57 Co 3/2026-93 — Krajský soud v Ostravě

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zdržet se obtěžování žalobce hlukem způsobeným psy chovanými na pozemku žalované parc. č. , hodnota, - zahrada, zapsaném na LV č. , hodnota, v k. ú. , adresa, a pronikajícím na pozemky žalobce parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je rodinný dům č. p. , hodnota, , , adresa, , parc. č. , hodnota, - ostatní plocha, parc. č. , hodnota, - zastavěná plocha a nádvoří, parc. č. , hodnota, – zahrada, parc. č. , hodnota, - zahrada a parc. č. , hodnota, - zahrada, to vše zapsáno na LV č. , hodnota, v katastrálním území , adresa, (výrok I). Žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 31 327,59 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok II).2. Soud prvního stupně vyšel ze závěru o skutkovém stavu věci, že ze strany žalované (v bodě 11 rozsudku soudu prvního stupně je nesprávně uvedené – žalobkyně, pozn. odvolacího soudu) nejde o obtěžování žalobce hlukem nad míru přiměřenou místním poměrům dle § 1012 a § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a žalobu zamítl.3. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce. Rozsudek napadl v celém rozsahu a domáhal se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítal, že soud prvního stupně neprovedl důkazy – videozáznamy, které si „přehrál“ zřejmě v kanceláři bez přítomnosti účastníků řízení, kteří tak neměli možnost se k těmto důkazům vyjádřit. Současně soud uvádí, že štěkot zaznamenaný na nahrávkách nepovažuje mj. za intenzivní, přičemž ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě, ohledně vydání předběžného opatření pod sp. zn. 6 Nc 301/2024, a to usnesením ze dne 8. 3. 2024, soud uznal, že žalobce osvědčil, že na jeho pozemek a do domu ve dne i v noci proniká v míře nepřiměřené místním poměrům hluk z okolí, pravděpodobně ze sousedství, a to konkrétně štěkot a vytí psů s tím, že se jedná o zvuky pocházející od většího počtu těchto zvířat. Dále poukázal na poučení dle § 118a odst. 1 o. s. ř., které musí soud neúspěchem ohroženému účastníku udělit, jakmile jeho potřeba během řízení vyjde najevo, nejpozději do koncentrace řízení. K tomuto poučení soud přistoupil až v rámci posledního jednání ve věci, a to pouze po urgenci právního zástupce žalobce, poučení bylo pouze formální a nesplňovalo požadavky kladené zákonem. Poučení dle § 119a o. s. ř. má soud poskytnout až ve chvíli, kdy se vypořádá se všemi důkazy, jež byly účastníky navrženy k provedení, což soud neučinil. Své závěry opírá primárně o výslechy svědků navržených žalovanou, které považuje za věrohodné toliko z důvodu, že vypovídali po řádném poučení o následcích křivé výpovědi. Takové hodnocení důkazů je však nepřípustné. Z konstantní judikatury Nejvyššího soudu (např. z rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2795/2009) vyplývá, že závěr o věrohodnosti svědka může soud učinit jen poté, kdy tohoto svědka sám vyslechne a posoudí, jaký má vztah k účastníkům, k věci, zda vypovídá přesvědčivě, s jistotou, nebo naopak zmateně, váhavě apod. Svědek Rafaj je manželem žalované a na chovu psů se podílí, současně tyto využívá při lovu. Je zjevné, že na výsledku sporu má zájem. Svědek , jméno FO, je zetěm žalované a obývá nemovitost, kterou žalovaná vlastní. Je zde tedy vedle rodinného vztahu dán také určitý vztah závislosti. Žalobce se o závěru soudu o věrohodnosti svědků dozvěděl z odůvodnění napadeného rozsudku a ke zpochybnění jejich věrohodnosti navrhuje výslech svědků , jméno FO, , adresa, , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , které je oprávněn navrhnout také s ohledem na absenci řádného poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Nelze také přisvědčit argumentu soudu, že účastníci žijí ve venkovském typu zástavby. V takovém typu zástavby je běžný např. chov jednoho či dvou psů na hlídání objektu; počet psů chovaných žalovanou však rozhodně nelze označit za běžný. Soud nijak nezohlednil zdravotní stav žalobce, skutečnost, že je osobou v důchodovém věku trpící závažnými zdravotními obtížemi, , diagnóza, pacientem, který se nadto léčí na , diagnóza, a s , diagnóza, . Štěkot psů i nadále trvá, k čemuž navrhuje aktuální nahrávky.4. Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku jako správného. Koncentrace řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. nastává do skončení prvního jednání ve věci, které se konalo dne 10. 6. 2025, nicméně bylo přerušeno za účelem provedení místního šetření dne 29. 7. 2025, kdy byly strany sporu vyzvány k doplnění důkazů. Následně, po provedení důkazů navržených oběma stranami, při pokračování v přerušeném prvním jednání ve věci dne 9. 9. 2025, byli účastníci soudem poučeni o koncentraci řízení dle § 118b odst. 1 o. s. ř. před skončením prvního jednání ve věci, čímž nastala koncentrace řízení. Při posledním jednání ve věci dne 14. 10. 2025 soud provedl žalobcem navržený písemný důkaz ohledně stížnosti žalobce a sdělení OÚ , adresa, z roku 2016, neprovedl znalecký posudek pro nadbytečnost s tím, že otázka ne/přiměřenosti imisí štěkotu psů je otázkou právní nikoliv otázkou skutkovou. Žalobce by mohl prolomit koncentraci řízení, pokud by objektivně existovaly skutečnosti nebo důkazy, které nemohl do doby koncentrace uplatnit „bez své viny“. Do koncentrace řízení měl možnost tvrdit a navrhovat další důkazy, což nečinil, a svoji pasivitu napravuje až v odvolacím řízení, což není přípustné. Žalobce byl soudem řádně poučen rovněž dle § 119a o. s. ř., avšak zůstal pasivní. Pokud žalobce až v odvolání navrhuje nové svědky, nejedná se o možnou výjimku z koncentrace. Jsou-li tito noví svědci navrhováni „ke zpochybnění věrohodnosti svědků žalované“, žalobce neuvádí, v čem konkrétně jsou svědci nevěrohodní. Důkazem zpochybňujícím jiný důkaz není, pokud má nově navržený důkaz vést k jiným skutkovým zjištěním.5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně [§ 212 věta prvá, § 212a odst. 1, 3 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“)] zcela a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.6. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby byla žalované uložena shora specifikovaná povinnost zdržet se obtěžování žalobce hlukem způsobeným psy žalované s tím, že tímto je obtěžován nad míru přiměřenou místním poměrům.7. Procesní obrana žalované byla vybudována na argumentaci, že hluk způsobený psy žalované žalobce neobtěžuje nad míru přiměřenou místním poměrům.8. V průběhu odvolacího jednání žalovaná sdělila soudu, že po vydání napadeného rozsudku dva psi (maďarští ohaři) uhynuli, nadále má tři psy ve věku 8 let a 6 let. Žalobce setrval na své žalobě s tím, že jej nadále štěkot psů ruší.9. Nejprve odvolací soud zdůrazňuje, že koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. nenastala. Jednání proběhlo dne 10. 6. 2025, bylo přerušeno na 29. 7. 2025 za účelem ohledání na místě samém a následně dne 9. 9. 2025 proběhlo další jednání. V průběhu těchto jednání okresní soud nerespektoval postup předepsaný v § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy tzv. neustavil spor a neprovedl většinu úkonů v nich uvedených, primárně dle odstavce 2 nesdělil výsledky přípravy jednání a podle dosavadních výsledků řízení neuvedl, která právně významná skutková tvrzení lze považovat za shodná, která zůstala sporná, a které z dosud navržených důkazů budou provedeny (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod č. 98/2013 Sb. rozh. obč., či rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2025, sp. zn. 26 Cdo 443/2025, kdy rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz). Jelikož však v řízení došlo ke koncentraci v podobě neúplné apelace, postupoval odvolací soud v tomto režimu.10. Pokud jde o skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně tento obstojí i pro odvolací řízení, odvolací soud tato zjištění považuje za správná a přejímá je, a to s korekcí ve vztahu ke zjištěním učiněným soudem prvního stupně z audiozáznamů (bod 8 odůvodnění rozsudku), a to z důvodů dále uvedených. Nicméně na rozhodnutí ve věci samé tato korekce skutkového závěru, i bez dalšího doplnění dokazování v tomto směru, nemá žádný vliv, neboť nadále je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že ze strany žalované nedochází k obtěžování žalobce pravidelným, každodenním a celodenním štěkáním psů žalované.11. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4861/2017, neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument,