23 Co 235/2023-205 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha - východ (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 9 C 40/2022 – 130, stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Výrokem II. zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s 8,5 % úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, částky , částka, s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s 10,75 % úrokem ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení, z částky , částka, od , datum, do zaplacení a z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Výrokem III. rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu mzdy za období od , datum, do , datum, , když žalovaný s žalobkyní ukončil ke dni , datum, neplatně pracovní poměr, žalobkyně žalovanému oznámila dopisem odeslaným dne , datum, , že trvá na dalším zaměstnání. Za uvedenou dobu nebyla žalobkyni poskytnuta náhrada mzdy. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti, když pravomocným rozhodnutím soudu bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru žalobkyně ze dne , datum, je neplatné a žalobkyně písemně sdělila žalovanému, že trvá na dalším zaměstnávání v souladu s pracovní smlouvou. I když pracovní poměr žalobkyně nebyl žalovaným ukončen, za stavu, kdy žalovaný ke dni , datum, ukončil provoz provozovny, která byla v pracovní smlouvě sjednána jako místo výkonu práce žalobkyně a dne , datum, ukončil živnostenské podnikání, nebyla splněna podstatná podmínka, že zaměstnavatel může práci objektivně přidělovat. Soud prvního stupně tedy uzavřel, že žalobkyni náleží náhrada mzdy za dobu odpovídající výpovědní době a odstupné. Vycházel z ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce, dle kterého v případě zániku zaměstnavatele je dán výpovědní důvod a zaměstnanci náleží mzda, případně náhrada mzdy, pokud mu nebyla přidělována práce za období odpovídající výpovědní době dvou měsíců dle § 51 odst. 1 zákoníku práce. Uzavřel, že žalobkyně má dále nárok na odstupné ve výši podle délky trvání pracovního poměru zaměstnance u zaměstnavatele, tj. v daném případě ve výši dvojnásobku průměrného výdělku žalobkyně, když vzal za prokázané, že pracovní poměr žalobkyně u žalovaného trval od , datum, do , datum, , tj. 1,5 roku. Soud prvního stupně vyšel z průměrného výdělku za třetí kalendářní čtvrtletí roku 2019, kdy hodinový výdělek činil , částka, . Při takto stanovené výši hrubého hodinového výdělku má dle závěru soudu prvního stupně žalobkyně nárok na náhradu mzdy za měsíc říjen 2019 (při počtu 176 hodin) ve výši , částka, a za měsíc listopad 2019 (při počtu 168 pracovních hodin) ve výši , částka, . Celková výše odstupného představuje dva průměrné měsíční výdělky po , částka, , tedy celkem , částka, . Zákonný úrok z prodlení z této částky byl soudem prvního stupně přiznán dle návrhu žalobkyně, tj. od , datum, . Ve zbylém rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ustanovení § 150 o. s. ř., kdy ve větší míře úspěšnému žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení s přihlédnutím k okolnostem případu, kdy žalovaný byl primárně tím, kdo s žalobkyní rozvázal neplatně pracovní poměr, a tedy dané řízení vyvolal a dále bylo přihlédnuto k poměrům žalobkyně, u které došlo ke zhoršení zdravotního stavu a přiznání invalidity druhého stupně.2. Proti rozsudku podala včas odvolání žalobkyně, a to proti zamítavému výroku II. a nákladovému výroku III. Soudu prvního stupně vytýkala nesprávně zjištěný skutkový stav a nesprávné právní posouzení. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že pracovní poměr žalobkyně skončil ke dni 30. 9. 2019, tj. ke dni ukončení provozu provozovny žalovaným. Poukazovala na zákonnou úpravu, kdy pracovní poměr může zaniknout omezeným množstvím způsobů definovaných zákonem práce a doktrínou, ať již jde o dvoustranná či jednostranná právní jednání, tedy výpověď, dohodu o skončení pracovního poměru, okamžité zrušení pracovního poměru či zrušení pracovního poměru ve zkušební době, případně na základě určité právní skutečnosti, jakou je smrt zaměstnance a v některých případech smrt zaměstnavatele (pokud závazky nepřecházejí na právní nástupce) či rozhodnutím orgánu veřejné moci. V daném případě však nenastala žádná z takových skutečností. Za tohoto stavu tedy nedošlo k platnému skončení pracovního poměru žalobkyně. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že podstatnou podmínkou pro trvání pracovního poměru je i skutečnost, že zaměstnavatel může objektivně práci přidělovat, když takový závěr není ničím podložen. V daném případě stav nastal pouze vlastním přičiněním žalovaného, který rozhodl o ukončení provozu a zrušení živnosti s vědomím, že pracovní poměr žalobkyně trvá a ona trvá na dalším zaměstnávání. Navrhla, aby odvolací soud i ve zbylém rozsahu žalobě vyhověl a rozsudek soudu prvního stupně změnil.3. Žalovaný podal odvolání proti nákladovému výroku III. rozsudku soudu prvního stupně, kdy nesouhlasil s aplikací ustanovení § 150 o. s. ř. soudem prvního stupně, neboť se jedná o výjimečný postup. Poukazoval na to, že žalobkyně nevyužila postup ve smyslu ustanovení § 30 o. s. ř. a nepožádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a je tedy schopna nést náklady řízení. Soudu prvního stupně vytýkal, že přihlédl jen k neplatnému rozvázání pracovního poměru s žalobkyní, ale nevzal v úvahu postoj žalobkyně v řízení, kdy žalovaný již v průběhu řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru nabízel smírné řešení, a to skončení pracovního poměru dohodou s přiměřenou finanční náhradou (až do výše , částka, ), což žalobkyně odmítla a naopak uplatňovala nepřiměřené finanční nároky. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v nákladovém výroku III. změnil a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně s tím, že by souhlasil s plněním ve splátkách.4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které mu předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné. Rozsudek soudu prvního stupně nebyl odvoláním napaden ve vyhovujícím výroku I. a v tomto rozsahu tedy nabyl samostatně právní moci.5. Na základě provedených důkazů soud prvního stupně vycházel z takto zjištěného skutkového stavu: Žalobkyně byla u žalovaného zaměstnaná na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, , ve znění dodatku ze dne , datum, na pozici číšník, barman s místem výkonu práce restaurace , adresa, , , adresa, nad , právnická osoba, . Mzda byla sjednána ve výši , částka, měsíčně, představující fixní složku a dále variabilní složka mzdy, která nebyla specifikována. Splatnost mzdy byla v pracovní smlouvě sjednána patnáctého dne měsíce následujícího po měsíci, za který mzda náleží. Žalovaný ke dni , datum, zrušil s žalobkyní okamžitě pracovní poměr pro porušení pracovní kázně zvlášť závažným způsobem. Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , změněným rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, , bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni žalovaným dopisem ze dne , datum, je neplatné. Dovolání žalovaného bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odmítnuto. Žalobkyně dopisem ze dne , datum, odeslaným prostřednictvím České pošty s. p. dne , datum, sdělila žalovanému, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnání. Žalovanému zaniklo živnostenské oprávnění dne , datum, , provoz na provozovně na adrese , adresa, , , adresa, nad , právnická osoba, , byl ukončen dne , datum, . Žalobkyni byl rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne , datum, přiznán invalidní důchod ve výši , částka, pro invaliditu prvního stupně od , datum, , počínaje dnem , datum, byl změněn na invalidní důchod pro invaliditu druhého stupně. Českou správou sociálního zabezpečení bylo posledním evidovaným zaměstnáním žalobkyně pracovní poměr u žalovaného od , datum, do , datum, . V období od , datum, do , datum, nepobírala žalobkyně od České správy sociálního zabezpečení žádné dávky nemocenského pojištění. V době od , da