21 Co 283/2025-77 — Krajský soud v Praze

1. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“ nebo „prvostupňový soud“) svým rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, uznal žalovaného povinným zaplatit žalobkyni částku 12 503 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a zamítl vzájemnou žalobu žalovaného s návrhem, aby žalobce zaplatil žalovanému částku 6 501 Kč (výrok II.). Žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 6 009,40 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně (výrok III.).2. Žalobkyně se domáhala této částky s tím, že provedla prohlídku a opravu na vozidle žalovaného a za to mu vystavila dne , datum, fakturu č. , hodnota, na částku 12 503 Kč, splatnou dne , datum, , na níž žalovaný, ani přes její upomínky, neuhradil ničeho. Žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení jdoucí z dlužné částky od , datum, do zaplacení. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby a po žalobkyni požadoval zaplacení částky 6 501 Kč, jež měla představovat náhradu vzniklé škody, kterou mu způsobila.3. Soud prvního stupně po provedeném řízení, kdy provedl důkaz listinami a výslechy svědků tak, jak je podrobně uvedeno v odst. 5 až 15 odůvodnění napadeného rozsudku, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, dospěl ke skutkovému závěru, uvedenému tamtéž v odst. 16. Připomněl, že žalovaný svá tvrzení neprokázal, k jednání se bez omluvy nedostavil a nemohl ho tedy nemohl poučit podle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) o nutnosti prokázat, že po provedení opravy žalobkyní bylo vozidlo dále vadné a žalovaný z toho důvodu odstoupil od smlouvy a že mu vznikla tvrzená škoda.4. Prvostupňový soud odkázal na ust. § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), ust. § 2587 věta prvá o.z., ust. § 2592 o.z., ust. § 2594 odst. 1 o.z., ust. § 2610 odst. 1 o.z., ust. § 1970 o.z. a ust. § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když jejich výši určil podle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ust. § 13 odst. 4 AT a ust. § 14 AT, ve spojení s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř., ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a ust. 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.5. Konstatoval, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo, podle které žalobkyně v rámci opravy vozidla provedla úkony požadované žalobcem a tyto řádně vyúčtovala vystavenou fakturou na částku 12 503 Kč, splatnou dne , datum, . Tato částka jí jako odměna za provedené dílo náleží, přestože i po předání vozidla žalovanému přetrvávala původní závada. Připomněl, že žalobkyně prokázala, že měla v úmyslu provést rozebrání motoru za účelem přesného zjištění závady a tuto odstranit, ale žalovaný s tímto postupem nesouhlasil a požadoval výměnu vstřikovačů a následné úkony podle dohody s žalobkyní. Ani v průběhu provádění opravy podle pokynů žalovaného jej žalobkyně nepřesvědčila o nezbytném provedení opravy motoru, přičemž v rámci poslední vystavené faktury uvedla, že tento postup žalovaný odmítl a vozidlo je nezpůsobilé provozu. Stran vzájemné žaloby, kterou se žalovaný domáhal zaplacení částky 6 501 Kč z titulu tvrzené náhrady škody za zbytečné výdaje za nakoupený materiál a testované vstřikovače a za uhrazenou fakturu žalobkyni za výměnu , Anonymizováno, ventilu, dospěl prvostupňový soud k závěru, že specifikovaný materiál a testování vstřikovačů žalovaný pořídil za vlastní finanční prostředky po dohodě s žalobkyní, po níž pak požadoval provedení práce. Konstatoval, že tedy nelze učinit závěr, že těmito náklady, které žalovaný vynaložil na základě vlastního rozhodnutí, mu vznikla škoda, když za škodu nelze označit ani úhradu faktury žalobkyně na částku 2 287 Kč, neboť se jedná o práci, kterou tato provedla na základě požadavku žalovaného. Uplatněný nárok proto označil za nedůvodný.6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a uvedl v něm, že mu dne , datum, byla do jeho datové schránky doručena zpráva soudu prvního stupně s označením a nadepsaným předmětem zprávy „, spisová značka, , vz. 17 o.s.ř. + č.l. 32 - vyjádření žalobce – ú.j. , Anonymizováno, “ s přiloženými dokumenty. Konstatoval, že z předmětu zprávy jednoznačně vyčetl, že se jedná o vyjádření žalobkyně a že „si tento dokument stáhl k prostudování a vyčetl z něj mnoho nepřesných a účelově zkreslených tvrzení ze strany žalobkyně a že očekával nařízení soudního jednání, na kterém chtěl přímo konfrontovat svědky obžaloby a vyvrátit jejich účelová tvrzení“. Uvedl, že očekával, že mu bude ze strany prvostupňového soudu doručeno prostřednictvím datové schránky předvolání k soudnímu jednání, ale že mu byl doručen až rozsudek, obsahující lživé výpovědi svědků, z něhož zjistil, že na , datum, bylo nařízeno jednání. Konstatoval, že poté dále zjistil, že v původní zprávě soudu prvního stupně bylo předvolání k jednání, které přehlédl. Uvedl, že „očekával, že takto důležitý a zásadní dokument bude zaslán jako samostatná a jasně definovaná datová zpráva, z níž bude zřejmé, že se jedná o předvolání k soudnímu jednání“. Nesprávnost postupu prvostupňového soudu spatřoval v chybném předvolání a navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci zpět k dalšímu řízení.7. Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (ust. § 10 odst. 1 o.s.ř.) neměl v posuzovaném případě jinou možnost, než odvolání žalovaného do výroku II. napadeného rozsudku podle ust. § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnout, neboť směřovalo do té části rozsudku, proti níž není podle ust. § 202 odst. 2 o.s.ř. odvolání přípustné (plnění požadované žalovaným totiž nepřevyšovalo částku 10 000 Kč).9. Po vyřešení této části odvolání odvolací soud konstatuje, že jeho zbývající část (proti výrokům I. a III.) byla podána proti nepravomocnému rozsudku okresního soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (ust. § 204 odst. 1 o.s.ř.), že jde již o výroky, proti kterým je odvolání přípustné (ust. § 201 o.s.ř.), a že žalovaným uplatněné skutečnosti lze podřadit pod dovolené odvolací důvody [ust. § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o.s.ř.], přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu uvedeném v ust. § 212, věta prvá o.s.ř. a ust. § 212a odst. 1 a 3 o.s.ř., přezkoumal i řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (ust. § 212a odst. 5 o.s.ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání není v této části důvodné.10. Věc byla rozhodnuta podle ust. § 214 odst. 3 o.s.ř. bez nařízeného jednání, když účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, a to k výzvě odvolacího soudu, provedené usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které nabylo právní moci dne , datum, .11. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně provedl v řízení potřebné dokazování, provedené důkazy správně hodnotil, zjistil z nich správné skutečnosti a na jejich základě dospěl ke správným závěrům o skutkovém stavu věci. Odvolací soud při svých závěrech o skutkovém stavu věci proto vychází z výsledků dokazování soudu prvního stupně tak, jak je ve svém rozsudku správně popsal, a pro stručnost na jeho rozsudek v těchto částech zcela odkazuje. Postupuje tak v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, , podle něhož vychází-li potvrzující rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé z týchž skutkových a právních závěrů jako rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, pak se požadavkům kladeným na obsah odůvodnění takového rozhodnutí odvolacího soudu ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. nikterak neprotiví, jestliže odvolací soud (byť i v reakci na námitky odvolatele) omezí své závěry na prosté přitakání správnosti skutkových závěrů a právního posouzení věci soudem prvního stupně. To je dáno charakterem (postavením) odvolacího soudu, jenž plní roli přezkumné instance a nebuduje svá rozhodnutí „na zelené louce“ a bez vazby na argumentaci soudu prvního stupně.12. Soud prvního stupně vycházel z postačujících skutkových podkladů a jím zjištěný skutkový stav (ust. § 6, § 120 odst. 1, 3 o.s.ř.) nedoznal změn ani v odvolacím řízení, stejně tak soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru právnímu, když náležitě poučil přítomnou žalobkyni ve smyslu ust. § 119a odst. 1 o.s.ř.13. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou tedy správné, odvolací soud je sdílí, v souladu s výše citovaným usnesením Nejvyššího soudu ČR v podrobnostech odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a dále k věci, se zřetelem k odvolacím námitkám, dodává:14. Pokud žalovaný ve svém odvolání tvrdil, že nebyl prvostupňovým soudem řádně předvolán k nařízenému ústnímu jednání, které se konalo dne , datum, , odvolací soud tuto argumentaci odmítá a neshledává odvolací důvody podle ust. § 205 odst. písm. c) a g) o.s.ř., a to z dále uvedených důvodů.15. Podle ust. § 45 odst. 1 o.s.ř. doručuje soud písemnost při jednání nebo jiném soudním úkonu. Podle odst. 2 tohoto zák. ust. platí, že ned