21 CO 292/2021-86 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se jako vlastník pozemku č. parc. [číslo], zahrada, o výměře [číslo] m² v k.ú. [část obce] v obci [obec], zapsaného na LV. [číslo] pro k.ú. [část obce], vedeného Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce] domáhala žalobou podanou u soudu I. stupně určení neexistence zástavního práva váznoucího na tomto pozemku. Žalobu odůvodnila zejména tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] ústní dohodu, že žalovaný poskytne žalobkyni částku ve výši [částka] a ona ji následně převede na pana [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] Pan [anonymizováno] měl poté žalobkyni předmětnou částku vrátit na základě jím vystavené směnky. Strany následně uzavřely písemnou zástavní smlouvu s datem [datum], podepsanou dne [datum], kterou sjednaly zástavní právo k předmětnému pozemku k zajištění všech pohledávek žalovaného za žalobkyní vzniklých na základě dohody uvedené shora. Dne [datum] byla ve prospěch žalobkyně panem [jméno] [příjmení] vystavena směnka vlastní na částku [částka] se splatností [datum]. Žalovaný však žalobkyni částku ve výši [částka] neposkytl. Smlouva o půjčce má reálnou povahu a k jejímu uzavření dojde tedy až skutečným odevzdáním předmětu půjčky. K tomu však nedošlo. Vzhledem k tomu, že nedošlo k odevzdání předmětu půjčky, půjčka nevznikla a nedošlo ani ke vzniku zajištěné pohledávky. Žalobkyně tedy dovozovala, že zástavní právo nevzniklo z důvodu neexistence pohledávky, která má být zajištěna, neboť žalovaný sjednanou částku žalobkyni neposkytl. Dále žalobkyně namítala, že i kdyby pohledávka vznikla, došlo k jejímu promlčení a následně i k promlčení zástavního práva uplynutím promlčecí doby dne [datum]. Svůj naléhavý právní zájem žalobkyně odůvodnila tak, že žalovaný odmítl poskytnout žalobkyni součinnost k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, a proto jediným řešením je autoritativní rozhodnutí soudu. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že účastníci uzavřeli společně s panem [jméno] [příjmení] dne [datum] ústní dohodu, podle které půjčí žalovaný panu [příjmení] částku [částka] a tuto zajistí zástavním právem k nemovitosti žalobkyně. Dne [datum] uzavřel žalovaný s panem [příjmení] písemnou smlouvu o půjčce ve výši [částka], pan [příjmení] tuto částku převzal v šesti splátkách. Ve smlouvě byla uvedena i záruka zástavním právem k výše uvedenému pozemku. Pan [anonymizováno] vystavil žalovanému současně na částku [částka] směnku vlastn. Splatnost dluhu byla sjednána dne [datum]. Ve stejný den ([datum]) žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zřízení zástavního práva k zajištění uvedené pohledávky. Dlužník vystavil ve prospěch žalobkyně směnku vlastní na částku [částka], což je důkazem toho, že půjčka byla poskytnuta. Není tedy pravdou, že půjčka poskytnuta nebyla a že tedy reálně nevznikla. Dlužník pan [příjmení] opakovaně žádal žalovaného o prodloužení splatnosti půjčky, navíc za situace, kdy si následně půjčil od žalovaného další finanční hotovosti. V písemném prohlášení ze dne [datum] uznal pan [příjmení] svůj závazek co do důvodu a výše a dne [datum] uzavřel s žalovaným písemnou dohodu o zaplacení dluhu a znovu uznal své dluhy co do důvodu a výše. Jjelikož se zástavní právo nepromlčuje dříve než zajištěná pohledávka, nedošlo k jeho promlčení. Navrhoval, aby byla žaloba zamítnuta. 3. Okresní soud Praha – východ (dále jen soud I. stupně) po provedeném dokazování rozhodl rozsudkem ze dne 18.6.2021 č.j. 7 C 218/2020-42 tak, že se určuje, že na pozemku č. parc. [číslo], zahrada, o výměře [číslo] m² v k.ú. [část obce], v obci [obec], zapsaném na [list vlastnictví] pro k.ú. [část obce], vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce], nevázne zástavní právo žalovaného [jméno] [příjmení], narozeného [datum], bytem [adresa] (výrok I). Žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II). 4. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že soud I. stupně z provedeného dokazování zjistil, že pozemek č. parc. [číslo] zahrada o výměře [číslo] m² vlastní žalobkyně a že na nemovitosti vázne smluvní zástavní právo ve prospěch žalovaného k pohledávce ve výši [částka] s příslušenstvím na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne [datum] s právními účinky vkladu práva ke dni [datum]. Dále soud I. stupně zjistil, že žalovaný jako věřitel a pan [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], jako dlužník, spolu uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce peněz v celkové výši [částka]. Žalovaný se zavázal peníze předat dlužníkovi v šesti splátkách nejdéle do 10 dnů po podpisu smlouvy a dlužník se zavázal peněžní prostředky vrátit do [datum]. Podle čl. IV smlouvy jako záruku poskytl dlužník žalovanému pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměře [číslo] m² s tím, že tato záruka bude provedena vkladem zástavního práva do katastru nemovitostí. Dne [datum] byla mezi žalovaným jakožto zástavním věřitelem a žalobkyní jako zástavcem uzavřena zástavní smlouva k výše uvedenému pozemku k zajištění závazku žalobkyně vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce ze dne [datum] znějící na částku [částka]. Konkrétně je v bodě I.2 smlouvy uvedeno, že zástavní věřitel uzavřel se zástavcem dne [datum] smlouvu o půjčce, podle které půjčil zástavci částku [částka]. Podle bodu II smluvní strany tímto sjednávají zástavní právo k nemovitosti specifikované v článku této smlouvy k zajištění všech pohledávek zástavního věřitele za zástavcem vzniklých na základě této smlouvy o půjčce. Žalobkyně smlouvu o zřízení zástavního práva podepsala dne [datum], žalovaný ji podepsal dne [datum]. Žalovaný jakožto zástavní věřitel a žalobkyně jako zástavce podali dne [datum] návrh na vklad zástavního práva k pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměře [číslo] m² zapsaném na [list vlastnictví], do katastru nemovitostí. Pan [příjmení] [příjmení] vystavil žalobkyni směnku vlastní na částku [částka], splatnou dne [datum] Pan [příjmení] [příjmení] vystavil rovněž žalovanému směnku vlastní na částku [částka], splatnou dne [datum] Pan [příjmení] [příjmení] prohlášením ze dne [datum] uznal svůj dluh vůči žalovanému z titulu půjčky ve výši [částka], kterou obdržel od žalovaného na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum], co do důvodu a výše. Z dohody o zaplacení dluhu ze dne [datum] soud I. stupně zjistil, že pan [jméno] [příjmení] jakožto dlužník uznal svůj dluh ve výši [částka] vůči žalovanému a zavázal se jej uhradit do [datum]. Z utvrzení dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že pan [jméno] [příjmení] jakožto dlužník v něm prohlašuje, že si od žalovaného postupně zapůjčil částku [částka] a tento dluh uznává co do důvodu a výše a zavázal se jej uhradit nejpozději do deseti let od tohoto utvrzení dluhu. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k písemnému potvrzení zániku zástavního práva pro účely řízení před katastrálním úřadem, toto však nebylo účastníky podepsáno. 5. Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel soud I. stupně při svém rozhodování. Po právní stránce věc posoudil podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku účinného do 31. 12 2013 (dále jen občanský zákoník), vzhledem k době, kdy byla zástavní smlouva uzavřena. V prvé řadě se soud I. stupně zabýval otázkou, zda je na straně žalobkyně dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení s ohledem na ustanovení § 80 o.s.ř. V dané situaci, kdy v katastru nemovitostí je zapsáno zástavní právo, o němž žalobkyně tvrdí, že neexistuje, v této otázce je však mezi účastníky spor a žalovaný neposkytuje součinnost, aby došlo k výmazu tohoto práva, je dle soudu I. stupně naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení dán. Požadované soudní rozhodnutí by bylo podkladem, na jehož základě by došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí, čímž by bylo dosaženo shody faktického stavu se zápisem v katastru nemovitostí. Při posouzení otázky existence či neexistence zástavního přáva k předmětné nemovitosti vycházel soud I. stupně z toho, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] zástavní smlouvu, ve které se dohodli na zřízení zástavního práva k nemovitosti pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce] o výměře [číslo] m² zapsaném na [list vlastnictví], za účelem zajištění závazku žalobkyně vůči žalovanému vyplývající z uzavřené smlouvy o půjčce. Touto smlouvou o půjčce, jak strany ve smlouvě o zřízení zástavního práva uváděly, měla být smlouva o půjčce, kterou žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum], na jejímž základě měl žalobkyni půjčit částku [částka]. Ve skutečnosti však žádná taková smlouva s žalobkyní uzavřena nebyla, nebyla jí ani poskytnuta částka [částka]. Jak bylo v řízení dokládáno, tato částka byla zapůjčena panu [jméno] [příjmení] (tedy osobě odlišné od žalobkyně) a to na základě smlouvy o půjčce uzavřené s [jméno] [příjmení] dne [datum] (tedy na základě jiné smlouvy než uváděné ve smlouvě zástavní). Zástavní smlouva uzavřená mezi žalovaným a žalobkyní by měla zajišťovat závazek ze smlouvy o půjčce uzavřené me