27 CO 288/2021-106 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-západ rozhodl rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č.j. 5 C 70/2021-61 (dále též jen„ rozsudek soudu prvního stupně“), ve výroku I. tak, že žalovaným uložil zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 3 820 000 Kč s úrokem z prodlení 0,05 % denně z této částky od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve výroku II. pak byla procesně úspěšnému žalobci přiznána proti žalovaným plná výše náhrady nákladů řízení, vyčíslená soudem prvního stupně na částku 358 368,80 Kč. 2. Soud prvního stupně shledal nárok žalobce uplatněný žalobou v plném rozsahu důvodný. Vyšel ze zjištění, že na základě smlouvy o půjčce ze dne [datum] přenechal žalobce žalovaným částku 4 000 000 Kč, což bylo potvrzeno žalovaným 2) podpisem příjmového pokladního dokladu ze dne [datum]. Žalovaní se ve smlouvě ze dne [datum] zavázali půjčku vrátit do dne [datum]. Poskytnutí půjčky nebylo zpochybněno ani v reakci žalovaných ze dne [datum] na výzvu žalobce ze dne [datum], jíž byli žalovaní vyzváni k vrácení částky 3 700 000 Kč s příslušenstvím. V přípise z [datum] žalovaní zpochybnili pouze splatnost půjčky, nikoli její existenci. První žalovaný v průběhu roku 2016 uhradil z titulu půjčky žalobci částku 300 000 Kč. Na základě uvedených skutečností soud prvního stupně dospěl k závěru, že z listinných důkazů, písemné komunikace a faktického jednání účastníků vyplývá, že žalobce na základě písemné smlouvy poskytl žalovaným„ zápůjčku“ a má tedy nárok na vrácení peněz. Poskytnuto bylo 4 000 000 Kč, vráceno 300 000 Kč. Smlouvou o půjčce byl sjednán úrok ve výši 3 % z půjčené částky, tedy 120 000 Kč. Zůstatek dluhu tak činí 3 820 000 Kč Vedle uvedené dlužné částky soud prvního stupně s odkazem na článek IV. smlouvy o půjčce přiznal žalobci taktéž pro případ prodlení sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 0,05 % denně z částky 3 820 000 Kč od [datum] (jakožto dne následujícího po sjednaném dnu splatnosti dluhu) do zaplacení. Po právní stránce soud věc hodnotil za použití § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dále s ohledem na žalovanými též vznesenou námitku promlčení dle §§ 609, 610 odst.1, 619 odst. 1 a 629 odst. 1 o.z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle zásady procesního úspěchu (§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále jen „o.s.ř.“) a procesně neúspěšným žalovaným je soud uložil k úhradě žalobci v plném rozsahu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní včasné odvolání. V něm uváděli, že„ lze osvědčit, že žalobce se žalobou domáhá zaplacení ze smlouvy o půjčce ze dne [datum], dle které se zavazuje zapůjčit žalovaným částku ve výši 8 000 000 Kč, a to ve dvou dílčích splátkách po 4 000 000 Kč (čl. I) s tím, že dlužníci se zavazují celou půjčku splatit, spolu s úrokem v hotovosti, jednorázově, v místě bydliště věřitele, a to dne [datum] v 10:00 hodin (čl. II).“ Při zdůraznění reálné, a nikoli pouze konsenzuální, povahy půjčky pak argumentovali tím, že„ jak plyne z tvrzení žalobce … i jím předložených důkazů, žalobce v této věci plnil pouze částkou ve výši 4 000 000 Kč – zbylou část žalovaným, jak sám výslovně uvedl, nikdy neposkytl.“ Žalovaní pak z této okolnosti dovozovali, že k faktickému předání (všech dohodnutých) peněz nedošlo, a tím ani k uzavření smlouvy o půjčce, žalobce žalovaným (celý) finanční obnos dle ujednání ve smlouvě o půjčce neposkytl, a dle žalovaných„ smlouva o půjčce tak nevznikla“. Dle žalovaných se tak měl soud daným nárokem zabývat a tento posoudit jako pohledávku z titulu bezdůvodného obohacení, kdy v této souvislosti připomínali jimi vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku. Dále pak namítali, že se soud prvního stupně náležitě nezabýval ani jejich argumentací týkající se smlouvy o spolupráci, která byla mezi stranami uzavřena dne [datum], jakož i tím, že téhož dne je datovaný příjmový pokladní doklad, jímž bylo prokazováno poskytnutí částky 4 000 000 Kč z titulu uplatněné půjčky. Žalovaní zpochybňovali tento doklad s tím, že na něm nebyl uveden ani účel, ani titul poskytované částky a žalovaní zde nebyli označeni svým datem narození, ani bydlištěm, a proto daná soukromá (jimi zpochybňovaná) listina přijetí plnění dle smlouvy o půjčce ze dne [datum] neprokazuje. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese v daném směru žalobce, přičemž dle žalovaných toto břemeno neunesl. Při jednání odvolacího soudu pak žalovaní dále uváděli, že částka 8 000 000 Kč, jež byla jako půjčka ve smlouvě z [datum] dohodnuta, není dělitelná na částky po 4 000 000 Kč, což má plynout i z toho, že bylo dohodnuto jednorázové vrácení. Žalovaní pak ve vztahu k reálné povaze půjčky poukazovali i na rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp.zn. 27 Co 543/2014 ze dne 16.4.2015. Navrhovali změnu rozsudku soudu prvního stupně tak, že žaloba bude zamítnuta. 4. Žalobce ve svém vyjádření k odvolání žalovaných shrnoval skutkový stav věci, kdy účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o půjčce, na základě které žalobce žalovaným přenechal částku 4 000 000 Kč. V průběhu roku 2016 žalovaný 1) dobrovolně uhradil žalobci část půjčky ve výši 300 000 Kč. Dle smlouvy o půjčce se žalovaní zavázali půjčku společně s dohodnutým úrokem vrátit do [datum], avšak zbývající částky půjčky 3 700 000 Kč nevrátili. V prvotním vyjádření k žalobě se bránili pouze námitkou promlčení. Pokud poukazovali na smlouvu o spolupráci, která měla zaniknout v roce 2015, z čehož žalovaní dovozovali, že i smlouva o půjčce zanikla v roce 2015 a nárok žalobce na vrácení peněz je promlčen, označil žalobce tento postup a jednání žalovaných za nemorální. Připomínal, že žalobce totiž žalované vyzval již dopisem z [datum], aby půjčku vrátili, žalovaní však tehdy zaplacení odmítli s tím, že výzva je předčasná, a to právě s poukazem na stanovenou splatnost ve smlouvě o půjčce. Žalobce proto tehdy ukončil vymáhání daného nároku a posečkal na uplynutí sjednané splatnosti dne [datum]. Změna jejich tvrzení a prohlašování, že smlouva měla zaniknout již v roce 2015, a pohledávka je tak promlčena, je proto dle žalobce jen účelová. Za až absurdní pak žalobce označil další změnu argumentace žalovaných v jejich obraně, podle níž vlastně nikdy smlouva o půjčce nebyla uzavřena, neboť v (písemné) smlouvě bylo počítáno s tím, že je půjčeno 2 x 4 mil. Kč, avšak žalobce žalovaným půjčil ve skutečnosti jen 4 mil. Kč, a nebyla tak naplněna reálná povaha půjčky, pročež by dle žalovaných mohl být opět nárok žalobce posouzen maximálně jakožto nárok z bezdůvodného obohacení, jenž by byl promlčen. Žalobce měl za to, že tato snaha žalovaných dovodit za každou cenu promlčení uplatněného nároku je ryze účelová, vedená snahou zbavit se své povinnosti vrátit půjčku a s ohledem na dané okolnosti je i v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že pro uzavření půjčky je podstatné, že k poskytnutí peněžních prostředků došlo, přičemž peníze nemusí být odevzdány ve stejný okamžik, k jakému došlo k uzavření půjčky (rozsudek ze dne 28.3.2007, sp.zn. 33 Odo 209/2005), a podstatná je (konkrétní skutečná) výše poskytnuté částky. Přenechání částky 4 mil. Kč na danou půjčku bylo ze strany žalobce doloženo předně podepsaným příjmovým dokladem ze dne [datum], ze kterého plyne předání 4 mil. Kč. Následně byli žalovaní dopisem z [datum] vyzváni k vrácení dané půjčky, na což reagovali dopisem z [datum] tak, že výzvu označili za předčasnou s odkazem na stanovenou splatnost půjčky. Pokud by k předání peněz ve skutečnosti nedošlo, nepochybně by se dle žalobce bránili tím, že nemají co vracet. Konečně pak žalovaní již část půjčky ve výši 300 000 Kč v roce 2016 vrátili, i z tohoto jednání je tak dle žalobce zřejmé, že peníze obdrželi. Žalobce proto navrhoval potvrzení rozsudku soudu prvního stupně a přiznání náhrady nákladů řízení i před soudem odvolacím. 5. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a shledal odvolání žalovaných důvodným jen zčásti a z jiných než jimi namítaných důvodů. 6. Žalobce při jednání odvolacího soudu vzal svou žalobu zčásti zpět, a to v rozsahu, v němž požadoval úrok z prodlení nad částku jdoucí nad zákonný úrok z prodlení. Žalovaní s tímto částečným zpětvzetí žaloby vyslovili souhlas. Odvolací soud v prvé řadě proto postupem dle § 222a odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku I. zrušil v části, v níž se žalobce domáhal úroku z prodlení z částky 3 820 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši rozdílu mezi sazbou 8,25 % ročně a 0,05 % denně, a v této části řízení zastavil. 7. Soud prvního stupně na základě dostatečně provedeného dokazování dospěl ke správným skutkovým zjištěním a na jejich základě ke správným skutkovým závěrům, které stručně a jasně ve svém rozsudku popsal a odůvodnil. Odvolací soud se s těmito závěry plně ztotožňuje, zejména ve směru prokázání skutečnosti o poskytnutí částky 4 mil. Kč na základě písemné smlouvy o půjčce podepsané účastníky dne [datum], podle níž byl dohodnut jednorázový úr