22 Co 93/2024-342 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 510 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 490 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48 000 Kč od 21. 9. 2021 do 20. 12. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 490 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení (výrok II.), rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 52 573 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení státu v podobě znalečného ve výši 3 552 Kč do tří dnů od právní moci samostatného usnesení (výrok IV. ve spojení s usnesením ze dne 4. 3. 2023, č. j. 18 C 4/2022-321).2. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům II. (podle obsahu odvolání do částky 6 290 Kč a úroku z prodlení ve výši ve výši 8,5 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 9. 2021 do 20. 12. 2021 a 8,5 % ročně z částky 6 290 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení) a III., podala žalobkyně včasné odvolání. V něm namítá, že soud prvního stupně sice správně dovodil, že žalobkyně jako nájemkyně pozemků p. č. , hodnota, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , části pozemku p. č. st. , Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, m2, která je v rovině s pozemkem p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a pozemků p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , p. č. st. , Anonymizováno, a p. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , má výlučné právo předmětné pozemky užívat a požadovat po žalovaném, který pozemky bez právního důvodu v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 užíval, bezdůvodné obohacení, nesouhlasí však s jeho přiznanou výši. Při určení výše bezdůvodného obohacení soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , který určil obvyklé nájemné za předmětné pozemky v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 v částce 24 510 Kč. Žalobkyně vznesla proti znaleckému posudku námitky, s kterými se soud prvního stupně ztotožnil a uložil znalci vypracovat dodatek znaleckého posudku. I po vypracování tohoto dodatku měla žalobkyně pochybnosti o správnosti závěrů znalce a vznášela další námitky (znalec nestanovil obvyklé nájemné porovnáním nájemních smluv obdobných pozemků) a navrhovala vypracování revizního znaleckého posudku; její návrh však byl soudem prvního stupně zamítnut. Žalobkyně předložila v odvolacím řízení revizní znalecký posudek vypracovaný znaleckou kanceláří , právnická osoba, , která stanovila obvyklé nájemné za pozemky v době od 1. 1. 2021 do 15. 9. 2021 ve výši 30 800 Kč. Žádala tento důkaz připustit jako výjimku z koncentrace řízení, neboť soud prvního stupně její důkazní návrh na revizní znalecký posudek zamítl a k jeho vyhotovení tak došlo až po vyhlášení rozsudku. Soud prvního stupně přitom při stanovení výše bezdůvodného obohacení nepřihlédl ani k důkazu nájemní smlouvou na předmětné pozemky uzavřenou mezi žalobkyní a , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, dne 1. 1. 2021, která byla pro jeho určení stěžejní. Žalobkyně nesouhlasí ani s přiznáním úroků z prodlení až od pozdějšího data ve vazbě na doručení žaloby žalovanému. Žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k zaplacení dlužné částky do datové schránky jeho zástupce, který v té době žalovaného zastupoval v jiné věci, neboť žalobkyni bylo známo, že žalovaný vede soudní spory s jejím otcem. V té věci zástupce žalovaného předložil generální plnou moc svého zástupce, z níž je zřejmé, že ho zastupuje ve všech právních věcech. V rámci jednání před soudem prvního stupně sice substitut zástupce žalovaného uvedl, že spolu zástupci účastníků před výzvou k plnění nekomunikovali, přesto bylo žalobkyni známo, že žalovaného tento zástupce zastupuje i v jiných věcech. Navrhla doplnit dokazování o generální plnou moc zástupce žalovaného z 1. 2. 2021. Tento důkazní návrh byl sice učiněn až po koncentraci řízení, žalobkyně však nebyla soudem prvního stupně poučena podle § 118a o. s. ř. Zástupce žalovaného na výzvu nereagoval, ani žalobkyni nesdělil, že žalovaného nezastupuje. Navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 290 Kč, aby celková přiznaná částka činila 30 800 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 30 800 Kč od 21. 9. 2021 do 20. 12. 2021 a ve výši 8,5 % ročně z částky 6 290 Kč od 21. 12. 2021 do zaplacení a přizná žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, vypočtenou z tarifní hodnoty 30 800 Kč.3. Proti tomuto rozsudku, jeho výrokům I., III. a IV., podal odvolání také žalovaný. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že se v žalovaném období na úkor žalobkyně obohatil užíváním předmětných pozemků. Namítal, že žalobkyně podle nájemní smlouvy měla právo pozemky užívat, neměla však zvířata, která by na pozemcích chovala, podnikatelské oprávnění ani nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost. Pokud žalobkyně v minulosti pořádala na pozemcích akce pro děti, bylo to pouze díky vstřícnému přístupu žalovaného, který jí umožnil užívat pro tento účel také svoje pozemky. Není zřejmé, jak soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaný znemožňuje žalobkyni předmětné pozemky užívat. I když žalovaný pozemky občas užívá, neznamená to, že by nereagoval na přítomnost žalobkyně, která měla na pozemcích své koně. Dále zdůraznil, že zástupce žalobkyně sice doručoval zástupci žalovaného výzvu k plnění, ale v době, kdy žalovaného zastupoval pouze ve sporech s panem , jméno FO, , v této věci však nedisponoval žádným zmocněním k jeho zastupování. Žalovaný také nesouhlasí s nákladovým výrokem. Ačkoliv byla žalobkyně úspěšná pouze z 51 %, byla jí přiznána plná náhrada nákladů řízení. Ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. ukládá soudu pouze možnost postupovat tímto způsobem, podle judikatury je primárně určeno pro spory týkající se nemajetkové újmy. Žalobkyně ale mohla vznést svůj požadavek v reálné výši, pokud by před podáním žaloby svůj nárok se znalcem konzultovala. Navrhl, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zcela zamítne a přizná žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.4. Žalobkyně se v rámci vyjádření k odvolání žalovaného (pokud jde o jeho odvolací námitky) ztotožnila s argumenty soudu prvního stupně. Poukázala na to, že žalovaný přichází s nově tvrzenými skutečnostmi (o absenci zvířat, která by žalobkyně mohla na pozemcích chovat nebo že jí nebránil v užívání pozemků), které ale v rozporu s § 118b o. s. ř. neuplatnil do koncentrace řízení, a navíc postrádají právní relevanci. Žalovaný do koncentrace řízení pouze tvrdil, že pozemky užíval v menším rozsahu, než uváděla žalobkyně. Námitka žalovaného, že pozemky žalobkyni neznemožnil užívat, nemá oporu v zjištěném skutkovém stavu, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně pozemky určené jako výběhy pro koně nemohla užívat z důvodu, že je užíval žalovaný pro své koně nebo koně svých klientů. Soud prvního stupně se s užíváním pozemků žalovaným vypořádal v bodě 28. odůvodnění rozsudku, když na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný užíval pozemky, které tvoří funkční celek, jako výběhy pro koně vždy v případě příznivého počasí. Tvrzení žalovaného jsou navíc vnitřně rozporná, neboť na jednu stranu žalovaný tvrdí, že žalobkyně nemohla pozemky fakticky užívat, neboť neměla zvířata, která by mohla na pozemky pouštět ani zájem si tato zvířata pořídit, zároveň namítá, že v rozhodné době měla žalobkyně na pozemcích své koně, a užívání pozemku žalovaným nemohlo její užívání negativně ovlivnit. Zdůraznila, že v řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalobkyně měla výhradní právo pozemky užívat, naopak žalovaný k tomuto užívání neměl žádný právní titul, přesto tyto pozemky užíval pro své podnikatelské účely. S námitkou absence živnostenského nebo jiného oprávnění žalobkyně se pak soud prvního stupně vypořádal v bodě 14. odůvodnění svého rozsudku. Postup soudu prvního stupně podle § 142 odst. 3 o. s. ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení je v souladu s judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, kdy v případě nemajetkové újmy byl vždy aplikován § 142 odst. 3 o. s. ř., pokud rozhodnutí záviselo na znaleckém posudku nebo úvaze soudu. V projednávané věci výše bezdůvodného obohacení závisela na znaleckém posudku, aplikace § 142 odst. 3 o. s. ř. tak byla namístě. Žalobkyně svůj žalobou uplatněný nárok ve výši 48 000 Kč vyčíslila na základě analýzy trhu srovnatelných nemovitostí a na základě vlastní nájemní smlo