21 CO 215/2021-108 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen soud I. stupně) svým rozsudkem č.j. 15 C 98/2020-72 ze dne 26.5.2021 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 566,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 1 071,91 Kč ve výši 10 % od [datum] do zaplacení, z částky 219 Kč ve výši 10 % od [datum] do zaplacení a z částky 175,20 Kč ve výši 10 % od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Žalobu co do požadavku na zaplacení částky ve výši 10 800 Kč zamítl (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému na náhradě nákladů tohoto řízení částku ve výši, která bude určena v samostatném usnesení, přestavující 74,6 % nákladů na právní zastoupení žalovaného, na účet Okresního soudu v Kolíně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III). Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky ve výši 12 366,11 Kč s příslušenstvím s tím, že účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny dle platných obchodních podmínek na odběrné místo [obec], [ulice a číslo]. Žalobkyně se smlouvou zavázal dodávat žalovanému do odběrného místa elektřinu a žalovaný za odebranou elektřinu zaplatit sjednanou cenu. Protože žalovaný své povinnosti ze smlouvy hradit řádně včas zálohy a cenu za odebranou elektřinu a další sjednané služby neplnil, žalobkyně dopisem ze dne [datum] od smlouvy odstoupila. Žalobkyně požaduje zaplacení za skutečně odebranou elektřinu dle opravné faktury ve výši 1 071,91 Kč včetně smluvní pokuty za nehrazení záloh za září a říjen 2019 ve výši 200 Kč a smluvní pokuty ve výši 100 Kč za prodlení s platbou této částky déle než 10 dní po splatnosti. Dále požaduje úhradu pojistného ve výši 219 Kč a 175,20, neboť žalovaný využil nabídky a přistoupil k pojištění domácnosti podpisem přihlášky [anonymizována dvě slova] Pojištění domácnosti dle pojistné smlouvy [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a [právnická osoba] Další část požadavku tvoří vyúčtovaná smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy ve výši 10 800 Kč za porušení povinnosti žalovaného odebírat elektřinu od ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy včetně případné prolongace (400 Kč za měsíc za celkem 27 měsíců). Žalovaný s žalobou nesouhlasil, uvedl, že nepracuje, má vyživovací povinnosti, na kterých má dluhy, má i další dluhy, aktuálně je ve vazbě. Prostřednictvím ustanoveného advokáta doplnil vyjádření tak, že důvodem neplnění povinností žalovaným je skutečnost, že byl vzat do vazby. Žalobu má za nedůvodnou, zejména jde-li požadavek na zaplacení smluvní pokuty. Nadto není jasné, proč nebyla, jak uvádí sama žalobkyně, u zákazníka s nejnižším pásmem odběru, kterým byl i žalovaný, snížena na polovinu. Žalobkyně dále nijak neprokazuje tvrzenou škodu za nedodání energie ani to, co učinila, aby vzniku škody předešla. Navrhoval, aby soud využil svého moderačního práva a smluvní pokutu snížil. Dále se odkazoval na ust. § 1799 a § 1814 písm. f) občanského zákoníku a navrhoval zamítnutí žaloby. 2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny do uvedeného odběrného místa, a že se žalovaný připojil ke smlouvě o pojištění domácnosti dle nabídky žalobkyně. Rovněž, že žalovaný za odebranou elektřinu a splátky pojistného nehradil, proto žalobkyně od smlouvy odstoupila. Spor tak zůstal v rovině právního posouzení žalobkyní účtovaných smluvních sankcí ve formě smluvních pokut za porušení platebních povinností a za předčasné ukončení smlouvy. 3. Po právní stránce soud I. stupně posoudil vztah účastníků tak, že uzavřeli smlouvu o dodávkách elektřiny dle ust. § 50 a násl. zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném znění, která podléhá, není-li tímto zvláštním zákonem stanoveno jinak, režimu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen občanský zákoník). Podle smlouvy měl žalobkyni vzniknout nárok na smluvní pokutu, pokud zákazník učiní úkon bez souhlasu žalobkyně směřující k ukončení smlouvy, svým jednáním způsobí nemožnost dodávky, opakovaně, tj. dvakrát a více, poruší platební povinnost ze smlouvy bez ohledu na to, zda poté dojde k jednostrannému ukončení smlouvy ze strany žalobkyně, a to na smluvní pokutu zahrnující též případnou náhradu škody vzniklou žalobkyni neodebráním pro zákazníka nasmlouvaného množství elektřiny ve výši 400 Kč pro kategorii domácnost a 2 000 Kč pro kategorii maloodběratel, a to za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky od žalobkyně do konce doby trvání smlouvy včetně prolongace; vedle práva na smluvní pokutu má žalobkyně právo i na náhradu škody, když současně bylo dojednáno, že odstoupením od smlouvy nezaniká nárok na smluvní pokutu. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný opakovaně porušil platební povinnosti podle smlouvy, žalobkyni neuhradil po dobu trvání smluvního vztahu nic (neuhradil ani jednu ze záloh či plateb na pojistné). Soud I. stupně má za to, že takto složitě ujednaná smluvní pokuta tvoří významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného coby spotřebitele (§ 1813 o.z.). Jde o zakázané ujednání, k němuž se podle § 1815 občanského zákoníku nepřihlíží. Smluvní pokuty jsou vázány nadto nejen na porušení povinností spotřebitelem (nikoli již tak žalobkyní), ale i na další různé právní skutečnosti, a to i kumulativně (k tomu viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 1/10). Žalobkyně tak po nepřiměřenou dobu omezuje právo volby spotřebitele na dodavatele elektrické energie, aniž by spotřebitel obdržel adekvátní protiplnění. Takové ujednání je nevyvážené v neprospěch spotřebitele a nelze k němu přihlížet, vůči spotřebiteli nemůže obstát ani při vážení kritériem dobrých mravů, nejen co do způsobu ujednání, ale i výše požadované ceny peněz. Žalobkyně tak proti požadavku přiměřenosti ve svém důsledku institutem smluvní pokuty přenáší velkou část rizik svého podnikání, výkyvů cen, množství uzavřených kontraktů a sílu na trhu, na spotřebitele. Funkce smluvní pokuty se tak zcela vytrácí a představuje tak spíše„ odstupné“ za ukončení smlouvy. Podmínky žalobkyně znamenají nepřiměřený ekonomický nátlak na setrvání ve smluvním vztahu výlučně s žalobkyní po neadekvátně dlouhou dobu 4. Na základě shora uvedeného soud I. stupně dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 1 566,11 Kč představující cenu za odebranou elektřinu, platby pojistného a smluvní pokuty za porušení platební povinnosti, tj. za prodlení s úhradou vyúčtované ceny, popř. záloh. Vzhledem k výši ceny za služby a zajištěné povinnosti soud smluvní pokutu sjednanou ve výši 100 Kč za jednotlivé prodlení s úhradou delší než 10 dní hodnotí jako adekvátní a přiměřenou výši sankce. Důvodným naopak neshledal uplatněný nárok žalobkyně na smluvní pokutu vyčíslenou ve výši 10 800 Kč (27 měsíců po 400 Kč za každý měsíc). Tím, že žalovaný svůj dluh nezaplatil v termínu splatnosti, dostal se dnem následujícím po dni splatnosti do prodlení. O úroku z prodlení soud rozhodl podle ust. § 1970 o.z. a přiznal jej ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se žalobou domáhala úhrady částky celkem 12 366,11 Kč, žaloba byla důvodně podána co do 1 566,11 Kč. Žalobkyně tak měla ve věci úspěch co do 12,7%, žalovaný pak 87,3%. Žalovaný tak má nárok na náhradu nákladů v rozsahu 74,6%. 5. Proti výrokům II. a III. rozsudku soudu prvního stupně podala včasné odvolání žalobkyně. Namítala, že rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť nelze zjistit, jaké úvahy a skutkové závěry vedly soud prvního stupně k posouzení smluvního ujednání jako rozporného s § 1813 občanského zákoníku. Pro posouzení věci podle § 1813 občanského zákoníku nestačí podle žalobkyně sama skutečnost, že jde o ujednání v neprospěch spotřebitele. Toto ujednání musí zakládat nejen nerovnováhu práv a povinností, ale tato nerovnováha musí být navíc významná (v neprospěch spotřebitele). Žalovaná se také musí takového postupu dovolat. Důkazní břemeno tíží spotřebitele, procesní pasivita žalované nesmí být soudem nahrazována. Pokud soud prvního stupně dospěl k závěru o neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, měl tento nárok žalobkyně posoudit jako škodový, což bylo v žalobě také tvrzeno s tím, že ujednání o smluvní pokutě náhradu škody nahrazuje. Soud prvního stupně měl také nařídit jednání a žalobkyni o svém názoru poučit, jinak jde o rozhodnutí překvapivé. Z toho také žalobkyně dovozovala možnost uplatnění nových tvrzení a nových důkazních návrhů, které označila. Žalobkyně dále zdůraznila, že ujednání o smluvní pokutě je ve prospěch žalované kompenzováno ujednáním o nižší než standardní ceně elektřiny (plynu) a tato ujednání mají mezi sebou přímou spojitost. Zdůraznila rozdíl mezi ceníky Optimal a Standard a dále skutečnost, že cena silové elektřiny v průběhu smlouvy vzrostla, zatímco fixovaná cena se snižovala. Poukázala na specifickou povahu právních vztahů při dodávkách elektrické energie, včetně povinno