25 Co 182/2024-291 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud Praha-východ (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. 4. 2024, č. j. 21 C 91/2024-107, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 15 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 000 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 120,90 Kč, a to do osmi měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), dále žalobu, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 042 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 2 042 Kč od 9. 2. 2024 do zaplacení a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 16,83 Kč, zamítl (výrok II.) a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení 3 661,07 Kč, a to do osmi měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).2. Soud prvního stupně věc posuzoval podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dále podle § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), jako úvěr. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že neprokázala-li žalobkyně, že při sjednávání smlouvy o úvěru byla splněna zákonná povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného dlužníka, je třeba nahlížet na předmětné smlouvy o úvěru jako na absolutně neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá ZoSÚ ve spojení s ustanovením § 588 o. z.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZoSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalovanému pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny. Žalovaný celkem čerpal dle smlouvy 15 000 Kč a žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyni tak vznikl nárok na úhradu částky 15 000 Kč i s požadovaným zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl. Výrok III. o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), podle něhož má-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí.3. Proti výrokům I. a III. rozsudku podal žalovaný odvolání. Rozsudek soudu prvního stupně napadl proto, že se soud prvního stupně odchýlil od ustálené judikatury a přiznal žalobkyni úrok z prodlení z částky 15 000 Kč od 9. 2. 2024 a kapitalizovaný zákonný úrok 120,90 Kč. Takový postup je nesprávný, když zde byl o hmotněprávní dobu plnění spor. Z ustanovení § 87 odst. 2, 3 ZoSÚ vyplývá, že teprve po jejím uplynutí může být dluh splatný, lze ho uplatnit u soudu, včetně případného úroku z prodlení, a také se promlčuje. Dále uvedl, že rozsudek soudu prvního stupně považuje v rozporu se zákonem, když soud stanovil datum, kdy má žalovaný dluh uhradit. Určení doby plnění v rámci rozsudku, kterým se dlužníku ukládá povinnost podle žaloby na plnění, je nesprávné. Tím by soud zaměnil hmotněprávní lhůtu se lhůtou pariční, jak stanoví § 160 o. s. ř. Další námitka směřovala do výroku III. Žalovaný zdůraznil, že žalovaná částka byla neoprávněná, žalobkyně požadovala zejména úrok z prodlení, na který neměla nárok, a to mělo významný dopad na celkový výsledek sporu. Žalovaný byl nucen vstoupit do sporu, protože žalobkyně požadovala další platby, na které neměla nárok. Není tedy možné vyjít jen z matematického výpočtu úspěšnosti (§ 142 odst. 2 o. s. ř.), neboť žalovaný by mohl být demotivován domáhat se spravedlnosti, protože by pro něj nedávalo ekonomický smysl vstoupit do sporu, pokud by věděl, že mu bude přiznána jen částečná náhrada nákladů a bude povinen hradit náklady žalobkyně. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 15 000 Kč v době přiměřené jeho možnostem a žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.4. Žalobkyně k odvolání žalovaného uvedla, že i přes částečné zamítnutí žalobního návrhu s rozsudkem soudu prvního stupně souhlasí, a to včetně lhůty k zaplacení do osmi měsíců, jelikož se žalovaný, jak uvádí, nachází v těžké životní situaci. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně potvrdit a z jednání odvolacího soudu se omluvila s tím, aby nedošlo k navyšování nákladů řízení za právní zastoupení.5. Ve výroku II., kterým soud prvního stupně žalobu částečně zamítl, nebyl rozsudek soudu prvního stupně odvoláním dotčen, nabyl samostatně právní moci, a není proto předmětem přezkumu odvolacím soudem.6. Krajský soud v Praze jako soud odvolací po zjištění, že odvolání bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou a proti rozhodnutí, proti němuž je přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 212 a § 212a o. s. ř. a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.7. Z hlediska skutkových zjištění odkazuje odvolací soud na odstavec 3. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3450/2011). Soud prvního stupně zcela správně nejprve řešil zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní před uzavřením smlouvy a poskytnutím úvěru, dále jasně popsal, jaké důkazy žalobkyně předložila a jaká zjištění z provedených důkazů učinil. O skutkových zjištěních učiněných z provedených důkazů ostatně není, s ohledem na rozsah odvolání a odvolací důvody, sporu, stejně jako o tom, kolik žalobkyně žalovanému poskytla, tedy kolik měl žalovaný na jistině vrátit. Jednotlivá zjištění ohledně okolností uzavření smlouvy není třeba opakovat, odvolací soud se s nimi zcela ztotožňuje.8. S ohledem na odvolací důvody uvedené žalovaným a vzhledem k možnému odlišnému právnímu posouzení doby splatnosti měl odvolací soud v úmyslu poučit žalovaného podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení tak, aby bylo zřejmé, jaké byly konkrétně jeho poměry v lednu 2024, a to pro posouzení přiměřené doby pro možnost žalovaného vrátit žalobkyni částku 15 000 Kč (§ 87 odst. 1 ZoSÚ) a označení důkazů k prokázání takto doplněných tvrzení. S respektem k hospodárnosti řízení o svém záměru odvolací soud informoval žalovaného předem, usnesením ze dne 14. 10. 2024, č. j. 25 Co 182/2024-255, a připojil vysvětlení, že poučovací povinnost ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. soud realizuje zásadně při jednání vůči přítomnému účastníku.9. Podáním ze 4. 11. 2024 doplnil žalovaný svá tvrzení tak, že k 4. 1. 2024 neměl žádné příjmy kromě invalidního důchodu pro invaliditu prvního stupně ve výši 8 318 Kč a měl dvě vyživovací povinnosti. Není si vědom přesné částky, ale chování žalobkyně a dalších podobných poskytovatelů spotřebitelských úvěrů způsobilo, že jeho závazky mnohonásobně překračovaly jeho příjmy. Žalobkyně si navíc byla velmi dobře situace žalovaného vědoma, když její sesterská společnost , jméno FO, , jméno FO, a.s. již v předmětné době žalovaného zažalovala o zaplacení 42 815,95 Kč s příslušenstvím. V dané době rovněž čelil žalovaný dalším vymáháním poskytovatelů krátkodobých spotřebitelských úvěrů, které byly řešeny platebními rozkazy. Ke svým tvrzením připojil listinné důkazy, a to návrh na vydání EPR od žalobkyně, 5 elektronických platebních rozkazů, výzvy k úhradě a příkaz ČNB ze dne 14. 2. 2024. K jednání odvolacího soudu se žalovaný s omluvou nedostavil a souhlasil, aby soud věc projednal v jeho nepřítomnosti.10. Odvolací soud podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování uvedenými listinami a dále i listinami, které žalovaný ke svým poměrům předložil soudu prvního stupně spolu se žádostí o osvobození od soudních poplatků, a to výpisy z bankovních účtů na jméno žalovaného u , právnická osoba, . a u , jméno FO, , jméno FO, a.s.11. Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že dne 22. 9. 2024 odeslal věřitel , právnická osoba, žalovanému výzvu k úhradě 61 745,25 Kč; dne 21. 10. 2024 odeslal žalovanému výzvu k úhradě 35 946 Kč věřitel , právnická osoba, .; ke dni 30. 10. 2024 dlužil žalovaný věřiteli , právnická osoba, 58 251,37 Kč; dne 3. 4. 2024 rozhodla ČSSZ o tom, že od června 2024 se žalovanému zvyšuje invalidní důchod na 8 318 Kč; dne 25. 3. 2024 vydal Okresní soud Praha-východ elektronický platební rozkaz č. j. EPR 63702/2024-5, kterým uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 86 600 Kč s příslušenstvím; dne 11. 1. 2024 vydal Okresní soud Praha-východ elektronický platební rozkaz č. j. EPR 32/2024-6, kterým uložil žalovanému zaplatit , jméno FO, , jméno FO, a.s. 42 815,95 Kč s příslušenstvím; dne 5. 6. 2024 vydal Okresní soud Praha-východ elektronický platební rozkaz č. j. EPR 138701/2024-5, kterým uložil žalovanému zaplatit , právnická osoba, . částku 45 726,78 Kč s příslušenstvím; dne 24. 10. 2024 vydal Okresní soud Praha-východ elektronický platební rozkaz č. j. EPR 233398/2024-5, kterým uložil žalovanému zaplatit , právnická osoba, částku 24 135 Kč s příslušenstvím; dne 27. 9. 2024 vydal Okresní soud Praha-východ elektronický platební rozkaz č. j. EPR 222690/2024-8, kterým uložil žalovanému zaplatit , právnická osoba, částku 18 061 Kč s příslušenstvím; dne 22. 6. 2024 vyda