21 CO 277/2022-32 — Krajský soud v Praze

Okresní soud v Příbrami (dále jen soud prvního stupně) svým usnesením č.j. 16 Nc 1101/2022 – 12 ze dne 29. 7. 2022 rozhodl, že se výrokem I. žalovaná zavazuje uhradit žalobci částku 250 362,01 Kč a náklady řízení ve výši 5 008 Kč v měsíčních splátkách po 10 000 Kč, splatných vždy do 28. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím pro právní moci tohoto usnesení, pod sankcí ztráty výhody splátek. Výrokem II. zamítl návrh, aby soud schválil smír, jímž se žalovaná zaváže k úhradě smluvních úroků v případě svého prodlení s plněním dluhu ve výši 30 % z částky 265 362,01 Kč od [datum] do zaplacení. Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost uhradit České republice, na účet Okresního soudu v Příbrami soudní poplatek ve výši 5 008 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Žalobkyně se návrhem, podaným u soudu prvního stupně dne [datum], domáhala schválení smíru s tím, že účastníci řízení dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru s úvěrovým limitem do 400 000 Kč a pro porušení smluvních podmínek žalovanou došlo dne [datum] k jeho zesplatnění. Dluh aktuálně činí částku 250 362,01 Kč, což žalovaná co do důvodu a výše uznala a spolu s žalobkyní navrhla, aby byl v rozsahu tohoto uznání soudem schválen smír, na jehož základě se zavázala k úhradě jak dlužné částky, tak i nákladů řízení ve výši 5 008 Kč a to v měsíčních splátkách po 10 000 Kč splatných vždy do 28. kalendářního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž nabude rozhodnutí soudu právní moci, a to pod sankcí ztráty výhody splátek. Účastníci řízení se dohodli ještě na povinnosti žalované hradit žalobkyni smluvní úroky ve výši 30% ročně z částky 265 362,01 Kč v případě jejího prodlení s úhradou byť jediné splátky. Podpis žalované na předmětném návrhu, jehož součástí je i uznání dluhu, byl ověřen dne [datum], právní zástupce žalobce návrh podepsal dne [datum]. Součástí návrhu bylo také souhlasné prohlášení účastníků řízení o rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Výrok I. odůvodnil soud prvního stupně odkazem na ust. § 2053 zákona č. 89/2012 (dále jen „o.z.“), a ust. § 99 odst. 1 věta první občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Výrok II. byl odůvodněn tím, že jde o ujednání, které nevychází z uzavřené smlouvy a nemá tedy v závazkovém vztahu účastníků oporu. Výrok III. byl odůvodněn ust. § 2 odst. l písm. b) zákona o soudních poplatcích a položky 9 bod 1 písm. b) s tím, že z podaného návrhu vyplývá, že v rámci náhrady nákladů řízení uhradí soudní poplatek žalovaná žalobci, a proto byl tento vyměřen již pouze jemu. Žalobkyně podala proti výroku o neschválení smíru odvolání s tím, že nedílnou součástí smlouvy o úvěru jsou„ Produktové podmínky komerčního bankovnictví“, v nichž je stanovena úroková sazba ve výši 30 % v případě prodlení žalované. Upozorňovala, že k placení úroku ve výši 30 % z jistiny by došlo jen za situace, kdy žalovaná by nehradila řádně a včas podle sjednaných podmínek. Vzhledem k tomu, že se jedná o smírné řešení sporu, vyslovila svůj předpoklad, že k prodlení nedojde. Poukazovala na zákonnou úpravu schvalování smíru a na to, že smlouva o úvěru byla uzavřena s podnikatelkou, na níž se nevztahuje zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Navrhla, aby odvolací soud změnil napadené usnesení, že smír schválí i v části, ve které jej prvostupňový soud zamítl. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) za tohoto procesního stavu usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 2 o.s.ř. změnil tak, že uzavřený smír schválil, a to ve spojení ust. § 99 odst. 1 a 2 o.s.ř., s odkazem na ust. § 2395 zákona č. 89/2012., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ust. § 580 odst. 1 o.z., ust. § 588 o.z., ust. § 1958 odst. 2 o.z. a ust. § 1968 o. z, ust. § 1970 o.z., ve spojení s ust. § 142 odst. 1 a ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. Zdůrazňuje, že oba účastníci řízení smír uzavřeli ze své svobodné vůle, vážně, určitým a srozumitelným způsobem a neexistoval tedy žádný důvod neschválit jejich vzájemný projev, kterým svůj spor vyřešili. Nelze přehlédnout, že žalovaná neuzavírala smlouvu o úvěru jako spotřebitelka a že v uzavřeném smíru účastníci vypořádali všechny své vzájemné závazky.