27 CO 192/2022-143 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ č.j. 34 C 12/2021-79 ze dne 19.4.2022 (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že podílové spoluvlastnictví (žalobkyně a žalované) k pozemku parc. [číslo] o výměře 724 m2, pozemku parc. [číslo] o výměře 231 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům) a parc. [číslo] o výměře 25 m2, jehož součástí je stavba bez č.p. (garáž), to vše zapsané na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], katastrální území a [územní celek] se zrušuje a tyto nemovitosti se přikazují do výlučného vlastnictví žalované (výrok I.). Dále bylo rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 225 000 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na tom, že žalobkyně získala svůj podíl (1/4) na základě usnesení o příklepu soudního exekutora v exekučním řízení vedeném proti povinnému, který je synem žalované. Prokázala svou solventnost a tvrdila, že jejím záměrem je předmětnou nemovitost opravit a následně pronajmout nebo prodat. Žalovaná získala svůj podíl (3/4) jako dědictví po svém druhém synovi, prokázala svou solventnost jak k vyplacení žalobkyně, tak i k provedení případných oprav nemovitosti. Dále soud prvního stupně uzavřel, že rozdělení předmětných nemovitostí podle podílů není dobře možné, a proto přichází v úvahu přikázání nemovitostí jednomu ze spoluvlastníků, a to za přiměřenou náhradu. O nemovitosti projevily zájem obě strany sporu, ve prospěch přikázání nemovitosti žalované soud zohlednil, že žalovaná získala svůj podíl jakožto dědictví po svém synovi, oproti žalobkyni, která nemovitosti získala v dražbě a nemá k nim žádný citový vztah. Obě strany prokázaly, že disponují dostatkem finančních prostředků pro uhrazení případně přikázaných podílů. Žalovaná by však vyplácela menší podíl a zbývala by jí pak větší rezerva na případné opravy. Soud vzal v úvahu i skutečnost, že žalovaná je fyzickou osobou, která má potomka, který by případně mohl danou nemovitost zdědit. Žalobkyně sama uvedla, že nemovitosti by ráda vlastnila pouze z ekonomických důvodů, s výdělkem buďto prodejem nemovitostí, nebo jejich pronajmutím. O nákladech řízení bylo rozhodnuto s ohledem na povahu řízení (tzv. iudicium duplex) a s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 572/19. 3. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání pouze žalobkyně (dále též jako„ odvolatelka“). Ve svém odvolání uvedla, že je třeba na prvním místě posoudit, zda zde nejsou splněny podmínky pro první zákonný způsob, tj. vypořádání podílového spoluvlastnictví reálným rozdělením předmětných nemovitých věcí, k čemuž však v řízení před soudem prvního stupně nedošlo, když nemožnost reálné dělitelnosti nebyla nijak zkoumána a ani nebyla účastníka prohlášena za nespornou. Rozsudek je také v rozporu se zájmy žalované. Zdůraznila, že žalovaná má omezenou svéprávnost, podle rozsudku mimo jiná omezení není schopna nakládat s finančními prostředky, spravovat své jmění, samostatně právně jednat v běžných záležitostech každodenního života, činit právní jednání spojená s uzavíráním jakékoli smlouvy. Navíc rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 č.j. 0 P 284/2019-178 ze dne 23.8.2021, kterým bylo schváleno právní jednání žalované spočívající v uzavření kupní smlouvy ze dne [datum], soud schválil prodej bytové jednotky, v níž žalovaná dříve v [obec] bydlela. Žalovaná je vzhledem ke svému [anonymizováno] a [anonymizováno] stavu způsobenému přítomností trvalé [anonymizováno] poruchy ve formě [anonymizováno] choroby neschopna vést samostatný život a její návrat do domácího prostředí je vyloučen. Opatrovnický soud konstatoval, že je jisté, že se žalovaná do svého domova již vrátit nemůže a že předmětná bytová jednotka se nachází ve značně dezolátním stavu a k tomu, aby mohla být event. pronajímána, by byla nezbytná její kompletní rekonstrukce. Takový počin by si však vyžádal nemalé finance a rovněž čas, přičemž návratnost této investice a její reálná přínosnost pro opatrovanku je diskutabilní. Žalobkyně je proto přesvědčena, že totéž platí tím spíše pro nemovité věci, které jsou předmětem tohoto řízení, jejichž stav je podprůměrný. Žalobkyně si jen velice těžko dokáže představit, jakým způsobem by žalovaná mohla tyto stavební úpravy, jejichž provedení je nezbytným krokem k jejich plánovanému pronájmu, provést. Zdůraznila, že dne [datum] byl žalobkyni doručen dotaz veřejného opatrovníka žalované týkající se údržby pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, a jejichž zanedbaný stav byl patrně obcí [obec] veřejnému opatrovníkovi vyčten. Z dotazu veřejného opatrovníka ze dne [datum] lze dle mínění žalobkyně jednoznačně vyvodit dva závěry, a to sice za prvé, že žalovaná není schopna zajišťovat ani takovou základní údržbu, jakou je posekání trávy, a za druhé pak, že toto není schopen zajišťovat ani veřejný opatrovník, když musí být na potřebu takové údržby obcí upozorňován. Dle mínění žalobkyně je pak také otázkou, nakolik lze po veřejném opatrovníkovi vůbec tyto činnosti spravedlivě požadovat. Stejně tak je podle žalobkyně otázkou, zda syn žalované, který dle úvahy soudu může následně předmětné nemovité věci zdědit a užívat, by z pozůstalosti nepreferoval finanční prostředky na účtu žalované, které by byly veřejným opatrovníkem investovány do rekonstrukce předmětných nemovitých věcí, a to tím spíše, když syn žalované čelí exekucím. Proto navrhla zrušení rozsudku soudu prvního stupně. 4. Žalovaná ve svém vyjádření naopak navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně s tím, že rozsudek považuje za věcně správný. Podle žalované je účelové, když žalobkyně namítá údajné nedodržení postupu vypořádání, když to byla právě a jedině ona, která ve své žalobě se sama jediná chtěla stát výlučným vlastníkem v žalobě uvedených nemovitostí, a žalovanou vyplatit, a sama tvrdila, že první zákonný způsob vypořádání podílového spoluvlastnictví jeho reálným rozdělením nepřichází v daném případě z faktických důvodů v úvahu, což nikdy nebylo nikým zpochybňováno. Pokud žalobkyně tento případ přirovnává k prodeji bytu žalované v [část obce], tak v současnosti je situace jiná. K opravám bytu tenkrát ani dojít nemohlo, jelikož finance, kterými žalovaná nyní disponuje, jsou právě z tohoto prodeje. Nyní finanční prostředky jsou, proto lze přistoupit k odkupu spoluvlastnického podílu, nějakým způsobem ho spravovat, případně zhodnotit a dále s nemovitým majetkem naložit. Žalobkyně dále uvádí, v čem je žalovaná omezena na svéprávnosti a že trpí [anonymizováno] chorobou, a nedovede si v návaznosti na uvedené představit, jak by žalovaná mohla provádět stavební úpravy na nemovitém majetku. Již u soudu prvního stupně ale bylo vysvětleno, že veškeré tyto kroky za jmenovanou zajišťuje veřejný opatrovník v kooperaci s opatrovnickým soudem, který na jednotlivé kroky dohlíží a potřebné schvaluje. Je pravdou, že se žalovaná již nikdy nevrátí do samostatného bydlení, ale majetek je vhodné zachovat dále pro rodinu, která ho po léta vlastní a užívala. Opatrovnický soud především preferuje zachování majetku opatrovaného a k prodeji přistupuje jen v krajním případě, pokud neexistuje jiné řešení, což ale není tento případ. Žalobkyně dále uvádí, že rekonstrukce v [obec] bude nákladnější a složitější, nežli by byla rekonstrukce bytu na [část obce]. Žalobkyně ale bytovou jednotku nikdy neviděla, a neví tedy, v jakém byla stavu, jsou to pouhé domněnky a spekulace. Navíc je v tomto řízení irelevantní zaobírat se něčím, co je mimo předmět tohoto řízení. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným. Soudu prvního stupně nelze nic vytknout. 6. Z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění soudu prvního stupně obstojí. Odvolací soud proto zcela odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně co do jednotlivých dílčích zjištění a závěrů učiněných z předložených listin a z nesporných tvrzení. 7. Za podmínek § 213 o.s.ř. odvolací soud pouze k námitkám žalobkyně zopakoval dokazování listinnými důkazy. V tomto směru je nepochybné, že žalobkyně skutečně již sama v žalobě tvrdila, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, a na tomto základě navrhovala jejich přikázání do svého výlučného vlastnictví. Žalovaná s tím souhlasila. Není tedy pravdou, že tato skutečnost nebyla nesporná, jak žalobkyně nyní tvrdí. Navíc tomu odpovídá i předložený odhad ceny, na jehož základě strany učinily nespornou i hodnotu předmětných nemovitostí a který, kromě jednoznačných fotografií, obsahuje i výmluvný popis nemovitostí. Jde o samostatně s