25 CO 84/2022-181 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 7. 12. 2021, č. j. 10 C 252/2018-113, rozhodl Okresní soud Praha – západ (dále jen„ soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 154 706 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 154 706 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 54 661 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že přiznaná jistina ve výši 154 706 Kč představuje škodu, kterou žalovaný způsobil žalobkyni na jejím majetku (automobilu) svým protiprávním jednáním, konkrétně při dopravní nehodě a pod vlivem alkoholu. Soud prvního stupně dovodil, že je dána i příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti na straně žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně s tím, že žalobkyně prokázala i výši požadované škody. Právně byla věc hodnocena dle ust. § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“) ve spojení s § 5 odst. 2 písm. a), b), § 18 odst. 1 a § 47 zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, v platném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), nárok na zaplacení úroků z prodlení pak dle § 1968 a § 1970 o. z. 2. Proti tomuto rozsudku, a to v rozsahu, pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 128 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, podal žalovaný včasné odvolání. V něm uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně je nezákonný, nespravedlivý, nepřesvědčivý a nepřezkoumatelný. Žalobkyně odvozovala svůj nárok na náhradu škody na svém vozidle od dopravní nehody ze dne [datum], kterou měl žalovaný způsobit pod vlivem alkoholu. Trestním příkazem, citovaným v rozsudku soudu prvního stupně, byla v souvislosti s touto škodnou událostí stanovena škoda ve výši 25 805 Kč, a to na základě odborného vyjádření ze dne [datum] pro Policii ČR, podaného odborně způsobilou osobou, konkrétně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení]. V souvislosti s touto škodnou událostí nebyl poškozený (žalobkyně) odkázán s případným dalším nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Absentuje zde totiž příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem škody nad částku 25 805 Kč. Nárok nad uvedenou částku je tak zapotřebí zamítnout. Vzhledem k tomu, že pojišťovna [anonymizováno] odmítla poskytnout pojistné plnění, nestanovila rovněž přesnou výši škody. Soud prvního stupně pak vyšel při určení výše škody pouze z prohlídek, vykonaných [právnická osoba] [anonymizováno], která zároveň prováděla samotnou opravu vozu, kterou pak fakturovala žalobkyni. Lze zde tedy rovněž spatřovat střet zájmů. Pokud jde o hodnocení výpovědi svědka [jméno] [příjmení], jednatele jmenované společnosti, dle žalovaného má větší právní sílu již zmiňované odborné vyjádření, pořízené Policií ČR. Žalovaný rovněž poukázal na to, že nebyl přítomný ani jedné z prohlídek vozidla a nikdo jej neuvědomil o tom, že má být škoda několikanásobně vyšší. Naopak pojišťovna [anonymizováno] mu dopisem z [datum] sdělila, že nestanovila přesnou výši škody na inkriminovaném vozidle. Svědek [příjmení] se tak nemohl na tuto pojišťovnu odvolávat. Postup žalobkyně nebyl legitimní. Její primární povinností jako poškozené bylo nechat vozidlo prohlédnout odborně způsobilou osobou a následně vyhledat autorizovaný servis, což se však nestalo, a nelze tak objektivně posoudit (prokázat) reálnou škodu na voze. Při škodě, která vznikla poškozením věci již použité a částečně opotřebované je navíc zapotřebí odečíst zhodnocení vozidla jeho opravou, aby poškozenému nevzniklo bezdůvodné obohacení (o to více výměnou poškozených dílů za nové). Žalobkyně nepředložila žádný znalecký posudek a ani soud prvního stupně takový posudek nezadal. Odborné posouzení nemohl podat svědek, který sám ohledal vozidlo, sám jej opravil a přijal plnění za služby, které si sám ocenil. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by požadovaná škoda byla způsobená výlučně v souvislosti s jeho protiprávním jednáním. Žalobkyně jej vyzývala k zaplacení různých částek (187 194 Kč x 155 000 Kč). Z faktury není zřejmé, zda byly náklady na opravu vozidla přiměřené a zda skutečně došlo ke zmenšení majetku žalobkyně v rozsahu jí požadovaného nároku. Není prokázané, že rozsah vyměněných náhradních dílů dle faktury odpovídá rozsahu poškození vozidla v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Znalec by rovněž zjistil cenu práce, cenu přiměřených nákladů na opravu apod. V tomto směru poukázal žalovaný rovněž na zápis o poškození motorového vozidla s tím, že tento zápis nezavazuje pojistitele k výplatě pojistného plnění. Toto právo vznikne poškozenému až na základě šetření existence a rozsahu povinnosti pojistitele plnit. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. aby žalobu co do částky 128 901 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítl. 3. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že žalovaný stále opakuje stejné námitky ve snaze vyhnout se odpovědnosti za škodu na vozidle žalobkyně, jíž způsobil trestným činem (řízením vozidla pod vlivem alkoholu), za který byl pravomocně odsouzen. Neuhradil ani částku 25 805 Kč, kterou nerozporoval. Pokud v rámci odvolání nově uvádí, že nebyly prokázány a naplněny základní předpoklady pro vznik odpovědnosti za škodu, jedná se o nové tvrzení žalovaného a je to v rozporu s dalším odůvodněním jeho odvolání, ve kterém navrhuje, aby odvolací soud zamítl žalobu na částku 25 805 Kč. Nově pak žalovaný namítá, že nebyl vypracován znalecký posudek ohledně výše škody, ačkoliv v rámci mimosoudní komunikace, i v rámci řízení před soudem prvního stupně, tento návrh na provedení důkazu nikdy neuplatnil. Proti trestnímu příkazu nepodal žalovaný opravný prostředek a tento nabyl právní moci. Trestní řízení tak proběhlo ve zkráceném řízení. Trestný čin byl jednoznačně prokázán, a to včetně příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a způsobenou škodou na vozidle žalobkyně. Tvrzení žalovaného, že [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] určil výši škody v částce 25 805 Kč a tato škoda je objektivní, je v rozporu s výpovědí svědka [jméno] [příjmení] – jednatele společnosti [právnická osoba] a pokyny a závěry pojišťovny [pojišťovna], a.s., jejíž zástupce byl přítomen při ohledání vozidla v autoservisu [právnická osoba] a zjišťování výše škody. Z odborného vyjádření [jméno] [příjmení] nevyplývá, jakým způsobem byla vyčíslena částka 25 805 Kč. Provedenými důkazy (trestní spis) bylo jednoznačně určeno, jakým způsobem a za jakých okolností ke škodě došlo. Z předložené korespondence a nahlášení škodné události pojišťovně [anonymizováno] byl pak prokázán rozsah poškození vozidla (přední část vozu, servo, chladič, proražená vana, možná i motor) a odhad výše byl stanoven nad 100 000 Kč. Pojišťovna [anonymizováno] provedla standardní přípravné kroky u nahlášené pojistné události, poškozené vozidlo bylo předáno k opravě do servisu, se kterým má tato pojišťovna smlouvu. V této fázi byl přítomen ohledání vozidla i zástupce pojišťovny a rovněž je patrný důvod, proč pojišťovna nevyplatila pojistné plnění. Poškození vozidla bylo zdokumentováno fotografiemi, zápisy o prohlídkách vozu (některé za přítomnosti pracovníka pojišťovny), zápisy policie ohledně dopravní nehody, a v neposlední řadě i potvrzením a svědectvím [jméno] [příjmení], jehož servis prováděl opravu vozidla. Svědek potvrdil, že součástky na opravu vozu byly originální a byly použity v souvislosti s předmětnou opravou vozu dle faktury [číslo] ze dne [datum]. Jednotlivé položky fakturované za opravu vozu odpovídají předmětné dopravní nehodě. Žalobkyně má za to, že výše škody byla zjištěna relevantním způsobem, v souladu s běžnými postupy a praxí, a že tedy nebylo nutné vypracování znaleckého posudku, jak navrhuje žalovaný. Pro úplnost pak uvedla, že žalovaný při svém výslechu dožádaným soudem na [země] považoval za přiměřenou částku 65 000 Kč (na rozdíl od částky 25 805 Kč, uváděné v jeho odvolání). K rozdílu požadovaných částek, které žalovaný v odvolání namítá, žalobkyně uvedla, že v době zaslání výzvy uhradila celou částku za opravu vozidla, ale později jí bylo vráceno DPH. Proto uplatnila u soudu pouze částku 154 706 Kč. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 4. Vzhledem k tomu, že žalovaný má své bydliště ve Slovenské republice, jedná se o tzv. věc s mezinárodním prvkem. Soud prvního stupně správně dovodil, že pravomoc soudů České republiky je dána dle čl. 7 odst. 2, 3 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Nařízení Brusel I bis). Odvolací soud pak doplňuje, že rozhodným právem je dle čl. 4 odst. 1 a čl. 4 odst. 2, 3 a contrario Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném