25 CO 222/2021-230 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 30. 4. 2021, č. j. 21 C 481/2019-118, zamítl Okresní soud Praha – východ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I. žalobu, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zajistit vydání kompresoru, který měl být na vozidle vyměněn včetně potvrzení servisu, že se jedná skutečně o kompresor vymontovaný z vozidla žalobkyně [příjmení] [jméno] [anonymizována čtyři slova] [registrační značka] [příjmení]: [anonymizováno] (včetně fotodokumentace čísla dílu před demontáží a po demontáži), a pro případ, že by vydání nebylo možné, povinnosti uhradit žalobkyni škodu vzniklou nevydáním kompresoru ve výši určené soudem, a dále povinnosti zajistit vydání specifikace ceny odtahu vozidla včetně poskytnutí oficiálního ceníku odtahové společnosti, povinnosti podat vysvětlení, proč na straně 3 dokladu za opravu je uvedena částka za odtah ve výši 840,97 € a následně na straně 4 již částka 866,92 €, a povinnosti podat vysvětlení, proč je ze strany zahraničního subjektu požadováno plnění včetně DPH za situace, kdy žalobkyně je plátcem DPH a jde o přeshraniční styk. Dále rozhodl výrokem II., že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku ve výši 7 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované. Soud prvního stupně z hlediska skutkového stavu uzavřel, že se žalobkyni v daném případě i přes poučení soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) nepodařilo prokázat tvrzení, že mezi účastníky byla uzavřena bezúplatná příkazní smlouva, že žalovaná nesplnila své smluvní povinnosti a že žalobkyni v důsledku jednání žalované vznikla škoda. Z provedených důkazů bylo dle soudu prvního stupně zjištěno, že žalovaná společnost je členem koncernu [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. V rámci Evropy je výhradní a přímou kontaktní osobou pro koncové zákazníky firmy [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v případě poruchy [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. [příjmení]„ [příjmení] [anonymizována dvě slova]“ je silniční havarijní služba [příjmení] pro nákladní automobily a autobusy. Telefonní číslo Mobile24 je pro celou Evropu jednotné. Odhad nákladů opravy vyhotovila [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení], která následně vystavila fakturu, jíž byla oprava vozidla žalobkyni vyúčtována. Pokud jde odkazy žalobkyně na linku [anonymizováno] ve vystavených fakturách, tato skutečnost neprokazuje uzavření příkazní smlouvy mezi účastníky. Žalobu tak pro její nedůvodnost zamítl. Věc právně posoudil dle § 2430 a násl. ve spojení s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“). 2. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Uvedla, že jej předně považuje za nepřezkoumatelný. Vlastní úvaha a relevantní argumentace soudu prvního stupně je uvedena prakticky v jednom odstavci odůvodnění (33.), bez toho aniž by soud prvního stupně uvedl, z jakých konkrétních důkazů vycházel a proč nevycházel z důkazů, které označila žalobkyně. Ta předložila řadu důkazů, prokazujících vznik smluvního vztahu účastníků, kdy nikdy nejednala s žádným jiným subjektem. Je to žalovaná, kdo je provozovatelem uvedené linky. Ačkoliv pak došlo k zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované, velká část odůvodnění napadeného rozsudku se týkala nároku na náhradu škody (odst. 35. a následující). Ten byl však vznesen pouze až jako eventuální. Žalobkyně poukázala na nález Ústavního soudu České republiky (dále jen„ ÚS ČR“) sp. zn. III. ÚS 4072/17. V duchu jeho závěrů nelze než dovodit, že žalovaná je provozovatelem [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Např. na stránkách [příjmení] [jméno] je tato služba nabízena jako„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“, na [anonymizováno] stránkách [příjmení] pak jako v případě žalované, v [anonymizováno] jazykové mutaci se pak hovoří o stejném telefonním čísle Mobile24 v celé Evropě. Uvedené hovoří fakticky o tom, že provozovatelem na území jakéhokoli státu je partner [příjmení]. V případě České republiky jde o žalovanou. Ta se tak prezentuje na svých webových stránkách s tím, že je členem koncernu [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] Německo. Jestliže to pak byla žalovaná, která poskytla nahrávku hovorů, buď porušila svá vlastní pravidla o ochraně osobních údajů, nebo šlo jednoznačně o hovor se žalovanou, jak žalobkyně tvrdí. S ohledem na skutečnost, že žalovaná neposkytuje jinou asistenční službu, je nepochybně dáno, že se ujednání všeobecných obchodních podmínek žalované„ asistenční služby M24“ vztahují právě na [příjmení] [anonymizována dvě slova], tedy zjednodušeně [anonymizováno]. I při vyhledávání služby prostřednictvím služby google.com, je na prvním místě uvedena žalovaná. Vedle všech těchto jasných důkazů o pasivní legitimaci žalované je třeba rovněž odkázat na ust. § 430 a § 431 o. z. Žalobkyně volala na telefonní číslo uvedené v podpisu e-mailů zaměstnanců žalované, číslo, které uvádí na svých stránkách a prezentuje jej jako servis 24 hodin denně. Byla přesvědčena, že žalovaná je provozovatelem této služby. K tomu je možné odkázat i na případné klamavé označení žalované, konkrétně v podobě odlišujícího dodatku podnikatele nezapsaného do obchodního rejstříku (viz § 422 o. z., včetně citované komentářové literatury). Žalovaná nepopírá smluvní vztah se žalobkyní, ale tvrdí, že jde o zprostředkování. Pokud tomu tak je, je na ní, aby dokázala obsah této smlouvy, zejména úplatnost této smlouvy. Jelikož se však nejednalo o úplatnou smlouvu, jde o příkaz. Český právní řád nezná smlouvu„ o komunikačním kanálu“, jak se snaží soud prvního stupně naznačit. Je nepochybné, že žalobkyně komunikovala se žalovanou (s jejími zaměstnanci), která jí zajišťovala v rámci svých služeb (viz webové stránky, obchodní podmínky, e-maily apod.) opravu vozidla v [země]. Nedokáže si tak představit, že by uzavřela smlouvu s někým jiným než se žalovanou, a to v daném případě smlouvu příkazní. Není pak pravdou, že by žalobkyně neuvedla, co má být prokázáno výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], a dále dotazem na poskytovatele veřejného pojištění. Uváděla, že šlo o prokázání existence smluvního vztahu. Soud prvního stupně však tyto důkazy neprovedl. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. 3. Žalovaná k odvolání žalobkyně uvedla, že žalobou uplatněný nárok od počátku neuznává a považuje jej za nedůvodný. V řízení nebylo prokázáno, že účastníci uzavřeli bezúplatnou příkazní smlouvu, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti a žalobkyni v důsledku tohoto jednání vznikla škoda. Provozovatelem informačního komunikačního kanálu pro koncové zákazníky je [právnická osoba] [anonymizována tři slova], což vyplývá z listinných důkazů. Obdobně bylo v řízení prokázáno, že servisní zásah provedla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení], nikoliv žalovaná. Žalovaná tak není v tomto řízení pasivně legitimovaná, jelikož není a nebyla účastníkem tvrzené příkazní smlouvy nebo smlouvy o dílo, resp. servisní smlouvy. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení. 4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání není důvodné. 5. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaná je členem koncernu [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [příjmení] [anonymizováno] [země]. Úkolem společnosti žalované je především rozšiřovat obchodní aktivity mateřské firmy s cílem dodávat produkty automobilové techniky značky [příjmení] na český trh. Dle Všeobecných smluvních podmínek asistenční služby [příjmení] [jméno] [anonymizováno] je [právnická osoba] [anonymizováno 6 slov], [číslo] [anonymizováno], v rámci Evropy výhradní a přímou kontaktní osobou pro koncové zákazníky firmy [příjmení] [jméno] [anonymizováno] [příjmení] [jméno] v případě poruchy. [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] koordinuje vyřízení případů poruchy, což spočívá v kontrole bonity, popř. vyžádání platební záruky, spojení zákazníka se servisem [název] ([příjmení] [anonymizováno]) nebo smluvním servisem [název] ([příjmení] [anonymizováno]) nebo ve zvláštních případech s externím servisem a v určitých případech vyřízení vyúčtování. Nákladní vozidlo tovární značky [příjmení], vlastněné žalobkyní, mělo v září 2019 poruchu v [země] (poblíž města [anonymizováno]) a jednatel žalobkyně zavolal na telefonní linku„ [název] [jméno] [anonymizováno]“ a objednal zde odtah a opravu předmětného vozidla. Operátorka linky jednateli žalobkyně sdělila, že bud