57 Co 112/2026-82 – Krajský soud v Ostravě

1. Napadeným rozsudkem okresní soud určil, že výpověď z nájmu bytu č. , hodnota, o velikosti 3+1 na , adresa, , ze dne 25. 3. 2025, je neoprávněná (výrok I), zároveň rozhodl tak, že žalobcům se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok II).2. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že při rozhodování o nákladech řízení okresní soud aplikoval § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s .ř.“), když důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalobcům shledal jednak v tom, že žalobci nájemné v druhé polovině roku 2025 hradili sporadicky a se zpožděním, nadto nájem za prosinec 2025 neuhradili vůbec, jednak v tom, že ačkoliv výpověď daná žalovanou žalobcům byla shledána neoprávněnou, žalobce byl v mezidobí skutečně odsouzen podle § 286 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „t. z.“), pro zločin , druh trestného činu, podle § 284 odst. 2, 3 t. z., což nasvědčuje tomu, že v předmětném bytě docházelo přinejmenším k přechovávání těchto látek, čemuž odpovídal silný chemický zápach vycházející z bytu, na který si stěžovali sousedé v domě.3. Proti výroku II rozsudku podali žalobci a), b) odvolání, kterým se domáhali jeho změny tak, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit jim náhradu nákladů řízení v plné výši, když byli se svojí žalobou plně úspěšní. Odvolací argumentaci zaměřili na to, že soud měl vzít v úvahu, že spor byl vyvolán výlučně postupem žalované, která dala žalobcům výpověď v rozporu se zákonem, pročež jim nezbylo, než se proti neoprávněné žalobě bránit, jinak by museli byt vyklidit. V souladu s judikaturou Ústavního soudu by měl být § 150 o. s. ř. aplikován jen zcela výjimečně a úvaha soudu v tomto směru musí být v rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodněna. Za důvody hodné zvláštního zřetele je na místě považovat pouze takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivé ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Významné jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a okolnosti další, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Okresní soud se vůbec nezabýval majetkovými, sociálními a osobními poměry účastníků řízení, stejně jako okolnostmi, které žalobce vedly k podání žaloby, rovněž tak nezohlednil procesní postoj účastníků řízení. Důvody, které shledal, posuzoval izolovaně a výlučně ve prospěch žalované, zcela pominul majetkové a sociální poměry žalobců, ačkoliv mu tyto byly známy ze spisu a současně mu musely být známy. Pokud vycházel z informací známých mu z úřední činnosti o trestní věci žalobce b), muselo mu být rovněž známo i to, že žalobce b) byl již od 10. 2. 2025 omezen na osobní svobodě vazbou a následně vykonával trest odnětí svobody, což zásadním způsobem determinovalo jeho příjmové a majetkové poměry, jakož i skutečnost, že předmětný byt od tohoto data vůbec neužíval. Přesto soud konstatoval, že odsouzení žalobce b) nasvědčuje tomu, že tento v bytě přechovával omamné a psychotropní látky, byť společenství vlastníků jednotek oslovilo žalovanou se stížností na zápach z bytu až v době, kdy žalobce b) v bytě již ze shora popsaného důvodu nebydlel. Navíc, pokud by bylo podezření, že v bytě jsou přechovávány omamné nebo psychotropní látky, orgány činné v trestním řízení by zcela jistě tyto skutečnosti v rámci domovní prohlídky zjistily. Okresní soud tak sám, aniž by pro svůj závěr učinil jakákoli skutková zjištění z provedených důkazů, spekuloval, že určité skutečnosti „nasvědčují tomu“, že v předmětném bytě docházelo k přechovávání omamných látek. Vedle toho ani samotné trestní odsouzení žalobce b) neprokazuje, že by k jakémukoli závadnému jednání docházelo právě v předmětném bytě. Vedle toho soud zcela pominul takové skutečnosti, které by svědčily při rozhodování o nákladech řízení v jejich prospěch, pročež své rozhodnutí zatížil vadou jednostrannosti a nepřezkoumatelnosti. Žalobci totiž v řízení prokázali, že se nacházejí ve velmi nepříznivé majetkové a sociální situaci, když ve spise je prohlášení žalobců o jejich majetkových a osobních poměrech, doložené výpisem z centrální evidence exekucí. Soud však nezohlednil ani to, že žalobkyně a) nemá stabilní příjem, má vyživovací povinnost k nezletilému dítěti, žalobce b) byl v rozhodné době omezen na osobní svobodě a neměl příjem žádný. Nezohlednil ani poměry žalované, která vlastní předmětnou pronajímanou bytovou jednotku a současně se dlouhodobě zdržovala na , stát, . Nevzal v úvahu ani to, že sama žalovaná následně od původních důvodů výpovědi ustoupila, a žalobkyni sdělila, že může v bytě nadále bydlet, bude-li řádně hradit nájemné. Pokud by důvody uvedené v neoprávněné výpovědi byly oprávněné a tak alarmující, jak je posoudil soud v rámci rozhodování o nákladech řízení, jistě by žalobkyně přikročila k výpovědi nové. Zpětvzetí žaloby ze strany žalobců by odůvodnilo správnost postupu žalované a obavu z toho, že by následně museli byt společně s nezletilým dítětem vyklidit. Nájemné za celou sjednanou dobu bylo uhrazeno. Pokud okresní soud postavil své rozhodnutí rovněž na konstatování, že nájemné bylo placeno opožděně a za prosinec 2025 uhrazeno nebylo vůbec, k těmto skutečnostem neprovedl jakékoli dokazování, pročež tento jeho postup je zcela neústavní. Nadto z nájemní smlouvy, která byla k důkazu provedena, vyplývá, že žalobci při sjednání nájmu složili jistotu ve výši 24 000 Kč, z níž bylo možné případné nedoplatky uspokojit, takže ani tato okolnost nemohla odůvodnit nepřiznání náhrady nákladů řízení. Konečně poukázali na to, že pokud soud hodlá zahrnout do svého rozhodnutí skutečnosti, které jsou mu známy z jeho úřední činnosti, aniž by účastníci řízení mohli s ohledem na okolnosti dané věci aplikaci takovýchto skutečností rozumně předpokládat, musí s těmito skutečnostmi nejprve seznámit účastníky řízení a poskytnout jim dostatečný prostor k tomu, aby mohli prostřednictvím svých tvrzení učinit tyto skutečnosti spornými a navrhnout za tím účelem provedení důkazů. V odůvodnění rozhodnutí pak musí uvést, ze které jeho konkrétní činnosti či postupu jsou mu takové skutečnosti známy a jak se o nich dozvěděl. V dané věci okresní soud sice označil konkrétní trestní rozhodnutí, avšak tuto skutečnost neprovedl jako důkaz, neseznámil s ní účastníky v průběhu řízení a neposkytl jim možnost se k ní vyjádřit. Navíc z této skutečnosti dovodil skutkové závěry, které z ní ani nevyplývají, když uzavřel, že v předmětném bytě docházelo k přechovávání omamných látek. Takový postup je v rozporu se zásadou projednací, se zásadou rovnosti účastníků řízení i s požadavky na přezkoumatelnost rozhodnutí a zatěžuje napadený výrok vadou, která má za následek jeho nesprávnost. Pochybnosti o nezávislosti výkonu soudní moci budí i postup soudu, který při prvním jednání ve věci meritorně nerozhodl. Jednání odročil s odůvodněním, že je nutno rozhodnout o žádostech žalobců o osvobození od soudních poplatků, aniž by reflektoval to, že žádost žalobců nebyla příčinou odročení, ale jeho důvodem. Nebylo tak zřejmé, z jakého důvodu soud za situace, kdy žádný z účastníků nenavrhoval provedení dalších důkazů, jednání odročil, což budí závažné pochybnosti o nezávislosti výkonu soudní moci.4. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.5. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobami k tomu oprávněnými, přezkoumal odvolací soud napadené rozhodnutí dle § 212a odst. 1 a 6 o. s. ř. toliko v části dotčené odvoláním žalobců a), b), tedy ve výroku II rozsudku, týkajících se nákladů řízení, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. O odvolání bylo rozhodnuto bez nařízení jednání dle § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř.6. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobci a), b), zastoupeni od počátku řízení advokátem, vystavěli žalobu podanou dne 1. 4. 2025 na tvrzeních, že výpověď z nájmu bez výpovědní doby, daná žalovanou oběma žalobcům, je neoprávněná, neboť nebyla doručena oběma společným nájemcům a současně nebyli žalobci vyzváni předem k odstranění tvrzeného závadného stavu v přiměřené lhůtě. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu písemně nevyjádřila, u prvního jednání ve věci uvedla, že si je vědoma toho, že výpověď byla špatně podaná, zrušila ji a dohodla se s žalobkyní a), že v bytě může nadále bydlet, neučinila vůči ní žádné kroky směřující k vyklizení předmětného bytu. Zástupce žalobců u tohoto jednání poukázal na skutečnost, že formálně nedošlo k žádnému zpětvzetí výpovědi, pokud by žalobci žalobu vzali zpět, žalobkyně a) by byla vystavena nebezpečí vyklizení bytu. Jednání bylo odročeno za účelem rozhodnutí o žádosti žalobců o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení. O této žádosti bylo okresním soudem rozhodnuto usnesením ze dne 22. 9. 2025 (s právní mocí dne 18. 10. 2025) tak, že jim osvobození od soudních poplatků nebylo při