28 CO 142/2022-143 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení 9 623,86 Kč společně s kapitalizovaným úrokem ve výši 884,48 Kč, s úrokem ve výši 23,99 % ročně z částky 9 623,86 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 623.86 Kč od [datum] do zaplacení a 500 Kč jakožto poplatku a tvrdila, že její právní předchůdce, [právnická osoba], se na základě smlouvy o vydání kreditní karty ze dne [datum] zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 10 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit minimální měsíční splátkou, což nečinil, a proto byl jeho dluh ke dni [datum] zesplatněn a žalovaný byl dopisem z téhož data vyzván k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. 2. Okresní soud Praha-východ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 9 623,86 Kč spolu s úrokem z prodlení 10 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, částku 884,48 Kč, částku 500 Kč a úrok 10 % ročně z částky 9 623,86 Kč od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok 13,99 % ročně z částky 9 623,86 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 4 478,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.). 3. Při svém rozhodování vycházel soud prvního stupně z následujících skutkových zjištění učiněných po provedeném dokazování. Právní předchůdce žalobkyně zkoumal schopnosti žalovaného dluh splnit, a to na základě jeho prohlášení, sjetinami jeho bankovních výpisů za několik měsíců a sjetinami systému ohledně jeho dosavadních závazků s výsledkem, že majetkové poměry žalovaného jsou dostatečné a nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti ohledně jeho bonity. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli [datum] smlouvu o vydání kreditní karty [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec v celkové výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit vyčerpaný úvěr spolu s poplatky a úrokem 23,99 % ročně. Žalovaný úvěr čerpal, avšak neplnil dluh řádně, proto byla pohledávka zesplatněna ke dni [datum] a postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne [datum]. Žalovaný ke dni [datum] dlužil jistinu 9 623,86 Kč, poplatek za upomínání 500 Kč a kapitalizované úroky 884,48 Kč. Zjištěné skutečnosti posoudil soud prvního stupně po právní stránce tak, že strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud prvního stupně hodnotil žalobu jako důvodnou, vyjma části požadovaného úroku z důvodu překročení limitu podle § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a přiznal je žalobkyni ve výši 4 478,40 Kč. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný včasné odvolání. Uvedl, že závěr soudu prvního stupně o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně považuje za nesprávný. Soud prvního stupně také nedoplnil dokazování všemi žalovaným navrženými důkazy k této otázce, zejména výslechem osoby, která za [právnická osoba] uzavírala smlouvu, přičemž takto by mohlo být mimo jiné zjištěno, zda žalobkyní předložené výpisy z účtu žalovaného byly skutečně vyhotoveny před uzavřením smlouvy nebo až poté. Žalovaný taktéž nesouhlasil s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení a navrhl, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 5. Žalobkyně k odvolání uvedla, že nárok považuje za odůvodněný a řádně prokázaný. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je částečně důvodné. Výrok II. nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.). 7. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že žalovaný namítl prostřednictvím ustanoveného opatrovníka podáním ze dne [datum] nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany předchůdce žalobkyně a navrhl k této otázce provedení výslechu žalovaného jako účastníka řízení a provedení výslechu zaměstnance [právnická osoba] Žalobkyně na jednání konaném dne [datum] navrhla, nechť jsou informace ohledně okolností uzavření smlouvy vyžádány od uvedené banky. [právnická osoba], a podáním ze dne [datum] sdělila, že před uzavřením smlouvy o vydání kreditní karty byla ověřena výše příjmu žalovaného na jeho běžném účtu, jeho zaměstnavatel bance žádné informace neposkytl. Žalobkyně k otázce ověření úvěruschopnosti žalovaného tvrdila v podání ze dne [datum], že pro toto je rozhodující právě posouzení [anonymizováno] na běžném účtu klienta, kde jsou zjevné jeho příjmy i výdaje, tj. právní předchůdce žalobkyně těmito údaji disponoval a postupoval řádně. 8. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 13. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v v důsledku prodlení věřitele. 15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 16. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 17. Vzhledem k době uzavření tvrzené smlouvy bylo nutné v první řadě posuzovat, zda žalobkyně, resp. její předchůdce, splnili povinnosti vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Soud prvního stupně sice učinil závěr, že právní předchůdce žalobkyně podmínky tohoto právního předpisu splnil a řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, což dovodil z toho, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, kde byl zjevný jeho příjem a také čerpané částky, tj. výdaje. Odvolací soud se s tímto