26 CO 125/2022-217 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Berouně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do částky 15 600 Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I.), uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 91 000 Kč spolu s úrokem z prodlení specifikovaným z jednotlivých částek (výrok II.) a uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení žalobci částku 19 380 Kč (výrok III.). 2. Soud prvního stupně vyšel ze skutkového zjištění, že žalovaní jsou v režimu společného jmění manželů spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] nebytového prostoru (garáže) [číslo] v domě [adresa] v [obec], na jehož společných částech mají spoluvlastnický podíl celkem [číslo] (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobce - [anonymizováno] vlastníků jednotek pro dům [adresa] v ulici [anonymizováno] v [obec a číslo] (dále i jen,,SVJ“) je právnickou osobou vzniklou za účelem správy domu [adresa] v [obec], a rozhodl prostřednictvím [anonymizováno] společenství vlastníků jednotek dne [datum] o výši příspěvku na správu domu a pozemku, který s ohledem na podlahovou plochu bytové jednotky 89 m2 a garáže 15 m2 ve vlastnictví žalovaných činí částku 2 600 Kč měsíčně. Svoji povinnost platit příspěvek na správu domu a pozemku v období od července 2018 do května 2021 žalovaní nesplnili. 3. Z hlediska právního posouzení soud prvního stupně uzavřel, že žalovaní jako spoluvlastníci předmětných nemovitostí nesplnili povinnost podle § 1180 odst. 1 o. z. přispívat na správu domu a pozemku. Žalobce jako SVJ odpovídá za správu domu a pozemku podle § 1190 o. z. a je oprávněn podle Čl. 3 bod 8 Stanov SVJ ze dne [datum] (dále i jen,,Stanovy“) zajišťovat včasné vymáhání plnění povinností uložených členům žalobce. Žalobce vzal v průběhu řízení zpět žalobu na zaplacení příspěvku na správu domu a pozemku za dobu od ledna do června 2018, soud se proto nezabýval žalovanými uplatněnou námitkou promlčení této části žalobou uplatněného nároku. Žalovaní nárok žalobce ani jeho výši nijak nezpochybňovali, uplatnili však v řízení ve smyslu § 1982 odst. 1 o. z. námitky započtení v celkové výši 1 113 608,21 Kč, a to až do výše žalované částky. Soud prvního stupně uzavřel, že celková pohledávka žalovaných není ve smyslu § 1987 o. z. jako nejistá a neurčitá způsobilá k započtení. Podle soudu prvního stupně za situace, kdy žalobou požadovaná částka je mnohonásobně nižší, než celkový součet kompenzačních námitek a není zřejmé, která část z jednotlivých započítávaných pohledávek započtením zanikla či má zaniknout a která nikoliv, pak uplatnění kompenzačních námitek žalovanými nebylo učiněno platně pro jejich neurčitost ve smyslu § 553 odst. 1 o. z. Kromě toho zkoumání existence a výše všech jednotlivých započítávaných pohledávek by si vyžádalo rozsáhlejší dokazování, tím by bylo nepřiměřeně prodlouženo řízení o pohledávce na zaplacení nesporné částky 91 000 Kč. Kompenzační námitka ohledně částek 28 448 Kč, jako škody způsobené neplněním povinností při zajišťování správy domu a pozemku v souvislosti se zabráním společných částí domu, a ve výši 18 693 Kč, jako škody způsobené žalobcem neplněním povinností při zajišťování správy domu a pozemku v souvislosti se zabráním společného pozemku dvěma parkovacími místy, jsou nejen neurčité, ale rovněž nejisté, protože žalobce vznesl námitku promlčení těchto nároků žalovaných. Soud prvního stupně proto ke kompenzačním námitkám žalovaných nemohl přihlédnout, žalobě v plném rozsahu vyhověl (po částečném zpětvzetí žaloby) a žalobci přiznal v souladu s ustanovením § 1970 o. z. rovněž úrok z prodlení ve výši stanovené vyhl. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 a § 146 odst. 2 a 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobce byl ve věci částečně úspěšný. 4. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání, ve kterém především namítali, že soud prvního stupně postupoval v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5711/2017 ze dne 10. 1. 2018 a s rozhodnutím Velkého senátu občanského a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 684/2020 ze dne 9. 9. 2020, když neoprávněně přistoupil k posouzení vlastností pohledávek podle § 1987 odst. 2 o. z., ačkoliv žalobce se nedovolal relativní neplatnosti, dále neuvedl, jaké okolnosti má pro posouzení pohledávek za sporné, nezohlednil, že se jedná u obou pohledávek (žalobce i žalovaných) o stejný právní vztah. Právní závěr soudu o nezpůsobilosti kompenzačních pohledávek je předčasný a výklad § 1987 odst. 2 o. z. by bránil poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami. Soud prvního stupně chybně konstatoval, že přezkum pohledávek by si vyžadoval rozsáhlejšího dokazování a nezohlednil, že námitky započtení byly vzneseny na počátku řízení, převzal tvrzení žalobce o tom, že si tento nic nezapočítává, přestože žalovaní soud upozorňovali, že z vyúčtování, které soud provedl jako důkaz, vyplývá opak; nezabýval se vůbec námitkou započtení z titulu pokuty za prodlení s náhledem do podkladů k vyúčtování; přiznal žalobci neoprávněně úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 10 %, ač za toto období náleží nižší úrok z prodlení 8,25 % ročně. Žalovaní v odvolání zopakovali, že nesporují, a ani nemohou, nezaplacení příspěvku na správu domu a pozemku, protože podle stávající judikatury je soudní přezkum usnesení o těchto zálohách odepřen pro nesplnění„ důležitého důvodu“ § 1209 o. z. a v řízení o zaplacení těchto záloh nelze rozpor usnesení s právními předpisy namítat. 5. Obsahově shodná odvolání žalovaných obsahují podrobné zdůvodnění jednotlivých odvolacích námitek ve vztahu k závěru soudu prvního stupně o nezpůsobilosti kompenzačních námitek žalovaných se závěrem, že soud prvního stupně rezignoval na svou úlohu garanta ochrany práv a svůj úkol si ulehčil paušálním odmítnutím kompenzační námitky s odkazem na ust. § 1987 odst. 2 o. z., které navíc neoprávněně aplikoval z vlastní vůle. Žalovaní proto shodně navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. 6. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaných uvedl, že předně nesouhlasí s opakovanými tvrzeními žalovaných, že soud přiznal žalobci„ zálohy na příspěvek na správu domu a pozemku“, soud přiznal žalobci příspěvek na správu domu a pozemku v souladu s § 1180 o. z. a v souladu se Stanovami žalobce. K námitce žalovaných, že neuplatnil námitku neplatnosti kompenzačního jednání žalovaných, žalobce připomněl, že nejméně ve své závěrečné řeči v řízení před soudem prvního stupně označil v souladu s § 1987 o. z. pohledávky žalovaných za právně nejisté, neurčité a promlčené. Z důvodu právní jistoty se v odvolání výslovně dovolal neplatnosti a výslovně vznesl námitku neplatnosti započtení nároku žalovaných a námitku promlčení kompenzačních pohledávek žalovaných. Žalobce považuje kompenzační námitky žalovaných za nejisté, neurčité a promlčené a s odkazem na ve vyjádření uváděnou judikaturu Nejvyššího soudu uvedl, že každá z kompenzačních pohledávek vychází z jiného právního titulu, než žalovaná pohledávka. Pokud jde o kompenzační pohledávky na náhradu škody, jsou neprůkazné z hlediska jejich výše i osoby dlužníka a jsou promlčené. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně a právně správný potvrdil. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno oprávněnou osobou a včas (§ 202 a contr., § 201, § 204 odst. 1 o. s. ř.), přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně a řízení, které jeho vydání předcházelo podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. 8. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaní v postavení vlastníků předmětných nemovitostí vůči správci nemovitostí, kterým je žalobce, nesplnili povinnost uloženou jim § 1180 o. z. a Čl. 17 Stanov ([anonymizováno] vlastníků jednotek pro dům [adresa] v ulici [ulice] v [obec a číslo]) platit v období od července 2018 do května 2021 (31 měsíců) částku 2 600 Kč měsíčně. 9. Žalovaní oprávněnost nároku žalobce nesporovali, závěr soudu prvního stupně o jejich povinnosti zaplatit žalobci částku 91 000 Kč nenapadli odvoláním, v tomto rozsahu tak nebyl výrok II. napadeného rozsudku předmětem odvolacího přezkumu. 10. Důvodnou shledal odvolací soud námitku žalovaných o nesprávně určené výši úroku z prodlení z dlužných částek za období od [datum] do [datum]. 11. Žalovaní jsou v prodlení s plněním peněžitého nároku žalobce, jsou tak povinni zaplatit žalobci podle § 1970 o. z. úrok z prodlení, jehož výše podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., odpovídá ročně výši repo sazby stanovené ČNB pro první kalendářní den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Výše repo sazby stanovené [anonymizována tři slova] pro období od [datum] činila 0,25 %, při zvýšení o 8 procentních bodů pak zákonný úrok z prodlení od [datum] činil 8,25 %. 12. V ostatním jsou skutkové a právní závěry soudu prvního stup