28 CO 133/2022-80 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně (dále jen soud prvního stupně) shora označeným rozsudkem rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 837,92 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 237,92 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 837,92 Kč od [datum] do zaplacení a co do rozdílu úroku z prodlení v požadované a přiznané výši 1,75 % ročně z částky 10 400 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). 2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 19 237,92 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, kterou s žalovaným dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], která žalobkyni pohledávku za žalovaným postoupila. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne částku 10 400 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 8 837,92 Kč. 3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Uvedl, že v první řadě bylo nutné zabývat se tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a že v případě porušení této povinnosti je třeba smlouvu o úvěru hodnotit jako neplatnou. Soud prvního stupně konstatoval, že měl v úmyslu žalobkyni poučit podle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr neunesla, neboť sice v tomto směru uvedla určitá tvrzení, ale nepředložila k nim žádný relevantní důkaz. Z tohoto důvodu soud prvního stupně dospěl k závěru, že z uvedeného důvodu je nutné uzavřenou smlouvu posoudit jako neplatnou, k čemuž je soud povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 400 Kč a ten dosud žalobkyni ničeho nevrátil, rozhodl soud prvního stupně o jeho povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč, neboť se v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. Žalovaný tuto částku nezaplatil včas, ač ho k tomu žalobkyně vyzvala a stanovila mu lhůtu k zaplacení do tří dnů; výzva byla žalovanému doručena [datum], ode dne [datum] je žalovaný v prodlení, a proto žalobkyni náleží také úrok z prodlení z přiznané částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud prvního stupně žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť při zohlednění požadovaného příslušenství byl poměr úspěchu a neúspěchu účastníků rovnocenný. 4. Proti tomuto rozhodnutí, a to pouze proti výroku I. a III., podal žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka včasné odvolání, v němž uvedl, že soud prvního stupně sice správně posoudil smlouvu o úvěru jako smlouvu neplatnou, avšak dále dospěl k nesprávným právním závěrům. Pokud soud prvního stupně přiznal žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 10 400 Kč s příslušenstvím, jedná se o změnu žalobního tvrzení a žalobkyně k němu měla poskytnout náležité důkazy, jednání před soudem prvního stupně se však nezúčastnila. Jde zejména o tvrzení o poskytnutí finančních prostředků a okolností, za jakých byly poskytnuty. Dále soud nesprávně posoudil otázku úroků z prodlení, neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení nároků ze smlouvy o úvěru, soud tak z této výzvy nemohl dovodit běh úroků z prodlení u nároku z bezdůvodného obohacení. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu zamítne. 5. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a se závěry učiněnými soudem prvního stupně souhlasí, proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích potvrdil. 6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, jakož i řízení, které vydání rozsudku předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Výrok II. rozsudku soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden a nabyl samostatně právní moci (srov. § 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Odvolací soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobkyně, která se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby soud jednal v její nepřítomnosti. 8. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který je pro rozhodnutí ve věci dostačující, na nějž pro stručnost odkazuje. 9. Soud prvního stupně správně věc posuzoval s ohledem na dobu uzavření smlouvy po právní stránce podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 13. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně je v důsledku nesplnění povinnosti zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr, neplatná, považ