30 CO 143/2021-188 — Krajský soud v Praze

1. Žalobce se domáhal určení, že kupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi žalovaným jako kupujícím a žalobcem zastoupeným [jméno] [anonymizováno] [příjmení] jako prodávajícím (dále jen„ kupní smlouva“), kterou měl žalobce na žalovaného převést pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je budova [adresa], v obci a [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitost“) není žalobce vázán, že kupní smlouva je neplatná a že z této kupní smlouvy nevznikají práva a povinnosti. Tvrdil, že nemovitost nabyl kupní smlouvou, kterou osobně uzavřel [datum]. Šlo o nemovitost sepsanou do majetkové podstaty v insolvenčním řízení, prodávající byla proto insolvenční správkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. V souvislosti s jednáním o koupi nemovitosti podepsal [datum] listinu, o které se domníval, že zmocňuje [jméno] [anonymizováno] [příjmení], životního partnera insolvenční správkyně, ke koupi nemovitosti jeho jménem a jednání s úřady, tato plná moc nebyla nakonec pro koupi využita. O uzavření kupní smlouvy z [datum] se dozvěděl náhodou, když zjistil, že u katastrálního úřadu bylo vedeno řízení o vkladu vlastnického práva k nemovitosti z titulu kupní smlouvy, bezprostředně poté plnou moc udělenou [jméno] [anonymizováno] [příjmení] odvolal a vzal zpět návrh na vklad vlastnického práva žalovaného do katastru nemovitostí. S žalovaným nikdy o prodeji nemovitosti nejednal, podmínky prodeje, jak jsou uvedeny v kupní smlouvě, by nikdy neodsouhlasil, neboť by se jednalo o prodělečnou investici, nemovitost byla prodána za stejnou cenu, za jakou ji žalobce koupil, ač do ní mezitím investoval. Žalobce nedal jako vlastník nemovitosti souhlas k prodeji, nikdy nepověřil [jméno] [anonymizováno] [příjmení], aby nemovitost prodal. [jméno] [anonymizováno] [příjmení] využil dle žalobce toho, že žalobce neovládá český jazyk a jednal jménem žalobce na základě dohody o plné moci ze dne [datum], jehož textu žalobce nerozuměl. Žalovaný je syn insolvenční správkyně [anonymizováno] [jméno] [příjmení], životní partnerky [jméno] [anonymizováno] [příjmení], dle žalobce šlo od počátku o promyšlený postup, jak žalobce o nemovitost připravit. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení dovozoval z toho, že bez takového určení může dojít k vkladu vlastnického práva žalovaného k nemovitosti. 2. Žalovaný namítal, že žalobce neuvedl jediné tvrzení vztahující se k namítané neplatnosti kupní smlouvy. Nedostatek vůle žalobce svědčí o případné nicotnosti smlouvy, pro jejíž určení jsou přísnější podmínky, než pro určení neplatnosti. Lze si jen stěží představit, že osoba neovládající český jazyk a nemající zájem předmětnou nemovitost prodat, by se„ náhodou“ dozvěděla o probíhajícím vkladovém řízení. Žalobce měl nepochybně možnost zjistit, co podepisuje, uděluje i jiné plné moci v českém jazyce, to platí i o plné moci udělené zástupkyni v tomto řízení. Žalobce působí nebo působil jako statutární orgán několika českých obchodních společností, je tedy schopen pochopit význam učiněných právních jednání. V udělené plné moci je i výslovně zmíněn prodej nemovitosti, sám žalobce výpovědí plné moci implikoval, že v rozhodné době byla plná moc platným a účinným právním jednáním, v důsledku čehož byla platně uzavřena i kupní smlouva. Není třeba, aby byl žalobce přítomen jednání a odsouhlasil podmínky prodeje, neboť znakem přímého zastoupení je, že smluvní strana toto vykonává v zastoupení. Na požadovaném určení není dle žalovaného naléhavý právní zájem, neboť směřuje nikoliv ke kupní smlouvě samotné, ale k otázce zastoupení žalobce třetí osobou. 3. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem rozhodl, že žaloba, aby soud určil, že kupní smlouva ze dne [datum], uzavřená mezi žalobcem, zastoupeným [jméno] [anonymizováno] [příjmení], narozeným [datum], a žalovaným o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v katastrálním území Záboří nad Labem, je neplatná, pro případ, že nebude vyhověno předchozímu návrhu, aby soud určil, že kupní smlouva ze dne [datum], uzavřená mezi žalobcem, zastoupeným [jméno] [anonymizováno] [příjmení], narozeným [datum], a žalovaným o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v katastrálním území Záboří nad Labem, nikdy nevznikla, a pro případ, že nebude vyhověno předchozímu návrhu, aby soud určil, že žalobce není v důsledku překročení zástupčího oprávnění kupní smlouvou ze dne [datum], uzavřenou mezi zástupcem žalobce [jméno] [příjmení] [příjmení] a žalovaným, o převodu vlastnického práva k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], vázán a žalobci žádná práva a povinnosti z této smlouvy nevznikla, se zamítá. (výrok I.) a uložil žalobci nahradit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 139 705,68 Kč (výrok II.). 4. Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Uvedl, že naléhavý právní zájem je dán pouze v případě, že by bez určení bylo ohroženo právo žalobce, nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým a že účelem takové žaloby je předejít stavům nejistoty ohledně určitého práva a nastolit jistotu v ohrožených právních vztazích. Předmětem určovací žaloby tak může být (ne) existence právního poměru nebo práva, v zásadě je tak až na výjimky nemožné domáhat se úspěšně takovou žalobou určení (ne) existence jednotlivých právních skutečností (typicky např. platnosti či neplatnosti smlouvy), neboť rozhodnutí vydané v takovém případě zpravidla není způsobilé zjednat pevný základ pro právní vztahy mezi účastníky řízení. Účastník tak zásadně nemůže být úspěšný s žalobou, kterou se domáhá určení pouhé právní skutečnosti, jelikož takové určení má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci právního poměru nebo práva. Lze-li žalovat na určení práva nebo právního vztahu, není dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy, jež se tohoto práva nebo právního vztahu týká. Ze skutečností tvrzených žalobcem lze dovodit, že vlastnické právo žalobce k nemovitosti je zpochybňováno, bylo tedy na místě, aby se žalobce domáhal přímo určení, že je vlastníkem nemovitosti, a v takovém řízení by soud jako předběžnou otázku posoudil namítanou neplatnost či nicotnost uzavřené kupní smlouvy. Naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva může mít totiž i osoba zapsaná jako vlastník v katastru nemovitostí. Pouze žaloba směřující k určení vlastnického práva k nemovitosti by dle názoru soudu prvního stupně naplnila účel určovací žaloby, vnesla jistotu do vztahu mezi účastníky a odstranila i stav ohrožení vlastnického práva žalobce. Nákladový výrok odůvodnil soud prvního stupně procesním úspěchem žalovaného. 5. Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce. Namítal, že za současného stavu naléhavý právní zájem na určení nemá, neboť věc zapsaná ve veřejném seznamu se nabývá do vlastnictví zápisem v takovém seznamu. V katastru nemovitostí je jako vlastník nemovitosti zapsán žalobce, závazný by byl jen výrok rozsudku o určení jeho vlastnického práva, existující kupní smlouva je však nadále způsobilým podkladem pro vklad vlastnického práva žalovaného do katastru. Žaloba na určení vlastnického práva by tak budoucí nejistotě a sporům nezabránila. Judikatura Nejvyššího soudu, na kterou soud prvního stupně odkázal (rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 655/2001 a 22 Cdo 880/2006) řeší dle žalobce zcela jiný skutkový stav (zpochybnění vlastnického práva předchozím vlastníkem a obrana zapsaného vlastníka proti tvrzení o vydržení jinou osobou). Soudu prvního stupně dále vytýkal, že nerozhodl o (druhé) změně žaloby, jeho rozhodnutí označil za překvapivé, neboť mu nebylo poskytnuto poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. Navrhoval, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. 6. Žalovaný k odvolání uvedl, že žalobce i přes upozornění ze strany soudu nebyl schopen jasně formulovat, čeho se vlastně domáhá. Žalovaný žalobce na nedostatek naléhavého právního zájmu sám v řízení upozorňoval. K namítanému procesnímu pochybní uvedl, že žalobce soudu prvního stupně fakticky vytýká, že mu neumožnil prohrát tři paralelně vedená řízení. Pokud v řízení k procesním pochybením došlo, nemají vliv na správnost rozsudku. Uvedl, že dává odvolacímu soudu ke zvážení, zda mu nepřiznat náhradu nákladů za některé úkony v trojnásobné výši, pokud řízení bylo vedeno o třech žalobách, a vytkl soudu prvního stupně nesprávné vyčíslení náhrady cestovních výdajů. Navrhl potvrzení výroku I. rozsudku soudu prvního stupně a změnu nákladového výroku II. 7. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.) po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání objektivně přípustné (§ 201 a § 202 a contr. o. s. ř.), přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. rozsu