69 CO 98/2022-359 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Okresní soud žalobu žalobkyně, aby žalovaná byla povinna zaplatit částku 1.044.000 Kč zamítl (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 176.345,92 Kč k rukám zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). 2. Proti tomuto rozsudku podala odvolání žalobkyně s tím, že jsou dány odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Okresní soud se v odůvodnění pod bodem 37 zabývá otázkou, zda žalovaná řádně splnila smlouvu o dílo, když dochází k závěru, že žalované nebyl ze strany žalobkyně dán jednoznačný pokyn, že se jedná o odpad, se kterým není možno nakládat. Toto však nebylo ani ze strany žalobkyně tvrzeno, to že žalovaná nakládá s určitým druhem odpadu (stavební sutí) vyplývalo z několika určitých skutečností a nikoliv z nějakého pokynu od žalobkyně směrem k žalované a především to byla žalovaná, která měla smluvní i zákonnou povinnost odpad správně kategorizovat a uložit v souladu s tehdy platnou legislativou bez ohledu na pokyny ze strany žalobkyně. Žalovaná zcela ignorovala odlišnost čísel parcelního pozemku. Analýza ze dne 18. 6 2014 zpracovaná [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byla pravděpodobně chybně předložena do zadávací dokumentace při výběrovém řízení, a kterou dle vyjádření žalované žalovaná disponovala vyhodnocuje zeminu na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [příjmení], přitom samotné práce probíhaly - místo plnění dle uzavřené smlouvy o dílo ze dne 5. 4. 2016 na pozemku p. [číslo] když toto bylo i zakresleno ve zjednodušeném schématu zákresu místa plnění, které bylo přílohou [číslo] smlouvy o dílo. V rámci toho žalobkyně upozorňuje, že [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] i [jméno] [příjmení] shodně vypovídali, že se na obci řešilo, že se jedná o kontaminovanou zeminu a tuto musel vědět i [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. [příjmení] by se jednat o shodu náhod, aby se tato informace nedostala k žalované, byť tvrdí opak. Kdyby výše uvedené bylo pravdou a žalovaná skutečně obdržela nesprávnou analýzu o zemině (stavební suti), která byla předmětem díla, jednalo se o nesprávný pokyn, na který měla žalovaná v souladu s § 2594 o. z. žalobkyni upozornit. Přímo ve smlouvě o dílo je uvedeno v čl. 1, že se jedná o směsnou vytěženou zeminu. V příloze [číslo] která je nedílnou součástí smlouvy, je u technické specifikace předmětu plnění uvedeno, že se jedná o naložení a odvoz směsné vytěžené zeminy (stavební suť). Žalovaná při zahájení samotných prací a především při těžení zeminy z místa provedení díla musela vědět, že se nemůže jednat o tzv.„ čistou zeminu“, když těžená zemina obsahovala i kusy stavebních materiálů. Ostatně jak uvedl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při svém výslechu:„ Prostor, který kontroloval, byl zahrnut a srovnán, ale když prováděl vrtání, na některých místech se nedostal do hloubky, protože tam byly betony“. Žalobkyně je přesvědčena, že i kdyby žalovaná ignorovala rozdílnost parcel v analýze a v místě konání díla, ignorovala text smlouvy o dílo, že se jedná o stavební suť, nemohla ignorovat situaci na místě, kdy při provádění samotného díla ji muselo být jasné, že se nejedná o zeminu, která může být použita k povrchovým úpravám. Na základě uvedeného nemůže žalobkyně souhlasit s hodnocením soudu, že„ nebylo prokázáno, že by mohla žalovaná dle skutečností dostupných na místě rozpoznat nesoulad označení zeminy uvedené v analýze.“ Je nutné si uvědomit, že v rámci smluvního vztahu žalovaná - zhotovitel vystupovala jako profesionál v souvislosti se zněním § 5 odst. 1 o. z. V rámci této vyšší kvalifikovanosti oproti zpravidla neodbornému objednateli bylo na zhotoviteli rozpoznat dle situace v místě plnění, o jaký typ odpadu se jedná, správně jej zařadit dle katalogu odpadů a provést jeho uložení v souladu s právními předpisy. Této odpovědnosti nemůže být žalovaná zproštěna jen proto, že snad měla analýzu k nesprávnému pozemku nebo že tehdejším starostou obce - [jméno] [příjmení] jí bylo ukázáno, kde má výkop probíhat. Skutečnost, že žalovaná měla povinnost odpad správně rozpoznat, zařadit a uložit, nevyplývá pouze ze smlouvy o dílo, ale tato povinnost byla žalované dána i zákonem, neboť žalovaná byla původcem odpadu. Okresní soud se tímto blíže nezabýval, když pouze v bodě 40 rozsudku označil žalobkyni jako odpovědnou za správné označení odpadu, což je v rozporu se smlouvou o dílo i se zákonem. Dle § 16 odst. 1 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb. o odpadech v tehdy platném a účinném znění (dále zákon o odpadech) je povinností původce odpadu (zde žalované) odpad zařazovat podle druhu a kategorií dle ustanovení § 5 až § 6 zmíněného zákona. Žalobkyně nemůže být ze zákona o odpadech původcem odpadů, neboť toto by bylo v rozporu s § 4 odst. 1 písm. x) zákona o odpadech, když za původce odpadu proto musí být označena osoba, která práce přímo provádí, neboť právě při její činnosti tento odpad vzniká, tedy původcem odpadu musela být výhradně žalovaná. Na základě uvedeného pak měla žalovaná povinnost (smluvní i zákonnou) rozpoznat, o jaký konkrétní druh odpadu se jedná a upozornit žalobkyni na nesprávný pokyn v podobě chybné analýzy, která zcela evidentně neměla spojitost se smlouvou o dílo ani s faktickým stavem v místě plnění. Žalovaná však z výše uvedeného neprovedla ničeho, a to i přesto, že ze shora uvedených okolností mohla rozpoznat charakter odpadu - stavební suť. Žalovaná nesprávně zařadila odpad jako„ zemina a kamení“ katalogové [číslo] což je uvedeno v dokumentu přehled uložených tun, který je součástí soudního spisu. Tento protokol však nedokládá, že tento dokument se vztahuje k předmětnému odpadu, jelikož nedokládá i to, že odpad řádně uložila žalovaná, což bylo její povinností dle smlouvy o dílo. Kdyby postupovala v souladu s její smluvní a zákonnou povinností, měla zařadit odpad pod katalogové [číslo] směsný stavební odpad (tj. směs zeminy a stavebního odpadu), nebo při provedení vytřídění jako k. [číslo] – betony, nebo k. [číslo] – cihly. Navíc u stavebního odpadu je nutné provádět drcení tak, aby výsledná velikost recyklátu byla pod rozmezí 30 až 40 cm, což žalovaná nedoložila a okresní soud se tímto rovněž nezabýval, a to i přesto, že pokud toto drcení by bylo provedeno, pak mohla žalovaná splnit svou povinnost uložit odpad v souladu s právním řádem ČR. Článek III bod 3.3 smlouvy o dílo zní„ splněním povinnosti zhotovitele dle této smlouvy je splnění všech povinností řádně a včas, zejména pak úplné dokončení, dodávka všech dokladů a zejména o skutečném provedení prací (doklady o převzetí a uložení odpadů na certifikované skládce, včetně objemu a vážním lístků) …“. Článek III bod 3.4 smlouvy o dílo zní:„ Zhotovitel je povinen provést dílo v souladu s legislativou České republiky a technickými normami, přičemž úroveň jakosti stanovené v ČSN pro materiály a výrobky, tak i pro technologické postupy a způsob provádění díla je pro daný účel kvalitativním minimem.“ S výše uvedenými články souvisí i článek V bod [číslo] smlouvy o dílo, který zní:„ Nakládání s odpady po odkrytí výkopu: veškerý nepotřebný vytěžený a vyzískaný materiál, dle přílohy [číslo] smlouvy je zhotovitel povinen roztřídit na 2 základní skupiny, a to na materiál odpadní a na materiál dále využitelný. Odpady, tj. zejména sklo, plasty, minerální drť, stavební suť na svůj náklad zlikviduje, tj. na svá vozidla naloží a z místa určení objednatele odveze a následně zlikviduje, a to právně souladným způsobem dle aktuálně platné legislativy České republiky. Materiál dále využitelný, tj. kovy a dřevo nabídne zhotovitel objednateli a v případě jeho zájmu složí na místo v areálu objednatele k tomu objednatelem určené, a po takovém umístění bude pověřenými pracovníky smluvních stran vyhotoven a podepsán předávací protokol o převzetí materiálu objednatelem, který s ním bude nadále nakládat samostatně. V případě, že objednatel nebude mít zájem o využitelný odpad, naloží s ním zhotovitel jako s nevyužitelným.“ Z toho tedy vyplývá, že i pokud žalovaná či subdodavatelská společnost odpad převzali a uložili na„ skládce“ p. [příjmení] pod k. [číslo] provedli špatnou kategorizaci odpadu, čímž porušili smlouvu o dílo, zejména čl. 3 a [číslo], když neuložili odpad v souladu s tehdy platnou legislativu. V rámci dokazování byl navíc zjištěn i fakt, že k uložení odpadu na„ skládce“ [jméno] [příjmení] možná vůbec nedošlo. Totiž ze sdělení Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor životního prostředí vyplynulo, že uvedená osoba - provozovatel skládky p. [příjmení] nenahlásil za rok 2016 přijetí žádného odpadu od společnosti [právnická osoba], což byla subdodavatelská společnost najatá žalovanou k odvozu směsné vytěžené zeminy (stavební suť). Rovněž ze sdělení [stát. instituce], odboru životního prostředí vyplývá, že podle hlášení [jméno] [příjmení] za rok 2016 nepřijal žádný odpad ani od žalované. V rozsudku v bodě 39 okresní soud uvádí„ dle názoru soudu i kdyby se jednalo o skrytou vadu a nároky na smluvní pokutu by žalobkyni vznikly, měla by však žalobkyně nárok na smluvní pokutu d