24 CO 184/2022-111 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. určil žalobkyni za dědičku ze závěti ze dne [datum] zůstavitele [jméno] [příjmení], který zemřel [datum], výrokem II. uložil žalovanému [jméno] [příjmení] povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení 30 646,94 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo], a konečně výrokem III. ve vztahu žalobkyně a žalovaného [jméno] [příjmení] rozhodl o tom, že se žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. 2. V důvodech svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že v tomto sporu účastníků bylo úkolem soudu dokazováním vyjasnit okolnosti pořízení prosté allografní závěti s datem [datum] zůstavitelem [jméno] [příjmení], který zemřel [datum], zejména pak to, zda zůstavitel zkoumanou listinu vlastnoručně podepsal a zda před dvěma současně přítomnými svědky výslovně prohlásil, že listina s datem [datum] představuje vskutku jeho poslední vůli. Zásadním tak k posouzení této otázky bylo vyhodnotit před soudem podané výpovědi dvou svědků závěti, a to jak v tomto sporném řízení, tak v pozůstalostním řízení zůstavitele, konkrétně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podle jeho názoru oba tito svědci závěti i přes určité drobné rozpory, které se však týkají jen určitých pro věc nepodstatných detailů, jež si navíc obecně vzato lidé mohou pamatovat různě, se v jimi popisovaných událostech, týkajících se posuzované listiny (závěti zůstavitele), se ve svých výpovědích shodli, nebyly zjištěny žádné konkrétní skutečnosti, které by osoby těchto svědků učinily nedůvěryhodnými. Výpovědi těchto dvou svědků závěti pak nebyly zpochybněny ani kamerovým (obrazovým) záznamem z kamery soudu ze dne konání jednání Okresního soudu v Kladně, který byl k důkazu přehrán, při němž tito svědci podávali svá svědectví v dané sporné věci, pokud jen z tohoto obrazového záznamu bez současného zvuku, který by dal informaci o konkrétním rozhovoru, nelze usuzovat na to, že by svědci byli jakkoliv před podáním svého svědectví kýmkoliv ovlivňováni, proto by bylo možné předpokládat, že neuváděli pravdu. Tyto jejich výpovědi pak nebyly vyvráceny, či jen zpochybněny, ani žádným dalším v řízení provedeným důkazem. Z těchto jejich svědeckých výpovědí pro soud jednoznačně vyplynulo, že oba tito svědci byli, jako svědci závěti, kteří byli předem s touto funkcí ztotožněni, současně přítomni tomu, že v jejich přítomnosti zůstavitel projevil, že posuzovaná listina obsahuje jeho poslední vůli, že se na zkoumanou listinu po jejím„ vyplnění“ rukou svědkyně závěti dle pokynů zůstavitele vlastnoručně podepsal, přičemž zkoumanou listinu také, jako svědci závěti, oba vlastnoručně podepsali. Za tohoto skutkového stavu věci tak zkoumaná listina splňuje podmínky § 1534 z. č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, jde-li o závěť zůstavitele, kterou sice nesepsal celou sám vlastní rukou, ale vlastní rukou ji podepsal, přičemž před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Nastupuje tak vyvratitelná domněnka pravosti a správnosti této listiny, přičemž v situaci, kdy se žalovanému [jméno] [příjmení] nepodařilo v řízení prokázat, že by slyšení svědci závěti byli nevěrohodní, že by uváděli nepravdy, bylo by nadbytečné v řízení provádět dále důkaz jím navržený, a to znalecký posudek ke zkoumání pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině, a to ani na podkladě odborného stanoviska znalce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z [datum]. Jak znalecký posudek, tak tento odborný názor, jsou totiž tzv. nepřímými důkazy, jež samy o sobě nejsou svou podstatou způsobilé vyvrátit přímé důkazy, konkrétně přímá svědectví dvou svědků závěti, jež věrohodně potvrzují pravost podpisu zůstavitele na zkoumané listině, protože to osobně vnímali svými smysly, pokud své závěry mohou podávat jen v určité míře pravděpodobnosti. Takového nepřímé důkazy samy o sobě k vyvrácení přímých svědectví očitých svědků nemohou postačovat. Bylo-li pak dále v řízení prokázáno (ostatně toto nebylo ani zpochybňováno), že zůstavitel byl způsobilý pro případ smrti předmětnou závěť pořídit, nebyly shledány žádné jiné okolnosti či vady, které by způsobovaly neplatnost závěti, je namístě právně uzavřít, že z posuzované listiny žalobkyni svědčí dědické právo (univerzálně) po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. 3. Včasné odvolání si, prostřednictvím svého zástupce, proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný, [jméno] [příjmení]. Navrhl napadený rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba žalobkyně zamítá, případně rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 4. V důvodech svého odvolání tento odvolatel poukazuje na to, že v řízení před soudem prvního stupně opakovaně argumentoval tím, že svědectví svědků závěti nemůže být pravdivé, protože závěť není opatřena podpisem zůstavitele, ačkoliv svědci závěti tvrdí, že byli jejímu podpisu zůstavitelem přítomni. K tomuto svému tvrzení navrhoval důkazy, mj. soudu předložil odborné vyjádření znalce z oboru expertiza písma, který uzavřel, že se na zkoumané listině pravděpodobně nejedná o pravý podpis zůstavitele. Z jeho pohledu tedy měl být v řízení proveden jím navržený znalecký posudek za účelem ověření pravosti podpisu zůstavitele na zkoumané listině, protože důvodně vznikají pochybnosti o tom, zda skutečně sám zůstavitel tuto listinu podepsal. Bez provedení tohoto důkazu není řízení úplné, nelze totiž jednoznačně uzavřít o konkrétním rozhodném skutkovém stavu věci a nelze tak provést ani právní posouzení věci. Nadále je přesvědčen o tom, že svědci závěti nemluví pravdu, když uvádí, a prohlásili to i na závěti v rámci svědecké doložky, že byli současně přítomni projevu vůle zůstavitele a tomu, že závěť zůstavitel sám vlastnoručně podepsal. Provedením navrženého znaleckého posudku by k této z jeho pohledu stále sporné otázce pravdivosti tvrzení svědků bylo postavilo tzv. najisto. I nadále přece v právu platí to, že platným právním jednáním zůstavitele je pouze a jedině allografní závěť zůstavitele, pokud ji zůstavitel sám skutečně vlastní rukou podepíše. Proto je přesvědčen o tom, že se soud prvního stupně řádným způsobem otázkou naplnění tohoto zákonného požadavku pro platnost allografní závěti zůstavitele nezabýval. Z jeho pohledu tedy nebyl zjištěn v řízení před soudem prvního stupně úplným způsobem rozhodný skutkový stav věci, nemůže tedy obstát, jako správný, soudem prvního stupně vyjádřený právní závěr o tom, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli z konkrétní prosté allografní závěti zůstavitele. 5. Žalobkyně se k odvolání žalovaného [jméno] [příjmení], prostřednictvím svého zástupce, vyjádřila tak, že shledává rozhodnutí soudu prvního stupně po věcné i právní stránce správným, navrhla proto jeho potvrzení. 6. V důvodech zdůrazňuje to, že se z jejího pohledu žalovanému [jméno] [příjmení] nepodařilo jím uvedenými tvrzeními a předloženými, popř. navrženými, důkazy v řízení před soudem prvního stupně zpochybnit přímá svědectví osob, které závěť podepsaly, jako svědci závěti. Tito svědci závěti vypovídali podle jejího přesvědčení před soudem pravdivě, věrohodně, souladně. Za této situace tak měl soud prvního stupně dán spolehlivý skutkový podklad pro svůj právní závěr o tom, že posuzovaná závěť zůstavitele má všechny náležitosti, včetně pravosti podpisu zůstavitele a projevu vůle zůstavitele před dvěma současně přítomnými svědky závěti. Je tak přesvědčena o tom, že v daném řízení bylo dostatečně prokázáno věrohodným způsobem to, že konkrétní závěť zůstavitele opravdu obsahuje poslední vůli tohoto zůstavitele, kterou pořídil univerzálně o svém majetku pro případ své smrti v její prospěch [obec] [anonymizováno]. Vznášené pochybnosti ohledně výpovědi svědků byly dalším provedeným dokazováním jednoznačně rozptýleny. Nelze tak pochybovat o tom, že zkoumaná listina je platným právním titulem pro závěr o tom, že jí z této závěti svědčí univerzálně dědické právo po zůstaviteli [jméno] [příjmení]. Není pak přípustné navrhovat v řízení znalecký posudek ke zkoumání pravosti podpisu zůstavitele jen jako prostředek, který má ve své podstatě jen za účel zpochybňovat svědectví svědků závěti. 7. Žalovaný [jméno] [příjmení] se k odvolání žalovaného nevyjádřil. 8. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalovaného [jméno] [příjmení] napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a neshledal odvolání odvolatele opodstatněným. 9. Z hlediska svého předmětu jde i podle závěru odvolacího soudu v daném řízení o taková společná práva na straně žalovaných ve vztahu ke zkoumané listině – svým obsahem prosté allografní závěti zůstavitele - v důsledku čehož se rozhodnutí soudu v této sporn