27 CO 279/2021-78 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně č.j. 110 C 38/2020-56 ze dne 27.8.2021 ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Kladně č.j. 110 C 38/2020-63 ze dne 29.9.2021 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od [datum] do zaplacení, částku [částka] a částku [částka], to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Dále soud prvního stupně rozhodl, že co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení a co do částky [částka] se žaloba zamítá (výrok II.) a že žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že na danou věc soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nepoužil, neboť žalovaný, byť vystupoval jako fyzická osoba, nevystupoval jako spotřebitel – smlouvu uzavřel jako osoba podnikající. Mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., a to reálně, tzn., že ve stejný den, kdy došlo k podpisu smlouvy, odepsala žalobkyně ve prospěch účtu označeného žalovaným dohodnutou částku [částka]. Pokud však jde o sjednaný úrok ze zápůjčky, v této části je smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, přestože se nejedná o spotřebitelský vztah. Je zřejmé, že ve smlouvě je dohodnutá úroková sazba, přesahující 80 % ročně, což je situace, kdy i nikoliv spotřebitelská smlouva o zápůjčce obsahuje úrokovou sazbou mnohonásobně překračující obvyklou míru úrokových sazeb, a to i po přihlédnutí k riziku návratnosti peněžních prostředků při klientele, obracející se na žalobkyni se žádostmi o zápůjčku či úvěr. Jelikož je ujednání o výši úrokové sazby oddělitelnou částí smlouvy, není absolutní neplatností stižena celá smlouva, nýbrž pouze tato část. Vzhledem k tomu, že byla prokázána vůle obou smluvních stran k úročení poskytnutých finančních prostředků, aplikoval soud prvního stupně § 1802 o.z. a„ stanovil úrokovou sazbu v souladu s principy vyjádřenými Českou národní bankou, tedy neodporující zákonu, ve výši 30 % ročně“ („ [částka] za rok“). Podle toho pak soud prvního stupně v odůvodnění přepočítal žalobou uplatněné nároky. Podle soudu prvního stupně měl žalovaný správně žalobkyni vrátit částku [částka] (nikoliv částku [částka]). Splátky jistiny měly činit [částka] měsíčně + splátky úroků [částka] měsíčně, celkem [částka] měsíčně (nikoliv [částka] měsíčně, jak dohodnuto ve smlouvě). Za situace, kdy žalovaný uhradil 6 x částku [částka] (dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a po datu zesplatnění zápůjčky dne [datum] a dne [datum]), lze podle soudu prvního stupně učinit závěr, že na úhradu předmětné zápůjčky včetně soudem předpokládaného 30 % úroku z ní splatil žalovaný celkem [částka]. Po odečtu žalovaným uhrazené částky [částka] od jistiny [částka], navýšené o přiměřený úrok [částka], tedy od částky [částka], soud prvního stupně dovodil, že k úhradě zbývá správně částka [částka] (nikoliv žalobkyní požadovaná částka [částka]) s příslušenstvím. Dále přiznal část uplatněných smluvních pokut zcela a část rovněž přepočetl podle nově vypočteného dluhu a zjištěných plateb (viz výrok I.). Neopodstatněný rozdíl na jistině s příslušenstvím a na části smluvních pokut zamítl (viz výrok II.). Podle výsledku řízení pak soud prvního stupně odůvodnil i náhradu nákladů řízení. K tomu uvedl, že odpočtem úspěchu žalobkyně od úspěchu žalovaného má žalobkyně nárok toliko na„ 6,6 %“ z uplatněných nákladů řízení. Soud prvního stupně proto na nákladech řízení žalobkyni přiznal částku [částka]. V závěru rozsudku pak soud prvního stupně uvedl, že„ vzhledem k početním pochybením při vyhlášení rozsudku soudu nezbylo, nežli postupovat podle § 164 o.s.ř. a tyto početní pochybení při písemném vyhotovení rozsudku odstranit formou opravného usnesení, zapracovaného do tohoto písemného vyhotovení.“ Ve skutečnosti ale byla oprava výroku II. provedena samostatným opravným usnesením (viz výše). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně včasné odvolání pouze žalobkyně, a to v části zamítavého výroku II. a proti nákladovému výroku III. Svým odvoláním žalobkyně brojila pouze proti té části zamítavého výroku, v níž soud prvního stupně nepřiznal částku [částka] s příslušenstvím (na rozdílu mezi původně požadovanou jistinou [částka] a přiznanou jistinou [částka]). Jinými slovy, žalobkyně nijak nenapadala částečné zamítnutí uplatněných smluvních pokut. Žalobkyně v odvolání argumentovala tím, že soukromému právu je vlastní rovnost subjektů právních vztahů, přičemž charakteristickým projevem svobody jedince v soukromoprávní sféře je jeho autonomní vůle. Žalovaný nemusel smlouvu o zápůjčce uzavírat. Okázala na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1142/2009 a sp. zn. 23 Cdo 1201/2009. Pro průměrného spotřebitele (natož podnikatele) není problémem přečtení smlouvy a porozumění jejímu obsahu. Zdůraznila zásadu pacta sunt servanda, tj. že smlouvy musí být plněny, a předpoklad opatrnosti v právním styku (zásada vigilantibus iura scripta sunt). V případě smlouvy o zápůjčce je jedním z jejích obligatorních pojmových znaků zaplacení úroků ze strany dlužníka coby odměny za poskytnutí peněžních prostředků. Sjednané úroky jsou ovlivněny celou řadou faktorů, mezi které patří např. požadavek na rychlost poskytnutí zápůjčky, krátkodobost či naopak dlouhodobost zápůjčky, a riziko transakce. Základním východiskem presumpce platnosti a závaznosti smlouvy. Žalobkyně je proto přesvědčena, že předmětná smlouva je v celém svém rozsahu platná a strany v celém svém rozsahu zavazuje. Smluvní úroku byl ve smlouvě o zápůjčce stanoven pevnou částkou ve výši [částka]. To je za půjčení částky [částka] na 12 měsíců zcela přiměřené, zejména pak pro vztah dvou podnikatelů. [jméno] občanského práva jsou zásadně normami dispozitivního charakteru. [příjmení] byl právní úkon považován za příčící se dobrým mravům, musel by se jeho obsah ocitnout v rozporu s obecně uznávaným míněním, které ve vzájemných vztazích mezi lidmi určuje, jaký má být obsah jejich jednání, aby bylo v souladu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. To se podle žalobkyně nestalo. Podle žalobkyně nemůže při posouzení, zda jde o rozpor s dobrými mravy, zůstat stranou otázka, zda a nakolik ten který z účastníků právního vztahu, který se dovolává rozporu s dobrými mravy, vyvinul dostatečnou míru pečlivosti a předvídavosti při uzavírání konkrétního právního vztahu. Proto žalobkyně požadovala plnou výši smluveného úroku. V tomto směru žalobkyně odkázala na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.12.2020, č.j. 12 Co 261/2020-50, v němž odvolací soud rozpor takto sjednaných úroků s dobrými mravy neshledal, stejně jako Krajský soud v Ostravě ve věci sp. zn. 8 Co 212/2008 a dalších. Soud prvního stupně nebyl podle uvedeného rozhodnutí„ oprávněn zasahovat do smluvního ujednání účastníků ohledně výše úroků. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 shledal odvolací soud nepřípadným z toho důvodu, že toto rozhodnutí se týkalo fyzických osob, nikoli podnikatelů.“ Proto žalobkyně navrhla částečnou změnu zamítavé části rozsudku a přiznání náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů. 3. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a shledal odvolání žalobkyně neopodstatněným. 4. Ve zbývající části věci samé (výroku I. a zbývající zamítnuté části výroku II.) zůstal rozsudek soudu prvního stupně odvoláním žalobkyně nedotčen, nabyl samostatně právní moci a není předmětem přezkumu odvolacím soudem (srov. § 206 o.s.ř.). V tomto směru odvolací soud pouze zdůrazňuje, že v této věci již soud prvního stupně jednou rozhodl rozsudkem č.j. 110 C 38/2020-32 ze dne 3.3.2021, nicméně odvolací soud rozsudek v napadených výrocích II. a III. zrušil z důvodů uvedených v usnesení odvolacího soudu č.j. 27 Co 122/2021-46 ze dne 3.6.2021. Původní výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak nabyl právní moci (bez ohledu na procesní vady, k nimž v řízení došlo a kvůli kterým došlo ke zrušení napadené části předchozího rozsudku). Nebyl tedy důvod rozhodovat v rozsahu výroku I. znovu o věci již rozhodnuté. Aktuální rozsah odvolání neumožnil odvolacímu soudu toto pochybení soudu prvního stupně napravit, to však neznamená, že totéž plnění je třeba poskytnout dvakrát. 5. Pokud jde o skutková zjištění stran uzavření smlouvy, jejího obsahu, rozsahu plnění, upomínek apod., odkazuje odvolací soud na odůvodnění ze strany soudu