103 Co 24/2024-177 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kladně rozsudkem č.j. 123 C 24/2021-64 ze dne 27. ledna 2022 (dále též jen „rozsudek soudu prvního stupně“) zamítl žalobu o zaplacení 89 751,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 74 788 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 1 268,28 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 71 788 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do , datum, ve výši 1 266,76 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 69 788 Kč ve výši 8,25 % ročně od , datum, do zaplacení, a dále co do úroku ve výši 83,71 % p.a. z částky 59 100,93 Kč od , datum, do , datum, ve výši 3 147,84 Kč, úroku ve výši 8,25 % p.a. z částky 59 100,93 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 160 538 Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně uzavřel, že účastníci dne , datum, uzavřeli smlouva o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 64 000 Kč, který byl vyplacen dne , datum, . Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit dluh z poskytnutého úvěru ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 5 568 Kč, splatných vždy do 22. dne každého měsíce, počínaje listopadem 2019. Soud prvního stupně uzavřel, že sazba úroků byla sjednána ve výši 124,6 % ročně efektivní úrokové sazby; nominální úroková sazba činí 83,72 % ročně. Soud prvního stupně však uzavřel, že úvěr byl vyplacen dne , datum, žalovanému toliko ve výši 25 546 Kč – zde v souladu se smlouvou na jeho bankovní účet; téhož dne byl zbytek jistiny úvěru ve výši 38 454 Kč vyplacen na účet žalobkyně, když jím byl uhrazen zůstatek předchozího dluhu žalovaného z úvěru, předmětný úvěr sloužil k refinancování tohoto úvěru. V tomto rozsahu proto nepovažoval úvěr za vyplacený žalovanému. Žalobkyně nedostatečně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, vycházela z údajů uvedených žalovaným, že je ženatý, nežije s manželkou ve společné domácnosti, je vyučen. Forma bydlení byla uvedena jako „jiné“. Zaměstnán byl u společnosti , Anonymizováno, na hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou od , datum, , se mzdou ve výši 30 500 Kč měsíčně, nepobíral žádné dávky. Výdaje žalovaný uvedl měsíčně ve výši 3 410 Kč (životním minimum) s tím, že má v domácnosti 3 děti s náklady celkem ve výši 5 000 Kč, splácí žalobkyni splátky předcházejícího úvěru 11 644 Kč měsíčně a za bydlení má platit měsíčně pouze 1 000 Kč. Žádné další výdaje nemá. Žalobkyně žalovaného lustrovala v registru , Anonymizováno, , zde nebyly žádné záznamy, a v registru , Anonymizováno, , v němž bylo uvedeno, že žalovaný má „skóre“ 406, což představuje v hodnocení kategorii II. - vyšší body do interní „score card“, menší riziko, lepší segment klientů. Žalovaný řádně úvěr nehradil. Žalobkyně oznámením ze dne , datum, úvěr zesplatnila k uvedenému dni a žalovaného vyzvala k zaplacení částky 74 788 Kč. Žalobkyně následně opětovně žalovaného výzvou ze dne , datum, vyzvala k uhrazení částky 69 788 Kč, smluvní pokuty a příslušenství, ve lhůtě 15 dnů od odeslání výzvy, k němuž došlo dne , datum, , kdy výzva byla podána k poštovní přepravě. Žalovaný na žalobou uplatněnou pohledávku (v uplatněném rozsahu) ničeho nehradil; celkem však na poskytnutý úvěr uhradil částku 27 272 Kč. Soud prvního stupně z uvedených zjištění uzavřel, že žalobkyně nikoliv řádně (s odbornou péčí) zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť nezkoumala výši jeho měsíčních výdajů při zohlednění skutečnosti, že žalovaný jí sdělil, že je ženatý a má 3 děti, s nimi žije ve společné domácnosti, avšak nikoliv s manželkou, výdaje na děti uvedl pouze ve výši 5 000 Kč měsíčně. Neuvedl nic v tom směru, zda pobírá příspěvky či výživné. Žalobkyně si mohla nechat předložit výpisy z účtů žalovaného, stvrzenky o placení, případné rozhodnutí o výživném atd. Současně žalobkyně vycházela pouze ze žalovaným uváděných nákladů na bydlení 1 000 Kč měsíčně, což představuje nereálnou částku. To mělo žalobkyni vést k dalšímu ověřování a obezřetnosti. Žalobkyně neověřovala, v jakém typu bydlení žalovaný žije, jaké má náklady spojené s bydlením. Současně žalobkyni bylo známo, že žalovaný již u ní měl předchozí úvěr či úvěry, s celkovými splátkami ve výši 11 644 Kč měsíčně. Předmětný úvěr pak sloužil na refinancování. I to mělo vést žalobkyni k větší obezřetnosti. Žalobkyně tak při poskytování úvěru nedodržela své povinnosti coby poskytovatele úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele – žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Porušení této povinnosti má ve smyslu § 87 odst. l zákona o spotřebitelském úvěru, § 588 občanského zákoníku za následek absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalobkyně však poskytla žalovanému peněžní prostředky nikoliv v rozsahu 64 000 Kč, ale pouze v rozsahu částky 25 546 Kč, která byla vyplacena na bankovní účet žalovaného, zbylá částka 38 454 Kč byla použita na zaplacení dluhu žalovaného vůči žalobkyni z předcházející smlouvy o úvěru. Nelze ji proto považovat za úvěr v tomto rozsahu vyplacený žalovanému, neboť tato částka byla započtena na dluh z jiné smlouvy sjednané mezi stranami. Jestliže pak žalovaný žalobkyni zaplatil na předmětný úvěrový vztah celkem 27 272 Kč, tak „poskytnuté plnění přeplatil a na jeho straně bezdůvodné obohacení nevzniklo“. Ve smyslu § 2991 občanského zákoníku mu proto povinnost vrátit na předmětný úvěrový vztah obdržené peněžní prostředky nesvědčí. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu v celém rozsahu zamítl.2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání, kterým jej napadla v rozsahu části jeho výroku I., co do tvrzené jistiny 59 100,93 Kč (jejího zůstatku) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 100,93 Kč od , datum, do zaplacení, a v závislém výroku II. o náhradě nákladů řízení. Zdůrazňuje, že na základě smlouvy o úvěru ze dne , datum, uzavřené účastníky žalovanému vyplatila celou jistinu úvěru 64 000 Kč. Z toho částka 25 546 Kč byla vyplacena na bankovní účet žalovaného, zbývající částka 38 454 Kč byla na základě dohody se žalovaným převedena na úvěrový účet žalobkyně a použita na úhradu nezaplaceného dluhu žalovaného vyplývajícího z přecházející úvěrové smlouvy č. , hodnota, . Stalo se tak na základě pokynu žalovaného, na základě smluvních ujednání; tím došlo k uhrazení dluhu žalovaného z předcházející úvěrové smlouvy. Tato částka byla tak „prokazatelně využita žalovaným na úhradu jeho dluhů“, přičemž z hlediska vypořádání bezdůvodného obohacení není dle názoru žalobkyně rozhodné, že byla předmětná částka připsána rovnou na úvěrový účet žalobkyně a nikoliv nejdříve žalovanému. Z uvedených důvodů žalobkyně dospívá k závěru, že má „z titulu bezdůvodného obohacení nárok na vrácení částky ve výši 59 100,93 Kč, představující zbývající dlužnou jistinu úvěru ze smlouvy číslo , hodnota, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 59 103,93 Kč od , datum, do zaplacení“. Zdůraznila, že ke zkoumání výdajové stránky žalovaného by měly postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu; v tomto směru tedy pracovala s částkou 3 410 Kč měsíčně. Měla k dispozici kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z , Anonymizováno, registru, výpis z registru , Anonymizováno, , pracovní smlouvu, výplatní pásku, informativní výpisy z bankovního účtu dokládající, že žalovaný je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalovaný se přitom zavázal, že uvedl pravdivě veškeré údaje. Žalobce dostál povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru, již před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, měl k dispozici řadu listin prokazujících příjem žalovaného, ohledně výdajů vycházel ze sdělení žalovaného; ověřil si také z veřejných registrů informaci ohledně jeho případných dalších závazků. Příjem žalovaného měl postačovat k úhradě sjednaných splátek bez výrazného omezení životního standardu. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. V dané věci bylo prokázáno, že při uzavření smlouvy bylo lze předpokládat reálné splacení dluhu. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1 000 Kč měsíčně, z takové částky je proto třeba vycházet. Žalobkyně nemá k dispozici doklady o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Žalovaný uvedl, že žije ve společné domácnosti s 3 dětmi, ke kterým má vyživovací povinnost ve výši 5 000 Kč měsíčně. Je na žalovaném, aby uvedl, kolik činí skutečná výše výživného, které dítěti poskytuje. Jelikož měl žalovaný se žalobkyní uzavřenou předcházející úvěrovou smlouvu, bylo uvedeno, že splácí tento úvěr splátkami ve výši 11 644 Kč měsíčně. K výdajům žalovaného jiné doklady žalobkyně nemá. Spoléhá na prohlášení žalovaného, který se zavazuje přiznat veškeré své příjmy, ale i výdaje pra