22 Co 230/2025-123 — Krajský soud v Praze

1. Rozsudkem uvedeným v záhlaví soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu do částek 20 565,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 950 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 670,4 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do 6. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 3,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 6. 8. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,56 % ročně z částky 30 000 Kč od 30. 4. 2024 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit náhradu nákladů státu ČR – Okresnímu soudu v Kutné Hoře v rozsahu 56,32 % z její celkové výše, která bude stanovena v samostatném usnesení, do 15 dnů od právní moci takového usnesení (výrok IV.).2. Podle obsahu spisu se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyně domáhala zaplacení částky 50 565,60 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , a žalovaným, byla dne 13. 1. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , podle které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 30 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým vlastnoručním podpisem na smlouvě. Uvedenou částku se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 22 408 Kč, sestávající z úroku 18,56 % ročně kapitalizovaného za dobu řádného splácení smlouvy na částku 14 914 Kč, poplatku za zpracování půjčky 1 500 Kč a platby za konformní a flexibilní splácení ve výši 5 994 Kč, v 52 týdenních splátkách po 1 008 Kč. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě jím sdělených údajů, které ověřila z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy a výpisů z účtu. Dále provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ke dni 11. 6. 2023 dlužil na jistině částku 30 000 Kč a na poplatku 22 408 Kč. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 4. 2024 postoupena na žalobkyni, postoupení bylo žalovanému oznámeno.3. Žalovaný nárok žalobkyně odmítl. Namítl, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně zkoumala schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když žalobkyně nedisponuje žádnými listinami, prostřednictvím kterých měla být jeho majetková situace ověřena. Porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost smlouvy. Žalobkyně také neprokázala, že by při podpisu smlouvy byla řádně zkontrolována totožnost žalovaného z předložených dokladů a bylo tak nepochybné, že smlouvu podepsal právě žalovaný a nedošlo k zneužití jeho údajů. Konečně i požadovaná výše úroku je v rozporu s dobrými mravy.4. Žalovaný, je státním příslušníkem , Anonymizováno, , je ženatý, do 5. 8. 2024 měl na území České republiky evidovaný dlouhodobý pobyt za účelem zaměstnání na adrese , adresa, , podle sdělení , právnická osoba, , odbor azylové a migrační politiky byl do uvedeného data zaměstnán u společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , sídlem , adresa, . Podle centrální evidence exekucí jsou na jeho majetek vedeny dvě exekuce (sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ). Z důvodu neznámého pobytu byl žalovanému usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 3. 2025, č. j. , spisová značka, ustanoven opatrovník.5. Soud prvního stupně uzavřel svou mezinárodní příslušnost ze smlouvy uzavřené mezi Českou socialistickou republikou a , Anonymizováno, o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976, publikované pod č. 106/1978 Sb. (článek 37) a rozhodným právem určil právo české (článek 36 odst. 1).6. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, , smlouvu, na základě které poskytla tato společnost žalovanému v hotovosti částku 30 000 Kč. Tu se žalovaný zavázal vrátit spolu s částkou 22 408 Kč, představující úrok, poplatek za zpracování a platbu za konformní a flexibilní splácení. Úroková sazba byla ujednána ve výši 86 % ročně. Celý závazek měl žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně vrátit v 52 týdenních splátkách po 1 008 Kč. Žalovaný smlouvu vlastnoručně podepsal, potvrdil, že obdržel celou výši poskytnutého spotřebitelského úvěru. V hlavičce smlouvy je uvedeno jeho jméno, příjmení, adresa a rodné číslo. Při podpisu smlouvy žalovaný předložil dva doklady totožnosti, a to povolení k pobytu a průkaz totožnosti státního příslušníka , Anonymizováno, . V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou uvedena čísla těchto dokladů, doba jejich platnosti i orgán, který je vydal. Žalovaný uvedl, že pracuje jako montážní dělník ve společnosti , právnická osoba, s měsíčním příjmem 26 061 Kč, uvedl další čistý příjem domácnosti 23 850 Kč, přiznal externí splátky jiných úvěrů ve výši 3 000 Kč a měsíční výdaje odhadl na 4 000 Kč. Pracovní poměr měl mít na dobu neurčitou. V žádosti je uvedeno, že byla předložena pracovní smlouva, nájemní smlouva a výpisy z účtů. Žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, je ženatý, má středoškolské vzdělání a spotřebitelský úvěr žádá na vybavení domácnosti. Předžalobní výzvou ze dne 29. 7. 2024 byl žalovaný vyzván k plnění do 13. 8. 2024. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek, postoupení bylo žalovanému oznámeno.7. Zjištěné skutečnosti soud prvního stupně posoudil podle § 2395, § 588 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a § 86, § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru o spotřebitelském charakteru smlouvy, neboť na rozdíl od právní předchůdkyně žalobkyně žalovaný smlouvu neuzavíral v rámci své podnikatelské činnosti. Povinností právní předchůdkyně žalobkyně tudíž bylo před poskytnutím úvěru s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tedy i ověřit sdělené informace svědčící o jeho schopnosti sjednaný úvěr splácet. Nesplnění této povinnosti má za následek absolutní neplatnost smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se svými povinnostmi uvedenými v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nepostupovala, neboť nebyla schopna předložit k výzvě soudu listiny, z nichž měla zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Podle § 78 odst. 1 a 4 zákona o spotřebitelském úvěru je přitom povinností poskytovatele spotřebitelských úvěrů takové listiny archivovat nejméně po dobu pěti let. Následkem porušení této povinnosti je absolutní neplatnost smlouvy a nárok žalobkyně jako postupníka této pohledávky pouze na bezdůvodné obohacení. Žalovanému byla poskytnuta jistina 30 000 Kč, na kterou ničeho nezaplatil. V případě neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu v době odpovídající jeho možnostem, nemůže se proto dostat do prodlení, což je hlavním cílem zákonné ochrany. S ohledem na poměry dané věci pak soud prvního stupně dospěl k závěru, že z důvodu neznámého pobytu žalovaného nemá možnost zjistit jeho současnou majetkovou situaci, úrok z prodlení proto určil od vyhlášení rozsudku (od 6. 8. 2025). Námitku opatrovníka žalovaného o tom, že žalobkyně neprokázala řádné ověření identity žalovaného při uzavření smlouvy, neshledal důvodnou, neboť žalobkyně předložila originál smlouvy i zákaznické karty, kde byly uvedeny čísla dokladů totožnosti žalovaného a jeho další osobní údaje a byl na nich připojen jeho vlastnoruční podpis. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3646/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 33 Cdo 766/2020, se u listiny, která je vlastnoručně podepsána, má za to, že je pravá a správná (pravdivá). Pokud účastník tvrdí, že podpis není pravý, leží na něm důkazní břemeno. Je-li pravost podpisu popřena, domněnka správnosti listiny se neuplatní. Důkazní břemeno ohledně skutečností v listině uvedených pak leží na tom účastníkovi, který z nich dovozuje pro sebe příznivé důsledky. Opatrovnice vznesla tuto námitku pouze z opatrnosti s tím, že nemá žádné informace o žalovaném a o jeho postoji k řízení. Samotná pochybnost opatrovnice o řádném ověření totožnosti žalovaného podle fotografie na dokladech totožnosti není účinným popřením skutečnosti, že žalovaný smlouvu s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřel. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k dispozici dva doklady totožnosti žalovaného, vlastnoruční podpisy na smlouvě a dalších listinách, což představovalo dostatečné ověření jeho totožnosti při uzavření smlouvy.8. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť úspěšnějšímu žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. Výrokem IV. pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl o náklad