28 CO 181/2021-510 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem zrušil spoluvlastnictví účastníků k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], a k pozemku parc. [číslo] zapsaným pro obec a [katastrální uzemí] (výrok I.), uvedené nemovité věci přikázal do vlastnictví žalobkyně (výrok II.), uložil žalobkyni zaplatit žalovanému přiměřenou náhradu ve výši 2 950 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.), a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně zamítl návrh žalobkyně, která se domáhala rozhodnutí, že přebírá práva a povinnosti z Hypotečního úvěru u [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku. 2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci jsou spoluvlastníky pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je dům [adresa], a pozemku parc. [číslo] zapsaných pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ Nemovitosti“), každý s podílem o velikosti ½. Žalobkyně s žalovaným žili jako druh a družka, v průběhu soužití zakoupili do podílového spoluvlastnictví další nemovité věci, a to bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa], a dům [adresa] na pozemku parc. [číslo] na adrese [adresa]. Účastníci ukončili soužití a postupně došlo k vypořádání dvou ze tří společných nemovitých věcí, v [anonymizováno] [rok] žalobkyně darovala žalovanému svůj podíl na nemovitých věcech v [obec a číslo], žalovaný daroval synovi účastníků [jméno] [příjmení] svůj podíl na bytové jednotce [číslo] v [obec]. Dále soud prvního stupně zjistil, že [právnická osoba], jako úvěrující banka, žalobkyně jako klient a žalovaný jako původní klient se měli dohodnout na vyvázání žalovaného ze smlouvy o úvěru a převzetí dluhu žalobkyní; dohoda byla dne [datum] podepsána žalobkyní a bankou, žalovaný listinu nepodepsal. Pokud jde o cenu Nemovitostí, soud prvního stupně vyšel z posudku Ing. [jméno] [příjmení], kterým byla obvyklá cena Nemovitostí stanovena částkou 5 900 000 Kč. Oba účastníci v řízení prokázali svou solventnost. 3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 1140 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že je na místě spoluvlastnictví k Nemovitostem zrušit, neboť žádný z účastníků nechtěl ve spoluvlastnictví nadále setrvat a žalovaný netvrdil, že by se žalobkyně domáhala zrušení v nevhodnou dobu nebo k jeho újmě. Soud prvního stupně dále dospěl k závěru, že rozdělení domu na dvě samostatné části není prakticky možné, jedná se o jednu bytovou jednotku s jednou kuchyní, jedním obytným prostorem a několika ložnicemi, rozloženou v několika podlažích. Proto zvažoval další způsob vypořádání, a to přikázání Nemovitostí jednomu ze spoluvlastníků. V tomto případě požadovali přikázání Nemovitostí do svého vlastnictví oba účastníci. Soud prvního stupně konstatoval, že oba mají shodnou velikost podílu, oba prokázali, že jsou schopni zajistit si finanční prostředky na výplatu přiměřené náhrady. Soud proto přihlédl k účelnému využití věci, k tomu, že žalovaný opustil společnou domácnost a nyní žije v jiné obci s přítelkyní a dcerou. V domě zůstala bydlet žalobkyně a společné děti účastníků, žalobkyni v domě často navštěvuje matka, která zde pravidelně tráví víkendy. Podle soudu prvního stupně je proto logickým uspořádáním přikázání Nemovitostí žalobkyni. Soud prvního stupně nezohlednil, že každý z účastníků vlastní další nemovité věci, případně je jejich spoluvlastníkem, neboť to podle soudu prvního stupně nemá pro rozhodnutí dle shora uvedených hledisek význam. Soud prvního stupně dále uvedl, že nepřihlédl k návrhu žalobkyně, aby rozhodl o převzetí práv a povinností z hypotečního úvěru u [právnická osoba] žalobkyní. Úvěr sloužil jednak ke splacení úvěru, který byl použit k zaplacení kupní ceny Nemovitostí, jednak k úhradě dalších dluhů. Soud prvního stupně uvedl, že je na účastnících, aby si případné vzájemné nároky vypořádali mezi sebou nebo v jiném soudním řízení, a upozornil, že nelze ze závazku vůči bance vyvázat bez účasti věřitele. 4. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch účastníků byl v řízení zhruba stejný, protože oba souhlasili se zrušením spoluvlastnictví, žalobkyně uspěla, pokud jde o způsob jeho vypořádání, avšak neměla úspěch, pokud jde o výši vypořádacího podílu. Proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 5. Proti rozsudku i doplňujícímu rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, pokud nezohlednil darovací smlouvu, na jejímž základě žalobkyně nabyla od žalovaného darem jednu ideální polovinu Nemovitostí. Z předmětné darovací smlouvy je patrné, že byla podepsána [datum] žalovaným, dne [datum] žalobkyní. Tato darovací smlouva podle žalobkyně dokládá úmysl obou účastníků převést ideální polovinu žalovaného na Nemovitostech na žalobkyni, a to bezplatně. Ač již uplynula lhůta k předložení smlouvy příslušnému katastrálnímu úřadu, žalobkyně zdůraznila zásadu pacta sunt servanda a měla za to, že žalovaný by měl dostát svému slibu. Soud by měl při svém rozhodování, a především při určení výše přiměřené náhrady, zohlednit úmysl žalovaného převést na žalobkyni bezplatně svůj podíl na Nemovitostech, což však soud prvního stupně při svém rozhodování neučinil. Podle žalobkyně měl soud prvního stupně přistoupit k přikázání Nemovitostí žalobkyni bez náhrady pro žalovaného. Žalobkyně zdůraznila, že bezplatné nabytí domu bylo součástí dohody, se kterou soud seznámila ona i vyslechnutí svědkové, která se v podstatné části již realizovala (převod bytu a chaty) a kterou žalovaný konzumoval. Pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyni má být stanovena povinnost k zaplacení přiměřené náhrady, neměl by dle žalobkyně vycházet pouze z posudku Ing. [jméno] [příjmení], neboť žalobkyně předložila v řízení další dva znalecké posudky, a soud by tedy měl vyjít z průměru částek znaleckými posudky zjištěných. Soud prvního stupně však žalobkyní předložené posudky nijak nezohlednil. Žalobkyně nesouhlasila ani se zamítnutím návrhu na převzetí práv a povinností z hypotečního úvěru u [právnická osoba]; měla za to, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, jelikož oba účastníci shodně v řízení uvedli, že si předmětný hypoteční úvěr brali za tím účelem, aby z něj byla hrazena pořizovací cena za vypořádávané Nemovitosti. Proto měl soud prvního stupně rozhodnout tak, že žalobkyně převezme práva a povinnosti z hypotečního úvěru v aktuální výši 3 469 409 Kč. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích III. a IV. a doplňující rozsudek a rozhodl tak, že žalobkyně nebude povinna zaplatit žalovanému žádnou přiměřenou náhradu na vypořádání a že přebírá práva a povinnosti z hypotečního úvěru u [právnická osoba] 6. Proti rozsudku podal včasné odvolání rovněž žalovaný, který uvedl, že souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o nedělitelnosti Nemovitostí, i s rozhodnutím o zamítnutí návrhu žalobkyně na převzetí práv a povinností z hypotečního úvěru u [právnická osoba], jelikož úvěr sloužil jednak ke splacení úvěru, který byl použit k doplacení kupní ceny Nemovitostí, jednak k úhradě dalších dluhů. Žalovaný se však domnívá, že Nemovitosti měly být přikázány do jeho vlastnictví. Uvedl, že žalobkyně v řízení dostatečně neosvědčila svou solventnost pro zaplacení přiměřené náhrady. Předložila sice potvrzení o možnosti převzít úvěr žalovaného a dále kalkulaci bank k úvěrům, které by žalobkyně případně mohla čerpat. Tyto kalkulace však nepočítají s převzetím hypotečního úvěru, žalobkyně tak podle žalovaného nedisponuje dostatečnými finančními prostředky, aby jí Nemovitosti mohly být přikázány. Žalovaný dále uvedl, že hradil a hradí splátky na oba úvěry čerpané na Nemovitosti, hradí poplatky spojené s užíváním domu i daň z nemovitosti. V průběhu let dům na své náklady zrekonstruoval a svépomocí opravil. V řízení doložil nabídku hypotečního úvěru, ze které je zřejmé, že by mu [právnická osoba], poskytla úvěr do výše 4 900 000 Kč, a to při zohlednění skutečnosti, že je již zavázán úvěrem u [právnická osoba] Žalovaný se domnívá, že není rozhodné, kolik nemovitých věcí má každý z účastníků, za stěžejní považuje fakt, že sám vykonává zaměstnání v [obec], kde se Nemovitosti nacházejí. Žalovaný nakonec namítl, že soud prvního stupně při stanovení přiměřené náhrady vycházel ze znaleckého posudku Ing. [příjmení], který nebyl v době rozhodování soudu aktuální, proto by měl být pro další rozhodování zpracován posudek nový, neboť ceny se v mezidobí zvýšily. Uvedl, že je připraven vyšší náhradu žalobkyni vyplatit, pokud by Nemovitosti byly přikázány do jeho vlastnictví. 7. Krajský soud v Praz