21 CO 63/2020-307 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu I. stupně domáhal po žalované zaplacení částky 60 000 Kč a po rozšíření žaloby podáním ze dne [datum] (připuštěném usnesením Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 8. 3. 2019, č. j. 9 C 58/2018-110) celkem částky 11 310 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, jako náhrady škody, jež mu měla vzniknout v důsledku toho, že žalovaná nesplnila svou povinnost do [datum] vyklidit skladovací prostory, které užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené dne [datum] (dále jen„ nájemní smlouva“). Žalobce tvrdil, že povinnost k vyklizení vznikla žalované poté, co nájemní smlouvu na její žádost vypověděl. Žalovaná prostory vyklidila až ke dni [datum], žalobce měl přitom již uzavřenou nájemní smlouvu se [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] Inc. (dále jen„ [anonymizováno]“), v níž byla sjednána smluvní pokuta pro případ, že pronajaté prostory nebudou vyklizeny ke dni [datum], o čemž žalovaná věděla. Právní nástupce [právnická osoba] [právnická osoba] spol. s r. o. nárok na smluvní pokutu uplatnil u soudu, jenž žalobci uložil zaplatit mu z titulu smluvní pokuty částku 10 378 738 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 290 675,75 Kč a na nákladech řízení částku 640 987 Kč, celkem tedy 11 310 400,75 Kč, a žalobce tuto částku uhradil. 2. Žalovaná založila svou procesní obranu na tvrzení, že žalobcova výpověď jí nebyla řádně doručena. Argumentovala též, že ve vztahu k části pronajatých prostor došlo k automatickému prodloužení nájmu o další rok, a zpochybňovala přiměřenost výše smluvní pokuty, na základě čehož se domáhala moderace náhrady škody. 3. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen soud I. stupně) rozsudkem ze dne 16. 10. 2019, č. j. 9 C 58/2018-199, uložil žalované zaplatit žalobci částku 11 310 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I) a na nákladech řízení částku 833 421,50 Kč (výrok II). Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z následujících zjištění: Žalobce jako pronajímatel uzavřel s žalovanou dne [datum] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byly skladovací prostory v jeho vlastnictví - prostory skladové haly [adresa] na parc. [číslo] – hala H1, část skladové haly [adresa] na parc. [číslo] – hala H2 a nekrytá volná plocha na parc. [číslo] v kat. úz. [část obce] u [obec], a to na dobu určitou od [datum] do [datum], přičemž smlouva se automaticky prodlužovala dvakrát o jeden rok, tedy celkově do [datum]. Ve smlouvě si strany ujednaly, že může být vypovězena bez uvedení důvodu, přičemž výpovědní lhůta činila 12 měsíců. Povinnost vyklidit pronajaté prostory pak byla dohodnuta ve lhůtě do tří měsíců po uplynutí sjednané doby nájmu. Žalovaná požadovala po žalobci ukončení nájemní smlouvy ke dni [datum], a to zejména proto, že vypsala výběrové řízení, v němž poptávala od [datum] právně volné skladové plochy. Žalovaná převzala dne [datum] nabídku žalobce do výběrového řízení; tuto nabídku převzal od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalovaná, prostřednictvím [jméno] [příjmení], potvrdila svým podpisem převzetí i„ souhlasu doby termínu trvání smlouvy z [datum]“. Poté, co žalobce obdržel od žalované vyrozumění, že ve výběrovém řízení neuspěl, uzavřel nájemní smlouvu na halu H1 a halu H2 se [právnická osoba], a to od [datum] na dobu 5 let. Dle této smlouvy byl povinen předat předmět nájmu [právnická osoba] k užívání ke dni počátku doby nájmu. Součástí smlouvy bylo ujednání, dle kterého byla [právnická osoba] oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat po žalobci uhrazení smluvní pokuty ve výši 9,5 % z nájemného za celou dobu sjednaného pronájmu v případě, že žalobce ke dni sjednaného počátku nájmu pronajaté prostory [právnická osoba] nepředá. Žalobce žalovanou opakovaně vyzýval k vyklizení pronajatých prostor do [datum], žalovaná však nesouhlasila s jeho tvrzením ohledně své povinnosti vyklidit pronajaté prostory do uvedeného data a jejich část užívala minimálně do dne [datum]. Společnost [anonymizováno] z toho důvodu od nájemní smlouvy odstoupila a vyzvala žalobce k zaplacení smluvní pokuty. 4. Rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 1. 2016, č. j. 26 C 606/2015-12, bylo žalobci uloženo zaplatit [právnická osoba] spol. s r. o. smluvní pokutu ve výši 10 378 738 Kč, úroky ve výši 290 675 Kč, úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky 10 378 738 Kč od [datum] do zaplacení a 7,05 % ročně od [datum] do [datum]. Žalobce zaplatil [právnická osoba] spol. s r. o. částku 11 310 400 Kč, a to ve čtyřech splátkách – dne [datum] částku 4 378 738 Kč, dne [datum] částku 3 950 000 Kč, dne [datum] částku 1 500 000 Kč a dne [datum] částku 1 481 662,75 Kč. 5. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 373 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného ke dni [datum] (dále jen„ obchodní zákoník“), a dovodil, že byly naplněny všechny tři zákonné podmínky pro přiznání náhrady škody; žalovaná porušila smluvní ujednání týkající se vyklizení pronajatých prostor, žalobci vznikla škoda ve výši žalované částky, kterou třetímu subjektu uhradil (a byl povinen uhradit), a mezi touto úhradou a porušením povinností žalované je příčinná souvislost. Žalobce nikterak nezavinil vznik této škody, naopak činil vše pro její snížení. 6. K požadavku na moderaci náhrady škody soud prvního stupně upozornil, že žalovaná pravděpodobně odkazuje na § 2913 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), který v posuzované věci nelze aplikovat, neboť právní poměry se řídí obchodním zákoníkem. Dodal, že pro aplikaci § 2953 odst. 1 občanského zákoníku by ostatně nebyly splněny podmínky, neboť v řízení neshledává žádné skutečnosti zřetele hodné, které by umožnily náhradu škody snížit. Smluvní pokuta byla sjednána ve zcela přiměřené výši, odpovídá obchodním zvyklostem, je zcela v souladu s majetkovou situací účastníků a žalovaná si byla vědoma možnosti vzniku tohoto nároku. 7. Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 16.9.2020 č.j. 21 Co 63/2020-252 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I změnil tak, že žalobu zamítl v rozsahu 8,05% úroku z prodlení z částky 2 981 662 Kč od [datum] do [datum] a z částky 1 481 662 Kč od [datum] do [datum], ve zbývající části výroku pod bodem I tento rozsudek potvrdil (výrok I) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 960 271 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok II). 8. Odvolací soud při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu věci zjištěného soudem I. stupně. Shrnul, že v řízení bylo prokázáno, zejména výpověďmi svědků [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova], ale i svědka [jméno] [příjmení], a rovněž důkazy obsaženými ve spise Okresního soudu v Mladé Boleslavi sp. zn. 20 C 73/2013, že v květnu 2011 proběhlo jednání mezi účastníky, při němž žalovaná žalobce požádala o souhlas s ukončením nájemní smlouvy ke dni [datum], tak, aby u všech pronajímatelů žalované začínaly a končily běhy nájmu ve stejném termínu a nové nájmy byly zahájeny od [datum]. Žalobce byl upozorněn na výběrové řízení ohledně pronájmu skladovacích prostor a jeho podmínky, zejména na to, že nabízené skladovací prostory musí být právně volné nejpozději k [datum]. Dne [datum] předal žalobce [jméno] [příjmení] zpracovanou nabídku na nový pronájem prostor od [datum] za nových podmínek, a to v uzavřené obálce, přičemž zároveň předal [jméno] [příjmení] samostatně písemnost ze dne [datum] označenou jako„ Souhlas doby termínu trvání smlouvy z [datum]“ a„ Výpověď smlouvy“, kde žalobce konstatuje, že mu byl žalovanou oznámen požadavek na sjednocení doby nájmu od [datum], tj. zkrácení doby nájmu pronajatých prostor na období do [datum], s čímž žalobce výslovně souhlasí, nájem vypovídá ke dni [datum] a žalovaná je proto povinna vyklidit předmět pronájmu do [datum]. Z obsahu této listiny jednoznačně vyplývá vůle žalobce ukončit touto výpovědí nájemní vztah se žalovanou k uvedenému datu, jedná se tak o platnou výpověď z předmětné nájemní smlouvy. Rovněž zejména výpověďmi svědků, ale i listinou nazvanou„ Potvrzení“ ze dne [datum], bylo prokázáno doručení této listiny žalované, tedy jejímu zaměstnanci panu [příjmení], který převzetí potvrdil svým podpisem. Podpis pracovníka žalované žalovaná nezpochybnila. Uvedená listina se tak dostala do dispozice žalované, bylo tedy prokázáno i doručení výpovědi z nájmu žalované. 9. S námitkou žalované, že v řízení vedeném u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 329/2013 nebylo doručení výpovědi prokázáno, se odvolací soud vypořádal argumentem, že v řízení vedeném u soudu prvního stupně v této věci bylo provedeno obsáhlejší a podrobnější dokazování. Dodal, že podle nájemní smlouvy dnem následujícím po doručení výpovědi počala běžet výpovědní lhůta, která trvala 12 měsíců, tedy do [datum], a k vyklizení mělo dle smlouvy dojít do 3 měsíců, tudíž do [datum]. Ať by se vycházelo striktně z ujednání nájemní smlouvy a nájem skončil podle ní dnem [datum], či z textu výpovědi, d