69 CO 251/2022-153 — Krajský soud v Ostravě, pobočka Olomouc

1. Napadeným rozsudkem ve spojení s doplňujícím usnesením okresní soud žalobu, jíž se žalobce domáhá zaplacení částky 10.347 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 9. 2020 do zaplacení, zamítl (výrok I.), rozhodl, že žalované se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok II.) a že vedlejšímu účastníku na straně žalované [příjmení] se vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalobce s tím, že uplatňuje odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. Žalobce vytýká okresnímu soudu, že nezohlednil řádně a náležitým způsobem jednotlivá tvrzení žalobce a předložené listiny, navíc závěry soudu považuje jednoznačně za chybné, nesprávné, nezákonné a vůči žalobci za nespravedlivé, v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s právy na ochranu spotřebitele. Žalovaná v průběhu řízení potvrdila, že žalobce jako zákazník či spotřebitel uzavřel 18. 12. 2020 s žalovanou prostřednictvím cestovní agentury [webová adresa] smlouvu o zájezdu s destinací [země] – [příjmení] s termínem zájezdu 28. 8. až 4. 9. 2020, letecky [obec] - [anonymizováno] - [obec], byť výslovně neuvádí, že zájezd měl být realizován z [obec] do [anonymizováno], respektive z [anonymizováno] zpět do [obec]. Žalovaná nesporovala, že žalobce uhradil částku ve výši 10.347 Kč. Soud svým rozhodnutím dopustil stav, kdy žalovaná žalobci nemusí hradit ničeho, a to za situace, kdy žalobce jako zákazník žalované nebyl na zahraniční dovolené v [země] a nemá zpět ani finanční prostředky, které za zájezd, od kterého dle § 2355 o. z. důvodně oprávněně odstoupil, zaplatil. Jako žalobce – spotřebitel – slabší strana ve smluvním vztahu – navíc osoba starší 65 let – považuje napadené rozhodnutí nejen za chybné, nesprávné, nezákonné a vůči žalobci za nespravedlivé či v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s právy na ochranu spotřebitele, ale i za zjevně nesmyslné. Pokud okresní soud uzná, že je splněna podmínka mimořádného vlivu na zdraví, tedy existence koronaviru ve světě, nemá smysl zabývat se tím, zda je tato podmínka splněna i v [anonymizováno]. Pokud se má žalobce do [anonymizováno] nejdříve dopravit (tzn. strávit v optimálním případě 8 hodin na cestě v roušce za mimořádných okolností – v letadle, autobusu bez možnosti cestu třeba na půl hodiny přerušit a nadýchat se čerstvého vzduchu), nepomůže již, že se v [anonymizováno] nenakazí, protože bude na soukromé pláži. Jestliže byl zákonodárnou mocí ČR vydán lex voucher, kterým stát přizná, že jsou opravdu mimořádné – za dobu existence ČR bezprecedentně špatné podmínky pro cestování, takže musí poskytnout náhrady cestovním kancelářím za snížené tržby s ohledem na koronavirus a vyhlásí, že tato mimořádná situace bude trvat až 31. 8. 2020, lze předpokládat, že to dělá na podkladě relevantních informací a ne jen proto, aby nějakým způsobem znepříjemnila lidem život. Jestliže vyhlásí, že mimořádně nebezpečná je tato situace pro osoby starší 65 let a žalobce ví, že dvěma osobám z objednaného zájezdu je víc než 65 let, bylo by nezodpovědné o zájezdu uvažovat. Navíc nejmladší pětiletý účastník trpí astmatem a byl s tímto již více než týden hospitalizován, by mohl mít značné problémy s tím, že by musel mít nepřetržitě po dobu cesty roušku – minimálně 7 - 8 hodin v kuse. Žalobce nemusel v době odstoupení od zájezdu nic předvídat, předpokládá, že si státní moc vyžádala od zdravotníků všechny relevantní informace, aby vydala lex voucher. Ostatně ještě 2. 4. 2020 psal CK, že je ochoten zájezd doplatit, včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, pokud bude zřejmé, že se zájezd může uskutečnit, tak jak je uvedeno ve smlouvě a budou vyřešeny epidemiologické podmínky pro celou dobu dovolené. Je zřejmé, že v den plánovaného odletu skutečně žádné letadlo do [anonymizováno] z [obec] neletělo. Argumentace tím, že letělo o den později pro jinou cestovní kancelář, je scestná, protože je nezbytné, aby na let navazovala práce delegáta a převoz autobusem do cílové destinace. Samozřejmě i to, že z [anonymizováno] byl vypraven let následující den po plánovaném odletu, je zcela irelevantní. Je zcela nepochybné, že zájezd nemohl být uskutečněn v plánovaném rozsahu a termínu, a to z důvodu epidemiologické situace a je lhostejné, zda situace spojená s cestou nebo přímo na místě. Jsou tedy splněny podmínky pro odstoupení z důvodů odpovídajících § 2535 o. z. Jestliže z ustanovení o. z. vyplývá, že zákazník má právo na vrácení celé částky, je nepochybné, že nelze uplatňovat žádné odstupné, a to u žádné ze společností, která peníze od zákazníka přijala. Přitom podmínky tzv. chytré zálohy nemají na celkovou situaci žádný vliv. V § 2535 o. z. je důležité zejména slůvko„ nebo“. Ty okolnosti mohou nastat buď v místě zájezdu nebo při přepravě. A že ty mimořádné okolnosti při přepravě nastaly, je nepochybné. Jinak by asi letadla létala normálně, nepoužívaly by se roušky a bylo by zbytečné dávat cestovním kancelářím nějaké kompenzace za výpadky tržeb, které jim nastaly vydáním lex voucher. Samozřejmě, že samostatně nemá věk vliv na odstoupení od zájezdu. Ale jestliže lex voucher definuje, že zákazník starší 65 let je více ohrožen celkovou epidemiologickou situací, nelze se od této skutečnosti oprostit. Žalobce může doložit další nemoci, které jsou pro něj mimořádným rizikem v době koronaviru, a to rizikem daleko větším než jen věk. Z uvedeného je jednoznačně zřejmé, že k odstoupení od smlouvy došlo dle § 2535 o. z. a závěry soudu o tom, že na odstoupení nejde aplikovat ustanovení § 2535 o. z. jsou jednoznačně chybné, nesprávné a nezákonné. Soud nezohlednil ve svém rozhodnutí řádně a náležitým způsobem ani zákon č. 185/2020 Sb., označovaný jako SARS Cov-2 na odvětví cestovního ruchu, který byl vydán 16. 4. 2020, respektive nastalé skutečnosti, které vedly k přijetí tohoto zákona, a skutečnosti, které byly v té době obecně známé. Žalobce navrhuje změnu rozsudku tak, že bude žalobě vyhověno nebo napadené výroky zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně. 3. Žalovaná se k odvolání vyjádřila tak, že se plně ztotožňuje s názorem okresního soudu, který prezentoval ve svém rozsudku, že žaloba není důvodná s odůvodněním, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že žalovaná není pasivně legitimována k podání žaloby, jelikož není smluvní stranou smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. Smlouvu o zápůjčce uzavřel žalobce prokazatelně v rámci akce chytrá záloha se [právnická osoba], na základě této smlouvy uhradil částku 10.347 Kč, kterou nyní žalobce požaduje po žalované k úhradě. Žalovaná tak navrhuje potvrzení rozsudku okresního soudu. 4. Po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal krajský soud napadený rozsudek v režimu neúplné apelace s důrazem na uplatněné odvolací důvody, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206 a § 212a o. s. ř.) a po provedení odvolacího řízení dospívá k závěru, že odvolání je důvodné. 5. Skutková zjištění, která okresní soud přijal na základě provedeného dokazování, považuje krajský soud za správná a tato zjištění přebírá. 6. Okresní soud správně dovodil, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zájezdu dne 18. 2. 2020 ve smyslu § 2521 a následující o. z. Žalovaná přitom jednala prostřednictvím své zástupkyně [právnická osoba]. Žalobce zaplatil v souvislosti s uzavřením smluv o zájezdu částku 10.347 Kč [právnická osoba], která zaplatila zálohu [číslo] žalované ve výši 35.372 Kč. Okresní soud pak dále zjistil, že žalobce učinil odstoupení od smlouvy nejprve e-mailem ze dne 18. 4. 2020 a následně písemným dopisem adresovaným [právnická osoba] dne 22. 4. 2020. Žalovaná dle zjištění okresního soudu [právnická osoba] fakturovala stornopoplatek ve výši 5.370 Kč s tím, že faktura bude uhrazena z původní platby ve výši 35.372 Kč. Část storno poplatku ve výši 5.370 Kč žalovaná započetla na uhrazenou zálohu ve výši 35.372 Kč a zbylou částku ve výši 30.002 Kč zaslala [právnická osoba] a. s . 7. Okresní soud se zabýval odstoupením od smlouvy a dospěl k závěru, že k odstoupení od smlouvy dle § 2535 o. z. dojít nemohlo s tím, že nebyly splněny všechny podmínky ustanovení § 2535 o. z., když dovodil, že nebylo prokázáno, že by v dané lokalitě byla situace taková, že by odůvodňovala obavy o lidské zdraví a představovala zvýšené riziko nákazy a že rovněž nevyplývá také skutečnost, že by koronavirus měl významný vliv na poskytování zájezdu či přepravu osob. 8. S uvedenými závěry okresního soudu se krajský soud neztotožňuje, když má za to, že žalobce od smlouvy platně odstoupil ve smyslu ustanovení § 2535 o. z., dle nějž zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo v jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených pl