19 CO 212/2022-75 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem č. j. 11 C 53/2022-34 ze dne 27. 4. 2022 uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně bylo rozhodnuto, že žaloba se co do nároku na zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 12,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] zamítá (výrok II.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). 2. Soud prvního stupně v dané věci projednával žalobu ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu uzavřené rámcové smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na základě které byl žalobkyní poskytnut žalované úvěr ve výši [částka] a z titulu dodatku [číslo] této rámcové smlouvy ze dne [datum], kdy byl žalované poskytnut kontokorent ve výši [částka]. V žalobě žalobkyně uvádí, že před uzavřením smluv řádně prověřila úvěruschopnost žalované. U rámcové smlouvy o úvěru byla dohodnuta splátka [částka] měsíčně a úrok 12,9 % ročně od [datum] do [datum], u dodatku pak bylo umožněno čerpání kontokorentu z účtu. Žalovaná porušila smluvní povinnosti uzavřené smlouvy a jejího dodatku, úvěr řádně a včas nesplácela a z tohoto důvodu žalobkyně poskytnuté úvěry zesplatnila. Ke dni zesplatnění [datum] byla vyčíslena pohledávka, kterou tvoří jistina poskytnutého úvěru ve výši [částka] a nesplacený úrok z úvěru [částka]. Následně po zesplatnění žalovaná zaplatila ještě ve dnech [datum] částku [částka] a [částka] a dne [datum] částku [částka] a [částka]. Žalobkyně požaduje přiznat dlužnou jistinu, kapitalizovaný smluvní úrok a úrok z prodlení. Požaduje zaplatit ke dni zesplatnění kontokorent, kapitalizovaný smluvní úrok a úrok z prodlení. Dále požaduje přiznat i smluvní úrok 18,9 % ročně z jistiny. Jedná se o žalovanou částku ve výši [částka], kterou tvoří jistina poskytnutého úvěru a kontokorent ([částka] + [částka]). Z podané žaloby je zřejmé, že na poskytnutý úvěr žalovaná zaplatila do dne zesplatnění částku [částka] a po zesplatnění ve dnech [datum] a [datum] částku [částka] Celkem tak žalovaná uhradila na vymáhanou pohledávku částku [částka]. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila a o nároku žalobkyně rozhodoval soud prvního stupně podle § 115a o. s. ř., k projednání věci samé nenařídil jednání a rozhodoval na základě obsahu spisu a listinných důkazů předložených žalobkyní. Z těchto listinných důkazů na základě jejich zhodnocení zjistil skutkový stav v dané věci a vycházel ze zjištění, že žalovaná dne [datum] uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka], a to převodem na účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 64 měsíčních splátkách ve výši [částka], včetně úroku s úrokovou sazbou 12,9 % ročně. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky a podmínky pro používání úvěru. Žalovaná v období od [datum] do [datum] na poskytnutý úvěr zaplatila částku [částka], a protože jinak úvěr řádně a včas nesplácela, došlo ke dni [datum] ze strany žalobkyně k zesplatnění úvěru z důvodu závažného porušení smluvních povinností. Po zesplatnění žalovaná zaplatila na pohledávku ještě částku [částka]. Dne [datum] uzavřeli účastníci dodatek [číslo] smlouvy o úvěru, na základě kterého byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr ve výši [částka], a to umožněním jeho čerpání z účtu žalované. Ani tento kontokorent žalovaná řádně nesplácela, a proto ke dni [datum] došlo ze strany žalobkyně rovněž k zesplatnění kontokorentního úvěru z důvodu závažného porušení smluvních povinností. Zesplatnění bylo oznámeno žalované dopisem ze dne [datum]. Ke dni zesplatnění činil dluh na nesplaceném úvěru částku [částka] a dluh na kontokorentu částku [částka] a dluh na běžném účtu částku [částka]. Soud prvního stupně se zabýval i otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně posuzovala úvěruschopnost žalované, přičemž zjistil, že žalobkyně vycházela z informací žalované a provedla lustraci v interních a externích databázích. Měla k dispozici potvrzení o výši příjmu žalobkyně ze dne [datum], podle kterého průměrný čistý měsíční příjem žalované činil [částka]. Žalovaná uvedla, že je svobodná, bydlí ve vlastní nemovitosti a na své předchozí závazky splácí částku ve výši [částka] měsíčně. Z těchto zjištění soud prvního stupně vycházel a především se zabýval otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádným způsobem posuzovala úvěruschopnost žalované a zda uzavřená smlouva o úvěru, včetně jejího dodatku, je platným jednání. Věc pak posoudil podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 4. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, žalobkyně před poskytnutím úvěru zjistila z údajů uvedených samotnou žalovanou, že je svobodná, bydlí ve vlastní nemovitosti a na své předchozí závazky splácí částku [částka] měsíčně. Žalobkyně měla k dispozici i potvrzení o průměrném čistém měsíčním příjmu žalované, a to ve výši [částka]. Podle soudu prvního stupně však při posuzování úvěruschopnosti žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když nijak nezjišťovala, zda a jaké další má žalovaná nutné pravidelné výdaje, jaké jsou náklady na domácnost, případně s kým se o ně dělí či zda má nějakou vyživovací povinnost. Nezískala tak dostatek informací, aby mohla náležitě ověřit úvěruschopnost žalované. Důsledkem nedodržení této zákonné povinnosti věřitele je pak absolutní neplatnost předmětných smluv o úvěru. Podle soudu prvního stupně tak žalobkyně nemá nárok na pohledávku vyčíslenou v žalobě, ale žalobkyni náleží pouze vrácení zbylé části poskytnutých úvěrů z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jedná se pouze o nesplacenou jistinu poskytnutých částek, přičemž soud vycházel z toho, že žalovaná na poskytnutý úvěr [částka] zaplatila částku [částka] a žalobkyně tak má nárok na vyplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka]. Dále pak má nárok na úhradu celé jistiny nesplaceného kontokorentu ve výši [částka] Celkem se jedná o částku [částka]. Soud vzal úvahu i žalobkyní předložené uznání dluhu ze dne [datum], které posoudil tak, že k němu nelze přihlížet, neboť uznání dluhu může mít právní důsledky pouze vůči platně vzniklému závazku. Tento platný závazek v dané věci nevznikl (viz § 2053 a násl. o. z.), neboť uznané nároky vyplývají z neplatné smlouvy o úvěru. 5. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně a žalovaná zamýšlely uzavřít smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., ovšem vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala v tomto právním vztahu jako spotřebitelka, řídí se zamýšlená smlouva i příslušnými ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru. Podle tohoto zákona č. 257/2006 Sb., je věřitelka povinna před poskytnutím úvěru posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Této povinnosti podle soudu prvního stupně žalobkyně nedostála. Žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, vyšla-li pouze z osobního prohlášení žalované a ověřila pouze příjmovou stránku žalobkyně. Žalobkyně nijak nezjišťovala faktické výdaje žalované a spokojila se pouze s tvrzením, že žalovaná splácí na předchozí závazky měsíčně částku [částka]. Soud prvního stupně věc posoudil ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a poukázal i na související judikaturu jako článek 8 odst. 1 směrnice [anonymizováno] parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum]. Podle zákona o spotřebitelském úvěru a související judikatury je poskytovatel úvěru, s ohledem na splátky úvěru, povinen porovnat příjmy a výdaje spotřebitele, včetně plnění předchozích závazků. Úvěr pak může poskytnout pouze tehdy, pokud nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Sankcí za nedostatečné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je pak neplatnost uzavřené smlouvy. V této souvislosti poukázal i na judikaturu [anonymizováno] dvora Evropské unie a jeho rozsudek z [datum] značky C [číslo], který zdůrazňuje povinnost soudů zkouma