27 Co 179/2024-125 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 5. 2024, č. j. 5 C 265/2023-82 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“) bylo rozhodnuto, že žaloba, kterou se žalobce po žalovaných domáhal odstranění větví keře černého bezu, keře staré neplodící meruňky, keře černého bezu, dvou planých keřů, propleteného keře odumřelého kmene meruňky, keře z vlašského ořechu, keře staré neplodící meruňky, keře starého neplodícího jablka, tří keřů černého bezu, keře vzrostlého jasanu ve výši 10 m, keře šeříku, rozrostlého keře lísky, keře javoru, keře osiky, dvou stromů osika, spleti keřů černého bezu a plané švestky přesahující z pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, v obci a katastrálním území , adresa, , na pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, v obci a katastrálním území , adresa, , se zamítá (výrok I.). Ve vztahu žalobce a žalované 1. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Žalobce je povinen zaplatit žalované 2. náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.). Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 3. náhradu nákladů řízení v částce 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.). Žalobce je povinen zaplatit žalované 4. náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).2. Soud prvního stupně věc rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce se žalobou domáhal odstranění stromů a keřů nacházejících se na pozemku ve vlastnictví žalovaných parc. č. st. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří, v obci a katastrálním území , adresa, , zapsaném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále též „pozemek žalovaných“) v blízkosti pozemku ve vlastnictví žalobce parc. č. st. , Anonymizováno, - zastavěná plocha a nádvoří, v obci a katastrálním území , adresa, , zapsaného u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, (dále též „pozemek žalobce“). Popsal, že z náletového porostu na pozemku žalovaných spadají na pozemek žalobce listy a plody, čímž dochází ke znečišťování jeho pozemku a ucpávání žlabů, čímž dochází k odtoku dešťové vody mimo žlaby, což vede to k podmáčení domu žalobce. U vzrostlého jasanu na pozemku žalovaných měl žalobce obavy, aby se tento za silného větru nerozlomil a nezpůsobil škodu na jeho majetku či zdraví. Připomněl, že minimální přípustná vzdálenost porostu od společné hranice pozemků činí tři metry. Žalovaní namítli, že celou záležitost šlo vyřešit domluvou a k nápravě podnikli kroky s tím, že dne 21. 12. 2023 byl jejich pozemek zbaven nežádoucích dřevin a křovin odbornou firmou. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů zjistil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, a žalovaní jsou spoluvlastníky sousedícího pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v obci , adresa, . Žalobce měl opakovaně žalovanou 1. a předchozího spoluvlastníka pozemku , jméno FO, vyzývat k odstranění větví přesahujících nad pozemek žalobce a k zabránění vletování listí a plodů s upozorněním, že v opačném případě se bude svého práva domáhat soudní cestou, a to předžalobní výzvou odeslanou dne 1. 11. 2021. Na fotodokumentaci předložené žalovanými 2. a 4. se nachází pohled na zahradu žalovaných, přičemž na fotografii č. , hodnota, „původní stav“ se nachází vzrostlé stromy a keře, přičemž na fotografii č. , hodnota, „stav po provedení sanačních prací“ se nachází na zemi položené větší množství dřevin z prokazatelně pokácených stromů a keřů. Soud prvního stupně věc posoudil podle § 1013 odst. 1, § 1017 odst. 1 a § 2903 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že domáhal-li se žalobce odstranění stromů a keřů již ze samotné skutečnosti, že se tyto nachází na pozemku žalovaných blíže než tři metry ke společné hranici pozemků účastníků, není prozatím možné, aby ohledně tohoto nároku postupoval dle ustanovení § 1017 odst. 1 o. z., neboť žalobce dosud netvrdil a neprokázal dobu vysazení tohoto porostu. Byly-li stromy totiž na pozemku žalovaných vysazeny již před účinností o. z. (před 1. 1. 2014), nebylo možné se jejich odstranění z důvodu právní jistoty a zákazu retroaktivity domáhat na základě citovaného ustanovení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 5259/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 22 Cdo 2616/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 22 Cdo 872/2017). Nadto třeba dodat, že citované ustanovení předpokládá i jiný právní režim pro stromy dle jejich výšky, a proto nelze hranici tří metrů použít paušálně. Další žalobní tvrzení se v žalobě byla velmi kusá a mísily prvky žaloby částečně opřené o ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. a částečně opřené o ustanovení § 2903 odst. 2 o. z., avšak konkrétnějšího vylíčení všech ve věci rozhodných skutečností žalobce však neučinil. Žaloba z důvodu imisí ze sousedního pozemku by měla kromě vylíčení rozhodných skutečností svědčících o obtěžování v míře nepřiměřené místním poměrům obsahovat (při formulaci petitu přímo na odstranění stromů) i vylíčení skutečností odůvodňujících tento žalobní petit, tj. nemožnost domoci se ochrany proti imisím ze sousedního pozemku méně invazivním způsobem (nikoliv odstraněním porostů). Pokud žaloba poukazovala na možnou hrozící újmu způsobenou možným pádem jasanu, byl nutno ji posoudit v režimu § 2903 odst. 2 o. z., které má preventivní charakter a umožňuje žalobci domáhat se uložení určité povinnosti žalovanému z důvodu hrozící závažné škody. Dosavadní judikatura k ustanovení § 417 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, upravující tento nárok před účinností o.z. je přiměřeně aplikovatelná i v režimu § 2903 odst. 2 o.z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1412/2019). Podmínkou pro aplikaci § 2903 odst. 2 o. z. je tedy vážné ohrožení žalobce nebo jeho majetku, přičemž není nutno, aby nebezpečí vzniku škody bylo bezprostřední, nýbrž postačí, že ohrožení je reálné a pravděpodobné a v důsledku takového vážného ohrožení škoda vznikne v budoucnu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 163/2005, nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 1507/17). Nepostačuje tak pouhé obecné tvrzení o tom, že k vážné újmě může hypoteticky dojít (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1650/2014). Žalobě přitom nelze vyhovět, pokud není v řízení prokázáno, že žalobci hrozí právě vážná škoda; nepostačuje prokázání ohrožení škodou nikoliv vážnou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3968/2009). Přitom platí, že každý strom může teoreticky spadnout, může se z něj odlomit větev a jeho stabilita může být narušena vichřicí či bouřkou, a proto je nutné se vyhnout paušálnímu přístupu, který by z žaloby na odstranění hrozící škody udělal nástroj eliminace veškerých stromů nacházejících se v zástavbě a v dosahu majetku jiných osob. Jeví se proto logickým a opodstatněným požadavek, aby posuzovaná dřevina již v době rozhodování soudu vykazovala konkrétní defekty a vlastnosti, jež by svou povahou mohly reálně vést ke vzniku škodní události, nikoliv pouze hypoteticky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2021, sp. zn. 25 Cdo 591/2021). Břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně těchto skutečností tížilo žalobce, který ale nad rámec shora uvedeného ničeho dalšího netvrdil a důkazy k těmto tvrzením neoznačil. Soud prvního stupně nemohl žalobci ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jím dosud nebyly vylíčeny pro právní posouzení věci všechny shora uvedené nezbytné rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o nich. Podle tvrzení žalovaných a předložených fotografií měla být vegetace nacházející se na pozemku žalovaných v bezprostřední blízkosti pozemku žalobce již odstraněna. Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Výroky o náhradě nákladů řízení byly odůvodněny § 142 odst. 1 o. s. ř. a žalovaným, kteří měli ve věci plný úspěch, náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení. Ve vztahu žalobce a žalované 1. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované 1. v průběhu řízení žádné náklady nevznikly. Ostatním žalovaným pak byla přiznána paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka, které činí 300 Kč za každý úkon ve věci (podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).3. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání pouze žalobce (dále též „odvolatel“), a to v celém rozsahu. Namítl, že jednání u soudu prvního stupně se nezúčastnil pro svůj věk a zdravotní stav, který mu v tom bránil. Měl za to, že soudu bylo známo, že už mu Česká advokátní komora (dále jen „ČAK“) určila advokáta k jeho zastoupení. Emailem sdělil , tituly před jménem, , jméno FO, z ČAK v , Anonymizováno, , že ho ustanovený advokát , titul