik celkově uhradil. Podle žalobkyně v projednávané věci bylo možno výši bezdůvodného obohacení určit na základě listin, které byly součástí soudního spisu. Bezdůvodné obohacení žalovaného představuje částku 74 935,96 Kč, jak vyplývá z výpisu z účtu a mimořádného výpisu z účtu, které byly v řízení předloženy spolu s návrhem. Jde o částku čerpaných a dosud nevrácených peněžních prostředků. Žalobkyně pro přehlednost a odstranění případných pochybností přiložila k tomuto odvolání tabulku „, Anonymizováno, – přehled“, která toliko rozvádí a zpřehledňuje údaje vyplývající z výpisu a mimořádného výpisu založeného ve spise. Tato tabulka zachycuje jednotlivé pohyby na účtu žalovaného a průběžný zůstatek po provedení jednotlivých transakcí. Slouží tedy výlučně k vysvětlení, jakým způsobem byla z údajů obsažených v těchto výpisech určena částka 74 935,96 Kč jako konečná nevrácená jistina povoleného debetu, nejedná se proto o nový důkaz či nové skutkové tvrzení. Poskytla dále vysvětlení k jednotlivým sloupcům v této tabulce a zdůraznila, že pro povolený debet je podstatné, že nejde o jednorázově poskytnutý úvěr, nýbrž o čerpání prostředků v mezích revolvingového úvěrového rámce. Výše bezdůvodného obohacení proto nemá být určovaná prostým součtem všech odchozích transakcí a všech příchozích úhrad. Takový postup by neodpovídal povaze povoleného debetu. Rozhodující je konečný nevypořádaný debetní zůstatek jistiny, neboť právě ten v sobě zahrnuje veškerá předchozí čerpání i veškeré úhrady, které byly na účet žalovaného připsány. Částka 74 935,96 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jedná se o nevrácenou jistinu povoleného debetu, tedy o peněžní prostředky, které žalovaný čerpal nad rámec vlastních prostředků na účtu a které žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, nebyly vráceny. Skutečnost, že žalobkyně v žalobě vycházela primárně ze smluvního základu nároku, nebránila soudu, aby při jím zvoleném právním posouzení věci přiznal alespoň tu část nároku, která odpovídala vydání bezdůvodného obohacení.3. Žalovaný se k odvolání žalobkyně nevyjádřil.4. Odvolací soud přezkoumal rozsudek okresního soudu ve výroku I. v napadeném rozsahu, tj. co do částky 74 935,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 25. 9. 2025 do zaplacení, a v závislém výroku o náhradě nákladů řízení, včetně řízení jeho vydání předcházejícího, ve smyslu ust. § 212a odst. 1, 2, 4 a 5 o. s. ř. a žádné vady řízení uvedené v § 229 odst. 1 a 2 písm. a) a b) a odst. 3 o. s. ř. neshledal. Po takto provedeném přezkumu pak dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.5. Z obsahu spisu se podává, že v řízení zahájeném dne 11. 12. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 75 933,96 Kč s kapitalizovaným úrokem za dobu od 31. 10. 2024 do 28. 2. 2025 ve výši 6 692,04 Kč, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 74 935,96 Kč od 17. 7. 2025 do 15. 10. 2025 a ve výši 12 % ročně z téže částky za dobu od 16. 10. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 74 935,96 Kč za dobu od 17. 7. 2025 do zaplacení. Skutkově tvrdila, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , byla dne 2. 3. 2020 uzavřena smlouva o povoleném debetu č. , Anonymizováno, , v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 75 000 Kč za úrok ve výši 21,9 % ročně. Žalovaný se pak zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předložené smlouvy. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet a také byl oprávněn kdykoliv úvěr částečně či zcela splatit, kdy každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej do sjednané výše. Po dosažení této hranice byly další splatné transakce na účtu evidovány jako položky po splatnosti a jistina na účtu povoleného debetu se dále nenavyšovala. V souladu s obchodními podmínkami přistoupila banka dne 2. 4. 2025 k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 74 935,96 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 6 692,04 Kč a z dlužných poplatků ve výši 998 Kč. Kapitalizovaný smluvní úrok byl vypočten za dobu od 31. 10. 2024 do 28. 2. 2025 v sazbě 21,90 % ročně. Dlužné poplatky představují poplatky za výzvy k zaplacení dlužné částky, a to první výzvu ze dne 21. 11. 2024 a druhou výzvu ze dne 9. 12. 2024. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku přes předžalobní upomínku žalobkyně. Dále žalobkyně tvrdila, jakým způsobem její předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR), kdy zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by poskytnutí sjednaného úvěru bránila. Žalobkyně současně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023 ve věci sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Okresní soud ve věci nařídil jednání na den 13. 4. 2026, ke kterému se žalobkyně po omluvě své nepřítomnosti nedostavila. U tohoto jednání okresní soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a vyhlásil napadený rozsudek, v němž konstatoval, že v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru ve formě povoleného debetu ze dne 2. 3. 2020 mající charakter smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu ZoSÚ. Podle okresního soudu žalobkyně řádně netvrdila, jak v konkrétním případě ověřovala solventnost žalovaného. Z předložených listin bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně měla pořídit tzv. manuální vstup konsolidovaného Blacklistu, avšak dotaz byl učiněn dne 17. 7. 2025, tedy 5 let po uzavření smlouvy. Také jiné údaje byly předloženy k ověření s datem 1. 9. 2025, i když je v protokolu o posouzení úvěruschopnosti uvedeno, že výpočet byl prováděn k 2. 3. 2020. Pokud byl pak předložen výpis z účtu žalovaného, z tohoto nebylo možno zjistit, jaké pravidelné příjmy by žalovaný měl mít i to, zda je zaměstnán, podniká a v jakém oboru. Z těchto listin tedy nebylo možno zjistit, jaké pravidelné měsíční výdaje měl žalovaný v souvislosti s hrazením svých základních potřeb. Naopak z předloženého výpisu z účtu vyplývá, že žalovaný hradil ze svého účtu z úvěru internetové hry. Podle okresního soudu žalobkyně řádně netvrdila ani neprokázala, jakým konkrétním způsobem její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy o úvěru, nikoliv po uzavření této smlouvy, zkoumala úvěruschopnost žalovaného, následkem čehož je smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná. Dále uvedl, že jelikož se žalobkyně k jednání u soudu nedostavila, znemožnila, aby byla poučena ve smyslu ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. o své povinnosti tvrzení a důkazní o tom, kolik žalovaný celkově čerpal prostřednictvím úvěru a kolik celkově uhradil, proto nebylo možno nároku žalobkyně vyhovět ani z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 8 Co 100/2025. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl negativním výrokem dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení nevznikly.6. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti smlouvy o povoleném debetu, svou povahou smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť předchůdkyně žalobkyně před uzavřením této smlouvy se žalovaným jakožto spotřebitelem řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu ust. § 86 ZoSÚ s tím, že jde o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 580 a 588 o. z.). Odvolací soud tento závěr sdílí, nadto jej žalobkyně v odvolání ani nenapadla, proto se jím blíže nezabýval.7. Předmětem odvolacího přezkumu byla částka 74 935,96 Kč představující vyčerpaný povolený debet na účtu žalovaného, který nebyl řádně splácen, a dále úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z této částky za dobu od 26. 9. 2025 do zaplacení.8. K čerpání povoleného debetu žalobkyně již v žalobě tvrdila, že na základě úvěrové smlouvy byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat povolený debet a tento debet byl oprávněn kdykoliv částečně či zcela splatit, kdy každou platební transakcí ve prospěch běžného účtu se úvěr splácí a znovu se tak obnovuje možnost čerpat jej až do sjednané výše. Částka 74 935,96 Kč pak měla představovat nesplacenou jistinu úvěru.9. V projednávané věci dospěl okresní soud k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy pro porušení povinnosti úvěrující, tj. předchůdkyně žalobkyně, před uzavřením smlouvy se žalovaným řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ust. § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ. V takovém případě náleží žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení zakotvený v ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ v podobě vydání jistiny poskytnuté na základě neplatné úvěrové smlouvy. Nezbytným předpokladem pro vyhovění tomuto nároku je tvrzení žalobkyně o výší částek poskytnutých úvěrující úvěrovanému spotřebiteli, přičemž bezdůvodné obohacení vzniklé spotřebiteli na základě neplatné smlouvy představuje jistinu úvěru poskytnutou úvěrující, a to po odečtení toho, co spotřebitel na neplatně sjednanou úvěrovou smlouvu úvěrující již zaplatil.10. V tomto směru žalobkyně od počátku řízení tvrdila, že úvěr byl čerpán formou povoleného debetu na účtu žalovaného s právem tento úvěr kdykoliv průběžně čerpat a kdykoliv průběžně splácet. K určení výše bezdůvodného obohacení bylo tedy nezbytným ze strany žalující tvrdit jednotlivá čerpání jistiny úvěru a svá tvrzení současně prokázat důkazem, z něhož by byla patrná jak čerpání úvěru, tak také jednotlivé úhrady provedené spotřebitelem. Žalobkyně k důkazu předložila přehled zůstatků na účtu žalovaného za období od 3. 9. 2024 do 6. 8. 2025 obsahující údaj o tom, že nesplacená jistina povoleného debetu činila ke dni 14. 3. 2025 částku 74 935,96 Kč. Dále byl předložen mimořádný výpis z účtu žalovaného č. , Anonymizováno, za období od 15. 10. 2019 do 14. 3. 2025 obsahující několik tisíc plusových a mínusových položek.11. Soudní praxe jako výjimečný postup při splnění povinnosti tvrzení akcentuje odkaz na konkrétní listinu, která je účastníkem předložena a na níž účastník odkazuje. Nejvyšší soud tento názor vyslovil již v rozhodnutí ze dne 15. 5. 1996, sp. zn. 3 Cdon 370/96, a navázal na něj také ve svých pozdějších rozhodnutích (např. ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, nebo ze dne 15. 5. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007), přičemž ve všech těchto rozhodnutích zdůrazňoval výjimečnost a restriktivní aplikaci tohoto postupu. Výslovný odkaz na listinu byl v rozsudku ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, vymezen tak, že se jím míní navenek projevená vůle žalobce identifikovat skutek prostřednictvím skutkových údajů obsažených v konkrétní listině. Meze restriktivní aplikace spočívají v naplnění specifických okolností, neboť není racionálního důvodu požadovat po žalobci, aby opisoval rozsáhlejší množství údajů obsažených v konkrétní listině, která z ní zřetelně a jednoznačně vyplývají.12. Mimořádný výpis z běžného účtu žalovaného předložený za období od 15. 10. 2019 do 14. 3. 2025 je velmi rozsáhlá listina obsahující, jak shora uvedeno, několik tisíc plusových a mínusových položek, z nichž je zřejmé, že žalovaný povolený debet čerpat opakovaně a opakovaně jej také splácel. Rozsáhlost dokumentu a množství položek, které obsahuje, z něj činí doklad nepřehledný s tím, že není povinností soudu v takovém případě složitě vyhledávat jednotlivé položky čerpání úvěru s různorodou identifikací a jeho úhrad. Ve světle shora označené judikatury proto nelze dospět k závěru, že žalobkyně splnila svou povinnost tvrzení ve vztahu k čerpání úvěru odkazem na tuto listinu. Druhá z odkazovaných listin, a to přehled zůstatku za období od 3. 9. 2024 do 9. 12. 2024, se netýká celého posuzovaného období od počátku poskytnutí úvěru do ukončení smluvního vztahu ze strany předchůdkyně žalobkyně, zahrnuje toliko období, z něhož není možno učinit závěr o tom, kolik bylo celkově žalovaným načerpáno a kolik dle neplatné smlouvy uhrazeno. Jelikož se následně žalobkyně nedostavila k jednání okresního soudu, zbavila se možnosti být poučena dle ust. § 118a odst. 2 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení nejméně k čerpání úvěru, ke kterému byl okresní soud připraven, jak vyložil v odůvodnění svého rozhodnutí.13. Pokud žalobkyně až v odvolacím řízení předložila přehled čerpání úvěru obsahující 4 759 položek, jimiž mínila dodatečně splnit své břemeno tvrzení k výši čerpaného úvěru, pak odvolací soud konstatuje, že se nejedná o žádné upřesnění do té doby předestřeného tvrzení žalobkyně, ale o tvrzení nepřípustně nové ve smyslu ust. § 205a odst. 1 písm. a) až f) o. s. ř., ke kterému odvolací soud dle ust. § 212a odst. 3 o. s. ř. není oprávněn přihlížet ani se jím v rámci odvolacího řízení zabývat.14. Pokud tedy okresní soud žalobě nevyhověl v odvoláním napadeném rozsahu z důvodu neunesení břemene tvrzení žalobkyně ve vztahu k čerpání úvěru ve smyslu ust. § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř., pak je jeho rozhodnutí správné a jako takové bylo odvolacím soudem dle ust. § 219 o. s. ř. potvrzeno.15. Jako správný pak odvolací soud potvrdil také výrok II. rozsudku okresního soudu o náhradě nákladů řízení, neboť procesně zcela úspěšnému žalovanému v řízení prokazatelně žádné náklady nevznikly.16. Také o náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. negativním výrokem, neboť v odvolacím řízení plně procesně úspěšnému žalovanému prokazatelně žádné náklady tohoto řízení nevznikly.