21 CO 141/2022-159 — Krajský soud v Praze

1. Okresního soudu Praha – východ (dále jen soud I. stupně) rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č.j. 22 C 280/2021-60 rozhodl, že o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 147 318 Kč, úrok z prodlení z částky 147 318 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok I). Žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen uhradit žalobkyni částku 47 686,58 Kč, úrok 8,49 % ročně z částky 195 004,58 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení z částky 47 686,58 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, zamítl (výrok II) a rozhodl, že na náhradě nákladů řízení je žalovaný povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 21 084 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III). 2. Z odůvodnění rozsudku se podává, že soud I. stupně z listinných důkazů založených ve spise zjistil, že žalobkyně (dříve [právnická osoba]) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 235 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek ve výši 4 700 Kč a úrok ve výši 8,49 % ročně (tj. celkem 311 609,08 Kč), v 78 měsíčních splátkách po 4 206 Kč splatných vždy k 20. dni v měsíci, se splatností první splátky dne [datum] RPSN činila 9,58%, datum poslední splátky [datum]. Ve smlouvě bylo dále sjednání pojištění od [datum] do [datum], sazba pojistného 6,9 %, měsíční pojistné 271 Kč. Peněžní prostředky ve výši 230 300 Kč byly žalovanému zaslány z účtu žalobkyně dne [datum]. Žalovaný na úhradu dluhu zaplatil v 18 splátkách celkem 87 682 Kč, z toho 52 670,26 Kč bylo započteno na jistinu, 31 427,74 Kč na úroky, 2 500 Kč na pokuty a 1 084 Kč na pojistné. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek v celkové výši 30 125 Kč, přičemž byl upozorněn na možnost zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala ho k uhrazení celé dlužné částky ve výši 195 004,58 Kč. Žalovanému byl adresován dopis právního zástupce žalobkyně ze dne [datum], předžalobní upomínka. Dále soud I. stupně zjistil, že Při sjednávání úvěru žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho příjem činí 29 000 Kč, příjmy domácnosti činí 40 000 Kč, výdaje domácnosti činí 12 000 Kč, bydlení ho stojí 1 Kč měsíčně. Žalobkyně si dále vyžádala výpis z účtu žalovaného za únor 2018, kde počáteční zůstatek činil 347,53 Kč, konečný zůstatek činil 25 776,42 Kč, za březen 2018, kde počáteční zůstatek činil 25 776,42 Kč, konečný zůstatek činil 49,31 Kč, za duben 2018, kde počáteční zůstatek činil 49,31 Kč, konečný zůstatek činil 61 974,95 Kč. 3. Po právní stránce posuzoval soud I. stupně věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen občanský zákoník), a dle ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Uvedl, že bylo prokázáno, že [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu, jejímž předmětem byla povinnost předat finanční prostředky oproti povinnosti tyto prostředky uhradit sjednanými úplatami. Smlouva byla označena jako„ smlouva o hotovostním úvěru“. Soud I. stupně tuto smlouvu posoudil jako smlouvu o zápůjčce, jelikož žalovanému byly finanční prostředky poskytnuty v časové návaznosti na uzavření smlouvy, smlouva o zápůjčce může být sjednána jako úplatná a předmětem smluvního vztahu nebyl závazek rezervovat finanční prostředky po celou dobu trvání smlouvy. Soud I. stupně uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že uvedenou smlouvou, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 235 000 Kč, se žalovaný zavázal uhradit nadále i poplatek ve výši 4 700 Kč a smluvní úrok ve výši 8,49 % p. a. Lze tak konstatovat, že strany smlouvy sjednaly hotovostní úrok ve výši 4 700 Kč, jakož i procentuální úrok ve výši 8,49 % p. a. V daném případě činil hotovostní úrok 4 700 Kč za poskytnutí jistiny 235 000 Kč, byl sjednán i úrok daný procentuální sazbou ve výši 8,49 % p. a. Za této situace nelze než uzavřít, že sjednaný úrok byl nepřiměřený a svou výší zjevně odporoval dobrým mravům, neboť nelze akceptovat takto stanovenou úrokovou míru. Ujednání o úrocích tedy soud I. stupně shledal neplatným dle ustanovení § 580 občanského zákoníku. Co se týká poplatku za pojištění, který se žalovaný zavázal hradit ve výši 271 Kč měsíčně, odkázal na zákon č. 277/2009 Sb. v platném znění, o pojišťovnictví, § 4 odst. 1, kdy platí, že provozovat na území [země] pojišťovací činnost může pouze tuzemská pojišťovna a pojišťovna z třetího státu, které bylo [anonymizována tři slova] uděleno povolení k provozování této činnosti, nebo pojišťovna z jiného členského státu, a to na základě práva zřizovat pobočky nebo na základě svobody dočasně poskytovat služby. Právní předchůdce žalobce takovýmto ústavem není, kdy je nepochybným, že daná platba je v zásadě pouze poplatkovým navýšením smluvního vztahu a soud I. stupně jej tak hodnotil shodně jako poplatky v dané věci sjednané. 4. Žalobkyně se domáhala úhrady částky ve výši 195 004,58 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 182 329,74 Kč a neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 12 674,84 Kč, úroku ve výši 8,49 % ročně od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Zjištěno bylo, že žalovaný uhradil celkem částku ve výši 87 682 Kč. Za situace, kdy úrok a poplatek byly shledány neplatně sjednanými, žalovaný plnil na jistinu. Tato činila 235 000 Kč. Pokud žalovaný plnil 87 682 Kč, tak nadále dlužná částka činí 147 318 Kč. Domáhala-li se žalobkyně úhrady částky 195 004,58 Kč, tak pro částku 47 686,58 Kč není nárok důvodným a v této části byla žaloba zamítnuta. Pro úrok 8,49 % ročně z částky 195 004,58 Kč od [datum] do zaplacení byla žaloba zamítnuta. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s.ř. 5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, které směřovalo proti jeho výroku II a III. Žalobkyně spatřovala nesprávnost napadeného rozhodnutí v tom, že řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; a dále nalézací soud podle ní dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Procesní vada, kterou žalobkyně soudu I. stupně vytýkala, spočívá v tom, že účastníci byli vyzvání jeho přípisem, aby se vyjádřili, zdali souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání. Účastníci se nevyjádřili, tedy nalézací soud vycházel z toho, že účastníci s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasili. Žalobkyně má za to, že soud I. stupně nepostupoval správně, když žalobu částečně zamítl, a to bez toho, aby ve věci bylo nařízeno jednání a tím zatížil napadené rozhodnutí neodstranitelnou vadou. Odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2005. Pokud soud I. stupně dospěl k závěru, že jednání účastníků odporuje dobrým mravům, tak vada tohoto jednání se nalézá v prostoru relativní neplatnosti, tedy přísluší soudu posuzovat výši úrokové sazby jen na námitku účastníka. Napadené rozhodnutí je v rozsahu tohoto právního názoru (o absolutní neplatnosti předmětného ujednání) nepřezkoumatelné, protože napadené rozhodnutí v odůvodnéní neobsahuje ani torzo myšlenkové mapy nalézacího soudu, tedy cesty jak došel právě k tomuto negativnímu závěru. Odůvodnění postrádá jakýkoliv odkaz na průměrnou úrokovou sazbu za obdobné úvěry v době uzavření a o rozdílu násobku mezi průměrnou úrokovou a sjednanou úrokovou sazbou mezi účastníky (tedy kolikrát je vyšší sjednaná úroková sazba od sazby průměrné). Nalézací soud tedy, pro vady uvedené výše, žalobě vyhověl toliko částečně, ačkoliv při absenci vytýkaných vad by, dle názoru žalobkyně, bylo na místě žalobě vyhovět v plném rozsahu. Navrhovala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku II a III podle ust. § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil, a to tak, že v rozsahu napadeného rozhodnutí žalobě v plném rozsahu vyhoví popř. podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. nechť napadené rozhodnutí zruší a vrátí nalézacímu soudu k dalšímu řízení. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. 7. V prvé řadě odvolací soud zdůrazňuje, že výrok I, kterým soud prvního stupně žalobě částečně vyhověl, byl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním nedotčen a nabyl tak samostatně právní moci. Nebyl proto předmětem přezkumu odvolacím soudem (srov. § 206 o.s.ř.). 8. Žalovaný se k jednání odvolacího soudu nedostavil, přestože byl řádně předvolán. Odvolací soud proto věc projednal a rozhodl bez přítomnosti žalovaného