26 CO 139/2022-283 — Krajský soud v Praze

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně ve výroku I. určil, že pozemky parc. [číslo] parc. č. st. 86 zapsané na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí] I u [stát. instituce], [stát. instituce], ve vlastnictví žalované ad 1) jsou zatíženy služebností inženýrské sítě – vedením kanalizačního řadu – v rozsahu dle geometrického plánu [jméno] [jméno] ze dne [datum], [číslo] 2006, který je nedílnou součástí rozsudku, v prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí] I u Katastrálního úřadu pro středočeský kraj, [stát. instituce], jejichž vlastníkem je žalobce. Ve výroku II. určil, že pozemky parc. [číslo] zapsaný na listu vlastnictví [číslo] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí] I u [stát. instituce], [stát. instituce], ve vlastnictví žalovaných ad 1), ad 2) a ad 3) je zatížen služebností inženýrské sítě – vedením kanalizačního řadu – v rozsahu dle geometrického plánu [jméno] [jméno] ze dne [datum], [číslo] 2006, který je nedílnou součástí rozsudku, ve prospěch pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] zapsaných na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí] I u [stát. instituce], [stát. instituce], jejichž vlastníkem je žalobce. Ve výroku III. uložil žalobci povinnost zaplatit žalovaným na náhradě za zřízení služebnosti inženýrské sítě-vedení kanalizačního řadu částku 203 100 Kč, a to každému ve výši 67 700 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku IV. uložil žalobci povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice částku 9 503 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Okresního soudu v Kolíně. Ve výroku V. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 2. Po provedeném dokazování soud I. stupně uzavřel, že žalobci jako vlastníku pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] bylo rozhodnutím [stát. instituce], stavební úřad ze dne [datum] povoleno vybudování splaškové kanalizace, jako součásti kanalizačního řadu (dále případně jen„ kanalizační vedení“) pro rodinné domy, jejichž výstavbu zajišťoval žalobce. Kanalizační vedení mělo být umístěno na pozemcích ve vlastnictví žalobce a částečně mělo vést přes pozemky parc. [číslo] ve vlastnictví žalované ad 1) a parc. [číslo] ve spoluvlastnictví všech žalovaných. Žalobce začal kanalizační vedení užívat v souvislosti s vydáním kolaudačního rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 7. 7. 2008, č. j. SU 35922/08-25989/2008-ved, pro stavbu prvních šesti rodinných domů v dané lokalitě. Výstavba rodinných domů probíhala od roku 2006 do roku 2018. Při výstavbě kanalizačního vedení žalobce neznal skutečný rozsah výstavby, když původně se jednalo o schválený projekt na výstavbu šesti rodinných domů, v současné době je jich čtyřicet devět. Mezi žalobcem a žalovanými byla v lednu 2007 (se žalovanou ad 1) a v únoru 2007 (se všemi třemi žalovanými) uzavřena smlouva o bezúplatném zřízení věcného břemene na vedení kanalizace přes zmíněné pozemky ve vlastnictví žalovaných (dále případně jen„ Smlouva“ nebo„ Smlouvy“). Smlouvy v té době nebyly vloženy do katastru nemovitostí, protože mezi žalobcem a obcí [obec], byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí, podle které se žalobce po dokončení výstavby rodinných domů zavázal převést inženýrské sítě včetně předmětné kanalizace do vlastnictví obce s tím, že podmínkou ze strany obce byla předchozí kolaudace inženýrských sítí a kanalizace a existence služebnosti. Žalobce přistoupil ke vkladovému řízení výše zmíněných smluv na zřízení věcného břemene až po dokončení výstavby všech rodinných domů. Návrhy na vklad však byly příslušným katastrálním úřadem zamítnuty jednak z důvodu chybného označení žalované ad 1) ve smlouvě, jednak z důvodu, že v těchto smlouvách nebyl odkaz na geometrický plán, který byl k návrhu na vklad přiložen, jednak byla ve smlouvě jako účastník osoba, která již vlastníkem břemenem zatěžovaného pozemku nebyla. Po požadovaném doplnění těchto smluv je však žalovaná ad 1) odmítla podepsat, protože již nesouhlasila s bezplatným zřízením věcného břemene a požadovala náhradu ve výši 500 000 Kč. 3. Vzhledem k tomu, že dosud nebyla uvedená služebnost (věcné břemeno) zřízena, obec Nová Ves I odmítla předmětnou kanalizaci převzít. S ohledem na tuto skutečnost shledal soud prvního stupně naléhavý právní zájem žalobce dle § 80 o. s. ř. na určení existence práva, protože bez jeho zápisu do katastru nemovitostí nemůže žalobce vlastnické právo k této kanalizace na obec převést, aby tak zároveň převzala i odpovědnost za její provozování a údržbu. 4. Dále soud I. stupně zjistil, že až do doby zmíněného vkladového řízení žalovaná ad 1) nijak smlouvy o věcném břemeni uzavřené se žalobcem nerozporovala, nikdy nepožadovala za zřízení věcného břemene náhradu. Navíc ji určitá náhrada byla poskytnuta žalobcem formou bezplatného provedení stavebních prací na jejím domě. Soud I. stupně zavřel, že žalobce zřídil kanalizační vedení oprávněně, v dobré víře, neboť v té době byly uzavřeny Smlouvy (leden, únor 2007). Stavba kanalizačního vedení byla zkolaudována v roce 2007 před kolaudací první etapy výstavby rodinných domů. Kanalizační vedení bylo žalobcem provozováno nepřetržitě několik let, a to až doby podání návrhu na vklad [anonymizováno] do katastru nemovitostí. Držbu žalobce z těchto důvodů shledal soud I. stupně jako dobrověrnou a rovněž shledal naplnění vydržecí doby, když žalobce kanalizační vedení vedoucí přes zmíněné pozemky žalovaných užíval nepřetržitě po dobu nejméně deseti let, od roku 2007 do roku 2017. Dle soudu I. stupně tedy žalobce za použití § 151n a § 151o zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák“) právo odpovídající věcnému břemenu kanalizačního vedení přes pozemky žalovaných vydržel, a proto žalobě na určení existence tohoto práva vyhověl. O povinnosti žalobce poskytnout žalovaným náhradu rozhodl soud I. stupně na základě úvahy, že věcná břemena by neměla být zřizována bezúplatně, ale za úplatu, odkázal přitom na obdobné závěry vyjádřené v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. Pl. ÚS 25/04. Výši této náhrady určil podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení]. 5. Proti tomuto rozsudku podali žalobce a žalovaná ad 1) v zákonné lhůtě odvolání. 6. Žalobce ve svém odvolání směřujícím do výroků III., IV. a V. zejména namítl, že soud I. stupně nesprávně rozhodl o určení náhrady za zřízení služebnosti, protože předmětem řízení bylo určení existence služebnosti na základě vydržení nikoli zřízení služebnosti konstitutivním rozhodnutím soudu. S deklaratorním určením existence služebnosti se přitom rozhodování soudu o náhradě za služebnost nepojí. Rozhodnutí soudu o náhradě za služebnost (v částce 500 000) požadovala pouze žalovaná ad 1), a to až ve svém závěrečném návrhu a pouze pro svou osobu, in eventum, pokud by žalobě na určení existence služebnosti mělo být vyhověno. Žalobce dále poukázal na to, že v řízení bylo navíc prokázáno, že žalobce po dohodě se žalovanou ad 1) pro ni, jako určitou kompenzaci provedl stavební práce na úpravě jejího domu v hodnotě 50 000 Kč, přičemž hodnota těchto prací by v dnešních cenách byla minimálně trojnásobná. 7. Dle žalobce namítal, že soud I. stupně rovněž nesprávně rozhodl o jeho povinnosti k náhradě nákladů řízení státu za zpracovaný znalecký posudek. Tento posudek byl zadáván v počáteční fázi řízení, a to za účelem případného uzavření smíru. Pro rozhodování o žalobě na určení existence služebnosti vydržením takový posudek nebyl třeba. Na místě proto dle žalobce bylo rozdělit tyto náklady rovným dílem mezi něj a žalovanou ad 1), když žalovaní ad 2) a 3) se žalobě ani nebránili. Soud I. stupně při svém rozhodování o výši této náhrady nákladů řízení rovněž pochybil, pokud přehlédl, že žalobce zaplatil zálohu na provedení tohoto důkazu ve výši 5 000 Kč. Povinnost k zaplacení náhrady nákladů řízení státu mu tak měla být případně stanovena pouze ve výši 4 503 Kč. Dle žalobce soud I. stupně rovněž nesprávně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky. Žalovaní ad 2) a 3) se této náhrady výslovně vzdali, přičemž ve sporu o určení služebnosti byl žalobce zcela úspěšný. Měla mu proto být přiznána plná náhrada nákladů řízení, a to ve vztahu k žalované ad 1). 8. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá, ve výroku IV. tak, že žalobce a žalovaná ad 1) budou povinni zaplatit státu na náhradě nákladů řízení každý částku ve výši 4 751,50 Kč, a ve výroku V. tak, že žalovaná ad 1) bude zavázána vůči žalobci k plné náhradě nákladů řízení. 9. Žalovaná ad 1) v písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, a to s odkazem na odůvodnění svého odvolání, že žalobce právo ze služebnosti vedení kanalizace nevydržel. K otázce stanovení náhrady za služebnost uvedla, že svůj požadavek na zaplacení částky 500 000 Kč vznesla již v rámci odpovědi na předžalobní výzvu, přičemž na počátku tohoto soudního řízení ú