25 CO 231/2021-358 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Nymburce (dále jen„ soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 7 C 342/2019-308, uložil 2. žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 284 862,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení vše do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu vůči 1. žalované o zaplacení 1 139 449 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu vůči 2. žalovanému o zaplacení částky 854 586,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok III.), uložil žalobkyni povinnost nahradit 1. žalované náklady řízení ve výši 112 788 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok IV.), dále uložil žalobkyni povinnost nahradit vedlejší účastnici na straně 1. žalované náklady řízení 1 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V.) a povinnost nahradit 2. žalovanému náklady řízení 33 502 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku k rukám jeho právního zástupce. 2. Proti shora uvedenému rozsudku, vyjma výroku I., podala odvolání žalobkyně, která nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně v bodě 30 rozsudku, tedy, že na základě dohody mezi 1. žalovanou a 2. žalovaným probíhala rekonstrukce střešní krytiny produkční stáje dojnic, kterou prováděl 2. žalovaný a za tímto účelem převzal staveniště, byl poučen o rizicích stavby a dodržování bezpečnosti práce s tím, že je povinen proškolit další osoby a současně byl proškolen o způsobu montáže pokládané krytiny. Nesouhlasí se skutkovým závěrem, že by 2. žalovaný byl samostatným kvalifikovaným zhotovitelem stavby. Dle žalobkyně 2. žalovaný pracoval na základě pokynů a příkazů 1. žalované, která stavbu fakticky organizovala a 2. žalovaný poskytl pouze pracovní sílu. Navíc je držitelem živnostenského oprávnění s předmětem podnikání přípravné a dokončovací stavební práce a pro živnost zednictví ji má s odpovědným zástupcem s potřebnou kvalifikací. 2. žalovaný tak není stavebním podnikatelem a musel být nutně podřízen 1. žalované. Protokol o předání a převzetí pracoviště nesplňuje minimální zákonné náležitosti. 2. žalovaný nebyl dostatečně poučen o konkrétních rizicích při provádění demontážních a montážních prací na střeše předmětné stavby. Zpracovaný záznam 1. žalované o písemném informování o rizicích je nedostatečný a nemůže být postačujícím podkladem ke stanovení bezpečných pracovních postupů. Soud prvního stupně nesprávně posoudil proškolení dodavatele střešní krytiny společností [právnická osoba], neboť se týkalo pouze techniky manipulací s panely, nikoliv způsobu montáže a technologického či pracovního postupu, tedy dopravy na střechu, manipulace na střeše či způsob zajištění bezpečnosti při montážní práci. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že práce měla probíhat po dobu minimálně dvou měsíců, a proto měl být zajištěn na stavbě stavbyvedoucí, bezpečnost na střeše měla být zajištěna zábradlím s okapovou lištou při okraji střechy z obyčejných latí, aby nedošlo k uklouznutí a pádu poškozeného. 1. žalovaná rovněž neplnila své základní povinnosti, když neprováděla kontrolní činnost na staveništi a umožnila tak průběh prací nebezpečnými způsoby. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 832/2016. Dále žalobkyně nesouhlasí se spolupůsobením poškozeného na vzniklém následku v rozsahu 75 % spolu se závěrem soudu, že poškozený uklouzl a spadl ze střechy vlastní vinou z důvodu minimálně naprosto nevhodné obuvi. Poukázala na skutečnost, že za bezpečný výkon práce je primárně odpovědný zaměstnavatel, jeho prvořadou povinností je předcházet ohrožení života a zdraví při práci a na zaměstnance nelze přenášet důsledky vyplývající z rizika práce. Odmítnutí výkonu práce je právem a nikoliv povinností zaměstnance. Oba žalovaní neměli připustit, aby pracovníci za daných povětrnostních podmínek a bez osobních ochranných pracovních prostředků pracovali na stavbě. Žalovaní nezajistili bezpečnost svých zaměstnanců při výkonu práce, nesplnili svou povinnost zajistit, aby používali osobní, ochranné, pracovní prostředky, včetně pracovní obuvi. Pokud by tyto své povinnosti dodrželi, k pádu poškozeného ze střechy by nedošlo. Dle žalobkyně nebyl žádný prostor pro modifikaci škody soudem. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud v napadených výrocích změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadené rozhodnutí v napadeném rozsahu podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně opodstatněné. 4. Výrok I. napadeného rozsudku nebyl odvoláním napaden, a proto nebyl odvolacím soudem přezkoumáván (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 5. Soud prvního stupně vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že na základě dohody o provedení díla (rekonstrukce) mezi 1. žalovanou a 2. žalovanou probíhala výměna střešní krytiny produkční stáje dojnic 1. žalované, kterou prováděl 2. žalovaný. Ten převzal od 1. žalované staveniště, byl poučen o rizicích a přijatých opatřeních, dodržování předpisů bezpečnosti práce s tím, že je povinen proškolit další osoby. 2. žalovaný byl proškolen zároveň s poškozeným [jméno] [příjmení] (dále jen„ poškozený [příjmení]“) o způsobu montáže pokládané krytiny jejím dodavatelem. Poškozený [příjmení] dne [datum] při pokládce nové krytiny spadl ze střechy a utrpěl vážná zranění. Poškozený byl v rozhodné době pojištěncem žalobkyně a ta na jeho léčbu vynaložila částku 1 139 449 Kč jednotlivým poskytovatelům zdravotní péče. Poškozený [jméno] [příjmení] při výkonu práce na střeše (výše 3 m) neměl odpovídající pracovní oděv, na nohách měl tenisky. Dne [datum] mrholilo a byl silnější vítr, poškozený nebyl proti pádu nijak jištěn. Na střeše nebylo realizováno kolektivní zajištění ochrany proti pádu. Použití ochranných prostředků po poškozeném nikdo nevyžadoval a jejich absenci ani neřešil. 6. Se zjištěným skutkovým stavem soudem prvního stupně se odvolací soud zcela ztotožňuje s tím, že má oporu v provedeném dokazování. Na hodnocení skutkového stavu uvedeného soudem prvního stupně v čl. 31 odvolací soud odkazuje. 7. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje s odůvodněním zamítnutí dalších důkazních návrhů 2. žalovaného soudem prvního stupně a na jeho správné odůvodnění v odstavci 32 rozsudku rovněž odkazuje. 8. Soud prvního stupně věc správně právně posoudil podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění; zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce„ dále jen„ zákoníku práce“) a zákona č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, v platném znění k [datum] (dále jen„ zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci“). 9. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. 10. Podle § 12 písm. b) a d) zákona č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na právní vztahy týkající se zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy, jde-li b) o fyzickou osobou, která provozuje samostatně výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu d) fyzickou nebo právnickou osobu, která je zadavatelem stavby nebo jejím zhotovitelem, popřípadě se na zhotovení stavby podílí. 11. Podle § 13 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti ochrany zdraví při práci, tam, kde se v zákoníku práce nebo v části první uvádí zaměstnavatel nebo zaměstnanec, rozumí se tím osoba uvedená v § 12. 12. Podle § 101 odst. 1 a 2 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen "rizika"). Péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci uložená zaměstnavateli podle odstavce 1 nebo zvláštními právními předpisy je nedílnou a rovnocennou součástí pracovních povinností vedoucích zaměstnanců na všech stupních řízení v rozsahu pracovních míst, která zastávají. 13. Podle § 5 zákoníku práce, na vztahy vyplývající z výkonu veřejné funkce se tento zákon vztahuje, pokud to výslovně stanoví nebo pokud to stanoví zvláštní právní předpisy. Jestliže je veřejná funkce vykonávána v pracovním poměru, řídí se tento pracovní poměr tímto zákonem. 14. Podle § 102 odst. 1 a 2 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a pracovní podmínky vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a p