102 CO 8/2022-164 — Krajský soud v Praze

1. Řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], bylo zaháj9*eno usnesením Okresního soudu v Benešově ze dne 7.1.2020 č.j. 20 D 43/2020-3. Provedením úkonů v řízení byla pověřena JUDr. [jméno] [příjmení], notářka v [obec] (§ 101 odst.2 z.ř.s.). 2. V průběhu řízení před soudem prvního stupně vyšlo najevo, že zákonná dědická posloupnost svědčí v první dědické třídě synovi zůstavitele účastníku 1). Účastník 2) předložil soudu listinu datovanou dnem [datum], o níž prohlásil, že obsahuje zůstavitelovu allografní závěť, kterou zůstavitel vlastnoručně podepsal; z obsahu této listiny vyplývá, že zůstavitel povolal za svého jediného dědice účastníka 3), že ustanovil náhradním dědicem účastníka 2) a že listinu podepsali svědci [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o kterých předkladatel závěti uvedl, že [jméno] [příjmení] je přítelkyní závětního dědice, [jméno] [příjmení] je manželka předkladatele závěti (a jak vyplývá z obsahu spisu matka závětního dědice) a [jméno] [příjmení] je kamarádem zůstavitele. Účastník 2) současně předložil listinu datovanou rovněž dnem [datum], o níž prohlásil, že obsahuje prohlášení zůstavitele o vydědění účastníka 1), které zůstavitel vlastnoručně podepsal; z obsahu této listiny vyplývá, že zůstavitel vydědil svého syna proto, že mu neposkytl potřebnou pomoc v nouzi, že je vážně nemocný a odkázaný na pomoc druhých, avšak syn nemá zájem ho navštívit a pomoci mu s běžnými záležitostmi, že péči mu poskytuje rodina bratra a že syn byl odsouzen několikrát pro úmyslný trestný čin, což svědčí o jeho zvrhlé povaze. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na potomky účastníka 1). Listinu podepsali výše uvedení svědci, tedy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Účastník 1) proti pravosti těchto listin namítal zejména to, že je zůstavitel ve skutečnosti nepodepsal. 3. Okresní soud v Benešově usnesením ze dne 8.12.2021 č.j. 20 D 43/2020-126 - poté, co vyslechl svědky závěti a listiny o vydědění - rozhodl, že v řízení bude nadále jednáno pouze s účastníkem 2) [jméno] [příjmení] a že účast účastníka 3) [jméno] [příjmení] a účast účastníka 1) [jméno] [příjmení] se v řízení o pozůstalosti ukončuje. Soud prvního stupně dovodil, že dva ze svědků závěti "nejsou zásadně způsobilí působit při pořízení závěti jako svědci", protože [jméno] [příjmení] je matkou závětního dědice a [jméno] [příjmení] je jeho přítelkyní, a dospěl k závěru, že závěť je z tohoto důvodu neplatná. Protože předpokladem dědění ze závěti je platnost závěti, není [příjmení] [příjmení] dědicem ze závěti a ani účastníkem řízení, a proto musela být jeho účast v řízení ukončena. Názor účastníka 1) [jméno] [příjmení], který nepovažuje závěť a listinu o vydědění za pravé, protože je podle něj zůstavitel nepodepsal, soud prvního stupně odmítl s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012, podle kterého "svědectví osob ani žádná jiná skutečnost však nebyla žádným způsobem zpochybněna, a není proto odůvodněn postup podle § 170 odst. 1 z.ř.s.". Soud prvního stupně uzavřel, že pozůstalý syn byl platně vyděděn, a že ho proto nelze považovat za dědice, a tedy ani za účastníka řízení; rovněž jeho účast v řízení tedy musela být ukončena. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v řízení bude dále pouze s účastníkem 2) [jméno] [příjmení], jehož dědické právo vyplývá z ustanovení § 1637 odst. 1 NOZ. 4. Proti tomuto usnesení soudu prvního stupně podal účastník 1) odvolání. Namítá zejména formální neplatnost listiny o vydědění, protože zůstavitel - jak vyplývá z výpovědí svědků - neprohlásil před dvěma současně přítomnými svědky, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Odvolatel opětovně namítá, že podpisy na závěti a listině o vydědění "nejsou zůstavitele" a odkázal na vzory podpisů, které v řízení předložil. Podle názoru účastníka 1) "vzbuzuje pochybnost" skutečnost, že listiny byly soudní komisařce předloženy až těsně před skončením řízení o pozůstalosti, že v listině o vydědění není uvedeno jeho datum narození, ačkoliv ho zůstavitel jako jeho otec znal, a že data u podpisu zůstavitele na obou listinách jsou vyplněna jinou osobou. K několikerému odsouzení pro úmyslný trestný čin jako důvodu vydědění uvedl, že zůstavitel věděl, pro jaké trestné činy byl ve výkonu trestu, kde ho i navštěvoval, že ho nepovažoval za "kriminálníka", že ho nezavrhl jako syna a vztahy měli dobré. Protože se vídali málo, účastník 1) nevěděl, že je na tom zůstavitel špatně a že byl v nemocnici, když příbuzní ho ani neinformovali o tom, že zemřel. Za významné považuje své velmi špatné vztahy s účastníkem 2), který sám měl exekuce, a pozastavuje se nad způsobem vyhotovení obou listin. Navrhuje, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a aby vrátil věc soudnímu komisaři k novému projednání a rozhodnutí, případně aby rozhodl, že v řízení o pozůstalosti bude dále jednáno pouze s účastníkem 1) [jméno] [příjmení] a že se ukončuje účast účastníka 3) [jméno] [příjmení]. 5. Účastníci 2) a 3) navrhli, aby odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, k němu oprávněnou osobou a proti takovému usnesení soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ustanovení § 1 odst. 2 a § 28 z.ř.s. a § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné. 7. Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, popřípadě i odkaz (srov. § 1494 odst. 1 větu první NOZ). Právo povolat dědice je osobním právem zůstavitele; zůstavitel nemůže povolání dědice svěřit jinému, ani pořídit společně s jinou osobou (srov. § 1496 NOZ). Závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (srov. § 1534 NOZ). 8. Prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť (srov. § 1649 odst. 1 NOZ). 9. K tomu, aby závět sepsaná ve smyslu ustanovení § 1534 NOZ (tzv. prostá allografní závěť) byla platným právním jednáním, musí v první řadě splňovat formální náležitosti. Předně je požadováno, aby zůstavitel podepsal závěť vlastní rukou. Zůstavitel nemusí závěť podepsat přímo před očima svědků. Nezáleží na tom, kdo text závěti fakticky napsal; není vyloučeno, aby vyhotovitelem prosté allografní závěti byl i dědic. Zůstavitel dále musí před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli, tedy - jinak řečeno - vyjádřit za použití slov způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že listina obsahuje jeho poslední vůli, nepostačuje jen pouhý konkludentní projev. Kdyby zůstavitel projev učinil nejprve před jedním svědkem a později (byť ve stejný den) před druhým svědkem v nepřítomnosti prvního, byla by závěť v rozporu se zákonem. Svědci závěti musí být schopni potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba, na závěť se musí podepsat a mohou (ale nemusí) k podpisu na závěti připojit doložku poukazující na jejich vlastnost svědka a údaje, podle nichž je lze identifikovat. Svědci se musí podepsat přímo na listinu samou. Svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka pověřen, tedy si musí být vědom toho, že jde o pořízení závěti, nemusí však znát její obsah a nemusí být účasten jejího sepisu. Uvedené platí obdobně - jak vyplývá z ustanovení § 1649 odst. 1 NOZ - i pro listinu o vydědění pořízenou v této formě. 10. Se závěrem soudu prvního stupně, že listina nazvaná "Prohlášení o vydědění" ze dne [datum] je platná, neboť nebylo zpochybněno svědectví osob (svědků uvedených na této listině) a ani žádná jiná skutečnost, nelze souhlasit. Soud prvního stupně totiž zcela přehlédl, že právní názor vyslovený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.9.2013 sp. zn. 21 Cdo 1934/2012 vychází z předpokladu, že bylo osvědčeno výslovné prohlášení zůstavitele o obsahu listiny. V projednávané věci však všichni tři svědci závěti a listiny o vydědění - jak bylo zjištěno za odvolacího řízení - ve své výpovědi (shodně) uvedli, že zůstavitel jim každému samostatně řekl, že se jedná o jeho závěť a o jeho prohlášení o vydědění, a požádal je o podpis jako svědka, aniž by v momentě, kdy zůstavitel prohlásil, že listiny obsahují jeho poslední vůli a vydědění, byl přítomen někdo další (v té době byl přítomen pouze zůstavitel a jeden ze svědků). Za této situace je odůvodněn závěr, že je neplatná jak listina o vydědění ze dne [datum], tak i zůstavitelova závěť ze dne [datum], obě listiny již z toho z důvodu, že v rozporu se zákonem nebyli prohlášení zůstavitele o obsahu listin současně přítomni svědci; zkoumání způsobilosti svědků závěti nebo pravosti podpisů zůstavitele na těchto listinách proto by bylo nadbytečné. 11. V řízení o pozůstalosti soud vyšetří dě