16 Co 180/2025-116 — Krajský soud v Ostravě

1. Žalobou došlou Okresnímu soudu v Přerově dne 29. 8. 2024 se žalobce domáhal určení, že jeho pracovní poměr založený jmenováním dne 3. 7. 2023 trvá, když dosud nebyl odvolán z funkce vedoucího učitele odborného výcviku.2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila, když pracovní poměr žalobce skončil uplynutím sjednané doby dne 30. 6. 2024.3. Okresní soud v Přerově jako soud prvního stupně rozsudkem identifikovaným v záhlaví určil, že pracovní poměr žalobce u žalované založený jmenováním ze dne 3. 7. 2023 trvá (výrok I) a zavázal žalovanou zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 48 061 Kč (výrok II). V odůvodnění rozsudku okresní soud uvedl, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se určením, že tu právní vztah nebo právo je či není, vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Dále uvedl, že na základě jmenování žalobce ze dne 3. 7. 2023 došlo ke změně v obsahu pracovního poměru původně vzniklého na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 12. 2007 tak, že jednak došlo ke změně druhu práce na vedoucího učitele odborného výcviku a současně došlo ke změně právního postavení žalobce na pracovní poměr založený jmenováním. Vzhledem k tomu, že ve jmenovací listině nebyla určena doba, na kterou má být žalobce jmenován, platí, že žalobce byl jmenován na dobu neurčitou a pokud nebyl dosud odvolán, jeho pracovní poměr stále trvá. Protože za organizační útvar ve smyslu ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce je třeba považovat každý vnitřní útvar, který byl vytvořen podle organizačních předpisů vydaných zaměstnavatelem, a žalobce byl podle organizace žalované ve funkci vedoucího učitele odborného výcviku (sám podřízený zástupci ředitele pro praktické vyučování, které rovněž zastupoval), je nepochybné, že byl vedoucím zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 11 zákoníku práce na určitém stupni řízení žalované, tedy ve vedoucí funkci, u které nemůže pracovní poměr vzniknout jinak než jmenováním, a že k jeho jmenování do této funkce shora popsaným způsobem také došlo. Pracovní poměr žalobce u žalované proto stále trvá.4. Proti uvedenému rozsudku podala žalovaná odvolání. V odvolání uvedla, že v prvé řadě má za to, že žalobce neosvědčil naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Okresní soud se dále v rámci odůvodnění svého rozhodnutí vůbec nezabýval existencí dohody smluvních strany o době trvání pracovního poměru, a to přesto, že se jednalo o zásadní a stěžejní námitku žalované uplatňovanou od počátku soudního řízení, když v rámci procesní obrany žalovaná vždy tvrdila, že pracovní poměr žalobce u žalované byl ukončen uplynutím doby určité. Dle názoru žalované není dán žádný důvod, proč by i v případě jmenování na vedoucí pracovní pozici nemohla být mezi účastníky pracovněprávního vztahu uzavřena dohoda o době trvání pracovního poměru. Tím spíše za situace, kdy je zřejmé, že v den, kdy došlo k jmenování, panovala mezi účastníky jednoznačná shoda o době trvání pracovního poměru, resp. o jejím omezení na dobu určitou. Jmenováním došlo ke změně druhu vykonávané práce a současně byla dohodou smluvních stran omezena doba trvání pracovního poměru na dobu určitou do 30. 6. 2024. Okresní soud se v rámci svého rozhodnutí s touto skutečností žádným způsobem nevypořádal, resp. nevyložil, z jakého důvodu by tento postup nebyl možný a z jakého důvodu tedy dohodu o sjednání pracovního poměru na dobu určitou zcela pominul. V kontextu výše uvedeného je nutno také připomenout, že zákoník práce je postaven také na zásadě „co není zakázáno, je dovoleno“. Z žádného z ustanovení zákoníku práce nevyplývá, že by i v případě jmenování nemohla být mezi účastníky pracovněprávního vztahu uzavřena dvoustranná dohoda, v rámci které se účastníci dohodnou na době trvání pracovního poměru. Tento postup je zcela souladný se zásadou smluvní volnosti. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobu žalobce o určení trvání pracovního poměru zamítne a žalované přizná právo na náhradu nákladů prvostupňového i odvolacího řízení, případně, pokud nebudou dány podmínky pro změnu rozhodnutí, aby uvedený rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.5. Žalobce se k odvolání žalované nevyjádřil.6. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací [§ 10 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.)] po zjištění, že odvolání žalovaného proti rozsudku soudu prvního stupně (okresního soudu) bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 204 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek okresního soudu, jakož i řízení jemu předcházející se zřetelem k ustanovení § 206 a § 212 o. s. ř., a dospěl k závěru, že je na místě napadený rozsudek změnit s ohledem na dále uvedené.7. Podáním došlým odvolacímu soudu dne 20. 1. 2026 žalobce uvedl, že s žalovanou uzavřeli smír ve znění uvedeném ve výroku tohoto usnesení, kterým vyřešili své sporné otázky ve věci samé.8. Podáním došlým odvolacímu soudu dne 21. 1. 2026 žalovaná uvedla, že s žalobcem uzavřeli smír ve znění uvedeném ve výroku tohoto usnesení, kterým vyřešili své sporné otázky ve věci samé.9. Smír účastníků, který byl v průběhu odvolacího jednání uzavřen, jehož obsahem je dohoda o narovnání ve smyslu ustanovení § 4 zákoníku práce ve spojení § 1903 a násl. občanského zákoníku, neodporuje právním předpisům, a to zejména § 49, § 67 odst. 1, § 208 a § 222 odst. 2 zákoníku práce. Zaměstnavatel, tj. žalovaná, se dohodla se zaměstnancem, tj. žalobcem, a to tak, že pracovní poměr skončí sjednaným dnem dohodou, kdy dále z titulu tohoto zaniklého pracovního vztahu vyplatí žalovaná žalobci odstupné ve sjednané výši a náhradu za nevyčerpanou dovolenou, jakož náhrady platu za dobu překážek v práci na straně žalované. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že je možno schválit smír uzavřený účastníky ve smyslu § 99 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř., neboť to připouští povaha věci a smír v daném případě není v rozporu s uvedenými právními předpisy.10. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud podle § 220 odst. 2 o. s. ř. změnil rozsudek okresního soudu (soudu prvního stupně) tak, že schválil smír uzavřený mezi účastníky. A to bez nařízení jednání podle § 115a ve spojení s § 211 o. s. ř., protože účastníci výslovně uvedli, že navrhují a souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Součástí schváleného smíru byla i dohoda účastníků o náhradě nákladů řízení, proto odvolací soud v souladu s ustanovením § 224 odst. 1, odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů dále nerozhodoval.11. O případném vrácení soudního poplatku za odvolání s ohledem na schválení smíru ve smyslu § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, rozhodne okresní soud podle § 3 odst. 2 věta prvá tohoto zákona.