21 CO 263/2022-249 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – východ svým rozsudkem č.j. 8 C 86/2017 – 219 ze dne 24. 2. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. zamítl žalobu o zaplacení částky 232 267,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 31 157 Kč ve výši 7,05 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky 13 510 Kč ve výši 7,05 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky 67 000 Kč ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, z částky 40 200 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a z částky 80 400 Kč ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení. Výrokem II. uznal žalobce povinnými zaplatit žalované společně a nerozdílně náklady řízení v částce 88 862,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám její právní zástupkyně. 2. Žalobci se domáhali zaplacení uvedené částky s tím, že za žalovanou plnili její dluh, který nyní požadují vrátit. Tvrdili, že žalovaná a jejich syn [jméno] [příjmení] uzavřeli dne [datum] se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované a synovi žalobců, jakožto společným a nerozdílným dlužníkům, poskytnut hypoteční úvěr ve výši 2 000 000 Kč, účelově vázaný na koupi pozemku parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Syn žalobců a žalovaná spolu na zakoupeném pozemku společně žili po dobu zhruba pěti let, než došlo k rozpadu jejich vztahu. Poskytnutý úvěr byl zajištěn zástavním právem k nemovitosti žalobců - bytu [číslo] v domě [adresa] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa], vše v části [obec] a spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] [územní celek], [katastrální uzemí]. Žalovaná přestala řádně hradit její část sjednaných splátek hypotečního úvěru a ke dni [datum] jí tak vznikl vůči [anonymizována dvě slova] splatný dluh ve výši 24 457,85 Kč. Žalobci tak jako zástavní dlužníci tuto částku za žalovanou uhradili. Žalovaná ani přes výzvu neplnila ani na další splátky hypotečního úvěru, a to konkrétně splátky za období od prosince 2016 do června 2019 a tak i tyto splátky byli žalobci uhrazeny za žalovanou. Výše každé splátky odpovídala 6 700 Kč až na splátku za leden 2017, kde je žalováno 6 810 Kč. Žalobci tyto splátky hradili za žalovanou na základě souhlasu uděleného [anonymizována dvě slova]. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že smlouva o hypotečním úvěru byla uzavřena, aby syn žalobců zakoupený pozemek nabyl do jeho výlučného vlastnictví a fakticky se tak jednalo pouze o jeho investici, činěnou v jeho osobní prospěch. Žalovaná uzavřela jako spoludlužník smlouvu o hypotečním úvěru pouze proto, že o to byla požádána synem žalobců z důvodu, že je příjemcem invalidního důchodu a alespoň formálně je nemajetný. Potřeboval proto při poskytnutí úvěru její účast a ze stejného důvodu bylo o úvěr žádáno u banky žalované, kde mohli žalovaná a syn žalobců získat lepší úrokovou sazbu. Tvrdila, že fakticky byl příjemcem úvěru výlučně syn žalobců, který se také stal výlučným vlastníkem zakoupeného pozemku, čemuž korespondovala dohoda spoludlužníků, že poskytnutý úvěr bude v celém rozsahu hrazen výlučně synem žalobců. Žalobci, kteří úvěr zajistili zástavním právem, byli s touto dohodou seznámeni. Syn žalobců sjednané splátky sám řádně hradil až do června 2015, kdy došlo k rozporům ohledně výchovy společné dcery žalované a syna žalobců. Žalovaná se tak obrátila na soud s žalobou na zaplacení částky 409 277,40 Kč, představující částku, kterou musela na hypoteční úvěr uhradit poté, co syn žalobců přestal plnit dohodu s žalovanou a žalobě bylo Obvodním soudem pro Prahu 4 pod sp. zn. 25 C 282/2016 z velké části vyhověno. Žalovaná vyslovila své přesvědčení, že žaloba podaná žalobci je konstruktem jejich syna, jednajícího s nimi ve vzájemné shodě. Poukazovala na to, že podstata věci spočívá v tom, že syn žalobců fakticky hradí splátky hypotečního úvěru svým rodičům (žalobcům), kteří toliko formálně odesílají splátky hypotečního úvěru z jejich bankovního účtu. Dovozovala, že si tím vytváří podmínky pro to, aby se mohli vůči ní domáhat domnělého nároku z titulu plnění za jiného (za žalovanou), ač splátky úvěru byly fakticky hrazeny především žalovaným, případně jinými spřízněnými subjekty, které pouze využily účtu žalobců, aby toliko formálně provedly úhradu splátek hypotečního úvěru z jejich bankovního účtu. Syn žalobců dále učinil různé kroky mající za cíl vytvořit dojem jeho vlastní nemajetnosti, aby se vyhnul povinnosti hradit jakékoliv plnění žalované. 3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl k závěru, že žalovaná a syn žalobců uzavřeli smlouvu o hypotečním úvěru, kterou žalobci zajistili zástavním právem k jejich nemovitostem. Syn žalobců a žalovaná uzavřeli nepojmenovanou smlouvu o splácení hypotečního úvěru, jejímž obsahem bylo ujednání, že společný hypoteční úvěr bude hradit výlučně syn žalobců, v jehož výlučný prospěch bude úvěr také čerpán a použit. Mezi synem žalobců a žalovanou došlo k narušení vztahů, jakož i řadě právních sporů a incidentů mezi nimi. Syn žalobců postupuje při správě jeho majetku způsobem, který přinejmenším ztěžuje identifikaci jeho jmění, a to za účasti rodinných příslušníků, různých právnických osob a dalších přidružených subjektů, to vše za užití různých finančních přesunů a operací. Syn žalobců fakticky disponuje finančními prostředky, jejichž výše může být značná, např. prodeje nemovitostí za částky v součtu přesahující 10 000 000 Kč, objemné transakce mezi účtem žalobkyně č. [bankovní účet] a subjekty napojenými na syna žalobců. Prvostupňový soud konstatoval, že nelze uvěřit tvrzením, že syn žalobců z uvedených prodejů nezískal žádný prospěch, jelikož získané prostředky použil na úhradu blíže nespecifikovaných dluhů. Předmětné finanční prostředky mající původ u syna žalobců jsou pak pomocí zmíněných postupů formálně přesouvány a převáděny na různé subjekty, z čehož ovšem vyvstávají otázky ohledně toho, kdo s prostředky skutečně nakládá a benefituje z nich. V tomto ohledu působí podezřele i úhrada kupní ceny za nemovitosti prodané [právnická osoba] [příjmení] 23 s ., která byla provedena zápočtem na pohledávku, jejímž původním věřitelem byla paní [příjmení]. Byl to totiž syn žalobců, kdo předmětnou společnost na základě zmocnění paní [příjmení] založil. Nadto na bankovním účtu žalobkyně byla identifikována řada transakcí činěných s paní [příjmení] a panem [příjmení], které osvědčují určité zapojení těchto osob do finančních pohybů, probíhajících v okolí syna žalobců. Nelze tedy považovat za prokázané tvrzení žalobců, že jejich syn je tak nemajetný, že mu museli půjčovat peníze na úhradu výživného. Z bankovních účtů žalobkyně byly počínaje prosincem 2016 hrazeny pravidelné splátky hypotečního úvěru, když v prosinci 2016 byl uhrazen i dluh ze splátek předchozích ve výši 24 457,85 Kč, v prosinci 2019 pak z tohoto účtu byla uhrazena mimořádná splátka ve výši 1 180 000 Kč. Z účtu žalobkyně a) byly na splátky hypotečního úvěru zaslány platby odpovídající žalované částce, respektive i platby žalovanou částku výrazně přesahující. Soud prvního stupně zdůraznil, že pro projednávanou věc je nicméně zásadní zjištění, že prakticky ke každé jednotlivé úhradě na splátku hypotečního úvěr lze vysledovat odpovídající příchozí platbu na účet žalobkyně a), činěnou v krátkém sledu se splátkou hypotéky. Uvedl, že tyto párové příchozí transakce byly činěny buďto neidentifikovatelným vkladem hotovosti, nebo z bankovního účtu návazného na subjekty ze sféry rodiny žalobců. Z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] sice nebyly hrazeny žádné splátky úvěru, avšak na tom účtu byly prokázány četné transakce v řádech vyšších statisíců mezi subjekty, u nichž bylo zjištěno blízké napojení na syna žalobců. Konstatoval, že bylo prokázáno i to, že běžný měsíční příjem žalobkyně a) činí zhruba 20 000 Kč a skládá se ze starobního důchodu a plateb [právnická osoba] a.s. Tento příjem je poukazován na její účet č. [bankovní účet], na kterém nebyly za zkoumané období zjištěny zůstatky, které by přesáhly 200 000 Kč (počáteční zůstatek byl 33 616,85 Kč, konečný zůstatek 167 536,28 Kč). Poukázal na to, že za takovéto situace vyvstávají otázky o tom, jakým způsobem mohla žalobkyně a), za případné účasti žalobce b), ze svých prostředků hradit více jak třicet splátek úvěru a především pak mimořádnou splátku ve výši 1 180 000 Kč, které opět předcházel vklad hotovosti právě v této výši. Uvedl, že tuto skutečnost hodnotí v celém kontextu jako nanejvýše nevěrohodnou ve vztahu a tvrzení o poskytnuté zápůjčce právě v této výši hodnotí jako ryze účelové a nedůvěryhodné. 4. Soud prvního stupně uvedl, že hmotněprávní posouzení týkající se smlouvy o hypotečním úvěru věci bylo založeno na právní úpravě zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a to předevší