22 CO 170/2022-138 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 60 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 48 980 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce. 2. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalovaný. V odvolání namítá, že zásadně nesouhlasí se závěry soudu prvního stupně, že mezi ním a žalobcem došlo k uzavření jakékoliv smlouvy o zápůjčce, neboť nikdy žádnou takovou smlouvu, ani v ústní podobě, s žalobcem neuzavřel. Dle žalovaného označení plateb žalobcem jako půjčka neznamená, že k uzavření smlouvy o zápůjčce vůbec došlo, neboť k tomu by bylo zapotřebí, aby se střetl projev vůle žalobce k poskytnutí finančních prostředků žalovanému, a to právě s projevem vůle žalovaného poskytnuté prostředky přijmout a následně je dohodnutým způsobem žalobci vrátit. Nutno také poznamenat, že rozsudek je vnitřně rozporný, neboť soud prvního stupně na jednu stranu uzavírá, že prostředky měly být žalobci vráceny z odměny ze zisku fondu [anonymizováno], ale současně uzavírá, že smlouvy o zápůjčkách byly uzavřeny na dobu neurčitou s možností žalobce tyto dle ustanovení § 2393 o. z. vypovědět. Soud prvního stupně dále v napadeném rozsudku uvedl, a to bez jakýchkoliv skutkových či snad dokonce právních závěrů, že případná pohledávka žalovaného na zaplacení odměny vůči žalobci je pohledávkou nejistou a nezpůsobilou k započtení. Dle žalovaného není zřejmé a ani z rozsudku jakkoliv seznatelné, na základě čeho soud prvního stupně k takovému závěru došel, přičemž pokud měl za to, že nárok žalovaného uplatněný v rámci procesní obrany je nejistý, pak měl o tomto žalovaného náležitě poučit a umožnit mu na takový závěr adekvátně procesně reagovat. [obec] toho ovšem soud taková procesní práva žalovaného naprosto pominul a procesní obranu žalovaného k jeho škodě neuznal. Rozsudek je v této části zcela nepřezkoumatelný a již jen proto je zcela na místě jej, jako nesprávný, zrušit. Případně navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zcela zamítne. 3. Žalobce se k podanému odvolání vyjádřil s tím, se žalovaným nebyl v žádném obchodním vztahu, veškerá spolupráce probíhala mezi žalovaným a společností žalobce [právnická osoba], kde byla sjednána odměna z podílu na zisku, přičemž žalovaný svou neodbornou činností vytvořil pouze ztrátu. Neexistuje tedy žádná pohledávka žalovaného za žalobcem, kterou by žalovaný mohl v daném řízení započíst. Soud prvního stupně pak správně aplikoval ustanovení § 1987 odst. 2 o. z., jehož účelem je právě zamezit zatěžování a prodlužování soudních řízení dokazováním nesouvisejících protinároků, kdy žalovaný uplatňuje smyšlené nároky k započtení, aby oddálil rozhodnutí ve věci, nebo ztížil vymožení nároku žalobcem, tak jako to v tomto případě zjevně účelově činí žalovaný, který s protinárokem přispěchal až v rámci reakce na předžalobní upomínku vystavením faktury, přičemž fakturu ani nedoručil žalobci. Pokud se jedná o námitku žalovaného v podobě údajného nedostatku poučení ze strany soudu, žalobce uvedl, že při prvním jednání byl žalobce i žalovaný dostatečně a jasně poučeni o své povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Ve vztahu k žalovanému zaznělo velmi podrobné poučení o jeho povinnosti prokázat jeho tvrzení ohledně údajné spolupráce a údajné odměny. Jelikož žalovaný této povinnosti nedostál, neboť jeho nárok je zcela smyšlený, nelze neunesení důkazního břemene žalovaného zastírat obviňováním soudu pro nedostatek poučení. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v intencích ustanovení § 212 věta prvá o. s. ř. v celém rozsahu dle ustanovení § 212a odst. 1, 5, 6 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. 5. Z obsahu spisu má odvolací soud zjištěno, že žalobce se žalobou podanou k soudu prvního stupně dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 60 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že poskytl žalovanému celkem čtyři bezúročné zápůjčky v celkové hodnotě 60 000 Kč, a to tak, že dne [datum] poskytl žalovanému převodem na jeho bankovní účet [číslo] zápůjčku finančních prostředků ve výši 20 000 Kč, dne [datum] stejným způsobem zápůjčku finančních prostředků ve výši 20 000 Kč, dne [datum] stejným způsobem zápůjčku částky 10 000 Kč a dne [datum] totožným způsobem zápůjčku ve výši 10 000 Kč Smlouvy o zápůjčkách byly mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem uzavřeny vždy ústně v den poskytnutí peněžních prostředků na základě žádosti žalovaného o poskytnutí zápůjčky. Termín splatnosti zápůjčky ze dne [datum] byl sjednán na 14 dní, u předchozích zápůjček termín jejich splatnosti sjednán nebyl. Žalobce proto všechny zápůjčky vypověděl e-mailem ze dne [datum] adresovaným žalovanému na jeho elektronickou adresu, kterým žalovaného žádal o splacení všech závazků. Žalovanému byla výpověď doručena dne [datum], kdy tentýž den na e-mail žalobce prokazatelně reagoval. Splatnost zápůjček tak nastala na základě jejich výpovědi ze dne [datum] v zákonné lhůtě 6 týdnů dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z., tj. dne [datum]. Žalovaný žalobci dosud zápůjčky ani částečně nesplatil, a to přesto, že mu byla dne [datum] odeslána prostřednictvím právního zástupce žalobce předžalobní výzva k úhradě dluhu ve výši 60 000 Kč s termínem úhrady do [datum]. Námitka započtení a uplatnění protipohledávky žalovaného ve výši 284 784 Kč představují nepravdivou a účelově vykonstruovanou procesní obranu. Žalovanému vůči žalobci ani vůči společnosti [právnická osoba] žádná pohledávka z tvrzeného poskytování služeb žalovaným nevznikla, proto nejsou platné ani možné jakékoli zápočty neexistující pohledávky na žalobní nárok. Smlouva o spolupráci byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], nikoli tedy mezi žalobcem a žalovaným. Žalovanému na základě této smlouvy ani žádné závazky vůči žalobci vzniknout nemohly. Mezi žalobcem a žalovaným žádné úplatné poskytování služeb nebylo dohodnuto, ani neprobíhalo. Žalovanému však nevznikl ani žádný nárok vůči jmenované společnosti, neboť ve smlouvě o spolupráci ze dne [datum] byla ujednána výkonnostní podílová odměna ze zisku vytvořeného obchodováním na kapitálových trzích, přičemž za dobu spolupráce společnosti [právnická osoba] a žalovaného nebyl žádný zisk vytvořen, naopak činností žalovaného byla vytvořena značná ztráta na svěřených finančních prostředcích. Tvrzená pohledávka žalovaného by nadto byla nejistá a neurčitá, a tedy nezpůsobilá k započtení. 6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby s tím, že nikdy žádnou smlouvu o zápůjčce se žalobcem neuzavřel. Pokud se jedná o bezhotovostní platby žalobce na účet žalovaného, pak označení plateb žalobcem jako„ půjčka“ neznamená, že k uzavření smlouvy o zápůjčce došlo. U platby ze dne [datum] je výslovně uvedeno, že se jedná o platbu k investici, a to zcela evidentně v souvislosti se smlouvou o spolupráci – obchodování na kapitálových trzích, uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jejímž jediným společníkem a jednatelem je žalobce, a žalovaným. Dle žalovaného všechny platby byly pouze a jen zálohou na odměnu za poskytování služeb žalobci, které spočívaly v poradenství v užití kvantitativní analýzy z číselných hodnot získaných technickými měřítky v období měsíce května 2019 až března 2020, tj. celkem 68 konzultací v trvání 3 hodin každá, a to za úplatu 1 396 Kč za hodinu. Žalovaný poskytl žalobci poradenské služby v rozsahu 204 hodin, za což mu náleží odměna v celkové výši 284 784 Kč, kdy tuto žalobci vyúčtoval fakturou č. 2019 2020 vystavenou dne [datum], splatnou dne [datum], kterou žalobci doručil, avšak žalobce na tuto ničeho neuhradil. Žalovaný učinil procesní obranu ve formě započtení úhrad žalobce na účet žalovaného v částce 60 000 Kč na tuto odměnu za poskytnuté služby ve výši 284 784 Kč v rozsahu, ve kterém se vzájemně kryjí, tj. v částce 60 000 Kč. Žalovaný žalobci žádnou částku nedluží. 7. V řízení před soudem prvního stupně bylo zjištěno, že žalobce zaslal dne [datum] ze svého bankovního účtu [bankovní účet] na bankovní účet žalovaného [číslo] částku 20 000 Kč s poznámkou pro příjemce„ [jméno] [příjmení] k investici“. Žalobce dále zaslal dne [datum] ze svého bankovního účtu [bankovní účet] na bankovní účet žalovaného [číslo] částku 20 000 Kč, přičemž ve zprávě pro příjemce uvedl„ [jméno] [příjmení] – půjčka 20 000 Kč“. Dále žalobce zaslal dne [datum] ze svého bankovního účtu [bankovní účet] na bankovní účet žalovaného [číslo] částku 10 000 Kč, přičemž ve zprávě pro příjemce uvedl„ [jméno] půjčka 10000 Kč (celkem 50000 Kč)“. Žalobce dále zaslal dne [datum] ze svého bankovního účtu [bankovní účet] na bankovní účet žalovaného [číslo] částku 10 000 Kč poznámkou pro odesílatele„ [jméno] 10 000 Kč, krátkodobá půjčk