Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu žalobkyně na zaplacení částky 10.968 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.575,13 Kč od 12. 8. 2024 do 17. 3. 2025, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 188,03 Kč od 12. 8. 2024 do 17. 3. 2025, úrokem 29,90 % ročně z částky 10.000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení, zákonným úrokem z prodlení z částky 10.000 Kč od 16. 5. 2025 do zaplacení ve výši 12 % ročně. Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.2. Okresní soud dospěl k závěru, že žalovaný a společnost , právnická osoba, . uzavřeli smlouvu o zápůjčce dne , datum, , kdy žalovanému byla poskytnuta částka 10.000 Kč. Jelikož se jedná o spotřebitelský vztah, je nutno v žalobách tvrdit, jak byla posuzována úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se k jednání nedostavila a znemožnila tak, aby byla ze strany soudu poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že je nutno doplnit tvrzení, jakým konkrétním způsobem byla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce prověřována. Z toho důvodu okresní soud dospěl k závěru, že daná úvěrová smlouva je neplatná dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Zároveň uvedl, že soud by mohl žalovaného zavázat k vydání částky, která se mu dostala do dispozice po odečtení částek, které uhradil, žalobkyně však v žalobních tvrzeních neuvádí, zda a v jaké výši žalovaný částečně na dluh hradil a žalobkyně, která se k jednání nedostavila, tak znemožnila, aby byla ze strany soudu poučena o nesplnění povinnosti tvrzení dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř.3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání a domáhala se jeho změny tak, že žalovanému bude uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 17. 7. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Zároveň požadovala náhradu nákladů řízení. Uvedla, že napadá rozsudek soudu I. stupně v části, v níž soud nepřiznal žalobkyni nárok ani z titulu bezdůvodného obohacení, a to z důvodu, že žalobkyně údajně netvrdila ani neprokázala rozsah případného plnění žalovaného. S tímto závěrem se žalobkyně nemůže ztotožnit, když žalobkyně jednoznačně v žalobě uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 10.000 Kč na základě smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, a žalobkyně rovněž v žalobě přesně specifikovala, z jakých jednotlivých položek se uplatněný nárok skládá, tedy že vedle jistiny uplatňuje rovněž dlužné poplatky ve výši 968 Kč a další příslušenství. Dostatečně tak tvrdila jak výši poskytnutého plnění, tak i strukturu žalované částky. Pokud soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, byl povinen se zabývat otázkou vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. Mezi účastníky pak není sporu o tom, že žalovanému byly finanční prostředky ve výši 10.000 Kč skutečně poskytnuty, přičemž žalovaný netvrdil, ani neprokázal, že by tuto částku zcela či zčásti žalobkyni vrátil. Žalovaný v řízení netvrdil, ani nedoložil žádné úhrady, je tedy nutno vycházet z toho, že bezdůvodné obohacení vzniklo minimálně ve výši poskytnuté jistiny. Závěr soudu I. stupně, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení či důkazní ohledně rozsahu plnění, není správný. Vedle nároku na vydání bezdůvodného obohacení náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení, a to ode dne následujícího po doručení kvalifikované výzvy k plnění žalovanému, neboť tímto okamžikem se žalovaný dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.4. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil.5. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu v napadené části v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je v převážné míře důvodné.6. Odvolací soud přejímá skutková zjištění, jak je učinil okresní soud, tedy že mezi společností , právnická osoba, a tehdy nezletilým žalovaným byla uzavřena dne , datum, Smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb a předmětem bylo vedení běžného účtu, přímé bankovnictví, vystavení debetní karty, číslo běžného účtu bylo přiděleno , č. účtu, . Dne , datum, navrhl žalovaný společnosti , právnická osoba, . uzavření smlouvy o zápůjčce, kdy výše zápůjčky činila 10.000 Kč a z akceptace návrhu na uzavření smlouvy soud zjistil, že banka návrh smlouvy o zápůjčce přijala. Právní předchůdkyně žalobkyně pak 12. 6. 2025 sdělila žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky vyplývající ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, na žalobkyni. Dne , datum, tak byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným smlouva o zápůjčce na částku 10.000 Kč. Žalobkyně rovněž doložila, že tato částka byla žalovanému vyplacena na účet , č. účtu, (č. l. 30 a č. l. 35).7. Bylo pak na žalovaném, aby on tvrdil a prokázal, jakou částku na poskytnutou částku 10.000 Kč uhradil, a nikoliv aby tuto skutečnost tvrdila žalobkyně. V tomto směru okresní soud pochybil, když přenesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně plnění dluhu na žalobkyni.8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem okresního soudu, že žalobkyně dostatečně nedoložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když nepředložila doklady o příjmech žalovaného, příp. o jeho výdajích.9. Z toho důvodu tak okresní soud správně dovodil, že daná smlouva je absolutně neplatná ve smyslu ust. § 87 odst. 1 ZoSÚ a poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené, které neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Tento závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Nárok žalobkyně tak bylo nutno posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení dle ust. § 2991 a násl. o. z. a žalobkyni pak náleží z titulu bezdůvodného obohacení částka 10.000 Kč, když žalovaný neprokázal, že by na tuto částku, kterou mu žalobkyně poskytla, cokoliv uhradil.10. Jelikož mezi účastníky nedošlo k dohodě o splatnosti dané částky, určil tuto splatnost dosud nesplacené jistiny odvolací soud, a tu stanovil na lhůtu tří dnů od právní moci rozsudku. Jelikož doposud nenastala splatnost dané částky, nenáleží doposud žalobkyni nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Tento nárok vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 ZoSÚ a neodvisí od výzvy věřitele k plnění, jak rovněž vyplývá ze shora citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Teprve pokud žalovaný neuhradí přiznanou částku ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, pak náleží žalobkyni nárok na úrok z prodlení.11. S ohledem na shora uvedené byl rozsudek okresního soudu v souladu s ust. § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změněn tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku, ohledně úroku z prodlení z částky 10.000 Kč, jak byl tento úrok předmětem odvolání, byl rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř.12. V souladu s ust. § 224 odst. 2 o. s. ř. odvolací soud rozhodoval o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Za řízení před soudem I. stupně byla žalobkyně úspěšná v rozsahu 63 %, neúspěšná v rozsahu 37 % a náleží jí tak náhrada nákladů řízení v rozsahu 26 %.13. Dle názoru odvolacího soudu se jedná o formulářovou žalobu ve smyslu ust. § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb., když řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je částka, která nepřevyšuje 50.000 Kč. Zástupkyni žalobkyně tak v souladu s ust. § 14b odst. 1 bod 2 náleží za předžalobní výzvu, žalobu, přípravu a převzetí věci odměna ve výši 400 Kč za 1 úkon právní služby, tj. celkem 1.200 Kč, dále 3 režijní paušály po 100 Kč v souladu s ust. § 14b odst. 6 písm. a) citované vyhlášky, tj. 300 Kč. Celkem tak náklady advokátky žalobkyně činí 1.500 Kč. Z této částky jí dále náleží 21% DPH, což je 315 Kč a dále jí náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Celkem tak činí náklady řízení před soudem I. stupně 2.615 Kč. 26 % z této částky pak činí 679,90 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.14. V odvolacím řízení byla v převážné míře žalobkyně úspěšná a náleží jí tak plná náhrada nákladů odvolacího řízení v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Zástupkyni žalobkyně tak za podané odvolání náleží odměna ve výši 1.500 Kč za 1 úkon právní služby v souladu s ust. § 7 bod 4 vyhlášky č. 177/96 Sb., dále 1 režijní paušál ve výši 450 Kč v souladu s ust§ 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. celkem 1.950 Kč a z této částky 21% DPH, což je částka 409,50 Kč. Dále jí náleží náhrada za zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000 Kč. Celkem tak činí náklady odvolacího řízení 3.359,50 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.