25 CO 103/2022-133 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha - východ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 3. 2022, č. j. 35 C 217/2021 – 108, zastavil řízení co do částky 18 288 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně, z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 183 900 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a náklady uplatnění pohledávky 1 200 Kč a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 104 592 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok III.) a povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení státu v částce, jejíž výše bude uvedena v samostatném usnesení do 3 dnů od právní moci samostatného usnesení (výrok IV.). 2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že na straně žalované byly splněny předpoklady pro odpovědnost za škodu, neboť měl za prokázáno, že žalovaná vrátila žalobkyni pronajaté vozidlo Komatsu HM 300 (dále jen„ Vozidlo“) po uplynutí doby pronájmu s poškozenými pneumatikami a poškození bylo způsobeno nevhodným používáním Vozidla. Žalovaná tak porušila svoji povinnost se řádně starat o předmět nájmu, poškodila jej, a žalobkyni proto bylo přiznáno právo na náhradu škody za poškozené pneumatiky Vozidla ve výši stanovené znaleckým posudkem. 3. Proti shora uvedenému rozsudku podala včas odvolání žalovaná, která vytýkala soudu prvního stupně nesprávné ohodnocení provedených důkazů s tím, že soud prvního stupně nekriticky vyšel ze svědeckých výpovědí zaměstnanců žalobkyně, jako zcela věrohodných. Žalovaná poukázala na rozpor těchto výpovědí s výpovědí svědka [příjmení], kdy dle žalované tyto výpovědi jsou zcela v rozporu s logikou a návazně prezentovanou úvahou soudu prvního stupně v odůvodnění rozhodnutí. Dle žalované žalobní tvrzení mají mezery a jednání žalobkyně bylo zcela nestandardní, pokud bezprostředně po poškození Vozidla nevyzvala žalovanou k nápravě škody. Dle žalované nebylo prokázáno poškození konkrétních pneumatik na Vozidle v době předání vozidla žalovanou žalobkyni. Poukázala na žalobní tvrzení, kdy svědek [příjmení] měl být žalovanou pověřen k předání stroje zpět a měl být přímým svědkem předání, údajně poškozeného [příjmení] žalobkyni. Pro žalovanou je nepochopitelné, že žalobkyně nenavrhla výslech svědka [příjmení] sama. Žalovaná od počátku popírala tvrzení žalobkyně, přičemž její podpis na protokolu o vrácení Vozidla, chyběl. Žalovaná rozporovala věrohodnost svědků – zaměstnanců žalobkyně s tím, že jsou v závislém postavení, ale zejména si po dvou letech velmi detailně měli vybavit, že pneumatiky byly silně poškozené a potrhané, někteří z nich si měli všimnout i toho, že byly vyměněny před předáním stroje žalobkyní do pronájmu žalované za nové. Nesouhlasí s odůvodněním věrohodnosti slyšených svědků soudem prvního stupně tak, že si člověk pamatuje mimořádně detailně věci nestandardní, neboť to odporuje posouzení výpovědi svědka [příjmení], který pouze sdělil, že podpis na předávacím protokolu je jeho podpisem, ale v zásadě si nepamatoval, že by s ním žalobkyně řešila stav pneumatik dne [datum]. Pokud by bylo tvrzené poškození tak mimořádné, jistě by si je svědek [příjmení] pamatoval. Soud prvního stupně dle žalované nekriticky vyšel i ze znaleckého posudku, ačkoliv znalec nemohl ověřit, na jakém Vozidle byly pořízeny fotografie pneumatik a kdy, a že jde právě o konkrétní pneumatiky Vozidla žalobkyně. Znalec při výslechu uvedl, že v tomto ohledu fotografie nezkoumal, a ani to nebylo jeho zadání. Znalec nezkoumal ani výrobní čísla pneumatik a ani to, jak se například sjel jejich vzorek. Dle žalované je znalecký posudek ve vztahu k otázce, zda konkrétní pneumatiky na konkrétním vozidle vykazovaly k datu zpětného předání Vozidla žalobkyni poškození zcela nepoužitelný. Soud prvního stupně neměl a nemohl učinit závěr, že jak svědci, tak znalec poznali zobrazená poškození, neboť svědci se vyjádřili tak, že to asi mohly být pneumatiky předmětného Vozidla s tím ale, že nemohou posoudit, jestli jsou právě z Vozidla. Dle žalované žalobkyně mohla fotografie pořídit na jakémkoliv stroji a nijak neprokázala, že šlo o daný konkrétní stroj, konkrétní pneumatiky, které na stroji byly v době jeho navrácení. Žalobkyně tak mohla na stroj dodatečně přezout jakékoli pneumatiky. Žalovaná dále poukázala na skutečnost, že v době od [datum] do [datum] pronajala žalobkyně žalované shodné Vozidlo s pneumatikami s opotřebením 30 %. Dle ní tak nelze vyvrátit, že na fotografiích jsou případně vyfoceny tyto poškozené pneumatiky, a že nebyly obuty po předání stroje nazpět. Dle žalované není možné, aby při ujetí malé vzdálenosti po dobu pronájmu Vozidla byly pneumatiky poškozeny žalobkyní tvrzeným a dokládaným způsobem. Dle žalované nebylo prokázáno, že by tvrzené poškození pneumatik Vozidla žalobkyně způsobila žalovaná. Svědectví zaměstnanců žalobkyně má za vyvráceno svědectvím svědka [příjmení]. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že žalobu zamítne a uloží žalobkyni povinnost k náhradě nákladů žalované za řízení před soudy obou stupňů. 4. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalované uvedla, že skutečnost, že posuzované pneumatiky byly v době nájmu osazeny na Vozidle a že byly v době vrácení Vozidla žalovanou poškozeny způsobem v žalobě uvedeným, byla prokázána předávacím protokolem o předání a převzetí vozidla ze dnů [datum] a [datum] a výslechem svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení]. Svědci – zaměstnanci žalobkyně na detailních fotografiích poznali mimořádná poškození, která měly pneumatiky Vozidla po jeho vrácení žalobci. Svědek [příjmení] ke stavu pneumatik neuvedl nic bližšího, pouze potvrdil podpis na předávacím protokolu. Dle žalobkyně svědka [příjmení] stav Vozidla moc nezajímal a je zřejmé, že mimořádně poškozené pneumatiky vozidla vnímali zaměstnanci žalobkyně, kteří jej používali. Zdůraznil, že předávací protokol s údaji o stavu pneumatik, příslušenství popisu závad a jménem a podpisem dopravce podepsal při převzetí Vozidla zástupce žalované, pan [příjmení]. Dle žalobkyně je logické, že musela žalovaná přinejmenším předpokládat, že předávací protokol bude podepisován i při vrácení vozidla od žalované žalobkyni dopravcem. Pro posouzení věci není podstatné, zda žalovaná zmocnila svědka [příjmení] k podpisu předávacího protokolu, nebo zda byla pouze srozuměna s tím, že předávací protokol bude podepisovat i dopravce. Dle žalobkyně svědek [příjmení] podpisem předávacího protokolu stvrdil i stav pneumatik ke dni převzetí a vrácení Vozidla a jedná se tak přinejmenším o další důkaz o stavu pneumatik Vozidla. Závěry soudu prvního stupně o výši škody mají oporu v provedeném dokazování, zejména ve znaleckém posudku a výslechu znalce. Žalobkyně poukázala na výslech znalce, který zdůraznil, že v posuzovaném případě došlo k mimořádnému opotřebení a i italský výrobce potvrdil, že jde o nestandardní poškození, které mohlo vzniknout přetížením, nebo jiným jednáním v rozporu s návodem k užívání. Není podstatné, jak ke vzniku škody došlo, ale že škoda nastala. S námitkou vznesenou žalovanou po koncentraci řízení, že pneumatiky nebyly nové ke dni, kdy si Vozidlo přebírala, se soud prvního stupně v napadeném rozsudku vypořádal. Dle žalobkyně je bez právního významu skutečnost, že znalecký posudek byl zadán v červnu 2020 a předžalobní výzva byla žalované zaslána [datum]. Žalobkyně se rozhodla zadat znalecký posudek až po ekonomickém zvážení a právním doporučení tak, aby měla před zasláním výzvy žalované najisto postavena, že i dle názoru znalce došlo k mimořádnému poškozením pneumatik a jaká je výše újmy. Teprve po vyhotovení znaleckého posudku mohla žalobkyně zaslat žalované vyčíslení konkrétní výše újmy, což ostatně učinila. Náklady spojené s vyhotovení znaleckého posudku žalobkyně po žalované nepožadovala. Poukázala na skutečnost, že žalovaná na předžalobní výzvu žalobkyně nereagovala, proto se žalobkyně domáhala náhrady újmy prostřednictvím soudu. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. 5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadený rozsudek v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. 6. Výrok I. soudu prvního stupně nebyl odvolání napaden, nebyl proto odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Soud prvního stupně vyšel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalovaná poptávkou ze dne [datum] poptala prostřednictvím vedoucího lomu pana [příjmení] u žalobkyně pronájem Vozidla. Účastnice uzavřely dne [datum]