21 CO 264/2022-270 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha – západ svým rozsudkem č.j. 3 C 197/2021 – 203 ze dne 22. 4. 2022 rozhodl tak, že výrokem I. uznal žalovaného povinným hradit na výživu žalobkyně částku 20 000 Kč měsíčně, a to vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem k rukám žalobkyně, a to počínaje dnem [datum] do právní moci rozsudku o rozvodu manželství účastníků. Výrokem II. byla žalovanému dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni na dlužném výživném částku 125 000 Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Žalobkyně se domáhala stanovení výživného nerozvedené manželky s tvrzením, že účastníci jsou manželé, manželství uzavřeli dne [datum], z manželství se jim narodily tři dcery a od [datum] spolu fakticky nežijí, přičemž před prvostupňovým soudem probíhá řízení ve věci úpravy poměrů k nezletilým dětem i řízení o rozvodu manželství účastníků. Dále tvrdila, že na základě notářského zápisu z roku 2000 nevzniklo společné jmění manželů a že je od března 2022 zaměstnána jako pokladní s průměrným čistým měsíčním příjem 18 800 Kč. Její výdaje na bydlení, včetně internetu, činí 13 000 Kč, další výdaje (potraviny, oblečení, obuv, lékaři, MHD, pojištění aj.) činí 14 200 Kč a její měsíční příjem na krytí jejích běžných nákladů (resp. i nákladů nezletilých dcer) nepostačuje. Uvedla, že má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dcerám – [jméno] [jméno], nar. 2003, a [příjmení] [jméno], nar. 2006, jakož i ke zletilé [jméno], nar. 2001 a studující aktuálně na 2. lékařské fakultě [anonymizována dvě slova]. V žalobě dále tvrdila, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou a zároveň je mu vyplácena odměna jako jednateli společnosti [příjmení] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], jíž je též společníkem s velikostí obchodního podílu 30 %. Konstatovala, že jeho přesné příjmy nezná, ale že je vlastníkem 716 592 m2 rybníků , 3 125 489 m2 lesních pozemků a 78 054 m2 orné půdy, luxusních motorových vozidel a drahého elektrického kola. Celkový počet bankovních účtů žalovaného a zůstatky na nich nezná, ale konstatovala, že životní úroveň žalovaného je nadstandardní, když vlastní majetek v řádech stovek milionů Kč. Poukazovala na to, že po dobu trvání společné domácnosti účastníků disponovala částkou cca 60 až 80 000 Kč měsíčně, kterou jí poskytoval žalovaný a kterou investovala zpět do rodiny, domácnosti a do péče o všechny rodinné příslušníky. Z těchto peněz nevytvořila úspory a byla na žalovaném ekonomicky závislá, když jejím posláním byla péče o rodinnou domácnost. Žalovaný nároky uplatněné žalobkyní neuznal a navrhl zamítnutí žaloby s tím, že se žalobkyně v průběhu manželství účastníků věnovala finančně náročným aktivitám, absolvovala náročná školení a doučování cizích jazyků. Dohodu o tom, že společné jmění manželů nevznikne, uzavřela dobrovolně. Připomínal, že žalobkyně má středoškolské vzdělání s maturitou, a to dokonce ze dvou středních škol, nadto ovládá anglický a německý jazyk. Konstatoval, že jí po dobu trvání manželství nic nebránilo, aby svou kvalifikaci využila a našla si zaměstnání. Dovozoval, že při měsíčním příjmu 18 855 Kč je schopna sama uspokojovat své hmotné a kulturní potřeby individuálně a že lze dojít k závěru, že životní úroveň žalobkyně je stejná, ne-li vyšší než životní úroveň žalovaného. Poukazoval na to, že od října 2021 změnila zaměstnání a její měsíční mzda činí 33 000 Kč. On sám platí na výživu svých nezletilých dcer částku 18 000 Kč měsíčně k rukám žalobkyně na základě předběžného opatření opatrovnického soudu, pročež je třeba tuto částku odečíst od nákladů žalobkyně. Tvrdil, že jeho průměrný měsíční příjem činí cca 35 000 Kč měsíčně a že nyní je povinen na výživném platit celkem 23 000 Kč měsíčně a vedle toho zletilé dceři přispívá částkou 7 000 Kč měsíčně. Ve vztahu k nákladům žalobkyně na bydlení pak žalovaný uvedl, že srovnatelného bydlení lze dosáhnout i při vynaložení nižších částek. Ke svým vlastním majetkovým poměrům zdůrazňoval, že účetní hodnota jeho nemovitostí je poloviční oproti tomu, co uvádí žalobkyně, když pro účely stanovení výživného navíc jsou relevantní pouze reálné příjmy. Tvrdil, že výnosy z majetku v současnosti jen stěží pokryjí náklady a hospodaření v nich bude v následujících 20 až 30 letech ztrátové a nebude generovat zisk. Zdůrazňoval, že jeho ostatní majetek si aktuálně žádá opravy, ať již jde o cca 200 let staré budovy lihovaru či stavební části rybníků. Tvrdil, že na rekonstrukci lihovaru bude nucen vynaložit 9 438 000 Kč, na rekonstrukci hromosvodů asi 600 000 Kč. Automobily a horské kolo nejsou v jeho výlučném vlastnictví, ale tvoří obchodní majetek a jsou využívány pro obchodní činnost. Za výkon funkce jednatele žalovaný žádnou odměnu nepobírá, jeho čistá měsíční mzda vyplácená společností činí pouze 11 000 Kč. Reálné příjmy žalovaného z podnikání, ze zděděného restituovaného majetku a ze zaměstnaneckého poměru celkem činí cca 35 000 Kč měsíčně po zdanění. Dovozoval, že životní úroveň účastníků je stejná, ne-li v případě žalobkyně vyšší. Tvrdil, že se v budoucnu bude rapidně zhoršovat jeho zdravotní stav, pročež bude nucen vynakládat prostředky na lékařskou péči, když nyní na rehabilitace vynakládá cca 60 000 Kč ročně. 3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy věc projednal a rozhodl za nepřítomnosti žalovaného, provedl důkaz listinami a výslechem žalobkyně tak, jak je podrobně uvedeno v odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje. Dospěl k závěru, že účastníci jsou manželé, když manželství uzavřeli dne [datum]. Narodily se z něj tři dcery, z nichž dvě jsou nezletilé a jedna zletilá. Účastníci přinejmenším od [datum] nesdílí společnou domácnost a žijí odděleně, přičemž všechny tři dcery účastníků bydlí s žalobkyní. Na bydlení pro sebe a dcery žalobkyně v období od [datum] do [datum] vynakládala částku 12 500 Kč, od [datum] dosud pak 30 000 Kč měsíčně (včetně zálohy na energie, vodu a svoz odpadu). Žalobkyně byla nejprve zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba] a její čistý měsíční příjem činil 18 855 Kč. Od [datum] je zaměstnána u [obec] [anonymizováno] jako bankéř (osobní, posléze servisní) a její hrubý měsíční příjem od uvedeného dne do [datum] činil 33 000 Kč a od [datum] pak 35 000 Kč měsíčně. Kromě výdajů na bydlení žalobkyně vynakládá na své životní pojištění 2 000 Kč měsíčně, na důchodové pojištění 1 000 Kč měsíčně, na pojištění domu 3 600 Kč ročně, za užívání mobilních telefonů čtyřmi osobami a internet vynakládá 3 000 Kč měsíčně, na potraviny pro sebe a své tři dcery pak 5 – 7 000 Kč týdně (t.j. 22 500 až 31 500 Kč měsíčně), za kadeřníka a manikúru měsíčně vynaloží asi 1 500 Kč, za benzín do auta asi 2 000 Kč měsíčně, za přepravu městskou hromadnou dopravou ročně 3 600 Kč, za kosmetiku pro čtyři osoby 6 000 Kč měsíčně a za hygienické a úklidové potřeby 2 500 Kč měsíčně. K poměrům žalovaného vzal za zjištěné, že žalovaný je jednatelem a společníkem [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], žalovaný vlastní rozsáhlý nemovitý majetek ve více než patnácti katastrálních územích o rozloze převyšující 4 000 000 m2, přičemž odhadovaná hodnota jeho nemovitých věcí a podílu ve jmenované společnosti činí mezi 119 000 000 Kč až 157 000 000 Kč. Žalovaný má na svých bankovních účtech finanční prostředky v řádech milionů Kč, přičemž příjmy mu plynou mj. i z držení cenných papírů. Dále má příjmy z nájmu, z podnikání a ze samostatné činnosti. Konstatoval, že mu je z vlastní rozhodovací činnosti známo, že jeho rozsudkem č.j. 12 Nc 523/2011 – 371 ze dne [datum rozhodnutí], bylo rozhodnuto m.j. o povinnosti žalovaného přispívat na výživu nezletilé [příjmení] částkou 18 000 Kč měsíčně k rukám žalobkyně a dále částkou 15 000 Kč měsíčně na spořicí účet zřízený ve prospěch [anonymizováno] a na výživu nezletilé [jméno] [jméno] částkou 20 000 Kč měsíčně k rukám žalobkyně a dále částkou 18 000 Kč na spořicí účet zřízený ve prospěch [jméno] [jméno]. V tomto řízení žalovaný při svém účastnickém výslechu uvedl, že si v zaměstnaneckém poměru vydělá asi 190 000 Kč ročně, dále musí investovat do areálu, který má v pronájmu a kde je 200 let starý lihovar. Vypověděl také, že vlastní tři automobily, přičemž [anonymizována dvě slova] pořizoval za 3 188 000 Kč a [anonymizována dvě slova] za 2 544 000 Kč a kromě toho si pořídil také elektrokolo za 273 000 Kč Náklady na jeho třípodlažní dům o rozloze podlahové plochy asi 220 m2 tvrdil ve výši 8 000 Kč měsíčně. Mimo jiné také tvrdil, že nájemné za pronájem lihovaru, které je mu vypláceno, činí asi 500 000 Kč ročně a žalovaný z toho hradí opravy nemovitostí. 4. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 697 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), ust. § 921 odst. 1 o.z. a ust. § 922 odst. 1 o.z. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský sou