23 Co 223/2025-260 — Krajský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou po žalovaném domáhala zaplacení částky 83 811 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši z této částky od 1. 2. 2024 do zaplacení. Nárok odůvodnila tím, že žalovaná žalobkyni neproplatila po skončení pracovního poměru nevybranou dovolenou v rozsahu 416 hodin, což při průměrné hodinové odměně 201,47 Kč/hod. činí 83 811 Kč. Pracovní poměr skončil dne 31. 12. 2023. Žalobkyně marně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu.2. Okresní soud v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) uložil žalované zaplatit žalobkyni 83 811 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 83 811 Kč od 1. 2. 2024 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 42 879 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok II.).3. Napadený rozsudek soud prvního stupně odůvodnil tím, že nositelem právní povinnosti vést evidenci pracovní doby je zaměstnavatel. Žalobkyně prokázala, že byla v rozhodné době zaměstnána u žalované. Z evidence pracovní doby vyplývá, které dny pro žalovanou pracovala a že má nevyčerpanou dovolenou v počtu dnů uvedených ve výplatních páskách. Bylo tedy na žalované, popírá-li žalovaná správnost údaje o době odpracované žalobkyní, aby prokázala, že žalobkyně v určité dny nepracovala. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně žádala žalovanou o dovolenou prostřednictvím SMS zpráv i v další dny. To však neprokazuje, že v tyto dny žalobkyně dovolenou skutečně čerpala. Žalovaná žalobkyni na tyto zprávy nijak neodpověděla a předmětné dny se nijak neodrazily ve výkazu nepřítomnosti žalobkyně ani ve vyúčtování mzdy žalobkyně. Pouhé skutkové tvrzení, že žalovaná pověřila žalobkyni evidencí pracovní doby a že žalobkyně zneužila důvěry žalované, neprokazuje, že žalobkyně ve skutečnosti čerpala dovolenou ve větším rozsahu. Jiné důkazní prostředky žalovaná nenavrhla ani přes poučení poskytnuté soudem prvního stupně. Žalovaná zaměňuje čerpání dovolené s výkonem práce na dálku nebo s překážkami na straně zaměstnance. Navíc nelze zjistit, zda a v jakém rozsahu pro tyto překážky žalobkyně zameškala práci. V evidenci se tyto skutečnosti nepromítly. Žalobkyni tak vznikl nárok na proplacení nevyčerpané dovolené v rozsahu 416 hodin po 201,47 Kč/hodinu (průměrný hodinový výdělek žalobkyně). Nárok odpovídá částce 83 811 Kč. Žalovaná se do prodlení dostala dne 1. 2. 2024, a proto má žalobkyně nárok i na úhradu úroku z prodlení.4. Proti oběma výrokům napadeného rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. Navrhla jej změnit, žalobu v plném rozsahu zamítnout a žalované přiznat náhradu nákladů řízení za řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím. Namítla, že vyhověním žaloby byla porušena základní zásada, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nebylo zohledněno, že žalobkyně řádně neevidovala svou vyčerpanou dovolenou, přestože nad tímto stavem měla kontrolu. Žaloba je nevěrohodná, neboť žalobkyně v podstatě tvrdí, že po dva roky trvání pracovního poměru nečerpala žádnou dovolenou, přestože ostatní zaměstnanci dovolenou normálně čerpali. Účetní žalované komunikovala výhradně s žalobkyní, čímž žalobkyně vyloučila přímou komunikaci účetní s jednatelem žalované. Povinností žalobkyně bylo evidovat čerpanou dovolenou ostatních zaměstnanců i svou. V oficiálních evidencích proto nejsou zaznamenány všechny dny čerpané dovolené žalobkyní. Žalobkyně svou dovolenou vyčerpala a její nárok nevznikl. Požadavek na explicitní potvrzení čerpání dovolené v rámci elektronické komunikace ze strany žalované představuje zjevně přepjatě formalistický přístup, který reálně nemůže fungovat. Je nepředstavitelné, aby na všechny tyto zprávy reagovala žalovaná nařízením dovolené. Je zřejmé, že jednatel žalované souhlasil s požadovaným termínem dovolené konkludentně. V posuzovaném případě nemohlo jít ani o práci na dálku, neboť nebyla uzavřena písemná dohoda mezi účastníky. Nebylo k tomu ani nic prokázáno. Soud prvního stupně neprovedl veškeré navržené důkazy (textové zprávy mezi žalobkyní a účetní, výslech účetní), čímž byl neúplně zjištěn skutkový stav. Soud prvního stupně požadoval předložit mzdové listy žalobkyně za rok 2022 a 2023, ačkoliv tento důkaz nikdo nenavrhl. K důkazu však tyto listiny neprovedl, ani je nezamítl a v napadeném rozsudku je nezmínil. Jedná se o procesní vadu řízení. Soud prvního stupně se ani nevypořádal s námitkou, že nárok je v rozporu s dobrými mravy. Žalobkyně se vůči žalované mohla dopustit trestné činnosti. Žalovaná proto navrhla přerušit odvolací řízení do skončení trestního řízení. Proti žalobkyni bylo totiž zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání trestného činu zpronevěry, kterého se měla dopustit vůči žalované. Pokud by byla žalobkyně uznána vinnou, nelze žalovaný nárok přiznat. Samotná nevyčerpaná dovolená zakládající žalovaný nárok případně existuje kvůli okamžitému zrušení pracovního poměru. K okamžitému zrušení došlo právě z důvodu jednání žalobkyně, které je prověřováno policií. Žalovaná nesouhlasila s náhradou nákladů za podání žalobkyně ze dne 18. 5. 2025 a ze dne 29. 5. 2025, která jsou v podstatných rysech shodná. Argumentace se v nich pouze opakuje.5. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že napadený rozsudek je správný a je na místě jej potvrdit. V případě žalované a jejího jednatele existuje pochybnost, že došlo ke spáchání trestného činu v souvislosti s vyplácením mzdy zaměstnancům. Žalovaná je povinna vést evidenci pracovní doby. Tuto zákonnou povinnost nelze přenášet na zaměstnance. Žalovaná je rovněž povinna evidovat a určit čerpání dovolené. Na výplatních páskách není tvrzená čerpaná dovolená uvedena, k jejímu čerpání skutečně nedošlo. Dovolenou nemohla čerpat ve dnech, kdy byla žalobkyně např. u lékaře, stěhovala se nebo byla u voleb. Žalovaná o všech překážkách v práci na straně žalobkyně věděla. Jednalo se o krátkodobé překážky. Pro žalovanou pracovala, i když se nemohla pro zdravotní indispozici fyzicky dostavit do práce. Nesouhlasila-li někdy žalovaná s tím, jak žalobkyně čerpá dovolenou, mohla to v průběhu trvání pracovního poměru řešit. To, že žalovaná vznáší námitky až po skončení pracovního poměru, je dáno osobními důvody na straně jednatele žalované. V pracovní smlouvě nebylo pevně stanoveno místo výkonu práce. Probíhalo to dle flexibilní domluvy. Takový výkon práce nebyl nikdy zpochybněn. Žalovaná nic nenamítala proti docházce, ani proti práci z domu. Je na žalované, aby případně prokázala, že žalobkyně neodvedla práci. V řadě případů nemohla předem avizovanou dovolenou čerpat. Žalovaná měla ke všem výplatním páskám žalobkyně přístup a mohla je kdykoliv zkontrolovat. Veškerá evidence je správná. Žalovaná měla možnost komunikovat s účetní, na kterou žalobkyně pouze předala kontakt. Porušování dobrých mravů se dopouštěl jednatel žalované, nikoliv žalobkyně. Není pravdou, že by nárok na vyplacení dovolené mohl vzniknout v souvislosti s okamžitým zrušením pracovního poměru. V průběhu výpovědní doby sepsala žalovaná okamžité zrušení pracovního poměru, které žalobkyni nikdy nedoručila.6. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.7. Důkazy provedenými před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že žalovaná v pozici zaměstnavatele a žalobkyně v pozici zaměstnance podepsaly dne 1. 10. 2020 pracovní smlouvu na pozici asistentky s nástupem do práce dne 1. 10. 2020. Žalobkyně měla dle pracovní smlouvy nárok na pět týdnů dovolené. Účastnice shodně uvedly, že žalobkyně dle pracovní smlouvy vykonávala pro žalovanou práci asistentky jednatele. V období od 29. 10. 2020 do 7. 11. 2023 si žalobkyně a jednatel žalované vyměnili SMS zprávy, v nichž žalobkyně mj. oznámila, že v určitých dnech bude pracovat z domova, popř. v určitých dnech požádala o dovolenou (aniž by tyto dny byly následně uvedeny v evidenci pracovní doby). Žalobkyně dle výkazu nepřítomnosti na pracovišti čerpala dovolenou ve dnech 17. 5. 2021, 17. 6. 2021 – 18. 6. 2021, 15. 10. 2021, 27. 12. 2021, 31. 12. 2021, 22. 7. 2022, 30. 8. 2022 – 31. 8. 2022, 29. 9. 2022, 14. 10. 2022, 16. 12. 2022, 23. 12. 2022, 27. 12. 2022, 30. 12. 2022, 17. 2. 2023, 4. 5. 2023 – 5. 5. 2023, 26. 5. 2023, 9. 6. 2023, 4. 7. 2023, 24. 7. 2023, 17. 8. 2023, 18. 9. 2023 – 20. 9. 2023, 29. 9. 2023 a 12. 10. 2023 – 13. 10. 2023. Dle vyúčtování mzdy žalobkyně za prosinec 2023 měla žalobkyně nevyčerpanou dovolenou v rozsahu 416 hodin. Průměrná hodinová mzda činila 201,47 Kč. Žalobkyně dne 31. 10. 2023 doručila žalované výpověď. Dne 28. 11. 2023 žalovaná vyhotovila okamžité zrušení pracovního poměru z důvodu podezření na zpronevěru firemních prostředků. Soud prvního stupně poučil žalovanou o povinnosti doložit doručen