25 CO 177/2022-123 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu žalobce, pokud se jí domáhal, aby žalované bylo uloženo zaplatit mu 461 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 961 451 Kč od [datum] do [datum] a z částky 461 451 Kč od [datum] (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení 104 832 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.). 2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování uzavřel, že účastníci jako manželé uzavřeli s matkou žalobce rámcovou smlouvu o poskytnutí půjčky (dále jen„ Rámcová smlouva o půjčce“) dne [datum] se sjednanou dobou splatnosti dne [datum]. Dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce ze dne [datum] uzavřený mezi žalobcem a jeho matkou jako věřitelkou, kterou byla změněna lhůta splatnosti půjčených peněžních prostředků do [datum] (případně [datum]) posoudil soud prvního stupně jako neplatný ve vztahu k žalované. Žalobce ani jeho matka jako věřitelka nepopřeli skutečnost, že právní úkony bránící promlčení (dodatek [číslo] ze dne [datum] a uznání dluhu ze dne [datum]) byly podepsány bez souhlasu žalované. Dle soudu prvního stupně s ohledem na výši finančních částek tyto úkony nebylo možno považovat za běžné nakládání s majetkem nacházejícím se ve společném jmění účastníků řízení (dále jen„ SJM“). Žalovaná vznesla námitku promlčení a za situace, kdy pro ni není dodatek [číslo] o uznání dluhu závazný, soud prvního stupně uzavřel, že pohledávka žalobce, která mu byla postoupena věřitelkou, jeho matkou, dne [datum], je promlčena, neboť tříletá promlčecí lhůta uplynula dne [datum]. Pokud žalobce namítal, že námitka promlčení byla uplatněna v rozporu s dobrými mravy, neshledal ji soud prvního stupně důvodnou. Původní věřitelka mohla svůj nárok uplatnit v tříleté promlčecí lhůtě, a pokud tak neučinila, postoupila žalobci promlčený dluh. Soud prvního stupně uzavřel, že na straně žalované nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení, navíc pokud plnil žalobce za žalovanou, plnil tak bez jejího souhlasu, neboť žalovaná existenci závazku popírala, respektive namítala jeho promlčení. Pokud žalobce plnil bez jejího souhlasu své matce jako věřitelce, šlo o dobrovolné plnění promlčeného dluhu, které poskytl z morálních důvodů a nevznikl mu tak nárok na plnění vůči žalované. 3. Proti shora uvedenému rozsudku podal včas odvolání žalobce, který namítal, že dodatek [číslo] ze dne [datum], kterým byla prodloužena splatnost půjčky poskytnuté jeho matkou účastníkům řízení jako manželům dne [datum], a uznání dluhu co do důvodu a výše, bylo přiměřené poměrům účastníků a jeho jednání i ve smyslu staré právní úpravy lze považovat za běžné. Uvedl, že k existenci uvedené půjčky existovala zástavní smlouva ze dne [datum], kdy zástavní právo bylo s právními účinky vkladu zapsáno [stát. instituce]. K výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí a jeho vzdání se věřitelkou, došlo nikoliv proto, že by snad byla poskytnutá půjčka účastníkům jimi vrácena, ale potvrzení o vzdání se zástavního práva věřitelka paní [jméno] [příjmení] učinila z toho důvodu, že účastníci žádali o refinancování hypotéky, v čemž by nemohli být úspěšní, pokud by na bytové jednotce vázlo zástavní právo ve prospěch věřitelky [jméno] [příjmení]. Poukázal na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 10. 10. 2019, č. j. 46 C 341/2017-400, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2020, č. j. 19 Co 34/2020-462, kterým bylo mezi účastníky vypořádáno společné jmění manželů, když výrokem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 byla do vlastnictví žalované přikázána ½ závazku vyplývajícího ze smlouvy o poskytování půjčky ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky řízení a věřitelkou [jméno] [příjmení], kdy šlo o jistinu ve výši 961 451 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení. Obvodní soud pro Prahu 10 po provedeném dokazování dospěl k závěru o existenci pohledávky s tím, že je součástí společného jmění manželů účastníků. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 vedl žalobce k úhradě dluhu za oba účastníky věřitelce [jméno] [příjmení] a ona na něj svou pohledávku ve výši 1 922 906 Kč s příslušenstvím formálně postoupila, aby žalobce mohl žalované prokázat zánik původního dluhu a vznik jeho regresního nároku vůči ní. Oznámení o postoupení pohledávky žalované zaslal a ta ničeho proti postoupení nenamítala. Žalovaná začala pohledávku sporovat, přestože bylo rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 10 a Městského soudu v Praze rozhodnuto, že pohledávka existuje. Žalované bylo známo, že půjčky dle Rámcové smlouvy o půjčce byly běžným zdrojem jejich finančních prostředků, ze kterých se hradily společné výdaje. Žalovaná dokonce tvrdila zánik pohledávky, který prokazovala nedatovaným prohlášení, když věděla, že téhož dne uzavřela zástavní smlouvu, která úhradu pohledávky věřitelce zajišťovala. Věřitelka účastníků souhlasila s prodloužením splatnosti poskytnuté půjčky pouze z dobré vůle, neboť by musela jinak žalovat nejen žalovanou, ale i svého syna. To nyní žalovaná vykládá k tíži žalobce. Dále žalobce uvedl, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy, neboť se nemohl úhrady po žalované domáhat dříve, než bylo pravomocně konstatováno, že pohledávka z Rámcové smlouvy o půjčce existuje a je způsobilá být předmětem vypořádání společného jmění účastníků (dále jen„ SJM“). Odkázal na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, která podporují jeho závěr. Žalobce má za to, že pokud soud prvního stupně měl za to, že je třeba prokázat, že nakládání s finančními prostředky z Rámcové smlouvy o půjčce je nakládání běžné, měl v tomto smyslu žalobce poučit, aby mohl reagovat. Ani žalovaná a ani soud totiž v průběhu řízení nezpochybňovali, že by se o běžné nakládání nejednalo. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu projednání, náhradu nákladů odvolacího řízení uplatnil. 4. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobce a k jí vznesené námitce promlčení uvedla, že žalobce již ve svém návrhu na zahájení řízení o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum] tvrdil, že účastníci dne [datum] uzavřeli jako manželé s jeho matkou Rámcovou smlouvu o půjčce, jejíž splatnost si dohodli na [datum]. Již v tomto řízení žalovaná proti existenci pohledávky brojila a rovněž uplatnila námitku promlčení a poukázala i na protokoly z jednání u Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum] a [datum]. Zdůraznila, že matka žalobce se ve své výpovědi v řízení před Obvodním soudem [obec a číslo] o dodatku nezmiňovala a splatnost půjčky určila na rok 2014. Žalobce ve svém podání ze dne [datum] požadoval úroky od [datum]. Dle žalované došlo k promlčení pohledávky původní věřitelky matky žalobce uplynutím tříleté promlčecí doby ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tedy od [datum]. Žalovaná je přesvědčena o tom, že dodatek [číslo] ze dne [datum] k Rámcové smlouvě o půjčce byl uzavřen zpětně až v průběhu řízení u Obvodního soudu pro Prahu 10 o vypořádání SJM účastníků. Dodatek [číslo] žalobce předložil až v průběhu tohoto řízení, a to až v listopadu 2018, do té doby i úroky z prodlení vypočítával od splatnosti půjčky k [datum]. Dle žalované je zvláštní, že žalobce po celou dobu řízení o vypořádání SJM, pracuje se splatností k [datum] a po dvou letech řízení po námitce žalované na promlčení pohledávky, se rozvzpomene, že uzavřel v roce 2014 dodatek o prodloužení splatnosti, v rámci stěhování na něj zapomněl a našel ho teprve na konci roku 2018. Rovněž matka žalobce při svém výslechu [datum] jako věřitelka z Rámcové smlouvy o půjčce uvedla, že půjčka byla splatná v roce 2014. Žalovaná poukázala na ustanovení § 696 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 714 o. z., kdy dle ní žalobce obecně nebyl oprávněn bez souhlasu žalované dodatek [číslo] ke smlouvě o půjčce uzavřít, neboť jde o takový typ smluvního dokumentu, který nemá povahu běžné správy záležitostí druhého manžela a žalovaná se tím dovolávala i neplatnosti takového jednání. Žalobce se na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] stal majitelem promlčené pohledávky a žalovaná námitku promlčení, v souladu s ustanovením § 610 odst. 1 o. z., vznesla. V případě, že splatnost pohledávky nastala [datum], pak k jejímu promlčení došlo dne [datum]. Tvrzení žalobce o rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy považuje žalovaná za účelové a neodůvodněné. Pokud žalobce údajnému věřiteli z Rámcové smlouvy o půjčce, kterým je shodou okolností jeho matka, uhradil za žalovanou její pohledávku, pak ve smyslu § 1937 o. z. plnil za třetího, to co by měla tato osoba plnit svému věřiteli sama. Žalobci nemohl v žádném případě z tohoto titulu vzniknout tzv. subrogační regres vůči žalované, neboť plnil bez jejího souhlasu a neuhradil její závazek z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Pokud by i skutečně za žalovanou plnil, neměl k tomu její