25 Co 181/2024-144 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 29. 4. 2024, č. j. 17 C 369/2023-110, rozhodl Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) výrokem I., že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 139 623 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 139 623 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného jsou povinni společně a nerozdílně nahradit zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 43 942,36 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně. Výrokem III. bylo rozhodnuto, že žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 6 982 Kč na účet Okresního soudu v Kolíně, , Anonymizováno, , variabilní symbol , var. symbol, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví, a to v podobě ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Soud prvního stupně uzavřel, že nárok žalobkyně na náhradu škody je důvodný co do základu i výše, když věc právně kvalifikoval dle ust. § 2894 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), konkrétně § 2963 o. z. Dále použil ustanovení § 352, § 353, § 354, § 355 a § 356 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen „zákoník práce“). O náhradě nákladů řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“).2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného včasné odvolání shodného znění. V něm odkázali na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 25 Co 154/2022-302. V odstavci 35. a následující tohoto rozhodnutí je podrobně popsán pro strany závazný způsob výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle § 2963 o. z. za období do 31. 12. 2020, na které nyní projednávané období bezprostředně navazuje. Odvolací soud zohlednil dosažený výdělek , jméno FO, jako zaměstnankyně vykonávající práci stejné hodnoty, jakou měla vykonávat žalobkyně. Při zohlednění dalších kritérií pak dospěl k pravděpodobnému výdělku, rozhodnému pro výpočet náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Dle § 159a odst. 1 o. s. ř. je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Nevyjde-li soud v následném sporu mezi stejnými účastníky z již pravomocně vyřešené otázky, nýbrž si ji posoudí samostatně, jedná se o vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Za rok 2023 byla společností , právnická osoba, . potvrzena mzda ekonomických pracovníků, mezi které by za obvyklého běhu událostí spadala také žalobkyně, ve výši 26 708 Kč, s čímž koresponduje i výše rozhodného výdělku, zjištěného odvolacím soudem v předchozí věci. Soud prvního stupně však nijak neanalyzoval a neporovnával své závěry se skutkovou realitou ve společnosti , právnická osoba, . Výsledkem je zcela absurdní situace, kdy je podle soudu prvního stupně výdělek žalobkyně zohledněný pro její nárok dle § 2963 o. z. v období od 1. 1. do 31. 12. 2021 vyšší, než kolik činila průměrná mzda shodně zařazených zaměstnanců na ekonomickém úseku společnosti , právnická osoba, . v následujících letech 2022 a 2023. Nárok žalobkyně dle § 2963 o. z. za rok 2021 by dle kritérií stanovených odvolacím soudem představoval částku 84 184 Kč. Vedlejší účastnice vyplatila žalobkyni takto dne 8. 4. 2022 částku 101 544 Kč a dne 25. 9. 2023 pak doplatek 14 335 Kč, celkem tedy 115 879 Kč. Nárok na doplatek, uplatněný žalobou, tak nevznikl, a žaloba není důvodná. V případě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti dle § 2963 o. z. se jedná pouze o pokračující měsíční plnění v minulosti již posouzeného nároku, nikoliv nově vzniklý nárok na uvedenou náhradu. Je proto nepřípustné v průběhu odškodňování úrazu žalobkyně měnit již jednou pravomocně a nezměnitelně stanovený rozhodný výchozí výdělek. Postup soudu prvního stupně je zcela rozporný se zásadou právní jistoty. Pokud se žalobkyně domnívala, že nebylo odvolacím soudem rozhodnuto správně, měla zákonnou možnost napadnout toto rozhodnutí mimořádným opravným prostředkem, což však neučinila. Na tento její postoj je třeba nahlížet jako na akceptaci způsobu určení výše jejího nároku dle § 2963 o. z. Současnou odlišnou argumentaci žalobkyně považuje žalovaný za rozpornou s dobrými mravy a za porušení zásady právní jistoty. Postup soudu prvního stupně vede k právní nejistotě, kdy nelze s jistotou do budoucna považovat stanovený způsob výpočtu náhrady dle § 2963 o. z. za konečný a je zde otevřena možnost vzniku dalších soudních sporů. Žalobní nárok nelze shledat důvodným, neboť veškeré podklady, nezbytné pro výpočet náhrady dle § 2963 o. z. za období roku 2021, konkrétně mzdový list , jméno FO, za kalendářní rok 2021, doložila žalobkyně žalované (a především vedlejší účastnici) až dne 18. 1. 2024. Je to žalobkyně, koho tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Přiznání úroků z prodlení za situace, kdy byla žalobkyně žalovaným prostřednictvím vedlejší účastnice ve smyslu pravomocně stanoveného způsobu výpočtu náhrady dle § 2963 o. z. plně odškodněna, považuje žalovaný a vedlejší účastnice za rozporný s dobrými mravy. Žalovanému nemůže být kladena k tíži nepředvídatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, kdy se žalobkyni dostalo za žalované období dokonce více, než odpovídá pravomocně rozhodnutému způsobu výpočtu uvedené náhrady. Žalovaný a vedlejší účastnice na straně žalovaného navrhli, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žaloba zamítá, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dále navrhli, aby žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit jim náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.3. Žalobkyně k odvolání žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného uvedla, že v důsledku předmětného úrazu jí vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku za období od 1. 1. do 31. 12. 2021. Má za to, že obecně by se mělo vycházet z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2022, č. j. 25 Co 154/2022-302, který použil k výpočtu výdělek , jméno FO, (8hodinový výdělek), která pracovala na pozici, na které měla původně pracovat žalobkyně. V předmětném období (rok 2021) pracovala paní , jméno FO, na 5hodinový denní úvazek. Žalobkyně je přesvědčena, že by se nemělo slepě postupovat dle zmíněného rozsudku, který při výpočtu užívá 8hodinový výdělek, ale výpočet by se měl přizpůsobit aktuální situaci, tedy 5hodinovému úvazku. V této souvislosti pak odkázala na nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2022, sp. zn. II. ÚS 3257/21-1. V průběhu řízení soud prvního stupně pečlivě seznámil účastníky řízení se svým právním názorem a s tím, jaký postup bude při výpočtech používat. Podrobně se též řešila i otázka denního pracovního úvazku , jméno FO, , tj. kdy jmenovaná pracovala na 8hodinový a kdy na 5hodinový úvazek. Žalovaný a vedlejší účastnice tak nemohli být ničím překvapeni a s právním názorem soudu prvního stupně mohli dostatečně polemizovat. Právní jistota nebyla narušena. Pravomocné rozhodnutí předchozího soudu nikdo nemění. Právní jistota neslouží k tomu, aby se jednou vydané chybné rozhodnutí stalo neodvolatelně závazným. Naopak chybný postup z předchozího řízení se v dalším řízení transparentně vysvětlil a chyba se již neopakovala. Při správném započítání denního fondu pracovní doby , jméno FO, není výsledek absurdní, jak je tvrzeno v odvolání. Pro úplnost žalobkyně uvádí, že poté, co , jméno FO, nastoupila do starobního důchodu, převzal její práci , tituly před jménem, , jméno FO, , jehož měsíční plat je 70 000 Kč hrubého. Tuto informaci si vyžádala sama vedlejší účastnice. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek jako věcně správný a přiznal jí náhradu nákladů řízení.4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, ve smyslu ust. § 212 a § 212a o. s. ř., a zjistil, že odvolání žalovaného a vedlejší účastnice na straně žalovaného není důvodné.5. V řízení před soudem prvního stupně byl prokázán tento skutkový stav věci:6. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 26. 4. 2022, č. j. 19 C 294/2021-223, bylo konstatováno, že je zcela oprávněný základ nároku žalobkyně na náhradu újmy na zdraví vůči žalovaného. Ta jí byla způsobena dne 9. 8. 2017 odmrštěným předmětem od žacího stroje žalovaného, kterým zaměstnanec žalovaného prováděl sečení trávy na veřejném prostranství, kudy žalobkyně procházela. Pokud jde o základ nároku žalobkyně, Krajský soud v Praze jako odvolací soud v rozsudku ze dne 23. 11. 2022, č. j. 25 Co 154/2022-302, ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že je dána objektivní odpovědnost žalovaného za újmu, vzniklou žalobkyni, s tím, že žalovaný se neliberoval, nevynaložil veškerou péči, kterou po