28 CO 200/2022-89 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen soud prvního stupně) shora popsaným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 270 530,82 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 233 583 Kč od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.) a dále rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). 2. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel z toho, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 270 530,82 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce, kterou s žalovaným uzavřela dne [datum]. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 110 000 Kč, žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu se sjednaným úrokem formou 60 měsíčních splátek po 5 130 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, došlo ke zesplatnění dluhu a žalobkyně po žalovaném požadovala zaplacení částky 183 824,34 Kč přestavující novou jistinu zápůjčky, částku 10 002 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se splátkami v délce 15 a 30 dnů, částku 39 757,50 Kč představující smluvní pokutu za prodlení s placením nové jistiny zápůjčky, částku 36 947,82 Kč přestavující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny zápůjčky za období od [datum] do [datum] a částku 1 200 Kč jako minimální výši nákladů spojených s uplatněním pohledávky. 3. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a podle zákona [číslo] Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru). Uvedl, že posoudil smlouvou jako smlouvu uzavřenou se spotřebitelem, neboť měl za to, že nemohl pouze na základě označení žalovaného a z označení smlouvy uzavřít, že žalovaný uzavíral smlouvu v postavení podnikatele. Dále konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že v projednávané věci se nejedná o jedinou žalobu podanou vůči žalovanému na zaplacení dlužné částky plynoucí ze smlouvy o úvěru či zápůjčce. Žalovaný se opakovanými žádostmi o poskytnutí peněžních prostředků od různých subjektů snažil řešit svou aktuální nepříznivou finanční situaci, což samo o sobě nemá souvislost s jeho podnikáním. S ohledem na uvedený závěr tak bylo nutné zabývat se tím, zda byla splněna povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Následně uzavřel, že přes poskytnuté poučení žalobkyně neprokázala, že řádně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, proto je smlouva o zápůjčce uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným neplatná. Z tohoto důvodu má žalobkyně právo pouze na vrácení poskytnutých peněžních prostředků ve výši 110 000 Kč. Vzhledem k tomu, že dosud žalovaný zaplatil na svůj závazek částku 148 770 Kč, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl. Nákladový výrok odůvodnil § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a tím, že procesně že úspěšnému žalovanému náklady nevznikly. 4. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, a to výslovně jen proti té části výroku I., kterou byla zamítnuta žaloba v části týkající se 203 703 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně od [datum] do zaplacení. Tato částka sestává z nové jistiny zápůjčky ve výši 183 824,34 Kč a poloviny smluvní pokuty dle článku 8.5 smlouvy ve výši 19 878,75 Kč (polovina z 39 757,50 Kč). Namítala, že není jasné, z jakého důvodu soud prvního stupně uzavřel, že se kromě označení smlouvy a žalovaného jinak z textu smlouvy nepodává, že by byla uzavřena mezi podnikateli, neboť podle žalobkyně toto vyplývá i z toho, že účel zápůjčky byl na potřeby podnikání, ve smlouvě bylo uvedeno nejen IČO, ale i sídlo žalovaného, bylo zde odkazováno na zákon o obchodních korporacích, na podnikatelskou činnost žalovaného jako vydlužitele a závazek nečinit zhoršující změny v podnikání. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1129/2008, podle kterého pokud podnikatel jako účastník smlouvy uvedl ve smlouvě své identifikační číslo osoby, dal tím najevo, že se smlouva týká jeho podnikatelské činnosti. Takto chápaly obě strany smlouvy, proto byla smlouva o zápůjčce uzavřena. Pokud by se jednalo o spotřebitele, byla by uzavřena smlouva o úvěru, kterou žalobkyně nabízí spotřebitelům. Upozornila, že již samotný nadpis smlouvy neponechává prostor k pochybnostem o podnikatelském charakteru zápůjčky. Dodala, že úvěruschopnost žalovaného i bez zákonné povinnosti posuzovala; žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobkyně předchozí smlouvu ve stavu vymáhání a obchodník, který s žalovaným jednal, doporučil zápůjčku ke schválení. Dále odkázala na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2013, č. j. 101 VSPH 803/2018-58, a na to, že podnikatel, který uzavře smlouvu při svém podnikání, se nemůže dovolat neplatnosti smlouvy podle § 1796 o. z., nepřísluší mu ani právo dovolat se neplatnosti ujednání o úrocích pro rozpor s dobrými mravy, neboť neumožňuje-li zákon podnikateli napadnout neplatnost smlouvu pro její lichevní charakter, pro zjevně úmyslné protiprávní jednání vůči němu, tím spíše nemůže podnikatel namítat neplatnost ujednání o úrocích pouze pro jejich nepřiměřenou výši. Žalobkyně rovněž navrhla, aby jí byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, které se mají odvíjet od výše přiznané jistiny, nikoli také jejího příslušenství. 5. Žalovaný k odvolání žalobkyně uvedl, že soud prvního stupně správně posoudil smlouvu jako spotřebitelskou. Ve formuláři byl žalovaný sice označen prostřednictvím IČO, ale také rodným číslem a místem bydliště. Určení zápůjčky k podnikatelským účelům nevyplývá ani z označení účelu zápůjčky. Připomněl, že neměl možnost do smlouvy jakkoli zasahovat, žalobkyně podle jeho přesvědčení pouze využila toho, že žalovaný má živnostenské oprávnění a uzavřela s ním smlouvu jako s podnikatelem, aby obešla své povinnosti vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dále uvedl, že žalobkyně uzavírá smlouvy, aniž by zkoumala, zda poskytnutý úvěr či zápůjčka je skutečně určena pro podnikání. Dodal, že úvěr byl poskytnut pro jeho osobní, nikoli podnikatelskou potřebu, že je slabší smluvní stranou a úrok sjednaný ve smlouvě několikanásobně převyšuje obvyklé úrokové sazby u podnikatelských úvěrů. Smlouva by měla být dle žalovaného posouzena jako neplatná pro rozpor s dobrámi mravy i proto, že závazek ze smlouvy byl zajištěn několika smluvními pokutami. 6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání rozsudku přecházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je z části důvodné. Výrok I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu, v němž převyšoval částku 203 703 Kč spolu se zákonným úrokem z této částky od [datum] do zaplacení, nebyl odvolacím soudem přezkoumáván a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.). 7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a zopakoval dokazování podle § 213 odst. 2 o. s. ř. smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce. 8. Smlouvou o revolvingové podnikatelské zápůjčce [číslo] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce, jíž se žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 110 000 Kč žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté finanční prostředky společně s úrokem ve výši 197 800 Kč v šedesáti měsíčních splátkách po 5 130 Kč, úrok byl sjednán pevnou částkou za celou dobu splácení zápůjčky v řádném termínu. Žalovaný byl ve smlouvě označen prostřednictvím IČO i rodného čísla, místem bydliště i sídlem podnikání. Ve smlouvě je uvedeno, že jde o podnikatelský účel zápůjčky, a to o ostatní provozní zápůjčky. V oddílu II., odstavci 1.8 je dále uvedeno, že zápůjčka je poskytována pro podnikatelské účely vydlužitele. V článku 8.1 smlouvy si účastníci ujednali, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části a) o více než patnáct dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 8 % z výše dlužné splátky, a dále b) o více než třicet dnů po termínu splatnosti vzniká povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni, nad rámec smluvní pokuty uvedené v předchozím bodě, smluvní pokutu ve výši 13 % z dlužné splátky. Podle článku 8.3 v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky dle aktuálního splátkového kalendáře řádně a včas, nebo v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části déle než šedesát dnů, a) je žalobkyně oprávněna odepřít plnění veškerých svých závazků ze smlouvy, b) automaticky dojde k zesplatnění zápůjčky (stávají se okamžitě splatnými veškeré splátky zápůjčky až do konce sjednaného splátkového kalendáře zápůjčky, tedy jak jistina zápůjčky, tak běžný úrok zápůjčky zahrnutý do těchto splátek). V článku