16 Co 17/2026-140 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou podanou dne 9. 1. 2024 se žalobce jako zaměstnanec proti žalovanému jako svému zaměstnavateli domáhal určení neplatnosti výpovědi ze svého pracovního poměru ze dne 3. 10. 2023, poněvadž netrpěl a netrpí obecným onemocněním, na němž byla založena výpověď, nýbrž posttraumatickou stresovou poruchou (dále jen PTSD), která se u něj rozvinula v důsledku pracovního úrazu utrpěného při zásahu v dole ze dne , Anonymizováno, . Žalobu zdůvodnil tím, že pro žalovaného, resp. jeho právní předchůdkyni, společnost , právnická osoba, ., pracoval jako horník a poté jako báňský záchranář. V , Anonymizováno, v dole vybuchl metan a zahynulo 13 horníků. Žalobce byl členem tzv. prvovýjezdu, který na místo přibyl jako první. Záchranáři procházeli výdušnou chodbou rubání, kde spatřili ležící mrtvoly horníků. Jeden člověk hořel a byl roztrhaný od páteře po krk – toho museli uhasit. Další oběť byla roztrhána na kusy, kdy žalobce viděl pouze hlavu a ruku trčící ze země. Dva mrtví leželi na sobě. Po dalších 150 metrech se záchranáři museli vrátit, protože se mezitím zhoršila viditelnost a hrozil další výbuch. Než místo opustili, došlo k dalším dvěma až třem výbuchům. V té době byla žalobcova manželka v 6. měsíci těhotenství a on měl strach, že se nevrátí domů živý. Při této příležitosti poprvé viděl záchranáře i management plakat. Záchranářům se nedostalo žádné odborné pomoci, jež by jim pomohla se s událostí vyrovnat. Žalobce později postihly děsivé sny, byl úzkostný, nervózní a prožíval flashbacky např. při zvuku sanitky. Občas nebyl schopen mluvit s manželkou a byl bezdůvodně rozzlobený na své děti. Věřil, že se jeho zdravotní stav zlepší a cca tři měsíce od zásahu ještě vyprošťoval mrtvá těla po zmíněném výbuchu. V té době už ale při příchodu do práce pociťoval čím dál větší obavy, nervozitu a strach. Od 30. 7. 2020 pak začal mít potíže se zátěžovými testy, které musel zopakovat dne 19. 2. 2021, ale neuspěl, a to ani ve dnech 26. 4., 9. 8. a 29. 11. 2021, protože nebyl schopen testy dokončit; zdřevěněly mu nohy a prostě nebyl schopen pokračovat. Proto souhlasil s převedením na práci mechanika. Deprese, úzkosti, nespavost a nervozita se staly nesnesitelnými, takže musel navštívit obvodního lékaře, který jej odeslal k psychologovi a psychiatrovi a rozhodl o jeho pracovní neschopnosti. Oba odborníci pak žalobci diagnostikovali PTSD. Od té doby se u nich léčí ambulantně a podstupuje i psychoterapii. Byl hospitalizován v , anonymizováno, a poté i v , právnická osoba, . Na obou pracovištích byla potvrzena PTSD. „Závodní“ lékař nicméně v pracovně lékařském posudku, potvrzeném později krajským úřadem, určil jako důvod ztráty žalobcovy zdravotní způsobilosti k dosavadní práci obecné onemocnění, protože chyběl záznam o tom, že by žalobce prokazatelně prodělal pracovní úraz.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s poukazem na to, že žalobce dne , Anonymizováno, žádný pracovní úraz neutrpěl. Nikdy žádný nenahlásil, a tak žalovaný nemůže vědět, co se mělo onoho dne stát. Popřel, že by žalobce skutečně trpěl PTSD a uvedl, že prožité nepředstavuje pracovní úraz v zákonném smyslu krátkodobého, náhlého a násilného působení zevních vlivů. Krátkodobost je vyloučena tím, že žalobce řádně odpracoval celou směnu, aniž by nahlásil jakýkoli problém. Náhlost je vyloučena tím, že šlo o záchranářskou akci, pro kterou byl žalobce školen a připravován. Násilnost je vyloučena tím, že nešlo o žádný extrémní, mimořádný zásah do žalobcovy emoční sféry. Žalobce netvrdil, že by některého z postižených znal ani že by pro něj byl osobou blízkou. Po tvrzeném úraze bez problému odpracoval ještě celou řadu směn a PTSD byla diagnostikována teprve se značným časovým odstupem.3. Okresní soud napadeným rozsudkem určil neplatnost výpovědi (výrok I), uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů zastoupení advokátkou za dobu, kdy jednala na základě plné moci (výrok II), a povinnost nahradit náklady řízení v podobě znalečného a nákladů ustanovené zástupkyně žalobce České republice (výrok III). Dospěl přitom k těmto skutkovým zjištěním. Žalobce byl u žalovaného zaměstnán jako báňský záchranář a zúčastnil se záchranářské akce dne , Anonymizováno, . Toho dne došlo k výbuchu metanu v dole , Anonymizováno, . Záchranářská akce se vymykala jiným akcím v dole svým rozsahem, protože zahynulo více osob, a prostředím, v němž probíhala. Žalobce byl v záchranářské četě spolu s dalšími čtyřmi kolegy. Po sfárání do dolu měli za úkol prozkoumat místo výbuchu. Viděli zde ležet mrtvé horníky, jeden člověk hořel a byl roztrhaný od páteře po krk. Toho museli uhasit. Další oběť byla roztrhaná na kusy a bylo vidět pouze hlavu a ruku, která trčela ze země. Dva mrtví leželi na sobě. Po nálezu těchto těl se museli vrátit, poněvadž se podmínky v dole rapidně zhoršily a hrozil opětovný výbuch. Viditelnost byla nulová, byly slyšet detonace a stále hořelo. Prostředí bylo tudíž velice nebezpečné. S časovým odstupem od této události začal žalobce pociťovat psychické problémy, které se projevily i tím, že neprošel fyzickými testy potřebnými pro práci záchranáře. Proto byl dne 1. 2. 2021 převeden z této práce na práci mechanika, ale ani tu nebyl schopen vykonávat. Léčil se u psychiatra, kde mu byla dne 16. 8. 2022 diagnostikována PTSD. Nebyl již dále schopen práce v dole právě kvůli PTSD, jež byla posouzena jako obecné onemocnění, pro něž dostal výpověď z pracovního poměru ze dne 3. 10. 2023. Právě událost ze dne , Anonymizováno, u žalobce vyvolala PTSD. Znalec přesvědčivě obhájil své závěry před soudem a shodoval se v nich se závěry žalobcových ošetřujících psychiatrů. Znalec a ani ošetřující psychiatři neshledali, že by PTSD vyvolala jiná událost. Protialkoholní léčbu žalobce prodělal již v roce 2001 a od té doby abstinuje. Rivotril (sedativum, na němž je závislý) žalobci předepisuje lékař a je užíván již právě na léčbu PTSD. Nic nenasvědčuje tomu, že by žalobce trpěl PTSD již před , Anonymizováno, . Pro tuto duševní poruchu je charakteristické, že se její příznaky rozvíjejí postupně, což je důsledkem rozvoje stresových mechanismů v mozku postiženého. Z toho pak plyne časový odstup mezi prodělaným traumatem (, Anonymizováno, ) a vznikem onemocnění (diagnostikovaným 16. 8. 2022).4. Takto zjištěný skutkový stav okresní soud právně kvalifikoval především podle § § 52 písm. e), 271k odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoníku práce), a došel na výše popsaném základě k závěru, že žalobce trpí PTSD v důsledku výše popsaného zásahu v dole ze dne 20. 12. 2018. Tento zásah měl navíc charakter pracovního úrazu, jelikož byl žalobce při plnění svých běžných pracovních úkolů báňského záchranáře vystaven události, extrémně vybočující z každodenních podmínek výkonu jeho práce. Výbuch metanu nastává zcela ojediněle - poslední se v , Anonymizováno, odehrál v roce , Anonymizováno, . Takový výbuch činí pracoviště záchranářů extrémně nebezpečným, protože v dole hoří, je tam nulová viditelnost, dochází k postupným detonacím apod. Při této události navíc zahynulo 13 horníků. Výbuch měl na těla poškozených devastující účinky. Není tedy pochyb o tom, že žalobce prošel mimořádně intenzivně stresujícím zážitkem, který naplňuje pojmové znaky pracovního úrazu.5. Proti rozsudku podal žalovaný odvolání s návrhem na změnu rozsudku v podobě úplného zamítnutí žaloby, v němž částečně zopakoval dříve uplatněné argumenty a dodal, že měl prvostupňový soud provést důkaz revizním znaleckým posudkem k posudku dr. , příjmení, , kterého sice vyslechl, avšak neodstranil tím pochybnosti o správnosti posudku, poněvadž znalec u žalobce nepoužil nejznámější a v ČR dostupnou metodu ke zjištění přítomnosti PTSD – počítačovou tomografii mozku. Posudek je navíc nejasný, protože znalec nevysvětlil, kde leží hranice mezi silnou duševní nepohodou a PTSD. Nakonec je posudek též neúplný, poněvadž k němu nejsou připojeny mimospisové údaje, s nimiž znalec pracoval. Byl-li žalobce do zásahu vyslán jako člen prvosledové jednotky, musel počítat s tím, že se setká s děsivými výjevy.6. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku, přičemž částečně zrekapituloval své dosavadní argumenty a podotkl, že je až neuctivé tvrdit, že prodělaný zážitek nebyl dostatečně katastrofický na to, aby mohl být uznán za pracovní úraz. V případě hořícího těla si hasiči zprvu mysleli, že jde o hořící předmět a teprve když se přiblížili, zjistili, že se hýbá.7. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a že je přípustné a projednatelné, přezkoumal na jednání napadený rozsudek, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.8. Prvostupňový dospěl na základě provedených a správně vyhodnocených důkazů ke správným skutkovým zjištěním. Tato skutková zjištění proto odvolací soud přejímá a pro stručnost na ně