21 CO 215/2022-287 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se podanou žalobu původně domáhal zaplacení částky ve výši 500 000 Kč z titulu vzniklé nemajetkové újmy. Svůj nárok odůvodnil tak, že žalovaná tím, že neoprávněně vybrala peníze bez svolení jeho manželky od klientů společnosti [právnická osoba], [jméno] [příjmení] a od pana [příjmení] v celkové výši 207 000 Kč dne [datum], ačkoliv nebyla oprávněna peníze vybírat. Vybranou částku nepředala ani jeho manželce ani [anonymizováno] [příjmení] ani sdružení ani žalobci. Žalovaná nebyla pracovnicí ani zaměstnankyní sdružení. Sdružení nebylo právnickou osobou a nemohlo tak nikoho zaměstnávat. Manželka žalobce je atakována osobami, které předaly peníze žalované, že se obohatila. Osočován je i sám žalobce, protože s manželkou žije. Byla na něj nařízena exekuce, manželka spadla do insolvence a nemůže vykonávat svou činnost, což se dotklo i žalobce. Žalobce také přišel o práci v důsledku jednání žalované a nyní se celá věc rozšířila i na jeho dceru. Dle žalobce jednání žalované zapříčinilo to, že žalobci byl zablokován jeho soukromý účet, čímž je poškozen na právech a po morální stránce, nemůže dostat v bance ani úvěr. Má ostudu před rodinou a známými. Žalobce se tedy žalobou domáhá 500 000 Kč jakožto zadostiučinění za morální újmu vzniklou zablokováním soukromých účtů. K dotazu soudu žalobce upřesnil návrh tak, že jeho morální újma je v příčinné souvislosti se zablokováním účtu č. [bankovní účet] [anonymizována tři slova] dle exekučního příkazu ze dne [datum] a účtu č. [bankovní účet] [anonymizováno] [právnická osoba] dle exekučního příkazu ze dne [datum]. 2. Žalovaná nárok žalobce neuznávala. Především uvedla, že s manželkou žalobce měla uzavřenou smlouvu o zpracování administrativy, na základě které vykonávala zpracování advokátních spisů. Předtím pracovala u [anonymizována dvě slova]. Ten přibral ke spolupráci manželku žalobce a založili sdružení. Ona podepsala smlouvu a její práce pokračovala. Úkoly jí zadával jak [anonymizováno] [příjmení], tak žalovaná. Během pracovní činnosti se běžně stávalo, že klienti složili úhradu za služby hotově v kanceláři, ona je pak předala panu [příjmení] nebo manželce žalobce. Popírala, že by prostředky vybrala neoprávněně, či je neodevzdala. Jednání ani není v příčinné souvislosti, neboť nezavinila, že jsou na žalobce vedeny exekuce. Nebylo ani prokázáno, že újma žalobci vznikla, kdy a zda stále trvá, což je nezbytné pro posouzení promlčení, ani není zřejmé, že právě žalovaná žalobce ponížila po morální stránce. U Obvodního soudu pro Prahu 6 probíhalo řízení ve věci žalobkyně [právnická osoba] proti manželce žalobce a žalobkyně v tomto řízení byla úspěšná. Manželka žalobce podala žalobu o zaplacení částky 207 000 Kč proti žalované, řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 21 C 40/2017 a žaloba byla zamítnuta. Manželé [příjmení] podali rovněž trestní oznámení, které však bylo shledáno nedůvodným. 3. Při jednání dne [datum] žalobce vzal svou žalobu částečně zpět v rozsahu 350 000 Kč, soud I. stupně usnesením ze dne 31. 3. 2021, č.j.: 20 C 30/2019-122 v tomto rozsahu řízení zastavil. 4. Okresní soud v Kladně (dále jen soud I. stupně) po provedeném dokazování rozsudkem ze dne 23.3.2022, č.j. 20 C 30/2019-262 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit 150 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 10 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce (výrok II). Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že soud I. stupně dospěl na základě provedeného dokazování k tomuto skutkovému závěru: Žalovaná v roce 2011 pracovala na základě faktického pracovního poměru u [jméno] [příjmení]. Založením sdružení dne [datum] [anonymizováno]. [příjmení] převzala tento pracovní vztah a dále žalované přidělovala práci. Dne [datum] žalovaná vybrala částku 16 000 Kč od společnosti [právnická osoba], částku 11 000 Kč od [jméno] [příjmení] a částku 180 000 Kč od [jméno] [příjmení], vystavila příjmový doklad a částku odevzdala do rukou [jméno] [příjmení] ve vedlejší kanceláři. Dne [datum] nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 7. 2017, č.j.: 13 C 274/2014 – 212, podle kterého je žalovaná povinna uhradit [jméno] [příjmení] částku 180 000 Kč z titulu předaných finančních prostředků v advokátní kanceláři [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Exekučním příkazem vydaným [exekutorský úřad] [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí], č.j.: [číslo jednací] byly postihnuty účty žalobce jakožto manžela povinné. 5. Po právní stránce soud I. stupně posoudil věc podle zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen občanský zákoník) ve znění účinném ke dni vzniku tvrzené újmy. Nárok žalobce soud I. stupně posoudil jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která měla vzniknout tím, že žalovaná v roce 2011 vybrala neoprávněně finanční prostředky od klientů manželky žalobce, přičemž následkem tohoto jednání byl vydaný exekuční příkaz na účet žalobce jakožto manžela povinné, čímž vznikla nemajetková újma žalobci z důvodu poškození osobní pověsti u známých, poškození zdraví, ztráty zaměstnání a z důvodu nemožnosti žádat banku o půjčku. Žalobce opakovaně v řízení upozornil na nepravost smlouvy o administrativě, zpochybnil pravost příjmových dokladů a nevěrohodnost výpovědi [anonymizováno]. [příjmení] a trval na tom, že žalovaná si prostředky ponechala. Z provedených důkazů ovšem plyne závěr opačný, tedy že žalovaná předmětné finanční prostředky převzala, což bylo i mezi stranami nesporné, a následně je odevzdala do rukou [anonymizována dvě slova]. Toto opakovaně potvrdil [anonymizováno]. [příjmení], sama žalovaná a rovněž [anonymizováno]. [příjmení] připustil převzetí některých prostředků, trval ovšem na tom, že je žalovaná předala také [anonymizováno]. [příjmení]. K závěru, že si žalovaná finanční prostředky neponechala, ostatně dospěl pravomocně i soud a rovněž orgány činné v trestním řízení prověřováním nezjistily existenci podezření z trestného činu. Skutečnost, že si žalovaná prostředky neoprávněně ponechala, tedy plyne pouze z tvrzení žalobce, naopak důkazy, které opakovaně zkoumaly nezávislé orgány veřejné moci, ve svém souhrnu hovoří o opaku, přičemž soud nemá důvod se odchýlit od již dříve vysloveného skutkového závěru. Již z tohoto důvodu nelze žalobě vyhovět, neboť ve věci absentuje tvrzené jednání žalované, které mělo být příčinou nemajetkové újmy žalobce. 6. Soud I. stupně neshledal ani případnou příčinnou souvislost mezi údajným jednáním žalované a následkem spočívajícím v nemajetkové újmě žalovaného. Mezi jednáním a následkem uběhlo 7 let, přičemž po tuto dobu měla paní [jméno] [příjmení] dostatek prostoru uzpůsobit své majetkové poměry tak, aby mohla dostát všem závazkům a předmětná pohledávka by tak nebyla předmětem výkonu rozhodnutí, nadto postihnutí majetku na účtu žalobce je důsledek uzavření a trvání manželství, jakožto svobodného svazku dvou lidí včetně právních důsledků v případě finanční nepřízně jednoho z nich. Exekuční postih účtu žalobce je v bezprostřední příčinné souvislosti s pravomocným exekučním titulem a rozhodnutím věřitele vymáhat svoji pohledávku, dále spočívá v existenci manželství bez smluvního majetkového režimu a konečně v pasivitě a nemajetnosti [jméno] [příjmení] v roce 2018, přičemž údajné jednání žalované v roce 2011 má být spojeno pouze s nemajetností povinné. Z obecné lidské zkušenosti přitom plyne, že důvody a příčiny majetkových poměrů jsou velice komplexní a čas (bezprostřednost) v tomto hraje zásadní roli. V dané věci se o bezprostřední příčině nemajetnosti nedá ani zdaleka uvažovat. 7. Ve vztahu k následku soud I. stupně konstatoval, že žalobce i přes poučení setrval na obecných tvrzeních, konkretizoval pouze újmu vzniklou vedením exekučního řízení. Exekučním řízením jistě vzniká újmu na straně povinného či jiných subjektu (manžela povinného), ovšem tato újma je státem aprobovaná a přípustná, neboť vzniká v důsledku nekonání povinného. V dané věci přitom není tvrzen šikanózní výkon práva ani není tvrzeno, že by tento výkon práva prováděla samotná žalovaná. Na základě výše uvedeného proto byla žaloba zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodl podle ustanovení § 151 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, která byla v řízení úspěšná, náhradu nákladů řízení. 8. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm namítal, že není pravdou, že by žalovaná byla zaměstnancem manželky žalobce. Žalovaná předložila smlouvu o administrativě, kterou uzavřela údajně se Sdružením advokátů s názvem [příjmení] [anonymizována dvě slova] Sdružení však nemohlo mít zaměstnance. Žalovaná tak nemohla za sdružení vybírat peníze. Žalovaná nepředložila potvrzení, že by peníze předala manželce žalobce nebo [anonymizováno] [příjmení]. Žalovaná nemohla předat peníze jeho manželce, neboť tato dne [datum] ani nebyla v kancel