69 CO 216/2022-342 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud rozhodl, že smlouva o převodu družstevního podílu uzavřená 23. 7. 2018 mezi [jméno] [příjmení], narozeným 8. 9. 1973, trvale bytem [adresa], jejímž předmětem je převod družstevního podílu v bytovém družstvu [anonymizováno], stavební bytové družstvo, [IČO], se sídlem [adresa], se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu [číslo] o velikosti 3+1, nacházejícího se ve čtvrtém podlaží domu [adresa] na adrese [adresa] ú. [obec], [územní celek] není vůči žalobci právně účinná (výrok I.). Dále rozhodl, že smlouva o převodu družstevního podílu uzavřená 29. 1. 2019 mezi žalovanou 1. a žalovanou 2., jejímž předmětem je převod družstevního podílu v bytovém družstvu [anonymizováno], stavební bytové družstvo, [IČO], se sídlem [adresa], se kterým je spojeno právo užívání družstevního bytu [číslo] o velikosti 3+1, nacházejícího se ve čtvrtém podlaží domu [adresa] na adrese [adresa] ú. [obec], [územní celek], není vůči žalobci právně účinná (výrok II.). Žalovaným 1. a 2. uložil soud povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 32.139,72 Kč s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost úhrady druhé žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobce (výrok III.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalovaná 2., rozsudek napadla ve všech jeho výrocích. V odůvodnění odvolání uvedla, že soud dospěl k nesprávným skutkovým závěrům a nesprávnému právnímu posouzení věci. Žalovaná 2. o žádné skutečnosti, pro které by se mohl věřitel dovolat právního jednání, nevěděla a vědět nemohla, což prokazovala soudu ověřením o vedení exekuce proti [jméno] [příjmení]. V době prověřování žalovanou 2., i jak je konstatováno v odůvodnění, exekuce nebyla veřejně známá. V centrální evidenci exekucí Exekutorské komory ze dne 30. 5. 2018 až 26. 1. 2019 nebyl nalezen záznam podle [rodné číslo]. Dále žalovaná 2. uvedla, že družstevní podíl nenabyla bezúplatně, neboť mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou 2. existoval závazkový vztah a převod družstevního podílu z [jméno] [příjmení] (žalované 1.) na žalovanou 2. byl adekvátní kompenzací dluhu vyplývajícího z nesplněných závazků vůči žalované 2. uvedených v uznání dluhu. Žalovaná 1. v době, kdy na ni byl převeden družstevní podíl, neměla tušení, že by na [jméno] [příjmení] (otce) byla vedena exekuce, nebo že by byl dlužníkem vůči žalobci. Žalobce tuto skutečnost v průběhu soudního řízení netvrdil ani neprokázal. Žalovaná 1. to nemohla zjistit, protože v době převodu družstevního podílu nebyla pohledávka žalobce vůči [jméno] [příjmení] splatná. Ta se stala splatnou až 27. 8. 2018. Žalovaná 2. nebyla osobou blízkou [jméno] [příjmení] ani [jméno] [příjmení], žalobce to pouze konstatoval v podané žalobě bez jakýchkoliv důkazů pro své tvrzení o osobách blízkých a chtěl pouze nepřípustně přenést důkazní povinnost na žalovanou 2. Žalobce měl v době převodu družstevního podílu k dispozici 2 osobní vozidla dlužníka ([jméno] [anonymizováno]) Lancia Delta a Nissan 350Z v hodnotě 850.000 Kč. Žalobce nevyužil svého smluvního zajišťovacího převodu vlastnického práva vyplývajícího ze smlouvy o půjčce, kdy mu navíc dlužníkem byla udělena plná moc k převodu dvou osobních automobilů na jeho osobu pro případ neplnění smluvních závazků dlužníkem. Po zahájení exekučního řízení vůči [jméno] [příjmení] měl žalobce možnost učinit výhradu dovolání se relativní neúčinnosti ve vztahu k dlužníkově dceři - žalované 1. To žalobce neučinil a žalovaná 1. se právem domnívala, že je držitelem v dobré víře, držitelem poctivým a že nabytý majetek může bez jakéhokoliv rizika pro sebe libovolně převádět nebo s ním jako neomezený vlastník jinak nakládat. Převod mezi žalovanou 1. a žalovanou 2. je platným právním úkonem, nelze jej napadnout neúčinností vůči žalobci. K otázce závěru soudu o tom, že mezi žalovanou 2. a dlužníkem byl vztah osoby sobě blízké, soud v odůvodnění poukázal na úřední záznam PČR ze dne 31. 5. 2019, podle kterého byla žalovaná 2. předvolána k podání vysvětlení ve věci podezření ze spáchání trestného činu poškození věřitele a na policii odmítla vypovídat z důvodu možného trestního postihu osoby blízké. Dle úředního záznamu ze dne 18. 7. 2018 podala vysvětlení na Policii ČR ve věci oznámení o možném podvodu [příjmení] x [příjmení], a uvedla současnou adresu [adresa], že jejím přítelem je [jméno] [příjmení]. Dle žalované nelze tyto důkazy použít, neboť soud důkazy při jednání neuvedl ani nečetl a těmito listinami nebylo nic prokazováno. Že existují tyto úřední záznamy se žalovaná dozvěděla až z odůvodnění rozsudku. Není zřejmé, jak se k těmto důkazům soud dostal a získal je, protože jako důkaz při jednání nebyly čteny a nemohla se k těmto důkazům žalovaná 2. vyjádřit. Žalobce tvrzení, že se jedná o vztah osoby blízké mezi dlužníkem [jméno] [příjmení] a žalovanou 2. však neprokázal. Navíc soud tvrzení„ že odmítá vypovídat z důvodu možného trestního postihu osoby blízké…“ vytrhl úmyslně z kontextu, protože dané ustanovení podle § 100 odst. 2 trestního řádu, je ve znění, které žalovaná 2. citovala. Žalovaná 2. nesouhlasila, že by s [jméno] [příjmení] někdy žili ve společné domácnosti, [jméno] [příjmení] bydlí na jiné adrese, kde má platnou nájemní smlouvu již řadu let, včetně roku 2018, to je možné prokázat nájemní smlouvou [jméno] [příjmení]. Soud však svědkovi ani žalované 2. v tomto směru nepoložil otázky k vysvětlení, ale nyní v odůvodnění žalované 2. tuto skutečnost klade k tíži. Soud v odůvodnění uvádí„ [jméno] [příjmení] dokonce vypověděl, že žádné dluhy, kromě dluhů vůči žalobci nemá“. Toto vypověděl i v rámci trestního řízení. Podle trestního řádu však obžalovaný v trestním řízení nemusí vypovídat pravdu. Jakou zvolí obhajobu je na něm a nemůže mu to být kladeno k tíži. Obžalovaný vypovídal pouze k předmětu obžaloby a další okolnosti nemusel sdělovat. Práva obžalovaného v trestním řízení nelze porovnávat s výpovědí svědka v civilním řízení. Povinnost svědka uvádět pravdu v civilním řízení není povinností obžalovaného v trestním řízení. Co se týká rozporu mezi výpovědí [jméno] [příjmení] ve vztahu k žalobci, nemá žádnou relevanci k rozhodnutí v předmětném civilním řízení. Okresní soud dále v odůvodnění rozsudku uvádí, že„ již od února 2018 žalovaná 2. zasílala [jméno] [příjmení] vyšší částky, což by jistě nečinila, kdyby jej blíže neznala a nevěděla nic o jeho záměrech a majetkové situaci. Tato tvrzení žalované 2. byla vyvrácena mimo jiné i výpovědí samotného [jméno] [příjmení] v tomto směru. Ten uvedl, že žalovaná 2. jeho finanční situaci dobře znala, věděla, že má vše investováno do toho obchodu. Veškeré podrobnosti o tom obchodu věděla, nic ji nezatajoval, o všem ji informoval.“ Žalovaná 2. prokázala u soudu, že dané částky byly zasílány na základě úročených zápůjček, za účelem zhodnocení finančních prostředků tímto úrokem. To je v případě osoby blízké vyloučeno. Soud shora uvedenou citovanou výpověď [jméno] [příjmení] nesprávně interpretoval v tom smyslu, že část výpovědi byla vytržena z kontextu, jak vyplývá z její přesné citace. [jméno] [příjmení] uvedl:„ žalované 2. měl dluh splatit do konce roku 2018 nebo nejpozději do ledna 2019. Ona ale stále tlačila, byla nepříjemná, pořád telefonovala, chtěla nějakou garanci. Jeho finanční situaci dobře znala, věděla, že má vše investováno do toho obchodu.“ Dle žalované 2. je závěr soudu o její vědomosti o finanční situaci [jméno] [příjmení] v době poskytnutí úročených zápůjček nesprávný, protože [jméno] [příjmení] začal svou finanční situaci odkrývat až ve chvíli, kdy na něj žalovaná 2. tlačila s úhradou dluhu. Oproti závěru soudu prvního stupně dle žalované 2. má uznání dluhu všechny zákonné náležitosti, platnost potvrdil dlužník i věřitel a soud nemůže zpochybňovat vůli dlužníka uznat dluh věřiteli. Není podstatné jaké platební místo určil dlužník věřiteli. Dlužník potvrdil, že půjčené peníze byly v jeho prospěch, pouze sdělil jiné platební místo z časových důvodů. Nepřijatelný je závěr soudu, že uznání dluhu není opatřeno ověřenými podpisy. Zákon nevyžaduje ověřené podpisy na uznání dluhu. Předložená listina provedená k důkazu nebyla účastníky zpochybňována, co do pravosti a pravdivosti. [příjmení] [jméno] [příjmení] ze smlouvy o zápůjčce vůči žalobci se stal splatným 27. 8. 2018. Dne 2. 7. 2018 [jméno] [příjmení] uznal svůj první dluh vůči žalované 2. Toto uznání dluhu bylo na částku 1.284.310 Kč a v listině o uznání dluhu se konstatuje:„ Jedná se o splatný dluh vyplývající ze smluv zápůjčkách.“ Tedy tento dluh byl splatný dříve, než dluh žalobce. V druhém uznání dluhu, který byl sepsán 3. 12. 2018 se jedná o splatný dluh vyplývající ze smluv o zápůjčkách. Je na částku 658.288 Kč a tyto peníze měly být vráceny do 31. 12. 2018. Žalovaná 2. navrhla, aby krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a podanému odvolání vyhověl, nebo rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně. Vůči žalované 1. bylo prokázáno, že v době převodu, kdy nabyla družstevní podíl, neznala a nemohla vědět, zda její otec [jméno] [příjmen