75 Co 207/2025-266 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Shora označeným rozsudkem okresní rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 4 806 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 4 806 000 Kč od 2. 5. 2024 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), dále, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 771 218,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a České republice na náhradu nákladů řízení částku 3 483,47 Kč (výrok III.).2. Okresní soud pak v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že v řízení bylo nepochybně prokázáno, že žalobce je jako výlučný vlastník nemovitých věcí v k. ú. , adresa, zapsán v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pozemky mu byly vydány v rámci tzv. církevních restitucí s tím, že vydané pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob. Shora uvedenou otázkou se již podrobně zabýval Krajský soud v Brně v rámci řízení o vydání pozemků žalobci na základě tzv. církevních restitucí, kdy rozhodnutí byla potvrzena odvolacím soudem a dovolání v těchto sporech odmítnuto. Na základě těchto rozhodnutí byly žalobci vydány předmětné pozemky, kdy soudy neshledaly žádné výlukové důvody dle § 8 odst. 1 písm. a) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi, pro které by předmětné pozemky nemohly být vydány, dospěly k závěru, že tyto pozemky nelze považovat za zastavěné. Rybník a účelovou komunikaci nelze považovat za stavby ve smyslu občanskoprávním, neboť nejsou způsobilými předměty občanskoprávních vztahů. S rybníkem nelze nakládat odděleně od pozemků tvořících jeho dno a břehy, proto nemůže být stavbou. Účelová komunikace je druhem pozemku a představuje určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Hráze rybníků v daném případě jsou zcela přírodního charakteru, porostlé vegetací a přes některé vedou účelové komunikace. Nelze určit, kde končí pozemek a kde začíná samotná hráz. Nejedná o hráze jako stavby ve smyslu občanskoprávním, nýbrž pouze o určité zpracování povrchu pozemku. Z těchto důvodů soud zamítl důkaz znaleckým zkoumáním z oboru stavebnictví, odvětví stavby vodní k posouzení, zda se jedná o stavbu v občanskoprávním smyslu z důvodu nadbytečnosti, navíc otázka, zda se jedná o samostatnou věc je otázkou právní, nikoliv znaleckou. Pokud by soudy v rámci řízení o církevních restitucí dospěly k závěru, že vodní díla či jejich součásti jsou vlastnictvím osoby odlišné od žalobce, pak by nemohlo dojít k jejich vydání. Ustanovení § 59a zákona č. 254/2001 Sb. o vodách, na který poukazoval žalovaný, se na projednávaný případ nevztahuje, neboť v daném případě není osoba vlastníka pozemku odlišná od osoby vlastníka rybníku, což je podmínkou pro aplikaci tohoto ustanovení. Zákonné věcné břemeno tak nemohlo ani vzniknout. Navíc žalovaný nikdy v minulosti vznik věcného břemene netvrdil. Rybníky včetně hrází a účelové komunikace na pozemcích se nacházející, popř. další součásti jsou součástí pozemků ve vlastnictví žalobce a nejsou samostatnými stavbami dle občanskoprávních předpisů.3. O užívání těchto nemovitých věcí žalovaným v žalovaném období nebylo mezi účastníky sporu. S ohledem na shora uvedené dospěl okresní soud k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku ze strany žalovaného za žalované období od 21. 5. 2021 do 21. 5. 2024, kdy nemovité věci užíval, je oprávněný. O bezdůvodné obohacení plněním bez právního důvodu se jedná i v případě užívání cizího majetku bez nájemní smlouvy nebo jiného právního titulu opravňujícího k výkonu užívacího práva. Vlastníkem předmětných nemovitostí včetně rybníků, hrází a veškerých součástí je žalobce. Společnost , právnická osoba, ., od jejíhož vlastnictví žalovaný užívání pozemků odvozoval, vlastnictví k těmto nemovitým věcem nenabyla, neboť privatizace je v části týkající se církevního majetku, od níž , právnická osoba, . své vlastnictví dovozuje, absolutně neplatná. Privatizace v případě, že se týká církevního majetku, je absolutně neplatná a nástupnická právnická osoba po státním podniku nemohla nabýt vlastnické právo k takovým nemovitostem, a to pro rozpor s blokačním ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb. zákona o privatizaci. Z předloženého privatizačního projektu z roku 1993 je zřejmé, že do privatizace byl zahrnut i majetek, který patřil církvi a na nějž se vztahovalo blokační ustanovení. Není pravdou, jak tvrdí žalovaný, že tento majetek nebyl v privatizačním projektu specifikován. Z privatizačního projektu jednoznačně vyplývá, že dřívějšímu státnímu podniku, jenž připravoval privatizační projekt, a společnosti , právnická osoba, . jako nabyvatelce majetku, bylo známo, že do privatizace jsou zahrnuty i pozemky, které byly před rokem 1950 církevním majetkem, přesto je do privatizace zahrnuly, a to v rozporu s tzv. blokačním ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb. zákona o privatizaci (§ 29 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku). Jejich převod je tudíž od počátku absolutně neplatný a společnost , právnická osoba, . se nemohla stát jejich vlastníkem. Tyto závěry vyplývají jak z judikatury Ústavního soudu, tak i Nejvyššího soudu citované okresním soudem, dle níž za účinnosti § 29 zákona o půdě byl převod historického majetku církví absolutně neplatný; vlastnické právo k tomuto majetku na třetí osobu přes existenci smlouvy nepřešlo, a to ani jeho následným zápisem do katastru nemovitostí. K prolomení blokačních účinků § 29 zákona o půdě nepostačuje pouze dobrá víra nabyvatele, nýbrž musí být zjištěny mimořádné okolnosti věci, které v dané věci absentují.4. Společnost , právnická osoba, . tak není vlastníkem nemovitostí a ani oprávněna tyto nemovitosti propachtovávat žalovanému bez předchozího souhlasu žalobce, který nikdy neměla. Žalobce je jako výlučný vlastník nemovitých věcí v k. ú. , adresa, zapsán v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, , pozemky mu byly vydány v rámci tzv. církevních restitucí s tím, že vydané pozemky nejsou zatíženy právy třetích osob. Pokud by soudy v rámci řízení o církevních restitucí dospěly k závěru, že vodní díla či jejich součásti jsou vlastnictví osoby odlišné od žalobce, pak by nemohlo dojít k jejich vydání. Je zřejmé, že žalovaný užívá předmětné nemovité věci bez právního důvodu, neboť mu nesvědčí žádný právní důvod k jejich užívání, a je tak povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení. Ohledně výše bezdůvodného obohacení okresní soud vyšel ze znaleckého posudku , jméno FO, , dle něhož činí roční výše obvyklého nájemného za jejich užívání 1 602 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce požaduje bezdůvodné obohacení za tři roky zpětně, celkem tedy částku 4 806 000 Kč, soud vyhověl žalobě v plném rozsahu včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku.5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání žalovaný, který navrhoval, aby rozsudek okresního soudu byl změněn tak, že žaloba bude zamítnuta, in eventum rozsudek zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Podle žalovaného předně nebyly naplněny předpoklady pro vznik bezdůvodného obohacení, když žalovaný užívá rybníky, které jsou umístěny mimo jiné na pozemcích žalobce, na základě pachtovní smlouvy uzavřené se společností , Anonymizováno, , adresa, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., se sídlem , adresa, , IČO: , IČO, , tzn. nikoliv bez právního důvodu. Společnost , právnická osoba, vlastní rybníky, které propachtovává žalovanému, na základě privatizačního projektu ze dne 30. 6. 1993, případné vlastnictví žalobce k žalovaným položkám (rybníkům) nebylo v privatizačním projektu nijak specifikováno, pouze je u některých položek uvedeno, že původním vlastníkem pozemků dotčených užívanými rybníky je žalobce. To ale ani žalovaný nerozporuje. Jedná se však toliko o původní vlastnictví pozemků, na nichž jsou umístěny hráze a další funkční objekty rybníků, které nabyla společnost , právnická osoba, v privatizaci podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Podle § 10 odst. 3 výše uvedeného zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby se na rozhodování o privatizaci nevztahují obecná ustanovení o správním řízení. Toto rozhodnutí nepodléhá přezkoumání soudem. Nelze tedy ze strany soudu bez dalšího, zejména bez zohlednění privatizačního projektu, uzavřít, že sporný majetek přešel na žalobce, jak činí soud, a z toho důvodu je titul žalovaného k užívání majetku (pachtovní smlouva uzavřená mezi žalovaným a společností , právnická osoba, ) neplatný; tento postup shledává žalovaný v rozporu s ustanovením čl. 11 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, dle něhož „Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu.“. V tom tkví i překvapivost rozhodnutí pro žalovaného. Žalovaný je tak přesvědčen (a po celou dobu užívání rybníků, které jsou umístěny mimo jiné na pozemcích žalobce, a dalších staveb byl v dobré víře v platnost a účinnost pachtovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a , Anonymizováno, , adresa, , a tudíž užívání v souladu se zákonem), že hráze a další funkční